Recenze: Killzone - moderní sága o invazi

Dlouhou dobu se o ní psalo jako o nejočekávanější FPS v historii PlayStation 2, ještě před vydáním ji označovali titulem „Halo-killer“. Nyní dorazila na pulty a samozřejmě na sebe strhla patřičnou dávku pozornosti, výsledkem které je kromě jiného dnešní recenze. Pokud chcete vědět, zda se po Half-Life 2 na PC a Halo 2 pro Xbox dočkala i PS2 důstojného krále FPS žánru, přečtěte si náš verdikt.

Multiplayer: ano, 2 hráči
Online multiplayer: ano, až 16 hráčů
Paměťová karta: minimálně 64KB
Analogové ovládání: všechna tlačítka
Vibrace: ano
Výrobce: Guerilla/Sony
Distributor v ČR: AT Computers (
www.atcomp.cz)
Homepage hry:
www.killzoneps2.com

Museli byste být z jiného světa, aby vám unikl všechen ten hype okolo Killzone. Trvalo to snad dva roky, co nás Sony bombardovala nadšenými články, působivými screenshoty a slovy jako „Halo-killer, technická revoluce, válečná hra nebývalých rozměrů a atmosféry“. Také naše preview před třemi měsíci se neslo ve velmi nadšeném duchu a tak se nedivím, že vaše očekávání byla veliká – moje také.

Špičková výprava

Nový tým pod křídly Sony, Guerilla, dostal maximální možnou podporu po všech stránkách. Když pomineme tu technickou a marketingovou, máme na mysli především finanční, díky níž je prezentace hry na vynikající úrovni: monumentální orchestrální hudba, nahraná Pražským filharmonickým orchestrem (který v Evropě začíná být synonymem pro herní hudbu, viz. koncerty v Lipsku), úchvatné filmové menu v duchu Hollywoodských trháků na DVD (v pozadí základní nabídky hry běží stylizované filmové ukázky ze hry), prostorový zvuk, online podpora a vůbec – tahle hra je po všech produkčních stránkách uhlazená do maximální dokonalosti a úplnosti.

  

Arnáda Hellghastu je děsivá... * ...a její metody nelítostné * Zbraně jsou velmi povedené

Nejvíc ze všeho mne asi překvapilo vysoké množství velmi kvalitních filmových pasáží v čele s intrem, které si pouštím pravidelně několikrát denně. Ne kvůli záběrům na armády bojující v ulicích, ale pro bezprecedentní herecký výkon v roli postavy „nacistického“ vůdce nepřátel, jehož úvodní proslov k armádě, připravující se na invazi, je nabit emocemi hodně vysoko nad stupnici, vymezenou doposud vydanými hrami. Když hřímá na tribuně k seřazeným šikům vojáků, skoro byste ho pro jeho citlivě volená slova a strhující emotivní tón řeči chtěli následovat do boje po straně „těch špatných“. Obecně však musím filmové cutscény ve hře pochválit: od houpající se kamery (jako Spielbergův film Zachraňte vojína Ryana) přes působivé akční scény až po překvapivě lidské a detailní pohyby postav.

  

Základní samopal vojáků ISA * Typická scéna ze hry * Rico a jeho masivní nástroj:-)

Scénář vypráví poměrně promyšlený příběh o invazi bývalých vyděděnců zpět na planetu Zemi, uzurpátorská armáda si říká podle své domoviny Hellghast a díky image zahalených pěšáků v černých uniformách a plynových maskách nebudete mít problém cítit k těmto protivníkům odpor a respekt. Váš hrdina bude velitelem speciální armádní jednotky, která provede několik úspěšných operací na území, dobytém během mohutné invaze nepřítelem. Cílem je samozřejmě invazi zastavit a to se může podařit pouze při opětovném získání orbitálních zbraní, díky zrádcům ve vlastních řadách ztracených v úvodu invaze.

Herní principy

Jak již víte, Killzone je FPS a klade silný důraz na hratelnost a zábavnost – což by také titul podporovaný mohutnou mass-market reklamou měl. Po celou dobu tedy budete běhat po bojišti a střílet z rozličných zbraní (včetně stacionárních) na vše, co se pohne. Svůj teoretický souboj s Halo 2 nicméně Killzone prohrála již tím, že neobsahuje možnost využívání vozidel ani základní fyziku prostředí, ještě větším překvapením pro mne bylo, že neobsahuje ani žádné předskriptované pasáže, kde byste se alespoň vezli jako pasažéři (po vzoru Medal Of Honor nebo Call Of Duty). Logickým výsledkem tedy je, že první slabinou Killzone je stereotyp.

  

Hellghanské tanky jsou vražedné * Jedno z realistických prostředí ve hře * Ostřelovačka má velmi jemné míření

I když se prostředí ve hře střídá a budete mít výběr z hezké hromádky zbraní i nepřátel, celá hra je pouze o chození a střílení, což kromě fanoušků Dooma 3 nebude asi nikoho motivovat k projití hry v jednom zátahu. Přesto je však Killzone výbornou zábavou a v citlivém dávkování se k ní budete dennodenně vracet s pocitem, že bude fajn si zase v ruinách moderních velkoměst ulovit pár Hellghanů.

Poměrně příjemným zpestřujícím prvkem je možnost hrát (téměř) každou misi za kteréhokoliv ze čtyř členů vaší jednotky (ostatní ovládá počítač, takže se ve hře nekoná žádné přímé ani nepřímé ovládání vašich spolubojovníků). Zatímco základní postava velitele Templara je vyvážený bojovník v klasickém stylu, mrštná Luger je tichý vrahoun typu Sama Fishera a naopak mohutný černoch Rico je nezastavitelným tankem, který při konfliktu s nepřítelem volí nejkratší cestu k cíli. Každá postava nosí specifickou výzbroj a každá úroveň hry nabízí cestu, která je pro tu či onu postavu nejvhodnější (nicméně v mnoha případech se cesta tří nejpodobnějších postav shoduje, rozdíl je pouze v použitých zbraních).

