Recenze: Onimusha: Dawn of Dream - návrat do Japonska

Platforma: PS 2
Paměťová karta: 311 kB
Vibrace: ano
Analogové ovládání: páčky
Multiplayer: ne
Vývojář: Capcom
Distributor: Capcom
Distributor v ČR: EA Czech
Homepage: http://www3.capcom.co.jp/shin_onimusha/

V nejlepším by se mělo přestat. Pravidlo, které je velmi jednoduché porušit. A můžou k tomu vést dva důvody. Ten první, vznešenější a ušlechtilejší, nebo-li snaha překonat sama sebe. Nic není dokonalé natolik, aby to příště nemohlo být ještě lepší, hezčí, barevnější a propracovanější. Druhý důvod už tak pěkný není, protože jde o peníze. Když se přesuneme do herní branže, není problém narazit na pokračování povedených her, které mají za úkol jen vyždímat peněženky zábavychtivých fanoušků. Však jen tak letmo zapátrejte v paměti a porovnejte si počet pokračování, jenž překonaly svého předchůdce a pokračování, které naplivaly špínu na vaší oblíbenou sérii.

To tě neučili, že slečna má přednost? * Dva v akci * V dešti mezi zombíky

Otázka je nabíledni, do které kategorie patří nová Onimuha. Po skvělé Omimushe 3: Demon Siege, se autoři dušovali, že se jednalo o poslední díl trilogie a nechají sérii se ctí odejít do herního důchodu. Jenže netrvalo dlouho a další díl se naplno roztáčí v mechanice mojí notně zkoušené PS2. Aby však tvůrci ukázali, že se nemá jednat jen o čistou ždímačku peněž, vynechali obligátní čtyřku za názvem a přidali tajuplný podnadpis Dawn of Dreams. Jenže samotná vynechání číslice v názvu vám odlišnou hru neudělá. Dokázali borci z Capcomu nasypat do jejich nového dílka dostatek změn, nebo si onu zprofanovanou čtyřku můžeme s klidným srdcem fixou načárat na obal sami?

Modrý démon a jeho parta

Příběh nás zase jednou zavede do tajuplného středověkého Japonska. Tentokrát můžete zapomenou na kejkle s časem, na Eifellovku se též nepodíváme a virtuální kruhy pod očima Jeana Reno zmizely (i s ním) jakbysmet. Pro tentokrát jste to jen vy, feudální Japonsko, kvetoucí sakury, ostré katany a nějaké ty nedozírné zástupy pekelných stvůr na ukrácení dlouhé chvíle. Kolesa příběhu se otočila a přenesla nás nějakých patnáct let dopředu od finálního pádu Nobunagy Ody. Ovšem země vycházejícího slunce si stále nemůže užít zaslouženého míru a klidu, protože hordy stvoření jménem Genma opět zaplavily celý kraj. Za vším stojí nový záporák jménem lord Hideyoshi, jemuž se musí postavit nový hrdina, blonďatý bojovník Oni v modrém, nesoucí jméno Soki.

Jen pomalu, na každého se dostane * Dneska jsou dušičky * Už vidíš svůj dům?

Naštěstí na své cestě za likvidací zla není sám, ale pomocnou ruku mu postupem času podají hned další čtyři udatní hrdinové. Tím prvním je mladičká dívka Akira z klanu mocných bojovníků, která má za úkol zprovodit ze světa svého temného strýce. Akira mistrně vládne dvěma krátkým mečům a díky své malé postavě a neuvěřitelné mrštnosti se dokáže dostat na mnohá jinak nepřístupná místa. Dalším do party se stává tajemný mnich jménem Tenkai, který dokáže hovořit s dávno mrtvými lidmi. Posledními členy vaší party se stane silný Španěl Roberto a sympatická Ohatsu, která ovládá jednoduché střelné zbraně. Každý z členů vaší skupiny má svoji historii a osobnost, čímž se už tak poměrně zajímavý příběh ještě víc rozvětvuje a prohlubuje.

Cože? Baseball s mojí hlavou? * Trošku jsem se rozohnil... * V Japonsku asi nemají chodníky

Už předchozí díly série umožňovaly si vyzkoušet i jinou, než hlavní postavu, ale Dawn of Dream staví hratelnost na téměř neustálé přítomnosti druhého člena party. Na začátku úrovně a u save pointů si lze vybrat, kdo vám bude dělat společnost. Nejde to vždy, někdy si budete muset vystačit jen se Sokim, jindy vašim společníkem musí být daná postava. Ale když úroveň splníte, nic vám nebrání se do ní znovu vrátit s jiným hrdinou. Jednotlivé lokace jsou totiž plné míst s bonusovými předměty, ke kterým se dostanete jen s přispěním některého z členů vaší skupiny. Třeba takový Roberto dokáže posunovat obrovské kamenné bloky, Ohatsu pomocí kotvy dokáže překonávat propasti atd. Tvůrce za tento prvek rozhodně chválím, neboť dává hratelnosti úplně novou dimenzi.

Ztupené katany

Kromě překonávání překážek vám pomohou parťáci i v boji. Kdykoliv se lze přepnout do druhé postavy, přičemž tu neaktivní ovládá AI. Pomocí kříže lze zadat jeden za čtyř rozkazů, čímž se dostanete i k jakési formě taktiky. Píšu jakési, protože umělá inteligence bohužel není na moc vysoké úrovni a vaši kolegové padnou v boji raz dva. Běžné pěšáky zvládnou s přehledem, ale pokud se jedná o stvůry, na které musíte jít s jistou taktikou, nemají nárok. Tvůrci si toho byli zřejmě vědomi a proto počítačem řízený hrdina nikdy opravdu nezemře, po chvilce se zvedne znovu na nohy. Navíc jeden z rozkazů nechá postavu stát na místě, bránit se a doléčit se. Není problém zaparkovat bojovníka někam do rohu a nechat ho léčit, zatímco sami budete pobíhat s druhým členem party. Taktika střídání  postav dokáže vyřešit spoustu ožehavých situací, ovšem za cenu, že se o všechny protivníky musíte postarat sami.

