Recenze: Journey to the centre of Earth – Jules Verne a Syberia?

V poslední době se z dílen našich "slovanských bratrů" objevují stále zajímavější hry a nejinak je tomu i u adventurního žánru, který opět začíná "nabírat na kurzu". Nemalou zásluhu na tom má jistě také adventura Syberia, jejíž pokračování by se mělo již brzy objevit a jejíhož úspěchu jsou si zjevně vědomi i vývojáři z Frogwares, protože JTCE se jí až nápadně podobá.

Platforma: PC
Typ  hry: adventura
Multiplayer: ne
Minimální konfigurace: Pentium III  500 MHz, 64 MB  RAM, 16 MB DirectX kompatibilní grafická karta
Testovací konfigurace: P4 2,6GHz, 1GB RAM, 64MB 3D grafická  karta
Výrobce: Frogwares (
http://www.frogwares.com)
Vydavatel: Micro Application(
http://www.microapp.com/)
Distribuce v ČR: zatím není znám

Píše se rok 2005...

Ačkoli anglický název odpovídá francouzkému literárnímu dílu Voyage au centre de la terre od Julese Verne a skutečně se i odehrává ve fantastickém světě, zrozeném v hlavě tohoto geniálního průkopníka žánru sci-fi, jedná se o zcela nový příběh, odehrávající se více než jedno století po událostech popisovaných v románu. Mladá fotoreportérka Ariane se vydala vrtulníkem na Island, aby pořídila pár fotek pro svého zaměstnavatele. Když však vrtulník přistane na skalnatém pobřeží a naše hrdinka vystoupí, náhlé otřesy půdy strhnou lavinu kamení, která zničí vrtulník. Pilot záhadně zmizí a Ariane nezbývá, než vyslat e-mailem ze svého laptopu SOS a vydat se svého společníka hledat.

  

Zde Arianino dobrodružství začíná * První pohled na svět pod povrchem * Evoluce zde šla trochu jinou cestou, než na povrchu

Při zkoumání okolí narazí na trhlinu ve skále. Neuváženě do ní vstoupí a pak už jen padá a padá. Probere se na pláži v podivném světě pod zemským povrchem, kde rostou gigantické houby , žijí dinosauři a samozřejmě také lidé vedle podivné rasy Gigantů. Lidé tu žijí v jediném městě a jejich kultura je založena na  ideálech vědy a pokroku v takovém pojetí, v jakém je vyznával i Jules Verne. Pozoruhodně pokročilá technologie je zasazena do pseudosecesního designu a například kamerový systém, kde kamera je přístroj velice podobný fotoaparátu z konce 19.století a nahoře opatřen malým deštníkem, mě docela dobře pobavil :-).

Již zmiňovaní Giganti jsou naopak rasou žijící v souladu s přírodou a ovládající přírodní magii. Vypadají jako lidé, jen jsou asi dvakrát tak velcí jako člověk a přes svou mírnou povahu jim i některé z horších lidských vlastností bohužel nejsou cizí. Jak se Ariane postupně dozvídá, nejen že se jí možná někam ztratily 2 roky života, protože zde mají lidé již rok 2007, ale na povrchu údajně zuří válka. Lidé i Giganti se bojí, aby se nakonec nepřenesla i sem (až lidé objeví cestu), a tak se mladí příslušníci obou ras dobrovolně zapojují do jakési "akce Z" v diamatových dolech, aby za ně jejich vládci mohli platit žoldákům strážícím vchod do jejich světa. Arianě se to vše již od začátku zdá trochu přitažené za vlasy a postupně objevuje, že na první pohled ideální společnost má i své temné stránky. Netrvá dlouho a ocitá se sama v ohrožení...

Žena činu a mála slov

Oproti většině adventur se v JTCE méně mluví a více koná, tedy častěji se používají předměty a řeší puzzly, než vedou rozhovory s NPC.  Ostatně již od začátku budete překvapeni, jak nezvykle rychle se inventory před očima plní a když už máte u sebe přes 20 předmětů, uvědomíte si, že je tuhle hru třeba hrát trochu jinak. Zatímco u novějších adventur jste omezeni na relativně malém prostoru, kde vyřešíte pár problémů a přesunete se dál, v JTCE se pohybujete v prostoru zeměpisně  naopak relativně rozsáhlém a po vyřešení několika problémů se vám otevře cesta do ještě většího.

