Recenze: Gears of War – rozřežte biomechanické zrůdy na cucky

Objednejte si na shop.doupe.cz
Gears of War     PC: 899,- Kč

Platforma: PC, Xbox 360
Žánr: Sci-fi válečná akce
Multiplayer: Ano, až 8 hráčů
Minimální konfigurace: Procesor 2,4 GHz, 1 GB RAM, GeForce 6600 nebo Radeon X700 a vyšší, 12 GB na HDD
Testovací konfigurace: AMD Opteron  144, 2 GB RAM, GeForce 8800GTX 512 MB
Výrobce: Epic Games (http://www.epicgames.com/)
Vydavatel: Microsoft (http://www.microsoft.com/games)
Distributor v ČR: CD Projekt (http://www.cdprojekt.cz/)
Homepage: http://gearsofwar.com/

Ještě před nedávnem existovala znatelná hranice mezi konzolovými a počítačovými hrami. Přestože ji dnes všudypřítomné multiplatformové tituly úspěšně mažou, stále přežívá několik posledních bojovníků, kteří si metál konzolovosti nenechají odepnout z hrudi. Gears of War byly konzolovou hrou. Ačkoliv se již od rané fáze vývoje neoficiálně počítalo s PC verzí, hra měla blíže k hravým mašinkám. Celý nápad s ukrýváním se hlavního hrdiny za překážkami, na kterém je hra postavena a o němž bude řeč dále, byl šitý na míru ovladači Xbox 360, přítomný kooperativní multiplayer rovněž nebývá na počítačích častým hostem a již samotným charakterem akce z pohledu třetí osoby se titul blížil více konzolím než hrám na PC se zaměřovačem ukotveným uprostřed obrazovky. Od počátku prací na konverzi vyvstávali otázky typu „Ztratí se s příchodem myši a klávesnice atmosféra při adrenalinovém krčení se za barikádami a zaměřování nepřátel triggerem na gamepadu?“.

  
Navádění leteckých útoků funguje pouze pod širým nebem * GoW není hrou pro pacifisty * Interiéry se plynule střídají s vnějšími lokacemi

Multiplatformová láska a mír

Gears of War nyní na PC vytahují těžkotonážní zbraně, rozšmelcovávají jimi předchozí odstavec v hypotetický blábol a ukazují zásadní věc – pokud je práce odvedena dobře, rozdíl mezi konzolovou a počítačovou produkcí neexistuje. Hit platformy Xbox 360 si zachovává beze zbytku všechny přednosti, na kterých vystavěl svou pověst válečného sci-fi zabijáka včetně stavby misí, nápadů, herních módů a zejména brilantního ovládání. Jelikož jsou možnosti PC takřka rok od původního vydání zase o kus dál, rovněž hra přináší něco navíc. Kromě editoru je to zejména zbrusu nová pasáž v závěru a odlišný nádech grafiky daný ostrým rozlišením monitorů, takže ani znalci prvotní verze nemusí pohrdat chvílemi strávenými u té dnešní.

  
Hrátky se světlem * Tyhle potvůrky je radno masakrovat brokovnicí nablízko * Některá místa ždímají grafiku o ždibec více než ostatní

Hlavní složkou, kterou lze vysledovat od tutoriálu po závěrečnou animaci, je zajímavě řešená mechanika krytí. Hráč ve volném prostoru rozvášněných bitevních polí Gears of War nepřežije, musí neustále vyhledávat barikády, jež zbrzdí kulky nepřátel. Tím netradičně mizí klasický zaměřovač, střelba od boku se stává zoufale neefektivní, a až z úkrytu lze podržením tlačítka precizně zacílit a z relativního bezpečí se věnovat eliminaci protivníků. Ačkoliv zaujímání obranné pozice zde bylo již před lety v akci Kill.Switch, ta nedokázala ani v nejmenším dosáhnout takové vyváženosti jako Gears of War. Krýt se lze za vším – hlavní hrdina po stisknutí mezerníku drtí okovanými zády betonové sloupy, krčí se za posledními přeživšími exponáty pohodlných pohovek, plazí podél vraků automobilů apod.

