Recenze: Medal of Honor: Heroes – hrdinové jsou mrtví

Série Medal of Honor se přesouvá na handheldy. Bere si s sebou to nejlepší ze všech předchozích dílů: nejznámější hrdiny, největší bitvy, nejlepší mise. Zní to dokonale. Po prvních minutách hraní se ale každému začne vybavovat stejná otázka: proč to dokonalé není? Odpověď hledejte v naší recenzi.

Platforma: PSP
Žánr: Akce
Multiplayer: Ano (až 32 hráčů)
Výrobce: Electronic Arts
Vydavatel: Electronic Arts
Homepage:
www.ea.com/psp/medalofhonor_heroes/
Objednat hru na shop.Doupě.cz

Medal of Honor je jedna z mála sérií, které se s každým dílem překonávají a nikdy nezklamou. Alespoň tak tomu bylo v minulosti. Na mistra tesaře to ale bohužel přišlo a u Medal of Honor: Heroes se pořádně utnul: premiéra MoH na PSP se neodehrává zrovna podle představ autorů; slova chvály, na něž si zvykli z minulých dílů, jsou nahrazeny lehkými povzdechy a nepublikovatelnými výkřiky. Zůstávají jen otevřené pusy. Tentokrát však pro ně bude důvod zcela opačný. Otevírají se nikoliv nadšením, ale zklamáním a úžasem nad tím, jak diametrálně odlišné mohou být díly v jedné sérii.

Heroes hráče opět zavádí do druhé světové války; tentokrát však nechystá vlastní příběh a mise, ale bere si to nejlepší ze všech předchozích dílů. Celkem se vám tak pod rukama vystřídá trojice hrdinů, přičemž s každým si prožijete pět misí. Začnete jako Jimmy Patterson (MoH: Frontline) a zavítáte v rámci operace Market Garden do Holandska. S Johnem Bakerem (MoH: Allied Assault) se dostanete do slunné Itálie a nakonec vás čekají Ardeny v kůži Williama Holta (MoH: European Assault).

Kampaň je i přes nezvyklý počet hlavních hrdinů velmi krátká. Není se čemu divit, když je hra striktně rozdělena na hlavní a vedlejší mise. Nezbytně nutné je totiž jen plnění hlavních úkolů; vedlejší jsou nepovinné… a bohužel také nijak nenalákají. Sice je jejich náplň často atraktivní, ovšem k jejich plnění nemáte nejmenší důvod. Na hru jako takovou nemají (kromě prodloužení hrací doby) žádný vliv.

Po úspěšném zakončení každé mise se zobrazí přehledná tabulka, z níž můžete vyčíst hodnocení vašeho počínání. Oceněny jsou všechny splněné mise, i ty vedlejší. To si trochu protiřečí s předchozími větami – neříkal bych to ale, kdybych si nebyl stoprocentně jistý tím, že plnění vedlejších misí výsledný verdikt v zásadě nijak neovlivní. Bonusy v podobě nového módu Skirmish, několika drobných vylepšení pro multiplayer nebo medailí získáte tak jako tak.

Na misích nevadí ani to, že jsou krátké (přece jen se na PSP asi nepořádají dlouhé večerní pařby, ale využívá se spíš při jízdách autobusem). Problémem je hlavně jejich monotónnost. Vaším úkolem je někam dojít, tam něco zničit a zase se zdekovat pryč. Pokaždé to samé, jen občas v trochu jiné formě, popřípadě pořadí. Ničení třeba nahradí odcizování dokumentů, vyhazování generátorů do vzduchu či bránění důležitých cílů. Podstata „dostaň se z místa A na místo B a tam něco proveď“ však zůstává netčena.

Situaci značně ulehčuje přehledná mapka, na níž vám šipka ukazuje směr, kterým se máte vydat. To je ostatně typické pro celou hru – neustále jste voděni za ručičku a pro seberealizaci už moc času nezbývá. Celkově je laťka obtížnosti nastavena až nečekaně nízko. Dokazují to třeba granáty. Pokud jeden kousek hodíte na soupeře, dočkáte se okamžitě masivní exploze. Avšak v opačném případě je vám dána výhoda: než granát vybuchne, máte několik sekund na to, abyste ho odkopli. Když se vám to náhodou nepodaří, také není důvod k zoufání – na granátu byste museli ležet, aby vám ublížil. I když budete v bezprostřední blízkosti výbuchu, prakticky nic se vám nestane. Na druhou stranu musím podotknut, že by bez této výhody asi jen těžko mohlo vyniknout ono odkopávání granátů. Jde o zcela ojedinělou záležitost, která činí alespoň v něčem MoH: Heroes výjimečné.

Velkým problémem je ovládání. Zvyká se na něj jen s velkými obtížemi – a to mohu mluvit pouze ze zkušenosti jiných, sám jsem si na něj nezvykl nikdy. Základ je sice vyřešen dobře, jde totiž o klasiku (směrová tlačítka). Komplikace nastávají až v momentě, kdy dojde na střelbu. Zaměřování probíhá pomocí pravých tlačítek podobně jako třeba u Syphon Filteru, ovšem s tím rozdílem, že vám nepomáhá žádná automatika a všechno musíte obstarat sami. Musíte přiblížit, trefit alespoň směr, kde stojí nepřítel, a ještě vystřelit. To všechno během několika sekund. Je otázkou, zda jde o snahu autorů o realismus, nebo bohaprostou lenost vymyslet lepší systém… Pokud o realismus opravdu mělo jít, tak autorům záměr asi povedl – ovšem hra tím ztrácí na zábavnosti a pro většinu hráčů se dokonce stává nehratelnou.

Nepotěší ani umělá inteligence vašich spolubojovníků. Co se nepřítele týče, je všechno jakžtakž v pořádku, ovšem vaši kolegové… Neváhají po vás střílet, když jim náhodou stojíte ve výhledu. I když se tváří, jakože vás poslouchají, dělají si všechno po svém – třeba když vy seskočíte z druhého patra a oni zdržují tím, že hledají schody. Občas dokonce vašim kamarádům úplně rupne v hlavě a vyběhnout vstříc jasné smrti – nejednou jsem byl svědkem toho, jak jeden z „mých“ běžel sám proti zakopanému nepříteli, který ho v mžiku sundal jednou salvou z kulometu.

Heroes nezachraňuje ani technické zpracování. Naopak: ještě víc hru unáší směrem k průměru. Grafika je vysloveně špatná, okolí nedetailní a hranaté postavy rozhodně nejsou vizitkou moderních her. Dojem sice udělá zvuková kulisa – ve sluchátkách bojiště zní opravdu věrohodně, ovšem po otevření očí se opět vrací pocit zděšení. Správně, ta grafika...

Světlé stránky hry
  • tři hlavní postavy
  • zvuky
  • umělá inteligence nepřátel
  • odkopávání granátů
Temné stránky hry
  • hratelnost
  • ovládání
  • otřesná grafika
  • umělá inteligence spolubojovníků

Nadpis recenze má bohužel pravdu. Hrdinové jsou dávno mrtví a Medal of Honor bude tím posledním, kdo je vzkřísí. PSP verze populární série se nepovedla a nic na tom nezmění fakt, že v sobě Heroes spojují to nejlepší z předchozích dílů. Anebo… když o tom tak přemýšlím, je možná právě to důvodem, proč se hra nemůže dožadovat pozitivního hodnocení. Působí jako laciný slepenec, který toho sice nabízí hodně, ale ani v jednom ohledu nepřekvapí a už vůbec nepotěší. Bohužel se pochvaly nemůže dočkat ani zajímavě vyhlížející multiplayer, který slibuje zapojení až 32 hráčů naráz. Upřímně řečeno ale pochybuji o tom, že si vůbec tolik lidí hru koupí :-).

Grafika: 4/10
Zvuky: 9/10
Hudba: 7/10
Hratelnost: 5/10

Populární série Medal of Honor tentokrát zklamala. PSP se bohužel nedočkalo skvělé, ale spíše průměrné a v mnoha ohledech dokonce vysloveně špatné hry. Škoda. Tak snad příště.

Celkové hodnocení: 5/10

Dostupné pro: PSP
Žánr: Akce | FPS
Výrobce: Electronic Arts | Webové stránky hry
  • tři hlavní postavy
  • zvuky
  • umělá inteligence nepřátel
  • odkopávání granátů
  • hratelnost
  • ovládání
  • otřesná grafika
  • umělá inteligence spolubojovníků
Diskuze (13) Další článek: Modifikace: Kniha o editaci HL2 módů

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,