Recenze: Hobbit – návrat zašlé slávy plošinovek

Nedejte na první dojem z obrázků. Nedejte ani na zlé jazyky hovořící o degradaci Tolkienova námětu. Vsaďte raději na zábavu, kterou jste již dlouho nepoznali. Vsaďte na žánr, který pomalu vymírá, ale který má přesto co nabídnout. Vsaďte na nitky Tolkienova příběhu, z kterých autoři dali dohromady zábavnou a povedenou hopsačku, která tvůrce v ničem neuráží, ba naopak, ještě více rozvíjí.

Platforma:  PC
Typ hry: Plošinovka
Multiplayer: ne
Minimální konfigurace: procesor 450 MHz, 128 MB RAM, 1,7 GB na HDD, 32 MB 3D grafická karta

Doporučená konfigurace: procesor 1 GHz, 256 MB RAM, 1,7 GB na HDD, 32 MB 3D grafická karta
Testovací konfigurace: procesor 1,4 GHz, 256 MB RAM, 1,7 GB na HDD, 64 MB 3D grafická karta (GeForce 4MX 440)
Výrobce: Inevitable Entertainment 
Distributor hry: Vivendi Universal
Distribuce v ČR: Cenega (
www.cenega.cz)
Homepage hry:
http://www.lotr.com/frame_hobbit.jsp

Pána prstenů zná každý. Těžko bychom po republice hledali někoho, kdo by si slovo Legolas spojoval s novým produktem známé hračkářské společnosti a odkaz na Pipina hledal v slovníku českých sprostých slov. Fenomén LOTRa zasáhl takřka celou společnost podobně jako Matrix či Harry Potter. Ovšem narozdíl od výše zmiňovaných kolegů, má Pán prstenů jednu malinkatou věcičku navíc. Co věcičku, ona je to spíš osůbka - hobit – příběh, který vše začal, a bez kterého by LOTR byl pouze nadávkou. Byla to totiž pohádka o dobrodružstvích Bilbo Pytlíka, která to vše začala a dala za vznik příběhu, na jejímž konci je Válka o Prsten. A právě na počátek všeho se přenesete, pokud spustíte Hobbita.

První dojem

Asi nebudu sám, když řeknu, že z prvních náznaků o hře, jsem nebyl nikterak nadšený. Podivné křiklavé barvy, v hlavní roli nagelovaný dvanáctiletý chlapec a zařazení mezi 3D akční adventury. Nic bez čeho bych nemohl žít. Jenže, jak už to bývá, člověk je tvor omylný, a tak jsem brzy po prvním setkání musel své opovržení nad hrou přehodnotit a ovládlo mě tiché nadšení z toho, jakými různými způsoby může být vykládán svět Středozemě aniž by to narušilo jeho atmosféru.

  
Kdo zas zapomněl zacpat to špuntem? * To je sádla na jednom trolovi * Trpaslíci ve vás zpočátku moc důvěry nemají

Hobití zvláštnosti

Povězme si upřímně, že Hobit se od Pána prstenů přece jen v mnohém liší. A po tolika hodinách strávených v kůži Bilbo Pytlíka musím říci, že asi nic lčtenářský dojem z Hobita nevystihuje lépe než zvolený námět a zpracování. Hobit je zkrátka pohádka, kdežto Pán Prstenů už je „dospělácké“ fantasy. A proto se k němu zvolený žánr (plošinovka okořeněná akcí a adventury) hodí minimálně stejně dobře jako se k Návratu krále hodí čistokrevná akce.

Až budete na začátku hry procházet Hobitínem a připravovat se v tutorialově pojaté misi na cestu, budete se cítit jako malé (fyzicky, nikoli však významem) stvoření chystající se na dlouhou dobrodružnou cestu, no zkrátka stanete se Bilbem Pytlíkem.

  
To asi pravák nebude * Brr, ta je studená! * Moderní osmihlavá sáň

Po stopách stránek

A ani později z vás atmosféra z knihy nevyprchá. Těžko říct, zda to byl více příběh nebo už dlouho chybějící atmosféra pravé hopsačky, co mi nedávalo pokoj, dokud daný level nebyl dokončen a hra se neposunula o kousek dál. Dlužno říct, že autoři do hry zasahovali celkem decentně a s citem, na druhou stranu nejde jen o převyprávěný obsah knihy. Nad mnohými událostmi ve hře se určitě podivíte a občas i zapátráte v paměti, zda-li se daná věc opravdu podle Tolkiena stala nebo jde o další z doplňků herních vývojářů.

