Recenze: Haunting Ground – kdo uteče, přežije

Japonští Capcom nám představují svůj další děs, hrůzu a psychický teror přinášející titul. Tentokrát však zapomeňte i na tu poslední pistoli s jediným zásobníkem. Hlavní hrdince Haunting Ground musí stačit na záchranu jen bystrost a rychlé nohy. A pomoc jejího čtyřnohého přítele. Máte-li pro strach uděláno, vrhněte se do hry děsivější než samotný Resident Evil.

Platforma: PS 2
Paměťová karta: 168 kB
Vibrace: ano
Analogové ovládání: páčky
Multiplayer: ne
Vývojář: Capcom
Distributor: Capcom
Distributor v ČR: Cenega (
www.cenega.cz)
Homepage:
http://capcom.com/hauntingground/

Pomalu se mi začíná navracet vědomí. V hlavě mi zběsile tepe, oči se jen neochotně otevírají. Hned první pohled na mě působí jak ledová sprcha. Kde to proboha jsem? Proč jsem v kleci? A co to tamhle stojí za děsivou zrůdu? A proč mám na sobě jenom prostěradlo? Ale hlavně... Kdo vlastně jsem? Ah, už vím, jmenuji se Fiona Belli. Musím pryč, pryč z klece a tohohle děsivého místa. 

  

Začátek hry, Fiona zrovna utekla z klece * Hewie statečně brání svou paní * Impresivní schodiště 

Nastal čas strachu

Když se řekne survival horror, většina si představí Resident Evil nebo Silent Hill. Ovšem v těchto děsuplných dílkách jste vždy měli na obranu minimálně nůž nebo ocelovou trubku, s jejíž pomocí nebyl většinou problém dotírající zrůdičku poslat pár ranami zpátky expres do pekla - nebo odkud se to vlastně vzali. Navíc každý z hrdinů těchto her měl pro strach uděláno a s ledovým klidem sázel zombíkům z půl metru jednu kulku za druhou do jejich hnijících a rozšklebených ksichtů.

Ne tak v Haunting Ground. Hlavní hrdinkou se stává osmnáctiletá křehká dívka, s kterou dokáže zatřást i pohled na banální krví pocákanou zeď, tedy na něco, nad čím by se každý z vás jen pohrdavě ušklíbl a dál vesele ládoval náboje do své pumpovací brokovnice. :-) Ovšem tady žádnou nenajdete a zpočátku bude vašim obraným prostředkem pouze kopanec slaboučké Fiony, kterým se dají maximálně prokopávat ztrouchnivělá prkna a lechtat dotírající exoti.

Ono taky HG nesází na akci, ale na adventurní prvky, strhující příběh a gradující temnou atmosféru spojenou s neschopností natrvalo zlikvidovat protivníka. Hlavním pořadem dne tedy je útěk a skrývání se. A strachování se. O Fionu, o to, co se na vás chystá za dalším rohem, co to bylo za tajemnou ránu a vůbec strach a hrůza na sto způsobů.

Ve hře nenajdete žádné vyjádření zdraví nebo něco podobného. Hlavními prvky je úroveň paniky a výdrž. Při každém setkání s čímkoliv děsivým narůstá panika, silnější bušení srdce a výkřiky strachu postupně přechází do stádia občasných zakopnutí při snaze utéct a vrcholí totální panikou, ztráta ovládání, zhoršené vidění a zběsilý úprk vedou často k děsivému konci.

Fionin psychický stav velmi snadno poznáte díky ovladači a podle pohledu. S narůstající panikou se zvyšuje vibrování ovladače, při totální panice nad Fionou takřka ztrácíte kontrolu, stále běhá, naráží do stěn a nějak rozumně utéct je problém. Navíc ztrátu kontroly doprovází efektní rozmazaná černobílá obrazovka. Shrňme si to, panika je na prosto perfektně zpracovaná  a dává hře koňskou dávku děsivé atmosféry.

Super, dostala jsem se z klece, ta zrůda ji zapomněla zavřít. Z nějakého důvodu se nacházím v gotickém zámku. Mám strach. Všechno vypadá zašle a hrozně děsivě. Musím z tohohle zámku hrůzy najít cestu pryč. Rychle. Hodně rychle. V jedné z místností jsem našla zřejmě pro mě nachystané oblečení. Zvláštní, ale alespoň tu nemusím pobíhat skoro nahá. Také jsem narazila na podivnou ženu, ale byla skoupá na slovo a hned zmizela. Děsně se bojím. Ale pokračuji.

