Recenze: Metroid Prime – ha ha, Halo i pro Gamecube!

Platforma: Gamecube
Multiplayer: ne
Paměťová karta: 3 bloky
Možnost propojení s GBA
Výrobce: Retro Studios
Distributor: Nintendo
Distributor v ČR: Conquest (www.gamecube.cz)

Metroid Prime je FPS?

Čistě pro případ, že to někdo z vás neví – FPS neboli First Person Shooter je doslova „střílečka z vlastního pohledu“ a označujeme tak hry, které „porodil“ legendární Doom, nebo spíš Wolfenstein 3D. Proč by někdo mohl zapochybovat, zda je Metroid Prime (dále jen MP) právoplatným příslušníkem tohoto žánru? Z mnoha různých důvodů. Tak předně by mohl vidět jen obrázky ze hry a přiznejme si, že herní rozhraní (strašlivá slovní kombinace) připomíná spíš pohled z kabiny nějakého mecha (velkého robota ne nepodobného kráčejícímu tanku) – celá obrazovka je obkreslena různými ukazateli a číslicemi, navíc je tu zdánlivě stále ta stejná, jediná zbraň viditelně pevně spojená s jejím nositelem.

Nejdřív to zabijte a pak si to prohlédněte! * Myslí si, že je ve výhodě, protože je větší... asi nečetl o Davidovi a Goliášovi.

Jde o to, že MP hrajete v roli nájemné lovkyně jménem Samus Aran, která nosí lehce symbiotický skafandr, doslova srostlý s jejím tělem. Proto vás pohyb herním světem není jízda v mechovi, ale plynulé chození, skákání a plížení, jak jej známe z jiných FPS (napadá mne třeba Medal Of Honor nebo Half-Life:-) ). Všechny ty ukazatele, přes které se díváte na herní svět, lze vypnout (ještě lépe – plynule zesvětlovat a ztmavovat), ale byli byste hloupí, kdybyste tak učinili. Ačkoliv se to na první pohled nemusí zdát, tyto geniálně navržené, dokonale přehledné ukazatele nabízejí perfektní a okamžitou kontrolu na první pohled pokud jde o vaše zdraví, munici ale také třeba přítomnost neviděných (neviditelných) nepřátel nebo škodlivost okolního prostředí (užitečná věc v radioaktivitou zamořených oblastech nebo v jádru sopky poblíž jezírek lávy).

Ohnivá příšera v ohnivém jezeře * Ta malá svítící koule jsem já:-)

Další důvody, proč by někdo nemusel MP považovat za právoplatnou FPS, jsou jisté pasáže hry, kdy se proháníte v podobě malé koule prostředím, jako kdybyste hráli nějakou plošinovku ve stylu Maria. K tomuto velmi významnému elementu hry bych rád podotknul, že je mnohem zábavnější než většina plošinovek právě díky tomu, že máte podobu koule (do které se umí skafandr „zmorfovat“) – hra totiž nabízí hodně přesvědčivý fyzikální model (v D. O. K. O. N. A. L. É. grafice, kde neexistuje prolínání polygonů či podobné amatérské nemoci), takže váš pohyb v kulaté podobě je velmi zábavně ovlivněn nerovnostmi povrchu.

První boss je roztomile neškodný * Infravidění v akci aneb na obrázku to vypadá divně

Abychom to uzavřeli – MP skutečně není FPS. Je to mnohem víc, je to evoluce FPS za podpory herních prvků z jiných žánrů a s využitím tolika nádherných nápadů, že nevím, jak vám je všechny v následujících řádcích vysvětlím. MP je vynikající, nádherná, předlouhá herní zkušenost, kterou počítám k těm nejlepším ve svém dlouhém herním životě.

Je to sci-fi a hodně dobré!

