Recenze: Pacific Fighters – nástupce Sturmovika?

Platforma: PC
Typ hry: Údajně letecký simulátor; reálně letecká arkáda
Multiplayer: ano
Minimální konfigurace: P1000, 256MB RAM, 32MB grafická karta
Doporučená konfigurace: P2GHz, 512MB RAM, 128MB grafická karta
Testovací konfigurace: P2GHz, 512MB RAM, 128MB grafická karta
Výrobce hry: Maddox Games
Distributor hry: Playman
Homepage: www.pacificfighters.com

Žánr leteckých simulátorů v posledních několika letech silně stagnuje. Naposledy se nějak valněji podařilo rozbouřit stojaté vody ruskému Sturmovikovi, jenže po něm aby člověk nějaký výraznější počin pohledal. Nyní tu má IL-2 Sturmovik svého nástupce, ale... 

Pacific Fighters zrovna nenaplnil má očekávání. V poslední době byste asi stěží našli rozporuplnější titul. Marná snaha, i přes velká očekávání a ne zrovna skromné ambice autorů, je pro mne PF velkým zklamáním. Ruské studio Madox by sice díky svému slavnému Iljušinovi mohlo být zárukou kvality, jenže pravda je opět někde uprostřed. PF není vůbec špatnou hrou, jenže jeho podobnost právě se Sturmovikem ji sráží do kolen. Navíc to, že se prodává za plnou cenu, je nevyváženo počtem přítomných invencí. Hra totiž  působí spíše jako lehce poupravený datadisk s místy kolísající a až arkádovitou hratelností. 

Tohle nevypadá dobře…. * …a tohle ještě hůř… * ...lepší, mnohem lepší!

Vzhůru do Pacifiku!

Pacifickou část druhé světové války se již pokoušelo ztvárnit několik titulů, za zmínku však stojí snad jen Combat Flight Simulator 2. Jenže na pultech našich obchodů si již hoví nějaký ten pátek i Combat Flight Simulator 3, ale kvůli velká pauze od dob dvojky už na něj téměř všichni zapomněli. V tomto ohledu by měl PF pozici zcela ideální. Rádoby „originální“ námět navíc ještě doplňuje lákavé předvánoční datum vydání.

Máte-li na disku pořád ještě původní verzi, anebo některých ze (stand-alone) datadisků, zarazíte se patrně již při instalaci. PF je možno přiřadit k ostatním, a tím získat přístup na mnohem větší seznam serverů (o tom potom). Při prvním spuštění vás možná překvapí mnohem bohatší nabídka herních možností. Jak ale záhy poznáte, není všechno zlato, co se třpytí. V jednotlivých misích plníte úkoly jako pilot Royal Navy, US Navy, anebo Imperial Japanese Navy.

Pokud se vrhnete do kariérního módu, nabídka se rozšíří ještě o US Army Air Force, Roayal Australian Air Force a US Marine Corps. Ono je ale koneckonců úplně jedno, kterou z nabízených stran zvolíte. Mise totiž povětšinou nabízejí pouze stereotypní úkoly typu vzlétni-sestřel-přistaň a vycházejí ze čtyř základních konfliktů -  Pearl Harbor, který snad není třeba blíže představovat; Okinawa; Guadalcanal a neméně známé bitva o Midway. Bohužel to je ten největší rozdíl mezi Sturmovikem a Pacific Fighters – misím chybí nápaditost, něco nepopsatelného, čím IL-2 oplýval, a tak vás u hraní nebude nic držet.

Letadlo sem, letadlo tam

Velice podobné je to i se samotnými letadly. Kam se vytratil ten smysl pro detail z IL-2? Ano, hra nabízí vskutku úctyhodný počet nových letadel (93), ovšem lepší by byl poloviční počet strojů a jejich věrnější zpracování. Navíc všehovšudy je opravdu nových kousků jen něco kolem dvacítky – zbytek jsou pouze lehce modifikované, ale vesměs stejné stroje. Největším problémem letounů však není to, že by létaly zle, ba právě naopak. Létají až moc dobře.

Ve dvou se to lépe táhne * Vzrušující pohled do kokpitu japonského Zera… * ...a zepředu

Kousky, které můžete se svým strojem provádět, jsou k neuvěření. Pustit se z několikatisícové výška střemhlav dolů není žádný problém, stejně tak bojovat tváří v tvář s japonským Zerem. Ve skutečnosti by vás ale obojí stálo život – v tom prvním případě by vás buďto zabilo přetížení, nebo by se vám minimálně poškodil motor. V případě druhém je to zcela jasné – americká těžkotonážní letadla nebyla schopna vzdorovat lehoučkým japonským Zerům s jejich rychlostí a obratností.

