Recenze: Hidden and Dangerous II – nejlepší válečná hra?

Český skvost z období II. světové války a jeden z nejočekávanějších titulů letošního roku konečně dorazil a paralyzoval část naší redakce. O tom, že předběžné prognózy nelhaly a jedná se skutečně o něco mimořádného, vás snad přesvědčí tato recenze, napsaná za dramatických okolností, kdy bylo značně obtížné hru vůbec přerušit a násilím se přimět ke spuštění Wordu.
Kapitoly článku

Platforma: PC
Typ hry: simulace?
Multiplayer: Ano
Minimální konfigurace: P III 1Ghz – 128 MB RAM – 4x CD/DVD – 32 MB grafická karta
Doporučená konfigurace: P IV 2 Ghz – 515 MB RAM – 4x CD/DVD – 128 MB grafická karta
Testovací konfigurace: P IV 1,6 Ghz – 384 MB RAM –GeForce 2mx Tornado grafická karta
Výrobce: Illusion Softworks
Distributor: Take2 (
www.take2games.co.uk)
Distribuce v ČR: Cenega (
www.cenega.cz)
Homepage:
www.hidden-and-dangerous.com

Zajímá vás, jestli mám strach?

Samozřejmě, každý se tady bojí. Je jedno, pokolikáté jdete do akce, toho tlaku u žaludku a chvění po celém těle se nikdy úplně nezbavíte. Jednou snad ale přijde ta chvíle, kdy ho budete ignorovat a vlastně si ani nic neuvědomíte. Nervozita se stane stejnou součástí války, jako nepravidelné a mizerné jídlo, dlouhé pochody a náladové počasí. Otupíte, to je asi ten správný výraz. Tady venku má smrt člověka mnoho podob. Může se vám vyhýbat po celé týdny v těch nejkrutějších bitvách a pak si vás za jasného dne najde zbloudilá kulka ve chvíli, kdy zasněně nastavujete tvář slunečním paprskům.

Tak už to tady zkrátka chodí.

Ale přesto stále zůstáváme. Skrytí a nebezpeční…
 
                                                                                                       Zápisky neznámého vojáka

Hlášení první: obecné informace o pudlovi

Sedím kdesi za frontovou linií a přemýšlím, jak začít. Každý článek musí mít nutně svůj úvod a platí to i pro válečné zpravodaje - ačkoliv času na psaní je tady tak málo. Než mě sem poslali, vedl jsem relativně klidný život na druhé straně obrazovky monitoru, teď jsem ale plně propadl kouzlu zdejšího drsného prostředí a trávím v něm celé hodiny denně. Pomalu si už ani nevzpomínám, kdy jsem naposledy jedl.

 

Překrásná krajina v Alpách * Zátiší s vodopádem

Uvažuji, pod jaký shrnující termín zařadit všechno to, co vidím kolem a stále jsem trochu na rozpacích. Představte si, že vyrážíte do akce společně s čtyřčlenným týmem speciální jednotky. Velitel zadává jeden povel za druhým, vojáci zaujímají dané pozice, rozmísťují se v terénu a opatrně postupují směrem vpřed. Strategie? A co tohle: oko promítnuté do optického zaměřovače odstřelovací pušky pátrá v dáli po nepřátelských pozicích, zastavuje na nalezeném cíli a s pomalou smrtící ladností klouže po trupu budoucí oběti k blízkosti srdce.  Zapráská suchý výstřel a bezvládné tělo se zvolna sesouvá k zemi. 3D akce? Já vám nevím, ale řekl bych možná: simulace. To by totiž vzhledem k celkové reálnosti mohl být ten správný termín. Ale asi vás zajímá, co tomu všemu předchází? Přeci výběr typu hry!

Hidden And Dangerous 2 přináší v nabídce pro jednoho hráče hned celých pět variant spuštění. Nejdůležitější je samozřejmě klasická kampaň, skládající se z 21 misí, které vás chronologicky v období ohraničeném roky 1941 - 1945 zavedou do šesti koutů naší modré planety. Začínáte v Norsku, zemi zasněžených lesů, bílých plání a třpytících se ledovců. Dále navštívíte rozpálené písečné duny severní Afriky i tropické lesy Barmy, až se nakonec vrátíte zpět do Evropy, abyste přes úkoly v Rakousku a Francii dospěli na území tehdejšího Československa, kde čeká poslední neodkladná práce.