Největší slabinou MP je zřejmě její sklon k arkádovitosti – tedy ke zjednodušenému, dalo by se říct lehce komiksovému designu a vzhledu. Problém to bezesporu představuje pro všechny, kdo vyžadují co největší důraz na realističnost grafiky („...pokud to mám hrát z vlastního pohledu, měl bych tomu pokud možno věřit...“), protože tohle skutečně není Medal Of Honor, Halo ani Half-Life 2. Pokud však dokáží úvodní dojmy překousnout, zjistí, že pod blýskavou a přebarvenou grafikou MP se nalézá atmosférický svět, který je nejvíce podobný prvnímu Unrealovi a v mnoha ohledech jej překonává.

Jako koule vypadá Samus o něco méně sexy * Bossové jsou velcí a zábavní

Samus Aran na začátku hry prozkoumává vrak velké vesmírné lodi (tuto pasáž již hrajete, žádné filmové intro – ono se na filmečky v MP vůbec nehraje). Tuto pasáž hry bych rád využil jako příklad, jak atmosférická a do detailů propracovaná je atmosféra hry. Takže si představte, že za pomoci magnetických bot kráčíte po povrchu velké lodi (kolem vás se rozprostírá vesmír) a hledáte funkční dveře, kterými byste se dostali dovnitř. Po jejich nalezení vás čeká cesta zdemolovanými chodbami, které silně připomínají film Vetřelci (2). Všude jsou mrtvoly a většina z nich patří živočišným druhům, které nikdo předtím neviděl.

Tyto mrtvoly, stejně jako trosky naplňující chodby lodi, se vznáší kolem vás, jelikož plavidlo ztratilo umělou gravitaci. Když ji potom zapnete, všechny předměty plovoucí ve vzduchu dopadnou s odpovídajícím randálem na podlahu. Působivá filmová atmosféra vás touto dobou má ve svých pařátech hodně pevně a když první živí „vetřelci“ proběhnou pod průhlednou podlahou a začnou se schovávat ve stínech místnosti před vámi, jste v tom až po uši. Nezapomeňte si nočník!

Působivé stavby civilizace Chozo * Sněžné pláně jsou jednou z nejhezčích pasáží hry

Po této úvodní pasáži přistanete na planetě Tallon IV a zde se odehrává zbytek hry. Tallon IV nabízí realistický, obrovský a dokonale provázaný herní svět (žádné obrazovky „nyní nahrávám“ se zde nekonají), jehož součástí jsou jádra sopek, arktické pláně plné sněhu, zapomenuté chrámy v džungli i hi-tech základny mimozemšťanů. Působí to možná jako kýč, ale jsou to postě jen ty nejlepší nápady vykradené ze všech ostatních her a použité v podobě, za kterou se MP vůbec nemusí stydět. A opovažte se někdo nadhodit, že MP není originální!

Příběh se točí okolo meteoritu, který dopadl na Tallon IV kdysi dávno. V jeho nitru byl jakýsi strašlivý jed, hodilo by se říct spíš vir, který rychle nakazil veškeré živočichy na planetě a strašlivým způsobem je nechal zmutovat. V té době zde žila prastará mimozemská civilizace Chozo, na vysokém stupni technického vývoje, která nakonec zároveň se svým zánikem dokázala parazity uvěznit v nitru kráteru, kam původně meteor dopadl. Jenže nyní si zde zřídili základnu moderní vesmírní piráti a začali pracovat na odkrytí ruin, aby získali dokonalou biologickou zbraň – parazitický organismus, známý jako Metroid.

Moje zbraně dělají hezká světýlka (a smrt) * Déšť je v pohybu solidně realistický... neviděl tady někdo tanker s Hadem?

Příběh a atmosféra hry nádherně oscilují mezi monumentálním prozkoumáváním starých Chozo chármů, akčními boji v základnách a laboratořích pirátů, strašidelném průzkumu podzemních jeskyní a vodních ploch a v neposlední řadě dokonale hororovými boji se strašlivými parazity, proti kterým jsou vetřelci asi tak nebezpeční, jako pudlík vaší sousedky. Pokud tedy máte rádi sci-fi, budete Metroid Prime milovat od chvíle, kdy si přečtete manuál nebo uděláte první krok na palubě vraku vesmírné lodi.