Hra na schovávanou

Úrovně tvoří překážkovou dráhu k adrenalinovým přískokům a plavmým kotoulům zachraňujícím život, ovšem přesto se jim daří nevypadat jako uklizený stůl obsedantního perfekcionisty. Ulice spolu s dezolátními interiéry, stokami a továrnami si v rozpadlosti podávají ruku s českými dálnicemi. Každý kus úrovně je tvořen individuálně na základě uměleckých konceptů (více na stránkách kreslíře Johna Wallina http://www.johnwallin.net), aby dal vyniknout hlavním přednostem hry, adrenalinovým přestřelkám a husté atmosféře beznadějné války vedoucí ne k záchraně lidstva, ale alespoň k přežití těch několika zbylých hrstek. To vše na pozadí velkolepých staveb ohlodaných válkou, jež ze stometrových výšin němě shlížejí na brutální masakr pod nimi a udávají celé hře nezaměnitelný architektonický styl, kvůli kterému by stálo za to vynalézt termín postapokalyptická gotika.

  
Dramaticky rozkolébaná kamera při úprku * V industriálním komplexu je temno * Výborné házení granátů v akci

Neustálému krytí je poplatná vlastní náplň misí. Celá hra je kompilací menších či větších soubojů pospojovaných klasickým příběhem o jednotce anabolických vojáků, kteří se nouzově prodírají nepřátelskými zónami ke svobodě. Hráč třeba narazí na lokaci s kulisou obrovského chrámu, aby se vzápětí objevila skupina nepřátel, obě strany naskákaly za překážky a jali se vzájemně ostřelovat. Tak to jde pořád dokola, nicméně díky pohltivému zpracování soubojů a tísnivé atmosféře je prokousávání prostředím neskonalá zábava. Pokropit prostor před sebou slepou dávkou, zamířit nešikovně vykukující zrůdě mezi oči nebo rozhoupat těžký granát a pokusit se s ním uzavřít jednu z děr, jíž se do prostoru z podzemí rojí nepřátelé...

I přes napínavou akci začne střídání souboje soubojem po několika hodinách nudit, přičemž zde přichází hlavní přednost – neustálé novinky. Gears of War zásobují hráče kontinuálně novým obsahem a nejsou to pouze změny prostředí v rámci pěti přiměřeně dlouhých aktů. Například až v tom druhém se hlavní hrdina po příběhovém zvratu dostává do velení a odemyká se možnost zadávat schematické rozkazy spolubojovníkům. Pak stačí jen chvíle a v temnotách prohnilého předměstí ožívá hororová hrozba létajících Kryllů se zuby ostrými jako břitva po přečtení ranních novin a hráč je nucen chvíli hledat zdroje spásného světla fungujícího jako jediná obrana. Podobných doplňků je hra plná, specifické souboje s pamětihodnými bossy jsou vždy vyvrcholením předešlého snažení, a když se s vrněním přihlásí obrněná čtyřkolka, není to zdaleka poslední překvapení Gears of War.

Lidstvo čelilo mnoha hrozbám. Až záplava biomechanických zrůd shrnutá v encyklopedii planetárních dobyvatelů pod heslem Locust ukázala, že McDonalds je jen prkotinou a v podzemí se skrývá daleko větší zlo. Výprava těží stejně jako monumentální prostředí více z atraktivnosti rozdílných druhů příšer a velikosti svalů opancéřovaných vojáků než z příběhových kliček. Cesta za záchranou je přímočará, jen s občasnými možnostmi volby, zda se hráč dostane k další budově uličkou vlevo nebo po nadjezdu vpravo. Z děr vylézají seedeři rušící doprovázející rádiové vysílání, sem tam protne hráči stezku skupinka NPC, zatímco prostředí příjemně, nezpomaleně uplývá od checkpointu k checkpointu.

Z televize na monitor

Automatické ukládání pozice je jediným přeživším prvkem konzolové verze. Ačkoliv lze k ovládání použít originální ovladač k Xbox 360, rozložení mnoha kontrolních prvků na klávesnici je subjektivně příjemnější. Mezerník ke krytí je neustále připraven k pohotovosti pod palcem, přepínání zbraní na číslicích jen urychluje jejich výběr a jediná výtka míří na absenci rychlého házení granátů, na něž je nyní nutné vždy přepnout jako na regulérní zbraň. Přitom způsob jejich vrhání je vynikající – stačí ve vzduchu roztočit malou kouli na řetězu o formátu řemdihu a hra již sama ukáže, kam projektil dopadne, včetně započítání možných odrazů od překážek.