Hobbit je zkrátka velice zdařenou konverzí, která se vydala tou správnou zlatou střední cestou. Nedrží se úzkostlivě příběhu ani se od něj příliš neodvrací, takže je to pořád „ten Hobit“. Postupně zažijete na vlastní kůži vše podstatné, co se seběhlo při putování trpaslíků a Bilba za poklady. Zalaškujete si s troly, prohledáte jejich jeskyni, projdete skrz Mlžné hory, navštívíte město Lesních elfů, poškádlíte draka Šmaka a samozřejmě se podíváte na bojiště Bitvy pěti armád. Povedený je i celkový koncept hry. Ten je založen na oddělených misích, mezi kterými vás do děje uvádějí videa nebo povídání o tom, co se zrovna při putování malých dobrodruhů seběhlo, takže se dá vřele doporučit i těm, kteří si nedokáží udělat čas na přečtení originálu.

  
Hoooodný pejsek * Po tůrách v jeskyních pochod na sluníčku zahřeje na duši * Zas prší, není jídlo a ani oheň - kdopak to asi vyřeší?

Samozřejmě věční reptalové nebudou spokojeni, když uvidí masivní industrializaci Mlžných hor pod vedením goblinských horníků. Abych to uvedl na pravou míru, v dolech se potkáte s mechanickými výtahy, vozíčky svážejícími vykutanou rudu a dalšími moderními vymoženostmi, které v knize opravdu nebyly. Nebyly tam ani nemrtví na kraji Temného hvozdu ani megasouboj se spoustou pavouků tamtéž, ale pokud nejste velcí puntičkáři, neměly by vám tyto úpravy příliš vadit. Hru to jenom zpestřuje.

Mamííí, kup mi Opita!!!!

Rayman 3 a pak... a pak už nic. Taková je letošní bilance plošinovek na PC. Mohli bychom tu pomalu mluvit o vymření žánru, ovšem Hobbit dokazuje, že stále má co nabídnout. Samozřejmě, nemůžete chtít po zarytém doomaři, aby po dohrání Call of Duty šel s hůlkou a hlavním hrdinou ve stylu desetiletého děcka ubíjet masožravé kytičky, ale pokud netrpíte podobnými předsudky, nabídne vám hra spoustu zábavy.

Kupodivu přes své vzezření bych ji v žádném případě nemohl s klidným srdcem doporučit dětem. Nechci mladou dorůstající generaci pařánků podceňovat, ale osobně jsem měl sám co dělat, abych některými extra tuhými souboji alespoň na popáté prošel. Může za to i nevhodný systém ukládání pouze na určených místech, který je občas docela frustrující.

  
Občas se ze hry stane 2D skákačka ** Mechanika goblinů v praxi

  
Jízda v důlním vozíku je lepší než horská dráha * Romantika v jeskyni * Glum

Hop sem, hop tam

Musím se vám s něčím svěřit. Mně se 3D plošinovky moc nelíbí. 2D, to bylo něco jiného, pobíhat s Jazzem za mrkvemi a záchranou králičí krásky nebo s neandrtálcem procházet pralesem v Prehistorikovi mě dokázalo zabavit na pěknou řádku hodin. S nástupem 3D však můj zájem o žánr poněkud ochabl. Croc byl sice hezký, ale přeci jen, rozměr navíc je znát. Nejvíce ze všeho jsem na hrách nesnášel pasáže nad hořící lávou/vodou/koncem vesmíru, nad kterými jsem musel důkladně procvičit rychlost svých reakcí a prstů při pokusech je překonat aniž by avatar spadl dolů.

A možná minimalizace takovýchto úseků v Hobittovi způsobila, že se mi hra tak líbila. Zde opravdu není tak důležité přeskákat bez zaškobrtnutí přes půl mapy v předem standardizovaných skokových variacích. Nutnost občasného skákání tu je, ale nestane se, že byste se na tomto místě zasekli.

  
Pavoučí level je dosti obtížný * Copak v té truhle asi bude? (lahvička na uzdravení) * Ajajaj, slečny budou asi naštvané...

Gillette Mach Žihadlo

To s akčními scénami je to po této stránce horší. Nepřátel je hodně, životů méně a životadárných hub zvláště v pozdějších levelech naprosté minimum. A třeba v takovém Temném hvozdě už opravdu není jednoduché udržet se naživu. Pavouků je všude mraky a navíc jejich jed ubírá Bilbovi další cenné životy. V takových chvílích je třeba napnout všechny zbývající síly a s pomocí několika speciálních úderů, bojovného pokřiku a devastování tlačítka myši vysvětlit i v zapadlých končinách, že na velikosti nezáleží, a že Bilbo je navzdory svému vzrůstu opravdu hrdina.