  

Zátiší s přístroji na universitě * Nautilus to není, ale... * Pasoucí se stádo mamutů - Giganti si je drží na mléko

Nemám rád přespříliš ukecané adventury, pokud dialogy nejsou skutečně mistrovsky zvládnuté (jako např. v The Longest Journey),  takže poměrně stručné rozhovory  vidím v případě JTCE spíše jako klad. Tím spíše, že i  na malém prostoru se autorům podařilo vytvořit postavy s dostačující psychologickou hloubkou a ani dabing, resp. typový výběr hlasů,  nijak nezaostává. Bohužel kvalit psychologické kresby NPC, jaké jsme mohli být svědky  např. v Syberii nedosahují a kupodivu zejména hlavní hrdinka působí docela ploše  (tím teď nemyslím polygony v oblasti hrudníku, těch je naopak dost :-)) a nevýrazně.

Ariane se zkrátka nechová moc jako žena a už vůbec jako novinářka. Když se například poprvé setká s magií v chatrči starého muže, nejenže se na ni v rozhovoru nezeptá, ale ani nepronese nějaký udivený monolog. Zkrátka je celou dobu taková stoicky klidná až chladná, což se k ní vůbec nehodí. Alespoň že se později zaraduje, když spatří poprvé pterodaktyla, jinak bych měl vážné pochybnosti, zda Ariane nakonec přece jen není spíše muž anglické národnosti žijící v útulném domě na Baker Street... Že by se autoři scénáře ještě nestačili přeladit z předešlé hry od Frogwares se slavným detektivem v hlavní roli a neslavným výsledkem?

Samotné puzzly jsou  příjemně novátorské a jejich obtížnost je dobře vyvážená, bohužel některé zákysy zbytečně způsobují i bugy a také to, že Ariane je opravdu na slovo skoupá, takže když už něco okomentuje, je to opravdová vzácnost. Hned na začátku jsem tak zakysnul při vyjímání krystalu ze skály pomocí majzlíku a náhražky kladiva z kusu dřeva -akce nakonec provést šla, ale až když jsem Arianě nasadil rukavice. Chápu, že si křehká dívka nebude odírat ruce když nemusí, ale zrovna v tomto případě by komentář typu "Možná bych si měla ochránit ruce" podle mě byl na místě, protože v reále by akce provést šla i bez těch rukavic, tedy nejde o logický problém, ale o preferenci hlavní hrdinky. Vůbec bych se o tom ani nezmiňoval, být to ojedinělý případ, ale bohužel je takových míst ve hře víc...

Taktéž inspirováni Syberií, dali autoři hlavní hrdince k dispozici výdobytek moderní technologie a tak s sebou Ariane tahá notebook, do kterého si rychlostí zahanbující světové rekordmanky v  psaní na stroji (věřte nebo ne, ale i v tomto se soutěží a existují mistři, nebo spíše mistryně světa) přepisuje všemožné důležité dokumenty, na které cestou narazí, analyzuje některé předměty (???) a s jehož pomocí řeší výpočetní problémy, které by primitivním sčotům obyvatel podzemního světa zabraly celé týdny. Samozřejmostí je i jednosměrná komunikace pomocí e-mailu, ze které se dozvídáme znepokojivé zprávy o krizi v oblasti Asie, která hrozí přerůst v ozbrojený konflikt.. Z nějakého záhadného důvodu však komunikace zvenčí funguje, ale naopak již ne - takže chudák Ariane nemůže odpovídat na poštu osobnějšího charakteru.

Autoři se snaží nalákat i na dva různé konce, jak tomu však často bývá, jedná se jen o laciný trik. Asi ve 3/4 hry totiž můžete z podzemního světa prostě uniknout a nechat jeho obyvatele svému osudu na pospas. "Odměnou" vám bude trochu zmatená animace a předčasné ukončení hry, což osobně za plnohodnotnou dějovou větev s vlastním koncem nepovažuji.

  

První setkání s ne příliš přátelským druhem dinosaura * Domácí mazlíček * V tomhle krasavci se ve hře i proletíte

JTCE se nevyhne srovnání se Syberii v žádném ohledu a délka hry je tím jediným, v čem adventuru od Microids "překonává". Herní doba je opravdu o nějakou tu hodinu delší, ale slibovaných 30-40 hodin se určitě nekoná a to ani s těmi trochu nefér zákysy. Lokací, resp. pohledů kamer je "omračujících" 300 a stejně jako v Syberii je jich spousta prázdných a slouží jen ke "kochání se grafikou", což je eufemismus pro umělé natahování herní doby. Jen doufám, že se to nestane v adventurách trendem, protože je asi opravdu lepší mít adventuru s méně obrazovkami, s kratší herní dobou, ale zato nabitou dějem, atmosférou a zajímavými puzzly, než mít všechny tyto základní ingredience rozmělněné v nemastné neslané polévce stovek bezobsažných, jakkoli krásných lokací. Špičkovou 3D grafikou se můžeme kochat na CGtalk.com nebo jiných, na grafiku obdobně zaměřených serverech, adventury by ale měly být stále ještě hlavně hrami...