 

Jednotka připravena na noční zásah? * U ohýnku se ještě před chvíli ohřívali Němci

Garantuji, že po celou tu dobu se budete tak dobře bavit, až dost možná dostanete chuť na opakování. Třeba zpestřené o tuhle novinku - kromě standardního zadání vám k požadavku na úspěšné dokončení přibude i nutnost zlikvidovat všechny protivníky. Právě od toho je tu totiž volba Carnage. Další možností je vybrat si ze seznamu již odehraných misí jen jednu jedinou, která předtím něčím zaujala a chcete v ní napodruhé vyzkoušet jiný postup. Stačí říct, máme tu dva další odkazy na Single Mission a Single Mission – Carnage. Poslední položka Lone Wolf je určená pro ty, kteří nestojí o týmovou spolupráci a jsou přesvědčeni, že bez třech společníků se dokáží hravě obejít a všechno zvládnout sami. Tak co se o tom přesvědčit?

Dnes už se jen směju tomu, že kdysi pro nás byl výcvik něčím na způsob mučení a snažili jsme se mu vyhýbat, jak jen to šlo. To vám dojde až mnohem později, že instruktorům záleží především na vašem budoucím osudu a že to nebudou oni, kdo se později bude modlit v rozbahněném zákopu chvíli před rozkazem jít na první zteč. Občas jsem měl pocit, že je v takové chvíli vidím vedle sebe, jak mě pozorují s tím vědoucím pohledem „já ti to říkal“.

                                                                                                    Zápisky neznámého vojáka

HISTORIE SAS

Za zrodem jednotek Special Air Service, které se staly předlohou pro námět Hidden And Dangerous, stojí skotský poručík jménem David Stirling. Ten původně sloužil v rámci Commando Corps a účastnil se řady přepadových akcí na pobřeží severní Afriky. Postupem času se začal zabývat myšlenkou na vznik oddílu, který by vynikal netradičním způsobem boje, až v roce 1941 konečně své vize zrealizoval a prosadil založení SAS.

Není bez zajímavosti, že vlastní název měl především krycí charakter, jedinou spojitostí s letectvem totiž byl pouze cíl útoků – nepřátelská letiště v Africe. Stirlinga samotného později v únoru 1943 zajali  a po zbytek války uvěznili na zámku Colditz, aniž však byla odhalena jeho identita, což ho také zachránilo před jistou popravou. Příslušníci SAS ovšem mezitím zlikvidovali více letadel, než kolik jich bylo za dobu konfliktu celkově sestřeleno a přispěli tak nezanedbatelnou měrou k úspěchu spojeneckých vojsk v pouštním sektoru.

Poté byla skupina rozpuštěna a k jejímu obnovení došlo až počátkem padesátých let – místem nasazení se tentokrát stala Malajsie, kde byl mj. vytvořen 22. pluk SAS, který od roku 1960 sídlí v Herefordu. Celkem byli její členové využiti v cca 40 státech na celém světě, později zejména - jak jinak - v boji s terorismem. Dostat se do týmu je snem mnoha vojáků, ale procentuální úspěšnost při přijímacím řízení je zhruba 10 – 22%, přičemž všichni zájemci musí být příslušníky British Army.

Kurz sám o sobě patří k nejtvrdším vůbec (mimochodem je detailně popsán i v knize Okamžitá akce) a uskutečňuje se vždy v létě a zimě ve Walesu. Nejslavnější akcí na Britském území se stala operace Nimrod (1980), při které došlo k osvobození Íránského velvyslanectví v Londýně. Pověstnou taktiku práce ve čtyřčlenných skupinách postupně převzala většina ostatních speciálních jednotek, známá je i výhružná černá kombinéza z Nomexu, používaná právě při protiteroristických akcích.

SAS tak v mnoha ohledech určovala směr vývoje a stala se dobrým příkladem pro celou řadu dalších armádních útvarů se stejným zaměřením.

Znaky

- Béžový baret
- odznak : okřídlená dýka s mottem
- motto : WHO DARES WINS (odvážný vítězí)
- na pravém rameni nosí parašutistická křídla

Zdroj: internetový server Specforce.cz a další...

Než se dostaneme dál, pozvu vás teď na návštěvu jednoho tréninkového tábora. Ostatně budete ho muset absolvovat všichni, takže nebude jistě na škodu si více přiblížit, co koho čeká a nemine. Sám za sebe můžu jen říct, že je to dost možná ten nejzábavněji zpracovaný Tutoriál, jaký jsem do této chvíle viděl.

Pod přísným dohledem důstojníka Vochozky si na zahřátí dáte běh po překážkové dráze (nespadněte hned zkraje při pokusu o rychlé překonání dřevěných lávek – mě to docela bolelo), následnou plazivku pod ostnatými dráty a pak už s pěnou u úst hurá na střelnici. Ve čtyřech místnostech si postupně vyzkoušíte palbu na dřevěné terče z pistole a samopalu (dokonce je na vybranou z více modelů), optiky i statického kulometu.

