Recenze: MAG – masakr s pouhým 0,1 % krve

„Kdybychom všichni bojovali jen z přesvědčení, nebylo by válek.“
Lev Nikolajevič Tolstoj: Vojna a mír I

„War has changed.“
Solid Snake: Metal Gear Solid 4: Guns of the Patriots

Válka se změnila, říkal si v duchu starý Solid Snake v MGS4 cestou na blízkovýchodní bojiště, kde se střetává soukromá vojenská korporace s bandou rebelujících povstalců. Tak podle Hidea Kojimy vypadá bojiště budoucnosti, vzniklé jako důsledek takzvané válečné ekonomiky.

Už žádné války většího rozsahu hnané ideologiemi či vlastenectvím, jen malé konflikty, ve kterých státy outsourcují armádu.

Masivní střílečka, to je ekvivalent pornofilmu s Lolo Ferrari

Technologie navíc umožňuje sledovat každý detail válečné zóny v reálném čase, každý kousek vybavení je opatřen ID tagy, každý voják pro změnu nadopován nanotechnologiemi. Vzniká tak dokonale kontrolovatelné bojiště. Člověk by tam pomalu beze strachu nechal hrát si vlastní děti. Jako v dětském koutku u McDonalda. Vše je standardizováno, vše je pod kontrolou. Hrozí leda malý úrazek či odřenina, jenže s tím se počítá v rámci nákladů.

Kulisy, byť samozřejmě ne tak propracované, mají MAG a MGS4 stejné. Válčí mezi sebou soukromé firmy, jediným jejich hnacím motorem je zisk. Velice rád bych považoval za umělecký satirický záměr fakt, že trojice frakcí se od sebe kromě podoby panáčka absolutně ničím neliší (navíc ani nemůžete změnit stranu, aniž byste přišli o pracně nabyté body). Inu, tak vypadá standardizovaná, zmekdonaldizovaná a sterilní válka budoucnosti.

Už před minutou bylo pozdě zastavit příval laciných pseudointelektuálních keců, protože ve skutečnosti největší intelektuální zážitek hry spočívá v ověření, jestli se skutečně může v jeden okamžik po mapě pohybovat vyzdvihovaných až 256 hráčů (došel jsem k názoru, že ano, hráčských teček na mapě blikalo skutečně hodně). A vlastně to tak má být, viz dále.

Na velikosti záleží

MAG. Massive Action Game. Kdo podrobně čte rámeček vlevo, jistě dychtí po vysvětlení zkratky MMOFPS. Takže nikdo. Nevadí. Masivní střílečka, to je ekvivalent pornofilmu s Lolo Ferrari. Cíl je jasný: omráčit konzumenta velikostí. Hlavně nekoukat po ničem jiném než po zveličených přednostech. Zatímco nový díl Battlefield: Bad Company podle všeho staví na prohloubení intenzivního akčního zážitku vysokou mírou zničitelnosti prostředí, MAG čistě kvantitativně rozšiřuje známý model akční střílečky. Nikdo se aspoň nemusí namáhat hledáním nových hratelnostních prvků, stačí se jen nechat vtáhnout do atmosféry kolosálního bojiště.

Válečná pole většinou připomínají silvestrovské řádění, plné výbuchů, kouře, hluku a zmatených, dezorientovaných panáčků, kteří každou chvíli padají k zemi. Občas, ale opravdu jen výjimečně, kolem nemotorně projede vojenské přibližovadlo, ať už Hummer nebo rovnou obrněný transportér. Zní jako idyla. Jenže toto je válka. Obě strany konfliktu sice mají k dispozici až 128 vojáků, fakticky ale spoléháte jen na několik málo příslušníků své jednotky, především na jejího velitele (=hráč s největším počtem zkušenostních bodů), zadávajícího dílčí úkoly typu „teď bráníme bod E“. Ve výsledku se tak akce smrskává na několik menších bojůvek namísto průmyslové likvidace všech účastníků, při které by se 256 lidí snažilo vzájemně vyhubit najednou. Pohled na mapu ale přesto dojem velkousmrcovny masa nabízí: Neexistuje kousek mapy, který by se z válečné mašinérie vymanil. Radary, checkpointy, skladiště munice – o to vše se bojuje. Alespoň tedy ve stěžejním herním módu s názvem Domination.