Ach, ta romantika... * ...masakr pod Sakurami * Chyba není na vašem přijímači

Naštěstí jádro celé hry, souboje, opět obstály na výbornou a všechno to masakrování nekonečných zástupů odporných zrůd stojí za to. Ovládání je stejně jednoduché, intuitivní a přívětivé jako v předchozích hrách. Vaše postavy zvládnou celou řádku pohybů, úderů a comb, dokáží se krýt, uhýbat úderům a s přesným načasováním i zasazovat brutální protiúdery. Nechybí magie, která se odvíjí od druhu používané zbraně a časem se dostanete i síle Oni. Ta vás na chvíli dokáže změnit v téměř nepřemožitelného a extra silného bojovníka. Ze začátku vás překvapí absence skákání, ale s tím se během pár chvil vyrovnáte. Dawn of Dreams ve velké míře recykluje monstra z předchozích dílů, ale též přidává nové zrůdičky. Díky skvělé animaci pohybů, přesnému ovládání a naprosto brilantně zvládnuté choreografii bojů je vysloveně lahůdka rozsekávat každého na potkáni na kousky a když si přidáte zábavné boje s bossy, musím říct, že nová Onimusha není svým starším dílům nic dlužná a dokonce je překonává.

Téměř nezměněn zůstal systém RPG prvků. Z každé zabité stvůry zůstávají různobarevné „duše“, které dokáží hrdinové pomocí vysávat. Žluté duše lečí, modré dodávají energii na kouzlení a červené slouží k vylepšování zbraní a vybavení. Na rukavice Oni se tentokrát nehraje, červené duše lze „sypat“ pouze do zbraní a brnění. Ovšem vzhledem k tomu, že máte pět postav a každá má na výběr z pěkné řádky zbraní, se i tentokrát zapotíte při přemýšlení, co komu vylepšit. Jen bych vám doporučil, ať nezapomínáte na žádného z svých členů skupiny. RPG systém se rozhodně povedl, kromě „duší“ musíte rozdělovat u každé postavy i dovednostní body, díky čemuž mohou excelovat v různých oblastech.

Návrat ke kořenům

Impresivní grafika vždy platila za jednu z největších předností série a Dawn of Dreams nemohou být výjimkou. Kde se třetí díl snažil i díky částem v Paříži přiblížit západnímu publiku, nová Onimusha se výtvarným stylem vrací do exotického Japonska. Vše od postav přes lokace a světelné efekty hýří barvami, ale najde se místo i pro temné a ponuré lokality. Animace bojů díky svojí dynamičnosti a efektnosti vypadají naprosto skvěle. Mimo hlavní scény chybí synchronizování pohybu rtů s řečí. Co nechybí, jsou skvostné CG animace, které vyprávějí příběh. Zbytek řeší spousta klasického textu v tabulkách s kreslenými obličeji postav. Málem jsme zapomněl na jednu z největších změn. Kamera se nyní dá korigovat pomocí pravého analogu, což minimalizuje ztráty přehlednosti. Bohužel, v některých lokacích je kamera umístěna staticky a to vám dokáže pořádně zamotat hlavu.

Víc vás není? * Zkusíme to vyřešit dialogem * Síla Oni v praxi

Na řinčení oceli a skřecích příšer se nedá snad nice zkazit a Dawn of Dreams tuto poučku potvrzuje. Svižnou akci doplňuje podařený hudební doprovod, který zdvihá hladinu adrenalinu k nebeským výšinám. Dabing se povedl na jedničku, protože vám umožňuje přepnout na japonskou stopu, která se k atmosféře hodí daleko víc, než anglické žvatlání. To jsem poslouchal jenom pár minut, takže se k jeho kvalitě nebudu nijak víc vyjadřovat. Rozhodně doporučuji japonštinu, titulky najdete u všech scén, takže se nemusíte bát, že by vám uteklo něco důležitého z děje.

Onimusha: Dawn of Dreams se rozkládá na celých dvou DVD, což osvětluje hrací dobu, jenž se pohybuje někde na hranici 20 hodin. Což samozřejmě počítám pouze hlavní dějovou linku bez procházení všech úrovní pro získání skrytých předmětů. Hra vás dokáže chytit už velmi strhujícím úvodem, ve kterém hlavní hrdina rozsekává stvůry o velikosti tří patrového domu. Nasazené tempo sice později mírně klesá, ale i tak si vaši pozornost udrží. Největší chybu vidím v nedostatku nových nápadů. Kde Resident Evil 4 naprosto překopal základy série, se Onimusha: Dawns of Dreams zbytečně drží zpátky. Fanoušci si asi stěžovat nebudou, najdou tu stejně chytlavou zábavu jak v minulých dílech. Ovšem příště by v Capcomu mohli přitlačit trochu víc na pilu. Osobně bych si tipl, že dalšího dílu se dočkáme už na next-gen konzolích, takže uvidíme.

Grafika: 8/10
Zvuk: 8/10
Hudba: 8/10
Hratelnost: 8/10

Nový díl Onimushy přichází s hrstkou nových nápadů a solidní porcí zábavy. Rozhodně se jedná o povedenou akční řezanici, ale žádný převrat v žánru se nekoná.  

Celkové hodnocení: 7,8/10