Následující instruktor vás zase detailně seznámí s dvěma typy používaných útočných granátů a bazukou – pochopitelně vše doplněno o praktickou část, ve které dojde na likvidaci osazenstva zákopů v podobě figurín, jednoho barelu a pojízdné makety tanku. Na dalších zastávkách je zapotřebí ještě zvládnout správné pokládání časovaných náloží, řízení jeepu… úplně všechno neprozradím, ale odreagoval jsem se tak dobře, že mě plně uspokojilo až několik návratů. Mimochodem, vyhozeni můžete být klidně i za nevhodné chování k nadřízeným.

Hlášení druhé: příprava honu na pudla

Prvnímu ostrému nasazení (kromě výše zmíněného ovládnutí základních dovedností) předchází ještě volba a vyzbrojení skupiny. Fotografie vojáků doplněné o životopisné údaje před vámi defilují jako na běžícím pásu a vyvstává už jen otázka, podle čeho vybrat.

Základními atributy jsou Health (vyšší preferovat zejména u jedinců, které hodláte často vystavovat pohybu v první linii), Strenght (velmi důležitý, slabší tělesná konstituce se samozřejmě s těžkým kulometem vláčet nikde nebude) a Endurance (náchylnost k únavě v souvislosti s rychlostí a délkou pohybu). Skill je pak determinován těmito ukazateli: Shooting, Stealth, First Aid a Lock Picking. Pokud byste si snad nevěděli rady, nebo nechtěli ztrácet čas, nechybí ani možnost automatického výběru.

Mnohem komplikovanější to ale začne být až o obrazovku dál, kdy je nutné na základě předchozí selekce ještě každému individuálně naplnit inventář. Vše je navíc propracované i do detailů typu varianta uniformy a přilby, ono také brát si bílý zimní komplet do pouště, to si vyloženě říká o malér (a smrt z přehřátí). Naštěstí opět můžete využít rychlého přiřazení již přichystané výzbroje, přehledně označené personalistickými cedulkami Gunman, Rifleman, Sniper, Silent a Heavygunman – ochudíte se tím ale o tu správnou tvůrčí radost, především pak u pistolí, pušek a samopalů.

Pozor, hlášení!

Kontrolou v muničním skladu byly opakovaně zjištěny nehlášené úbytky ze zásob výbušnin. Žádáme všechny zaměstnance, aby si  tyto neodnášeli pro svou vlastní potřebu. Opakuji, neodnášejte žádné trhaviny, ať už je na tom vaše manželství momentálně jakkoliv špatně!

Velící důstojník Vochozka

Zbraně a jak na ně

To je asi jedna z položek, která všechny militaristické nadšence hodně zaujme a proto se jí také chci podrobněji věnovat. Tak především, veškeré modely jsou přesnými kopiemi skutečných originálů (včetně kadence a dostřelu) a dle dostupných informací programátoři znehodnocené exempláře i pracně sháněli a pak na vlastních bedrech testovali jejich tíhu atd. V přiloženém manuálu tedy naleznete podrobné technické údaje o váze, ráži, dokonce i roku uvedení do výroby a historických skutečnostech.

 

Seržante, písek je bílý jak paže Daniely * Výložky zlatil jen zvířený prach, písek byl cínový…

Pro rozdělení byly zvoleny tři kategorie, konkrétněji řečeno Light, Medium a Heavy. Můžete se tedy už teď těšit, že si zastřílíte například z Coltu 1911, Enfieldu .38, nebo Springfieldky (M1903A/ M1903A4). Milovníky automatů potěší zase kousky jako M1 Thompson, Sten Gun Mk. 2 (nejlépe s tlumičem) a opravdovou palebnou sílu přináší BAR M1918 či Bren Gun.

Prozatím jsem zmínil záležitosti spíše ryze protipěchotní, ale během hry narazíte i na nejrůznější obrněná vozidla, která bude zapotřebí z cesty odstranit. Pádnou odpovědí se tu stává M1 Bazooka, případně nějaká alternativa ze široké nabídky úseku Explosives – protitankové miny, dynamit, granáty No. 36 a No. 69, magnetické miny (výborné pro diverzní potápění lodí).. vybere si určitě každý.

Řada zadání misí konkrétní výbavu přímo vyžaduje, třeba k likvidaci mostu uprostřed džungle, ale to už trochu předbíhám. Nezapomeňte ale každopádně ani na nože pro tichý způsob boje, lékárničky, nůžky na ostnatý drát apod.