Hratelnost

Killzone je hodně zábavná hra. Poměrně originální zpracování práce se zbraněmi (nabíjení, střídání režimů, naklánění kamery při odjišťování granátů nebo výměně zásobníku a další) v kombinaci s vynikajícím designem (snad nikdy neměla počítačová hra takhle nádherné střelné zbraně – realističnost v kombinaci s vyváženými fantastickými prvky daly vzniknout působivým kusům válečného hardware, na které je radost pohledět i z nich střílet – a již zmíněné originální způsoby dobíjení či přehazování zbraní vizuální zážitek jen zvyšují. Připadá mi jako by si po dlouhé době někdo uvědomil, že hlavním hrdinou FPS jsou ruce a zbraň v nich, takže na zbraních bylo odvedeno v této hře tolik práce, jako třeba v Tomb Raiderech na postavě a pohybech hlavní hrdinky.

  

Nejtěžší kulomet ve hře * Explozí si užijete jako v Call Of Duty * Podíváte se i do přírody, ehm:-)

Stejně působivý je průzkum prostředí, které především v první části hry sestává z ulic, supermarketů, parků a měst tak, jak je známe dnes – ovšem ve hře jsou z nich poničené válčené zóny, kombinující moderní architekturu se sutinami připomínajícími druhou světovou válku. Podobně hra vzkřísila i některé památné bitvy lidské historie, včetně třeba vylodění v Normandii. Radost z objevování působivého prostředí však kazí výrazná koridorová omezenost každé úrovně, která je logickým důsledkem přemíry grafických efektů a detailních postav. Proto je dohled značně omezený, cesta úrovní velmi lineární a exteriéry působí rozpačitým dojmem díky křečovitému omezení hranic apod. (např. nemůžete šlápnout do potoka, hra nemá tlačítko pro skákání, takže nepřekonatelná překážka jsou i některé menší kameny apod.). Ovládání je nicméně povedené, mimořádné citlivé a přesné je míření analogovou páčkou při střelbě ostřelovačkou, což stojí za pochvalu.

Vysloveně primitivní je umělá inteligence nepřátel – dokud nejste v jejich dohledu, stojí na místě – potom se začnou střídavě krýt a postupovat vaším směrem, často si přiběhnou až k vám pro ránu. Přesto hra není jednoduchá, protože základní zbraň nepřátel má jako sekundární střelbu ničivý výstřel z brokovnice, který vás na blízko celkem bez problémů zabije. Občas jsem se tak dostával do vtipných situací, kdy jsem utíkal před nepřátelským vojákem a střílel na něj, jako kdyby to byl Vetřelec snažící se mne roztrhat na blízko svými drápy. V pokročilejších pasážích hry nepřátelé používají rakety a granáty, které vás spolehlivě zabijí jedním-dvěma zásahy i na velkou dálku. Killzone tak rozhodně není příliš jednouchá hra, nicméně obtížnost je často poněkud nepřirozeně budována.

Zážitek

Přes výše zmíněné zápory vás bude Killzone bavit a rádi se k ní budete vracet. Solidní příběh a nadprůměrné filmečky jsou na první zahrání dobrým motivačním nástrojem, stejně tak jedinečná atmosféra hry vonící originalitou nebo vynikající design zbraní, vozidel a nepřátel či jednoduché ovládání, automatické ukládání hry a další příjemné či návykové faktory. V této souvislosti je třeba zmínit také multiplayer (hrát v DM arénách je možno i v jednom proti botům).

Světlé stránky hry
  • Atmosféra, design, příběh
  • Zpracování zbraní
  • Multiplayer
Temné stránky hry
  • Umělá (ne)inteligence
  • Přísně lineární struktura prostředí
  • Poněkud nevyvážená obtížnost

Killzone je díky svému jedinečnému vzhledu a atmosféře mimořádným zážitkem, ale řada chyb a obsahově jednoduchá stereotypní hratelnost ji srážejí hluboko pod letošního krále FPS žánru na konzolách. Halo 2 nabízí to samé lépe a ještě mnoho dalšího. Revoluce se tedy v žádném případě nekoná a PS2 se prostě jen dočkala poutavé, leč poněkud primitivní akční hry s jedinečnou atmosférou a designem. Výrazně odlišné recenze po celém světě dávají jasně najevo, že tahle hra dokáže u člověka probudit velmi rozporuplné reakce.

Grafika: 9/10
Zvuk: 10/10
Hudba: 9/10
Hratelnost: 8/10

Killzone je poutavou hrou, která vás strhne jedinečnou atmosférou, překvapivě povedeným příběhem a fascinujícím designem zbraní, prostředí či vojenské techniky. Bohužel jde však o dost primitivní a jednotvárnou zábavu ve srovnání s konkurenčními tituly na jiných platformách.

Celkové hodnocení: 8/10

Dostupné pro: iPhone
Žánr: Akce | FPS
Výrobce: Guerilla/Sony | Webové stránky hry
  • Atmosféra, design, příběh
  • Zpracování zbraní
  • Multiplayer
  • Umělá (ne)inteligence
  • Přísně lineární struktura prostředí
  • Poněkud nevyvážená obtížnost
Diskuze (13) Další článek: Dungeon Siege II - screenshoty

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , ,