Recenze: Kreed – oprašte brokovnici, ruský Doom dorazil!

Platforma: PC
Typ hry: akce z pohledu první osoby
Minimální konfigurace: Procesor 800 MHz, 128 MB RAM, GF2 32 MB, 1,4 GB HDD, DirectX 8.1
Doporučená konfigurace: Procesor 1+ GHZ, 512 MB RAM, GF3 64/128 MB, 1,4 GB HDD, DirectX 8.1
Testovací konfigurace: AMD Duron 1,0 GHz, 256 MB RAM, GF3 Ti200 128 RAM, DirectX 9.0, Windows 2000 SP3
Multiplayer: ano
Domovská stránka: www.kreed3d.com
Výrobce hry: Burut Creative Team (www.burut.ru)
Distributor hry: Russobit Publishing (www.russobit-m.ru)
Distribuce v České republice: US Action (www.topcd.cz)

Když jsem poprvé shlédnul obrázky a posléze i video z připravované akční hry od ruského Burut Creative Team, stejně jako mnozí jsem se neubránil přesvědčení, že se jedná o nového Dooma. Ani všudypřítomný nápis Kreed mé přesvědčení příliš nezměnil. Ono se také není čemu divit, vždyť na obrázcích jsme nejčastěji viděli potemnělé chodby s poblikávajícími světly, úžasnou hru světel a stínů, odporné alieny a proslulou brokovnici - tedy vše, co očekáváme od nového Dooma (samozřejmě doufáme v mnohem více, ale jako stručný úvod by to mohlo stačit).

Kdo je další na řadě? * Spi sladce, šmejde * O každé zbrani se něco málo dozvíte

Od začátku ve mně proto hlodal červíček pochybnosti, zda se nejedná o pouhý chladný kalkul ruských bohatýrů. Zda nechtějí vytvořit pouhý klon, který jim vydělá slušnou sumičku a oni pak mohou spokojeně žít uprostřed nedotčené ruské přírody v dřevěném srubu s finskou saunou (a hromadou vodky :-)). Po prvních pár minutách strávených ve hře však červíček hlodat přestal a hra mě začala pomalu pohlcovat. Ale nepředbíhejme, vezměme to pěkně po pořádku.

Zajímavý příběh

Příběh hry Kreed se odehrává v daleké budoucnosti. Lidstvo už dávno přestalo bavit posílat do vesmíru jen sondy obsahující informace o Zemi a obrázky nás, humanoidů. Proto se pár chytrých hlav dalo dohromady a vymyslely raketový pohon, se kterým se dá vesele prohánět po galaxiích. Tak lidstvo začalo kolonizovat cizí planety, až jednoho dne dostalo přes prsty. Narazilo na nepřátelsky naladěnou rasu Tiglaarů. Bystřejší z vás teď jistě už tuší, co následovalo. Ano, rozpoutala se galaktická válka, která zuří i na prahu 30. století.

Hladina se po výstřelu efektně rozvlní * Chceš ještě? * Projít tímto bludištěm nebylo lehké

Po jisté době byla v jednom koutu vesmíru objevena podivná anomálie. Tato anomálie byla nazvána Kreed. Pokusy o její bližší prozkoumání byly neúspěšné, neboť žádná z lodí vyslaných do Kreedu se nikdy nevrátila. Kreed byl proto označen jako zakázaný prostor a kolem něj bylo vystaveno několik monitorovacích stanic, které měly zabránit komukoliv vstoupit do Kreedu. Zvídavost některých lidí však byla příliš silná, proto je ustanoven tým, který má vniknout do Kreedu, zjistit, co je zač a vrátit se zpět.

Plán mise je vám vysvětlen zhruba takto: „Poletíte v obchodní lodi Aspero okolo hranice Kreedu, čirou náhodou se vám porouchají motory a „nekontrolovaně“ se vřítíte přímo do Kreedu (čímž se zbavíme podezření ze strany našich spojenců). Pak musíte zjistit, o co jde. Hodně štěstí, pánové.“ Zní to jednoduše, ale rozhodně nebude. Něco jako obvykle nevyjde, vy se probouzíte na lodi Aspero a zdá se, že jste jediný, kdo přežil (jak nečekané).

Další slizoun to má za sebou * Hmm, brána je nečekaně zablokována, zase se proběhnu * Ostřelovací mód armádní pušky

Příběh je v průběhu hry rozvíjen pomocí enginových animací, které se nedají přeskočit, což svědčí o snaze tvůrců vtáhnout vás do hlouběji do příběhu. Alespoň vám nic důležitého neunikne. Po cestě také narazíte na různé deníky, které si můžete přečíst. Dozvíte se podrobnosti o některých rasách, přečtete si mnohdy peprné poznámky (klasická uklidňující „Stejně tady všichni chcípneme …“) a také zprávy od techniků, které vám pomohou při cestě dále. Celkově hodnotím příběh kladně a musím přiznat, že jsem jej napjatě sledoval až do konce, což u většiny stříleček obvykle nedělám.

Hutná atmosféra

Jak jsem již naznačil, na začátku se probouzíte na palubě obchodní lodi Aspero. Loď je v dosti špatném stavu a mnoho živých (rozuměj parťáků) nezůstalo. Za rohem narazíte na první šmejd z vesmíru a je vám rázem jasné, co se stalo. Jako správný drsňák vytáhnete nůž (nic jiného ani nemáte) a se slovy „eat this“ jej vrazíte emzákovi do chřtánu. Totéž si zopakujete ještě asi dvakrát a konečně narazíte na brokovnici, která vám následující levely bude dělat věrnou společnici, jak ji to kdysi naučili tvůrci Dooma.

Ventilátory jsou všude a je jich hodně * Není nad pořádný doping * Chtěl jsem jim jen připálit, ale nějak se to zvrtlo

Již zpočátku je patná hutná a temná atmosféra. Chodby jsou poměrně úzké a hlavně neuvěřitelně tmavé. Autoři si zřejmě řekli, že čím větší tma, tím lepší atmosféra. Pokud hrajete v noci, skutečně to funguje, ale přes den budete obraz hodně zesvětlovat. Jinak se vám může stát, že přehlédnete šachtu, kterou vede cesta dále a pak budete s myšlenkou „Přece nemůžu být tak levý a zakysnout hned v prvním levelu“ pobíhat po levelu a zoufale zkoušet i nemožné.

K atmosféře mám ale dvě výhrady. Tou první je absence baterky. Marně budete hledat danou klávesu při nastavování ovládání, baterky se zkrátka nedočkáte. V některých šachtách je totiž téměř absolutní tma a vám tak nezbude nic jiného, než po dobu pobytu v šachtě brutálně zvedat jas vašeho monitoru. Druhou věcí je hudba, která doslova zabíjí celou atmosféru. Čekal jsem mrazivou orchestrální hudbu, která bude jemně dokreslovat váš pohyb a v určitých místech řádně gradovat. Místo toho nám autoři nabízí směsici rychlých rockových samplů, které navíc postrádají jakýkoliv nápad a hodily by se k bezduché střílečce, ne k takto atmosférické hře. Pro plnohodnotný zážitek doporučuji hudbu rozhodně vypnout!

Působivá hra světel a stínů

Atmosféru máme za sebou, pojďme se mrknout na grafiku. Ta jde ruku v ruce s atmosférou, působí ponurým a depresivním dojmem - stejná je i situace hlavního hrdiny. Zpočátku se pohybujete především na palubách vesmírných lodí. Zde vynikne působivá hra světel a stínů, na které si autoři dali evidentně záležet. Zdroje světla jsou téměř vždy umístěny za lopatkami ventilátorů a vytvářejí tak výtečné efekty, stejně tak i červená poplašná světla u stropů. Ventilátory se nacházejí doslova na každém kroku a časem se tento efekt bohužel trošku okouká, ovšem nic to nemění na faktu, že je vše zvládnuto bravurně.

Ohňostroj na moji počest? To si nechám líbit * Tajemný krystal konečně nalezen * Ne, nejsem mrtvý, jen si na chvilku zdřímnu

Za zmínku stojí zpracování mlhy, která se povaluje v některých místnostech a výtečně je také zpracována voda. Nejenom, že je jako správná voda průhledná, ale navíc vodní hladina není statická. Všelijak se vlní a po výstřelu se dělají plastická (s 3D vlnkami) kola. Občas najdete i mrtvoly, které plavou na hladině. Jen škoda, že se po zabití protivníka a jeho následném pádu do vody tato nezbarví rudě. V průběhu hraní se podíváme i do otevřených prostor. Mám však pocit, jako by se autoři báli zpracovat rozsáhlejší prostředí. Ačkoliv se pohybujeme pod širým nebem, jsme z každé strany omezeni buďto zdí (město mrtvých) nebo skálou (závěrečné pasáže v kaňonu) a prostoru k volnějšímu pohybu není mnoho.

Celkově však grafika působí kvalitním dojmem a díky úžasné hře světel a stínu dokresluje celou atmosféru. Pokud ji budete zkoumat zblízka a detailně, jistě objevíte pár mušek, ale je třeba si uvědomit, že Kreed běží i na průměrných strojích plynule. Na mé sestavě (viz Testovací konfigurace) jela hra v 1024x768 a na nejvyšší detaily plynule, při náročnějších scénách lehce cukla, což vzhledem k poskytovanému vizuálnímu zážitku považuji za zázrak.

Náplň levelů

Hlavní hrdina se prioritně snaží zachránit si svůj zadek a dostat se odsud. Proto rozhodně nečekejte nějaké rozmanité úkoly. Každou úroveň musíte důkladně vyčistit od všeho živého a najít cestu do dalšího levelu. To však není vždy jednoduché. Například obrovský křižník, kam se po útěku z lodi Aspero dostanete, je velmi rozsáhlý a obsahuje mnoho křižovatek. Hra klade velký důraz na vaši prostorovou orientaci a hlavně paměť.

Na tyto příšery platí pouze energetická puška * Původní tvůrci Kreedu se stali jeho otroky * V závěru hry není nouze o veselé barevné efekty

Situace pak mohou vypadat následovně. Přijdete na křižovatku, ze které vedou dále troje dveře, přičemž ty vpravo jsou zamčeny. Dáme se tedy vlevo, cestou potkáme další odbočky a několik zamčených dveří. Po pár minutách zjistíme, že všechny cesty jsou slepé a tak se vracíme na původní křižovatku a jdeme rovně. Opět projdeme několik místností a v jedné narazíme na tlačítko, které nám odemkne nějaké dveře. Jenže které? To se dozvíte pouze z malinkého displeje nad oním tlačítkem, ale když vesměs všechny dveře vypadají stejně, jste stejně v háji. S nadějí se vracíte na původní křižovatku, ale bohužel, ty pravé dveře jsou stále zamčeny, budou to jiné. Celou situaci by hodně usnadnila mapa či radar.

Výše uvedená situace se v různých obměnách opakuje. Na jedné straně mapy jsou zamčené dveře a na druhé straně mapy je k nim tlačítko. Navíc při zpáteční cestě se nepřátelé objevují znovu jen sporadicky (někdy i vůbec), což je škoda a hráč tak jen běží a nudí se. Autoři si na nás také přichystali několik zákeřností. Například se musíte dostat přes bazén se životu nebezpečnou žíravinu. Přiznám se, že kusy hardwaru málem létaly oknem, neboť na tu zatracenou bednu uprostřed onoho bazénu jsem stále nemohl doskočit. Podobná situace se opakovala v závěru hry, kdy jsem se snažil vyskočit do výše položené chodby v kaňonu.

Inteligence nepřátel

První příšerky, které potkáte, jsou poměrně tupé a jakmile vás zavětří, tak se stylem „chcete mě?“ rozběhnou přímo před hlaveň vaší brokovnice. Jakmile však potkáte humanoidní protivníky, situace se rapidně změní. Jejich inteligence je na vysoké úrovni. Dokáží se krýt za různými překážkami a postupují koordinovaně, především pak na vyšších obtížnostech. Volba obtížností je navíc pěkně odstupňovaná a již při střední obtížnosti se skupinka pěti vojáků stává tuhým oříškem. Při vyšších obtížnostech je to pak skutečné peklo a ukládací tlačítko budete mačkat hodně často.

Moc se mi tam nechce, ale musím * Zase další teleport * Samotné srdce Kreedu

Potěší také fakt, že vojáci mění zbraně v závislosti na situaci a nestalo se mi, že by voják, který je dva metry od mně, střílel z raketometu. Naopak vytáhne nůž či brokovnici a jde se na férovku. Pokud se rozhodnete kempovat za bednou, už vám na hlavu letí pozdrav v podobě granátu, když se schováte za roh, zaútočí ve dvou či více lidech a okamžitě se rozptýlí po okolí. Souboje s vojáky jsou tak velmi zábavné a obtížné (někdy až moc). Problém je především ve vaší neohrabanosti. I při nejvyšším nastavení citlivosti myši se stále otáčíte hrozně pomalu a zaměřovat vojáky, kteří kolem vás neustále vesele pobíhají, je docela problém. Ale časem na to dá zvyknout.

Slušná porce zbraní

Ač jsem si původně myslel, že by hra vystačila pouze s brokovnicí, musím uznat, že i ostatní kousky mají něco do sebe. Vojenský nůž „Řezník“ využijete akorát při likvidaci několika úvodních monster. Kdyby byl alespoň vrhací, stálo by to občas za hřích, ale takhle se dále hodí jen na krájení klobásy. Brokovnice tu máme hned dvě. Jednak je to poloautomatická pumpovací brokovnice a pak také její silnější sestřička - trojhlavňová brokovnice. Tato kráska používá střelivo obohacené uranem a dokáže prostřelit i slušný pancíř. Jakmile jsem ji získal, nedal jsem ji z ruky (tedy pokud mi nedošly náboje, což se párkrát stalo).

Dále tu máme klasickou armádní pušku, která v alternativním módu funguje jako sniperka. Lahůdkou je i šestihlavňový rotační kulomet „Kerber“, jehož kadence je vynikající. Rovněž plamenomet se hodí, ale raději jsem ho příliš nepoužíval, neboť jsem se občas zapálil sám. Pokud máte raději hi-tech věcičky, můžete sáhnout po raketometu, energetické pulzní pušce, energetickém koncentrátoru „VARD“ či po ultimátním Devastátoru. K dispozici jsou i granáty. Zajímavě je řešeno použití lékárniček (zde regenerační ampule), které přidávají zdraví v závislosti na vašem zranění. Čím více jste zraněn, tím více vám jedna ampule přidá životů.

Zvuky a český dabing

Hra u nás vychází v kompletně lokalizované podobě. Všechny texty jsou pochopitelně přeloženy do naší mateřštiny (drobné chybky se zde najdou) a hra rovněž i česky mluví. Osobně však nejsem velkým zastáncem dabingu a raději preferuji původní znění a titulky (za jedinou pořádně nadabovanou hru osobně považuji Mafii). Neměl jsem bohužel možnost otestovat i anglickou (či ruskou) verzi, takže nemohu srovnávat, ale dabing Kreedu mě příliš nezaujal. Vše mi znělo hodně uměle a herci nejevili snahu pokusit se vžít do jednotlivých rolí. Ovšem zvuky jsou na dobré úrovni (taky jsou původní). Každá zbraň má výrazně jiný zvuk střelby, při chůzi jsou slyšet vaše kroky a rovněž ani okolní prostředí nezůstává potichu.

Finální verdikt

Pokud se podíváte na závěrečné hodnocení, zjistíte, že Kreed nakonec dopadl velmi dobře. Hra má neskonale výtečnou atmosféru a výborné grafické efekty. Především hra světel a stínů se skutečně povedla a ukazuje na to, že i v Rusku jsou na tom technologicky dobře. Náplň levelů sice trošku pokulhává, ale na druhou stranu to bohatě vynahrazuje inteligence nepřátel a zbraňový arsenál. Příběh zde také rozhodně není jen do počtu a dokáže vás udržet v napětí až do samotného závěru. Ono má hra vůbec jakési kouzlo vás vtáhnout a nepustit, nezastaví vás ani fakt, že musíte ráno vstávat do školy či do práce. Jakmile se jednou do Kreedu pustíte, není cesty zpět.

Grafika: 9/10
Zvuky: 8/10
Dabing: 5/10
Hudba: 5/10
Ovládání: 8/10
Hratelnost: 8/10
Atmosféra: 9/10

Kreed nabízí působivou atmosféru doplněnou výtečným grafickým zpracováním v čele s nádhernou hrou světel a stínů, za zmínku stojí také výborná inteligence protivníků. Jelikož Doom III je v nedohlednu, jedná se o jasnou volbu na dlouhé a pošmourné zimní večery.

Celkové hodnocení: 8,5/10