TIP: Plazit se, plazit se, plazit – při množství hráčů na mapě přichází smrt nečekaně a odkudkoli
Nestřílejte na slepo, protivníci jinak velice snadno odhalí vaši pozici

Dojem válečné megalomanie ovšem notně kazí sterilita bojiště, kde i staré oprýskané kolo bez škrábnutí vydrží zásah raketometem – jako kdyby v době ekonomické krize neměly soukromě vojenské korporace peníze na pořádnou demolici krajiny a techniky. Pohyblivé vojenské hračky tak v MAG hrají spíše vedlejší roli. A to je škoda, protože  jako virtuální voják nezažijete mnoho zábavnějších situací, než pižlání tanku protipancéřovou střelou, zatímco je úkryt vašeho kolegy ohlodáván tankovým kanónem. Po čerstvě nabytých dojmech z dema BF: BC2 můžu takto hovořit.

Mezní situace, zážitek blízké smrti (nebo naopak života?), David versus Goliáš, uprostřed davu, přesto sám uprostřed rozpadajícího se bojiště – jo, to by mohla být ta válka. Škoda, že v MAG zůstalo válečné běsnění „odlehčeno“ od zmíněné destrukce a také krve. Hemžení desítek panáčků přesto i tak zanechává slušně pompézní dojem válečného masakru, byť by se spíš hodilo říct „válečného masakru light“ – dobře stravitelného, nepříliš tučného, ale aspoň toho můžeme jíst hodně a nikomu se neudělá špatně. Ideální produkt.

Pojďte pane, budeme si hrát

Ostatní herní módy kromě nabobtnalého Domination lze označit za standardní či klasické. Team deathmatch znají všichni, jež umějí spustit počítačovou hru. Nejhranější režim hry s názvem Sabotage nabízí rovněž osvědčený model zábavy, kdy týmy brání, respektive snaží se obsadit dvojici checkpointů a ten třetí definitivně zničit. Této veselice se ale může účastnit maximálně 64 borců. Nejméně hráče, včetně mě, bavilo pokoušet se ve společnosti ostatních 127 hráčů unést nepřátelské speciální vojenské transportéry. Jakkoli to může znít kúúúůl, výsledkem je zmatek koncentrovaný kolem dvou míst na celé mapě.

Leckdo vytuší, že pro singleplayer není v MAG místo. Alespoň si užijeme více legrace on-line, slintají hráči, než jim ztuhne úsměv v obličeji při zjištění, že čtyřem různým módům je vyčleněno deset map. Pro definitivní vyjasnění: Deset map v celé hře, přičemž jako základ pro takto ohromující nabídku slouží de facto jen tři různorodá prostředí – Střední Amerika, Aljaška, Kavkaz.

Dojem válečné megalomanie ovšem notně kazí sterilita bojiště

Nejvíce se tvůrcům povedla tropická džungle plná palem, ostatní mapy jako by se tak trochu rozplývaly v šedi a válečné mlze, která kazí rozhled na větších mapách, ačkoli samotná velikost herní plochy nijak extrémně nepřevyšuje konkurenci. Rovněž výčet hráčova arzenálu zůstává standardní: kulomet / sniperka / raketomet + doktorské, či inženýrské nářadí. Řemeslně se tak jedná o velice slušně provedenou akci, je proto škoda, že tvůrci hry nemohli ono řemeslo ještě více rozvinout. Efekt působící ve stylu „wow, je tady přes 250 hráčů, mazeeec!“ totiž vyprchá celkem rychle.