Interface a ovládání- největší kámen úrazu

Když už jsem na konci minulé statě nakousl chyby a jiné zápory téhle jinak povedené hry, ještě u nich zůstanu. Ovládání a vůbec to, jak se engine hry chová, je totiž zdrojem nejzávažnějších záporů JTCE. Nejprve se zmíním o jedné "drobnosti", která není až tak úplně neobvyklá u jiných adventur, není ani chybou v programu, ale záměrem a upřímně mi pokaždé pije krev.  Jedná se o to, že se objekty v lokacích nehlásí. Tedy ony se hlásí, ale jen změnou kurzoru, v tomto případě šipky na ruku, případně stop nohou, pokud se jedná o východ z lokace, ale pouze tím. Popisek chybí. Spatřuji v tom trochu přehnanou sebedůvěru grafiků v některých týmech, kteří spoléhají, že mají scénu bezchybně navrženou, dokonale nasvícenou a v neposlední řadě aktivní objekty dokonale vymodelované a otexturované, takže je i v té velikosti několika málo pixelů bezpečně poznat, co to je. Bohužel jsou jejich naděje velmi často liché. Mimo jiné i proto byly ony popisky v adventurách vynalezeny a je podle mého názoru věčná škoda, že ani autoři JTCE jejich výhody nedocenili...

  

Nejtěžší puzzle se principem nápadně podobá nejtěžšímu puzzle v The Longest Journey * Zahrádka Gigantů * Prokletá laboratoř

Daleko závažnější jsou však chyby v algoritmu vyhledávání cesty mezi překážkami (path tracking). Většinu času  a hlavně ze začátku si nedostatků asi moc lidí nevšimne, protože Ariane se pohybuje v prostorných a "vzdušných" lokacích, prostých složitějších překážek. O to větší průšvih ale nastává v interiérech a hlavně např. laboratoř na těžební plošině v poslední části hry je doslova peklo hrát. Naše hrdinka se zasekává snad na každém rohu, k dezorientaci  přispívá i špatná práce kamery (k té se ještě dostaneme) a bohužel se mi i několikrát za hru stalo, že se zasekla na místě, odkud již nemohla jít nikam a musel jsem hru restartovat a nahrát poslední pozici.

Hře moc neprospívá ani podivné přepínání  kamer, resp. pohledů na scénu, protože pozadí jsou předrenderovaná, takže to nejsou kamery v pravém smyslu slova, jak je ve hrách chápeme. Při přechodu z jedné lokace do druhé obraz někdy v rychlém sledu vystřídá až tři různé pohledy, což občas vede k určitému zmatení a obtížné orientaci kde vlastně jsme a kam směřujeme. Většinou ani tohle není žádný problém, spíše mírně obtěžující drobnost,  ale již zmíněná laboratoř na konci hry vám díky tomuto fenoménu dokonale zamotá hlavu při hledání některých předmětů, protože ač jsou vidět např. ze dvou pohledů, hlásí se vždy jen v jednom.

Celkově mám dojem, že hře by prospěl delší betatesting, protože do třetice všeho zlého jsou aktivní místa (tzv. hotspots) velice často nešikově navržena nebo jsou příliš malá  a občas se objekt vůbec nehlásí! Měl jsem pár ošklivých záseků jen proto, že mě nenapadlo použít předmět na neaktivní místo a jen díky zoufalému proklikávání v místech, kde člověk logicky tuší, že by se něco hlásit mělo ale nehlásí, jsem se nakonec dostal dál. Kapitolu samu o sobě tvoří východy z lokací, které se minimálně  ze čtvrtiny případů nehlásí vůbec a když, tak ještě často jinde, než kde by měly a jejich hotspoty jsou malé, takže se špatně hledají. Bohužel technické nedostatky samy o sobě hře docela hodně škodí  a zejména druhá polovina hry se díky nim stává místy až frustrující záležitostí. Přitom zcela zbytečně...