  

Chudinka Fiona, vůbec ji nezávidím * Sama, v noci, v tajemném zámku... * Takhle to vypadá, když Fionu přemůže panika 

Zámek hrůzy a jeho osazenstvo

Jak jsem zmínil, Haunting Ground hodně staví na adventure prvcích. Většinu času tak budete procházet zámek a sbírat klíče a další předměty, abyste si následně otevřeli přístup do dalších částí. Prostředí zámku a jeho místnosti jsou skvěle navržené a výborně vypadající. Najdete několik dveří zamčených zvenku, ke kterým se dobloudíte později z druhé strany a jejich odemčením získáte rychlejší přístup k předchozím prostorám. A že ho budete potřebovat. Postupem času se budete snadno orientovat a návrat do té které lokace nebude problém.

Vracet se budete často, ať už s nějakým nově nabytým předmětem či v rámci útěku před otravujícím dotěrou. A v tom také vidím první bolístku Haunting Ground. V první fázi se zábava při procházení a postupném objevování nových lokací dotýká nebeských výšin, ale později se díky přibývajícím honičkám vracíte na stále stejná místa pořád dokola - a to už dost otravuje. Není nic horšího, než když konečně víte jak dál a radostně spěcháte přes půl zámku k cílové místnosti - a tam narazíte na úchyláka, před kterým  musíte prchat zas někam úplně do... Pryč.

Celá hra se naštěstí neodehrává jen v prostředí zámku a jeho zahrady, ale dostanete se na pár dalších míst, jako je nedaleká vila, les či podivná věž. Není jích extrémní počet, ale na celou hru postačují, aniž by vás příliš hryzal pocit monotónnosti. Ani počet postav, které potkáte, není vůbec vysoký, dokonce by se dal spočítat na prstech jedné ruky.

Velkou část prostoru získalo stvoření jménem Debilitas. Obrovská postava s rukama většíma než vaše hlava, ale s mentálním věkem pětiletého dítěte. Debilitas se stará o zámeckou zahradu a mazlíčky. Ve Fioně vidí panenku, s kterou by si chtěl pohrát, ovšem to by pro chudinku mělo fatální následky. V jeho rukách by se jí mohla zlomit ručka snadno jako panence. A tak Fioně nezbývá, než utíkat a schovávat se. Naštěstí díky jeho tuposti stáčí používat ti nejobvyklejší místa na schovávání - třeba pod postel, do skříně či do vany za sprchovací závěs. Ovšem pokud jednu schovávačku používáte stále dokola, dokáže vás časem vyčmuchat i tam.

Další z osazenstva zámku je služka Daniella. Zpočátku vypadá neškodně, najdete ji pokojně vařit v kuchyni, ale co kuchtí, radši nevědět. Postupem času si získá v ději větší místo, ale nebudu vám kazit překvapení.  Pak už to zbývá jen tajemný správce zámku Riccardo a ještě tajemnější Lorenzo - a to je kompletní osazenstvo zámku hrůzy.

Narazila jsem na podivné lidské monstrum. Vypadá jako Golem, ale v tváři má idiotský výraz. Málem by se v mně krve nedořezal, když na mě poprvé vyskočil zpoza rohu. Odhodil panenku, s kterou si zrovna hrál a vrhl se po mě. Zřejmě ve mě vidíc novou hračku. Takhle vystrašená jsem ještě nikdy nebyla. Srdce bilo jak na poplach, kolena se mi roztřásla a ledový pot mě doslova zaplavil. Nakonec mě zachránil tajemný Riccardo, správce zámku, a poslal stvoření, Debilitase, pryč. Únava z požitého šoku na mě dopadla jako kladivo a já se na Riccardovu radu šla vyspat. Po probuzení na mě čekalo překvapení - na zahradě u stromu ležel necitelně drátem přivázaný pes. Podle obojku se jmenuje Hewie. Odvázala jsem ho, konečně nebudu sama.   

  

Vzpomínka na minulost  * Safra, ani televizí se neuklidním * Hrdinka už poněkud ztrácí dech

Čtyřnohý kamarád

Pes pomocník ve hrách nebývá zas tak často, takhle z hlavy mě napadá jediný titul - Dead to Rights. Tam dokázal napadat protivníky a nosil od nich zbraně. Ovšem zde ho můžete využít daleko víc, Hewie se vleze tam, kam Fiona ne, a dokáže odsunout překážející bednu či donést nedostupný předmět. Samozřejmě se dokáže zakousnout do otravného Debilitase a minimálně ho tím zdržet, či případně rovnou zastrašit. Případně vás dokáže provést přes úzkou cestu přes propast ukrytou v temnotě či v dalších puzzle pasážích.

Ale aby řešil vaše problémy, je třeba se k němu chovat jako k opravdovému psu. Za podařený kousek ho pochválit a za chybu pokárat. Pokud se k němu budete chovat hezky, uvidíte třeba i jiný konec hry, než když se k němu budete chovat zle. Hewie se opravdu chová jako reálný pes - když ho chválíte a krmíte, okamžitě na povel přiběhne, ale když se mi nešťastnou náhodou podařilo ho nakopnout (doufám, že tohle nečtou Srstka nebo Kubišová), vrčel na mě a neposlouchal.