PF je hra skýtající ve svých útrobách k sobě zcela se nehodící prvky. Na jedné straně zůstalo zachováno plno předností z IL-2, jenže na té druhé přibylo mnoho „skvělých“ invencí, za něž by i elektrické křeslo bylo málo. Navíc zůstaly zachovány i prvky, jež byly minule kritizovány. Stará „dobrá“ a dlouhotrvající doprava na místo určení zůstala i zde a není divu, že nejčastější kombinací používaných kláves je autopilot a zrychlení času.

Naštěstí i multiplayerový základ zůstal v téměř nepozměněné podobě a ani po letech mu neubylo na atraktivitě. Celkem se může na jednu mapu připojit až 128 hráčů z celého světa, kteří mohou prostřednictvím kooperativního modu tvořit až dva a třiceti členné týmy.

Z letiště na loď

Největším lákadlem PF je bezpochyby přítomnost letadlových lodí, na nichž se nyní odehrává naprostá většina válečných operací. Čekají na vás známé kousky jako USS Lexington či japonská CVE se svým unikátním designem. Jestli se něco vyvedlo na jedničku, jsou to právě veškeré palubní operace; tedy především starty a přistání. Zapomeňte na vaše suchozemské zvyky; přistání i vzlétnutí na letadlové lodi je nejen mnohem těžší, ale i co do techniky letu zcela odlišné. Vliv na úspěšný vzlet má mnoho faktorů, mě se však osvědčila taktika se sklopením křídel, nohou až úplně dole na plynovém pedálu a joystickem až u brady. S přistáním je to ale problematičtější. Celý úspěch tkví v co nejrychlejším sestupu, protože nepovede-li se vám včas zachytit lano, je s vámi amen.

Patří mu to * Japonská letadla nemusí být nutně bílá * Měkoučké přistání

Bez joysticku ani ránu!

Máte-li doma nějaký ten joystick či v horším případě volant, máte se zajisté na co těšit. Ovládání letadel je zcela intuitivní a čím více tlačítek máte k dispozici, tím lépe. Ovšem klávesnicový zmatek (bez nadsázky) zůstal zachován do posledního puntíku. Jen nastartovat je bez kniplu zázrak a vůbec udržet stroj ve vzduchu je přímo heroický čin… Když už se ale jednou do vzduchu dostanete, není se prakticky čeho obávat. Nerealistický letový model totiž nahrává slabším hráčům a nečekaně místy i hratelnost zlepšuje, což ale stále nic nemění na přílišné stereotypnosti misí.

Grafika nedoznala nějakých překvapivých změn, vše se pěkně hýbá a jako celek hra vypadá neuvěřitelně věrohodně. Nejvíce samozřejmě vynikají letadla, na nichž se doslova vše leskne jak zrcadlo. Kokpity oproti tomu vypadají jako slabý odvar – ačkoli se většina „hejblátek“ nemá šanci zastavit, autoři se nevyhnuli nápadným kamuflážím, které jinak vynikající dojem kazí.

Impozantně působí i letadlové lodi a v kombinaci s flórou tropických ostrovů se jedná o pastvu pro oči, kterou jen tak někde neuvidíte. Za zmínku stojí i oceán, v němž při troše šikovnosti můžete kromě svého odrazu zahlédnout i všemožné potvory. Potěší i to, že se voda mění podle hloubky. Bohužel vylepšená grafika si žádá nemalou daň, na hraní tedy budete potřebovat skutečně silnou mašinu. Na maximální detaily v rozlišení 1024x768 se měla hra tendenci zasekávat i na našem testovacím PC (viz tabulka nahoře).

O zvucích se snad nemá ani cenu vyjadřovat. Motory nádherně vrní, kulomety střílejí a k tomu všemu vyhrávají dobové melodie, vždy podle toho, za jakou stranu momentálně válčíte. Na chvíli bych se u hudby rád pozastavil. Je jasné, že japonskou melodii od té americké pozná snad každý a věřte mi, že obojí se rovná nepopsatelnému zážitku, bohužel geniálnost melodií po čase vystřídá jejich krátkost a nebývale špatný dojem vytváří i jejich malý počet. Škoda.

Tvrdé přistání…

Ještě pořád nemohu vyjít z úžasu. Je to neuvěřitelné, ale PF je snad horší, než byl původní Sturmovik. Působí velice, velice nedodělaným a nevyrovnaným dojmem. Na jedné straně superrealisticky zpracovaná přistání i vzlétnutí z letadlových lodí, na straně druhé takřka nerozbitné stroje, s nimiž je možno dělat doslova ptačí kusy. Je otázkou, zda autoři tak pospíchali na vánoční trh, či byli donuceni vydavatelem vypustit do světa takový hybrid… Jenže to už není naše starost. Za každého hovoří skutky a tohle se vám, milí pánové z Madoxu, pěkně nepovedlo!

Grafika: 8/10
Zvuky: 7/10
Hudba: 7/10
Hratelnost: 5/10

Špatný sen. Snad se příště vyspím lépe… 

Celkové hodnocení: 7/10