Grafika - od žáka k mistrovi

O grafice se dá říci v kostce totéž, co o všech ostatních aspektech JTCE, tedy že její kvalita kolísá. Naštěstí kolísá od pěkné ke krásné a vítr z plachet jí sem tam ubírají jen dílčí problémy. Většině lokací tak trochu chybí řádný kontrast hrou světla a stínů, což se dá částečně ospravedlnit zvláštními světelnými podmínkami, které v podzemním světě vládnou - není tu slunce, světlo je rozptýlené a dopadá ze všech stran, ale i přesto to působí trochu divně.  Zda je to nedostatek posuďte sami.

Co se však již přehlédnout ani obdobně vysvětlit nedá, jsou například příliš pravidelná stébla trávy (v přírodě nemyslitelné), některé textury jsou rozmazané a konceptuální stránka není zase tak nápaditá, vezmeme-li v úvahu, že ty nejlepší kousky jsou opravdu spíše více než méně přebírány ze Syberie.  Jak bývá častým jevem u her vyprodukovaných v postatě začínajícími týmy, i v JTCE  grafika s postupem do pozdějších fází děje nabírá na kvalitě a zejména na konci doslova exceluje.

Světlé stránky hry
  • Zajímavý příběh
  • Moc pěkná grafika
  • Svět na motivy Julese Verna
Temné stránky hry
  • Mizerné a bugy znepříjemněné ovládání
  • Malé a nešikovně navržené aktivní oblasti objektů (hotspots)
  • Uměle natahovaná délka hry prázdnými lokacemi

Na velmi slušné úrovni jsou také animace - a to jak hlavní hrdinky, tak ostatních postav či tvorů v přírodě. Konkrétně na animacích Ariane se však docela šetřilo - kromě chůze a běhu toho mnoho navíc nedělá, ještě se tak  pousměje v několika videosekvencích, ale například používání předmětů není většinou animované vůbec. Naštěstí se nad tím člověk pozastaví jen ze začátku, ale po pár minutách hraní mu to ani nepřijde. Je určitě snazší pro hráče zvyknout si, že použití předmětu není animované, než být pokaždé odváděn od děje rušivou, špatně zvládnutou animací. Zkrátka než špatně, raději vůbec, řekli si autoři a já s nimi rozhodně souhlasím... Příjemné je nastavitelné rozlišení až 1280x960, vyhlazování hran a pár dalších efektů jako je mlha, kouře apod.

Hudba a zvuky

Hudební doprovod a zvuky jsou asi nejprofesionálněji zvládnutou části JTCE. Hudba je hraná živými nástroji orchestru, což je na její zvukové kvalitě znát. Bohužel takový orchestr není levná záležitost a tak, podobně jako v Syberii, uslyšíme jen několik málo skladeb, které by se doslova daly spočítat na prstech jedné ruky.  Zvuky skvěle sednou k prostředí a ani se jimi příliš nešetřilo.

Jaká tedy je JTCE?

Rozhodně není špatnou hrou. Zpočátku jsem z ní byl i nadšen a těšil se z pomyšlení, že se na svět narodila další výborná adventura. Jak mé nadšení opadalo, pochopil jsem, že JTCE by mohla být opravdu velmi dobrá hra, kdyby to však nebyla taková "rychlokvaška". Kvalit Syberie by sice nedosáhla, ale mohla být důstojným sekundantem, zkracujícím nekonečné čekání na pokračování svého vzoru. Bohužel technické chyby přímo zasahují do hratelnosti a vyrovnat by to mohl jen mimořádně kvalitní příběh a mimořádně dobré postavy v něm. Bohužel obé je v JTCE sice velmi dobré, ale nikoli výjimečné. Zůstává tak jen průměrná hra.

Příběh/design: 7/10
Hratelnost: 5/10
Grafika: 8/10
Hudba: 8/10
Zvuky: 7/10

Trochu narychlo udělaná adventura s pěknou grafikou, zajímavým příběhem, dovedně navrženými puzzly a skvělou orchestrální hudbou. Bohužel trpí symptomy nedodělků - spousta bugů, nešikovné ovládání a s tím spojenou nevyváženou hratelností, která kolísá od výborné zábavy až po frustrující prohledávání prázdných lokací.

Celkové hodnocení: 7/10

Diskuze (21) Další článek: Xbox 2 představen již v březnu?

Témata článku: , , , , , , , , , , , , ,