  
Mířit na hlavu! Pokud ovšem nemá přilbu * Projedeme se v krásce nalevo? * Ticho před bouří

Pokud je přítomný editor pouze drobným bonusem pro úzký okruh nadšenců, přidanou pasáž v závěru příběhu ocení všichni. Napojení na původní hru sice není s použitím drobnohledu zcela bezešvé, ale na druhou stranu se změny snaží využít technologických výhod moderních PC – lokace jsou větší a propracovanější. Vedle souboje s mamutím bossem, jež si na hráče brousil zuby již od prvních uveřejněných artworků (ano, je to ona nahrbená bestie s raketovými sily po celém těle), překvapí zvýšená obtížnost, která se již tak pohybuje na hranici únosnosti. Běžní hráči nechť bez rány na egu nastaví tu nejnižší. Pravidla boje zpoza zákrytu jsou odlišná od nekonečného úkrokování běžných stříleček – stačí pouze na chvíli vykouknout a životy specifikované pouze načervenáním obrazovky jdou prudce k zemi. To zamrzí zejména při opakování několika tuhých soubojů mezi checkpointy, nicméně jen do té doby, než hráč přijde na tu správnou taktiku.

  
Prostředí pěti aktů je stylizováno do několika témat * Ani v totalitním Rusku nestavěli takové stavby * Odstřelovačka je pomalá, ale řeší řadu zapeklitých situací

Ve dvou se to lépe řeže

Multiplayer přilétá s plnou polní výbavou verze pro Xbox 360. Tam, kde museli konzolisté čekat na nové mapy a přídavky nalité do hry dodatečně prostřednictvím služby Xbox Live, zde dostávají hráči vše v jednom balení i se třemi novými úrovněmi navíc. Veškeré týmově orientované módy pro osm hráčů zůstaly a přiřadil se k nim King of the Hill založený na dobývání strategických lokací. Multiplayer konzolových her a jeho úspěšnost na PC vždy patřil k tématům, nad kterými by se dalo polemizovat. PC má dostatek vlastních titulů v čele s nedávným hitem Call of Duty 4. Přestože se ze síťové hry Gears of War nestane fenomén, pro zájemce o netradiční styl hry jde chvilkově o jasnou volbu. Nehledě na vynikající kooperativní mód, v němž si lze projít příběh s kamarády připojenými po lokální síti nebo internetu.

Multiplatformový engine Unreal 3 dává na obrazovkách PC hře nový nádech. Ačkoliv hrubší rozlišení Xbox 360 dodává prostředí temnější atmosféru a dojem filmu, zde jsou hráči odměněni ostrými texturami, dalekým dohledem a z toho plynoucí přehledností. Vzhledem ke komplikovanému prostředí rozpadajících se měst překvapí únosné hardwarové nároky – na testovací sestavě klesla snímkovací frekvence pod třicet jen v náročných soubojích. Vedle těžké architektury dodává celému zasazení šťávu brutalita a jí nápomocné efekty. Potěšení z rozpůleného protivníka nebo ustřelené hlavy musí v každém z hráčů probudit alespoň zlomek jeho temného já. To se začne nejvíce šklebit v momentech, kdy se přeskákáním série hrdina dostane do zad locustského pěšáka stojícího za kulometnou věží, tiše vytáhne základní zbraň s podvěsnou motorovou pilou a roztočí její řetěz. Obrazovka začvachtá rudými fláky krve a vítězná hudba již jen podtrhne absolutní vítězství. Ehm, říkal někdo, že hry jsou neškodné?

Krabice s Gears of War je stříbrným podnosem, na kterém tvůrci PC hráčům přinesli všechny chody dokonale zakonzervované konzolové verze. Přetrvalo sice několik chyb typu tupých nepřátel, lokálně nevyvážené obtížnosti a po čase špetka stereotypu, než se přihlásí nový herní prvek, ale hlavní fakt konverze říká vše – neubíralo se, pouze přidávalo. V podzimním roji klasických stříleček Gears of War díky jedinečným soubojům jen tak nezapadnou.

Grafika: 9/10
Multiplayer: 8/10
Zvuky: 9/10
Hratelnost: 9/10

Takřka dokonalý archetyp konverze. Prvky původní hry z Xbox 360 byly zachovány, vylepšeny nebo rozšířeny, a tak se na monitory dostává netradiční akce založená na mechanice ukrývání a postupném otevírání nových možností. Navíc v ještě lepší grafice, která dává život monumentální architektuře a obskurním Locustům.

Celkové hodnocení: 9,0/10