Povely Hewiemu zadáváte pomocí pravé analogové páčky, je jich vcelku solidní počet a liší se podle okolností. Pokud je poblíž protivník, funguje příkaz zaútoč, ten samý ale v době klidu posílá psa pro nějaký předmět či volně na průzkum. Ale vše kolem chování psa není dokonalé. Občas má tendence se ztrácet, když ho zrovna potřebujete a naopak přicházet, když má zůstat na místě. Pokud má provést nějakou akci, musíte najít to správné místo, odkud mu ji přikázat, jinak jen bezcílně čmuchá po zemi.

Když už jsem nakousl ovládaní psa, tak se podíváme i na zbytek. Ovládání je naprosto intuitivní, Fiona  vždy dělá to, co chcete. Tvůrci sice ve hře použili přednastavenou kameru, ale úhly jsou zvoleny většinou dobře, málokdy jsem měl problémy s orientací. Fiona dokáže běhat, kopat, krčit se, uskakovat vzad, lézt po žebřících a házet předměty.

U těch se na chvíli též zastavím. Po vzoru RE tu najdete byliny, které ve zdejším podání snižují paniku a další zvyšují staminu. Najdete tu i několik předmětů sloužících k zpomalení pronásledovatele. Dokonce si některé ve můžete speciálních alchymistických laboratořích připravovat sami.   
             
Hewie se opravdu ukázal jako platná společnost, už párkrát mě zachránil před Debilitasem. Nemluvě o tom, že bych se bez něj na některá místa v zámku vůbec nedostala. A navíc se s ním tolik nebojím a věřím, že se z tohohle pekelného místa nakonec ve zdraví dostanu. Vlastně dostaneme. Oba.     

  

Služka Daniella * To je teda pořádný střep * Tohle vypadá beznadějně

Vydejte se na exkurzi

Co nám ještě zbývá? Hmm, grafika a zvukový doprovod. Veškeré lokace vypadají naprosto skvěle, od zanedbané zahrady přes zdemolované místnosti po honosná místa, jako jsou třeba zámecká jídelna či luxusní hala. Některé lokace jsou vysloveně dech beroucí, například tajná kaple; další vypadají naprosto psychoticky a děsivě - za všechny mě napadá místnost s loutkami.

Samozřejmě i postavy vypadají skvěle, Fioninu křehkost vyvolanou jemnou tvářičkou a bělostnou pokožkou sice lehce narušují její, ehm, vyvinuté partie, doplněné o tu správnou realistickou fyziku. :-) Ale co, hlavně, že se na ni pěkně kouká a bát se o ni budete tak jako tak. Jen Hewie mi občas nezapadl do obrazu, vypadal mírně podivně, ale to může být jen můj dojem.

Většina her od Capcomu je doplněná neuvěřitelně vypadajícími renderovanými filmečky a Haunting Ground rozhodně není výjimkou, i když jich tu zas až tak moc není. Což je škoda, příběh by s jejich pomocí mohl být ještě více pohlcující.

Správný horor musí obsahovat i dobrou hudbu a správné zvuky, navozující  tu děsivou náladu. Což se ve hře daří. Vrzání dveří, duté rány, plíživé kroky, vzdálené výkřiky, všechno na svém místě. Postavy mají vhodně zvolené hlasy,dabing se povedl. Hudba se mění, od naprostého ticha, přes různé pazvuky po děsivé melodie. Sice bych si soundtrack nesháněl, ale do hry zapadá skvěle.

Haunting Ground nepřináší žádnou zběsilou akci, ale je pěkně až po vršek naplněn emocemi. Budete se bát, strachovat se o Fionu, děsit se toho, co přinese další místnost. Budete vyděšeně prchat před hrozivým Debilitasem a pak se úzkostně skrývat pod postelí, se srdcem bušícím jak o život. Ale budete i dychtit vědět, co bude dál - co skrývá děsivý zámek za hrozivé tajemství.

Světlé stránky hry
  • Hewie
  • Emoce
  • Kvalitní lokace
Temné stránky hry
  • Opakující se útěkové pasáže
  • Chybky v AI psa
  • Pro někoho málo akční

Prostě atmosféra je nejsilnější zbraní hry a nebýt několika slabších pasáží, mohlo se hodnocení vyšplhat i o chlup výš. I takhle ale Haunting Ground stojí za zahrání, zvlášť pokud se rádi bojíte a nevadí vám větší adventure přístup, než bývá u podobných titulů zvykem.

Grafika: 8/10
Zvuk: 8/10
Hudba: 7/10
Hratelnost: 7/10

Děsivá hra s několika originálními prvky a strašidelnou atmosférou hustší než sirup. I když hratelnost sem tam zakopne a upadne, pořád se jedná o kvalitní titul.

Celkové hodnocení: 7,5/10

Diskuze (10) Další článek: Hideo Kojima - Budoucnost není v technologiích

Témata článku: , , , ,