Grafika a hudba aneb: Gamecube, hurá!

Začněme u toho jednoduššího: hudba je elektronická a velmi originální. Pokud jste opravdoví pamětníci, mohli jste něco podobného slyšet u staré akce pro Playstation – Loaded – nebo ještě lépe u dvojice her pro Sega Mega Drive: Red Zone a Sub Terrania. Elektronický nářez ve stylu trance je na jednu stranu dokonale melodický, na druhou místy až romantický (oči rvoucí podívaná na nádherný deštný prales povrchu planety si zasluhuje příjemný hudební motiv, jako třeba v Unrealu). Že při akci bubny zvýší svoji hlasitost a tempo, to snad ani nemusím dodávat. Hudba je báječná, různorodá, návyková a přechází plynule z jedné předlouhé skladby do druhé, jak procházíte různými situacemi nebo prostředím.

Ozvučení hry je taktéž dokonalé. Při rozlehlosti herního světa je jistě úctyhodné, kolik zvuků dokázali autoři vytvořit a perfektně přiřadit šumícím vodopádům, neuvěřitelným zvířatům i různých strojům a zbraním, které budete potkávat a používat. Zastávám poněkud originální názor, že z hlediska prezentace je u každé hry zvuk a hudba stejně důležitou polovinou, jako samotný vzhled a grafika. Zde, v případě MP, nemusíte mít o zvukovou stránku věci žádné obavy. A ta grafika?

První opravdu obtížný souboj, budete ho nenávidět! * Kutulululůůů

No... rád bych vám to popsal, ale obávám se, že na to asi nebudu mít:-). Vážně – obrázky ze hry vám jen těžko něco naznačí a má slova tím spíš. Věřte, že se všechno hýbe jako živé – tráva ve větru, voda, kapky deště, tuny a tuny malých i velkých zvířat, odlesky od slunce, světelné efekty od palby z vašich zbraní, přechody do infračerveného a rentgenového (!!! ...kvůli duchům) spektra vidění... grafika MP je zážitkem, který nemá na PS2 konkurenci (v rámci žánru) a Halo pro Xbox by spoustu věcí mohlo závidět. Je mi jasné, jak odvážně tento odstavec působí, ale než se za mnou vydáte s brokovnicí (nebo mi vymyslíte nějaké další šikovné přezdívky v diskuzi pod článkem), zajděte se prosím na MP někam podívat.

Sluníčko zapadá a příšery musí domů k mamince, konečně bude klid * Chrám zarostlý v džungli

Velmi důležité je i to, že MP netrpí žádnou programátorskou nemocí. Grafika se neprolíná, nezpomaluje, nezasekává – stejně tak ani protivníci, se kterými budete bojovat. Jejich umělá inteligence zdařile simuluje různé úrovně životních forem a svět kolem vás tím získává další stupeň životnosti a realističnosti. Při fanatickém důrazu na detail mi tato programátorská pečlivost připomíná jen jednu jedinou hru, se kterou jsem měl tu čest: Metal Gear Solid 2 a to prosím ve verzi pro PS2, nezaměňovat s mizernými konverzemi pro jiné systémy.

To hlavní a nejlepší na MP: hratelnost

Podle mnohých nejdůležitější vlastnost každé hry – schopnost pobavit hráče, aniž by přitom házela pod nohy jakékoliv klacky. MP budiž vzorem všem ostatním hrám, protože navzdory přítomnosti brutálně rostoucí křivky obtížnosti střeleckých soubojů, navzdory místy megalomanským plošinkovým pasážím, kde budete skákat v obrovských výškách po neviditelných platformách, navzdory přítomnosti originálních a monstrózních prostorových hádanek a skládaček je hratelnost plynulá, bezchybná a zábavná pro každého bez ohledu na jeho zkušenosti a schopnosti. Jak je to možné?