Poslední věcí, které by měl každý ještě obětovat alespoň trochu času, je studium povelů sloužících k velení skupině. To totiž není zrovna nejjednodušší a pár minut potrvá, než se dostane patřičně do krve (prostě nelze zkrátka jen zařvat „aport“ a sledovat, jak voják capká naznačeným směrem a poslušně se vrací s odjištěným granátem v zubech). Díky bohu je ke všemu primárně zapotřebí pouze číselná část klávesnice – nejprve označíte příslušného člena svého týmu (1-4), nebo rovnou všechny spojence současně (0) a vyberete si z nabídky Commands.

Ta v sobě skrývá celých devět možností, které se ještě dále dělí na upřesňující pokyny. V praxi to tedy vypadá řekněme tak, že zvolíte „Attack“ a hned na to svůj požadavek rozšíříte podle aktuální situace na krycí palbu, použití granátu či RPG… taktice se meze nekladou. To vnáší do hry další velmi realistický prvek, kdy nejdříve jako správný důstojník detailně naplánujete útok (k tomu je zde speciální mód Tactical Squad Management, vyvolatelný stiskem Space), každému přesně určíte jeho postup a dál už se jenom kocháte sledováním scény, která jako by byla vystřižena z nějakého válečného snímku.

 

Přestřelka o most v ponuré džungli * Synchronizované plávání s miniponorkou

Všichni spolubojovníci se chovají poměrně inteligentně i pokud si jich vůbec nevšímáte. Kopírují váš pohyb jakmile zalehnete/zakleknete, opětují střelbu, sami občas vyrazí do útoku - zkrátka celkově výborný dojem nijak zřetelněji neshazují. Co se týká přímo bezprostředního ovládání toho kterého muže, nejde o nic složitého, jak si někteří mohou snad myslet. Nepotřebnější jsou jako vždy šipky + mouse (pravé myšítko zde slouží k interakci s okolím, tedy k otevírání dveří, prohledávání mrtvol etc.), doplněno o další tlačítka sloužící (nejen) ke šplhání, přístupu k inventáři a nahlédnutí do mapy.

Spousta lidí tady tomu natolik propadla, že se už nikdy nedokázala vrátit zpět do normálního života. Smyslem jejich existence se stal adrenalin, který vám při napjaté situaci zaplavuje celé tělo s takovou vehemencí, jako by k jeho vhánění někdo používal hydraulickou pumpu. Ano - i na tom všem zabíjení kolem se dá vypěstovat závislost. Jediný problém je v tom, že ruku v ruce spolu s ní přichází i šílenství a nakonec vám začne být úplně jedno, jestli ten Němec naproti má paže zdvižené nad hlavou.

                                                                                                      Zápisky neznámého vojáka

Hlášení třetí: odhalme jádro pudla

Pokud jste před cca čtyřmi lety byli u prvního dílu nadšením bez sebe, věřte mi, že pokračování vás zasáhne naplno, tělo připoutá pevnými okovy ke křeslu a mozek nelítostně vtáhne do svých virtuálních útrob. Zapomenete na všechno kolem, odložíte erotické hrátky se psem i venčení manželky, nad postel vylepíte plakát uniformovaného Vochozky a každý večer u něj budete vykonávat obětní rituály.

Hratelnost je jedním slovem ÚŽASNÁ a vysokou měrou k tomu přispívá i obsahová pestrost jednotlivých misí. Ale místo planých slov raději uvedu pár ukázek. Tak třeba v Africe na všechny odvážlivce čeká nízký a divoký průlet skrze úzký kaňon v uneseném letadle, kde zaujmete místo palubního střelce a odrážíte nálety početných pronásledovatelů. V Barmě jsem si okamžitě vybavil americký film Hamburger Hill – všude kolem hustá tropická tráva a mlha, společně se spojeneckou armádou dobýváte opevněné pahorky.

 

Hejna rybek bázní zrovna netrpí * Útok na ostrovní pevnost

Opatrné plížení znesnadněné minimální orientací v prostoru, občas poblíž detonuje nějaký ten granát, zakopaní Japonci vás kropí dávkami z lehkých i těžkých zbraní. Konečně dospějete na vytoužený svah plný pahýlů stromů, s černou zemí spálenou bombardováním. Pokračujete vzhůru s úmyslem dostat se k bunkrům a vhodit dovnitř pár ručních granátů, když tu se zpoza horizontu náhle vynoří nezřetelné postavy samopalníků a zkříží vám cestu… 

Myslím, že více už snad není zapotřebí rozvádět, musíte si to zkrátka zkusit. Nemějte žádné obavy, obtížnost je volitelná a pokud vaše aktivní postava zemře, zkrátka převezmete kontrolu nad někým jiným a pokračujete vesele dál, byť v oslabení. Je to ale škoda hlavně pokud dotyčný nebožtík byl veterán, protože průběhem času všichni získávají na zkušenostech a výkon jednotky je stále lepší.

V případě nejvyšší nouze se tak nestyďte požádat o podpůrný zásah těžké artilerie na zadané souřadnice, nebo zavolat populární Air Strike. I na nejjednodušší úrovni ovšem budete muset opravdu zapřemýšlet – odměnou za ohřívající se mozkové závity však budou úchvatné herní momenty, které ještě dlouho zůstanou ve vaší paměti. Dočkáte se i oblíbeného využití nejrůznějších vozidel – pro rychlý mobilní zásah je perfektní třeba Willys MB Truck, který lze nejen řídit, ale současně i obsluhovat jeho namontovaný kulomet.

Setkáte se také s tanky, nákladními auty, miniponorkou, několika typy letadel atd. – budu se jenom opakovat když napíšu, že všechny si berou za vzor původní modely a proto až budete uhánět dunami ve zmíněném Willysu, nedivte se, že více než těch 72 kph z něj skutečně nevymáčknete. Obecná volnost pohybu/jízdy je v Hidden And Dangerous II relativní. Někdy prozkoumáváte rozsáhlejší oblast, jinde jste zase uspořádáním terénu spíše navádění na jakousi dráhu (mnohdy definovanou právě coby silnice ve skalách či písku), skoro všude je ale na výběr z více různých cest.

 

Z majáku se nádherně ostřelují nepřátelské pozice * Výlet na Šumavu

Důraz je kladen i na co nejvěrnější ztvárnění přestřelek. Pro dobré míření a také vyšší nenápadnost vlastní osoby je nejvhodnější po inkriminovanou dobu ležet na břiše, nebo být alespoň v pokleku – kromě toho bych doporučil preferovat pohled vlastních očí před klasickou kamerou snímající z nadhledu ala Tomb Raider (ženské charaktery tu nejsou, takže stejně není co okukovat) a bez využití nenechávat ani speciální výzory jednotlivých zbraní.

Upozorňuji, že tu funguje implementace realistické balistiky a některé náboje s klidem prorazí i kdejakou tenkou stěnu, takže si při výběru úkrytu dávejte dobrý pozor.  AI není vůbec špatná, nepřátelé se rychle přemisťují a schovávají za všechno možné, jen aby vám co nejvíce ztížili zacílení. To by mělo být pokud možno maximálně přesné, protože nějaký halabala zásah do nohy nikomu moc citelně neublíží a občas se mi třeba stalo, že jsem ve snaze trefit hlavu namísto toho jen odstřelil přilbu a i když kulka znatelně škrábla, o smrtelné zranění se zrovna nejednalo.

Potěšující věcí je, že jakmile už jednou vítězíte a k úplné eliminaci protivníků chybí málo, zbývající odpůrci někdy zkrátka vezmou nohy na ramena, případně se po další varovné salvě přímo vzdají a zůstanou stát s rukama nahoře (kterýžto akt naštěstí neznamená, že by je ti se zvrácenějším charakterem nemohli posléze dorazit).

Někdy je i chvíle na to se zastavit a prostě rozhlédnout kolem sebe. Okolní příroda je často tak úžasná, až nutí k přemítání o tom, jak Bůh může dovolit, aby byl nejeden z jeho zázraků poskvrněn takovým krveprolitím. Co ale naopak nemám rád je déšť, v jehož blýskavých kapkách vidím odrazy těch samých slz, které zanechávají skvrny na dopisech přicházejících z domova…

                                                                                                     Zápisky neznámého vojáka

Jste v polovině cesty. Pokud vás zajímá, jaké CHYBY jsme na hře našli a hlavně - konečný verdikt, pak klikněte níže na odkaz, vedoucí do druhé, závěrečné kapitoly recenze!

Dostupné pro: PC
Žánr: Akce
Výrobce: Illusion Softworks | Webové stránky hry
  • Vynikající atmosféra a realistické pojetí
  • Grafika a ozvučení
  • Pestrá a zábavná náplň misí
  • Míra interaktivity s okolím
  • Detailní propracování zbraní a výbušnin
  • Taktické možnosti a nutnost přemýšlet
  • Občasné nalezené chybičky
  • Misí je jen 21… my – chceme – ještě -!
  • Co byste tady chtěli dál číst u hry s hodnocením 9/10?

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,