Krom známého meče Žihadlo, Bilbo k eliminaci svých nepřátel používá také hůl a kameny. S kousky horniny dokáže zlikvidovat nepřátele z relativního bezpečí a hůl může využít mimo jiné k prodloužení svých skoků. To ale není vše. Díky přítomnosti RPG prvků záleží také na tom, jak moc je Bilbo v dané činnosti vyškolený. Pořád jsme ale v plošinovce, a tak se přestup na vyšší úroveň neděje pomocí zkušeností, ale pouze a jen pokud najdete příslušný svitek. Ten se samozřejmě skrývá na těžko dostupných místech, na které se vás tímto snaží autoři nalákat.

  
TeraGigaMegapabouk * U elfů doma * V Jezerním městě

Zlodějíček

Mapy jsou takovýchto zákoutí plné, jak už je ostatně u plošinovek zvykem. Navíc má Hobbit oproti jemu podobným v repertoáru další vylepšení. Jsou jimi truhly roztroušené takřka všude ve Středozemi. Nejedná se však o úschovny na bázi hesla sezame, otevři se. Jejich obsah si musíte zasloužit „poctivou“ prací. Konkrétně musíte překonat jejich zámek, což se děje uhodnutím jeho kombinace. Na obrazovce před vámi blikají okýnka a vy se musíte trefit do okamžiku, kdy se zobrazí zelené. Na každou truhlu máte pevně daný časový limit a navíc podle složitosti stoupá také počet zámků, takže se ani ke konci hry nestane z této činnosti rutina.

Hobitovo lupičské nadání využijete i jinak. V některých misích máte za úkol nevzbudit stráže a předvést, jak se hobiti dokáží nepozorovaně proplížit kolem nic netušících stráží. S tím souvisí i nález prstenu, který pak můžete používat. Bohužel jeho schopnosti jsou celkem minimální a ve hře se jej prakticky nevyplatí používat. I když si jej nasadíte, většina protivníků vás vidí a dokáže najít a navíc s prstenem nemůžete útočit. Jeho účinky tak vyzkoušíte pouze v předem nalinkovaných událostech a jedné celé misi při osvobozování trpaslíků z elfského města.

  
Šmak je vditelně fotogenický typ * Cože?! Tak nízký honorář za focení?!!!!!! * V příštím životě si to fotograf rozmyslí

Mise jsou velice rozmanité a nabízejí spoustu zajímavých nápadů. Povozíte se v důlním vozíčku, budete řešit zajímavé hádanky, potichoučku cupitat okolo draka Šmaka, abyste se hned vzápětí ocitli v zuřivé bitvě s dvaceti pavouky a dojde i na snové mise ala Max Payne. Přesto je s přibývajícími úspěchy na kontě znát jistý stereotyp. Nazval bych to syndrom pohádky o kohoutkovi. Dorazíte někam a ač řešení vypadá prostě, nejde to, protože XXX. Vyrazíte vyřešit XXX a dozvíte se, že nejdříve je potřeba YYY. K tomu však potřebujete ZZZ. Herní doba je díky tomu poměrně veliká, na druhou stranu ani bych se nedivil, kdybyste se těsně před koncem s Hobbitem rozloučili.

Světlé stránky hry
  • je to Tolkien!
  • kvalitní knižní konverze se jen tak nevidí
  • zajímavé nápady
  • RPG prvky
  • povedená grafika
Temné stránky hry
  • ke konci docela stereotypní
  • syndrom pohádky o kohoutkovi
  • prsten není příliš účinný
  • občasné úlety kamery
  • systém ukládání

Odsuzuje se...
 
Právě to je asi největší chyba hry. Hobbit je povedený, nápaditý a designově zvládnutý, ale v závěru mu trochu dochází dech. Přistihl jsem se, že poslední mise už dohrávám spíše z povinnosti než z nějakého zaujetí pro věc. Když už jsme u chyb, vadilo mi také, že se jedná o oneman show. Přeci jen se mohli autoři oprostit od zažitých zvyků a přidat do hry týmový element. Hratelnosti by to rozhodně neuškodilo.

Každopádně tyto vady nic nemění na tom, že se jedná o nadprůměrnou hru, která vás dokáže na pěkných pár hodin pohltit. Do dokonalosti jí však bohužel něco chybí. Možná jen trochu se odprostit od standardů plošinovky, nepoužívat konzolový systém ukládání a nesnažit se za každou cenu prodlužovat herní dobu. Dle mého soudu i přes tyto nedostatky Hobbit stojí za vyzkoušení.


 

Grafika: 8/10
Zvuky: 7/10
Hudba: 8/10
Hratelnost: 7/10

Plošinovky nevymřely. Sice v závěru Hobbitovi dochází dech, přesto dokazuje, že i v dnešní době má tento žánr hráčům co nabídnout. Navíc se jedná výjimečně o kvalitní knižní konverzi.

Celkové hodnocení: 7/10

Diskuze (1) Další článek: Minuta záběrů akce Unreal Tournament 2004

Témata článku: , , , , , , , , , , ,