Protože geniálně provázaný svět MP je tak nelineární. A protože systém vylepšení schopností vaší postavy (respektive jejího skafandru) je tak propracovaný. V praxi to znamená, že pokud jste někde narazili na příliš těžkou pasáž, stačí se prostě otočit a jít si hrát do jiné části Tallonu IV. Dřív nebo později zde zcela určitě naleznete nějaký ten power-up neboli pomůcku, která vám pomůže překonat dříve příliš obtížnou lokaci (mám na mysli vylepšení v podobě životů navíc, zbraní, vyššího skákání a mnoha dalších).

Rozebírat u hry tohoto kalibru kvalitu ovládání mi připadne zbytečné, zřejmě si dokážete sami spočítat, že ani v této oblasti neponechali tvůrci nic náhodě a ovládání vám přejde do krve rychle i v případě, že jej nenastudujete v manuálu. Jedinou výtku bych snad adresoval ne na hru samotnou, ale na ovladač Gamecube. Na rozdíl od Dual Shocku (ovladač Playstation) má totiž Gamecube ovladač příliš „tuhé“ shifty (postranní tlačítka na boku), takže vás při jejich nevyhnutelném používání (můžete si být jistí, že tak propracovaná a komplexní hra jako MP využívá každé tlačítko) budou pěkně bolet prsty.

Jediný skok a nárůst v obtížnosti hry můžete, jak se na správnou arkádu sluší a patří, čekat u soubojů s bossy. Ne se všemi (hra jich má asi 20), ale s posledními třemi. Gigantický pták, který dosáhne všude, takže se před ním neschováte, je stejně jako protivník, který plynule přechází z jednoho spektra viditelnosti do druhého dostatečným peklem na zemi, abyste se u finále MP pořádně rozčílili. Porazit je však lze, i když za cenu mnoha mrtvých mozkových buněk a zničených nervů (hrajte závěr hry zásadně sami, nemusí vaše okolí vědět, jaký berserk a zuřivec se ve vás skrývá:-) ).

Závěr: konzolová hra roku 2002?

Jak možná víte, získal MP mnoho prestižních ocenění, když koncem minulého roku zaútočil na Japonsko a USA. Můj názor? Zasloužil si je a zasloužil by se mnohem víc – aby se o něm mluvilo se stejným respektem, jako o jeho protivníkovi největším, jiné exkluzivní FPS, známé pod názvem volně přeložitelným jako „zdar“. Jenže ne každý dokáže vyprodukovat takovou reklamu jako Microsoft a tak nezbývá, než se spokojit se skutečností, že kolega z redakce – Jan „Solidus“ Spáčil – si Gamecube pořídil právě kvůli této hře a já jsem jí dal právě to hodnocení, které jsme jí dal. Velmi rád bych se rozepisoval o všech těch stovkách nápadů a kouzelných okamžiků, které MP nabízí, a o historii oblíbené série her s názvem Metroid vůbec, ale moc dobře vím, jak nepopulární jsou příliš popisné a románově dlouhé články na Internetu. Takže uzavřu prostým prohlášením: Metroid Prime je průlomová hra, kterou by neměl minout nikdo, koho hry obecně alespoň trochu zajímají. Zklamání v tomto případě nepřichází v úvahu!

Grafika: 9/10
Hudba: 9/10
Zvuk: 10/10
Hratelnost: 9/10

Metroid Prime není jen nejlepší FPS pro Gamecube, ale také nejlepší a nejoriginálnější hra v rámci žánru od dob Half-Life. Grafika, zvuk, hratelnost – každý aspekt této hry by zasloužil herního oskara a herní vývojáři by měli mít MP jako „povinnou četbu“. Po sérii Resident Evil se rýsuje další důvod, proč byste neměli (aktuálně opět zlevněnou) Gamecube minout!

Celkové hodnocení: 9/10