Recenze: PC Gamer – Jaký je prestižní britský měsíčník?

„Exkluzivně odhaleno v britském PC Gameru! První světová recenze! Vývojáři poprvé promluvili!“ S podobnými výkřiky se český hráč setkává poměrně často. Jaký však je bájný britský časopis uvnitř? Dostojí svému mediálnímu obrazu? A mohou se s ním vůbec české herní magazíny srovnávat?

Únorové číslo PC Gameru, o kterém bude v této „recenzi“ řeč, je zvláštní už na první pohled. Stejně jako Score v lednu přichází s naprosto čistou obálkou, na které najdete jen logo časopisu, hry a čárkový kód. U PC Gameru to není nic zvláštního (předplatitelé dostávají podobnou obálku již delší dobu), nyní ji však koupíte i běžně v obchodech. Klasickou časopisovou obálku (využívající tradičního artworku Supreme Commanderu) se spoustou textů a upoutávek totiž simuluje potisk igelitového obalu, v němž se magazín prodává. Skvělý nápad!

 
Igelitový obal časopisu s klasickým "obálkovým designem" * A takto vypadá první stránka časopisu, skrývající se pod ním (jedna ze tří různých variant)

Plné inzerátů?!

Čtenář zvyklý na tuzemské měsíčníky bude muset přečkat pět inzerentních stran, než se dopracuje k úvodníku (jak je ostatně v angloamerických herních časopisech zvykem). Reklamy mě nicméně neobtěžovaly, i když jejich počet je poměrně vysoký (v předvánočních měsících je ale situace určitě mnohem horší).

  
  
PC Gamer – únor 2007 (vyšlo v lednu)  
 
Průměrný prodaný náklad: 43 620
Vydavatel: Future Publishing
Počet stran: 132
Počet inzerentních stran: 32
Počet stran věnovaný recenzím: 30
Cena: 6 liber (cca 260 Kč).

 Vybraná hodnocení:

Supreme Commander – 90 %
Sam&Max Situation: Comedy – 65 %
Test Drive Unlimited – 87 %
Top Spin 2 – 80 %
Rayman Raving Rabbids – 30 %

Časopis nemá nijak výrazné členění, struktura je nicméně podobná tuzemským protějškům. Články jsou kratší a obrázkovější, na žádná monstrózní desetistránková témata se tu nehraje. Nejvíce místa (shodně osm stran) zabírá velká recenze Supreme Commanderu a „tématický“ článek o Windows Vista, které jsou však proloženy fotoseriály a boxíky, jež je opticky kouskují na menší části.

Britové to s obrázky a atraktivitou textu umí. Pamětníci si možná vzpomenou na českou mutaci časopisu, která u nás před pár lety vycházela... britský PC Gamer je jí i dnes v mnohém podobný. Vše začíná u popisků takřka každého obrázku, pokračuje u vtipného boxíku „minirecenze“ u každého hodnotícího článku a končí u obřích popisků jednoho maximálně přiblíženého obrázku, který zabere v případě recenze čísla klidně i celé dvě strany. Vypadá to dobře a zaujme i člověka, který stránkami jen zběžně listuje.

Zabijte stránky!

Zklamal mě naopak počet „výplňových“ rubrik. Jasně, únorové číslo vycházelo už v lednu, v době velkého sucha, ale i tak mi přijde žebříček 5 nejočekávanějších her roztažený na dvě strany jako zbytečné plýtvání (článek se tvářil, že přináší nové informace o každé z her, jejich hodnota však nebyla příliš velká a ti, kdo některou z her neznali, se také nic nedozvěděli). Podobně se jeví dvojstrana popisující novinky na poli šesti vybraných žánrů, ale i třeba mnohé žebříčky nejlepších her poslední doby, které pravidelní čtenáři pravděpodobně znají nazpaměť.

 
Grafika časopisu nenadchne ani neurazí. Rychle se na ni zvyká

Časopis startuje novinkovou sekcí, která je více zaměřena na novinky než na hry (těm se věnují spíše preview). Mezi novinkami najdete i informace o nejnovějších modech, komentář, ale i třeba návod, jak zprovoznit Wiimote ve Windows (zatím nepříliš využitelné). „Téma“ o zakázaných hrách, inzerované na obálce, je ve skutečnosti jen dvoustránkovou mapou, na které je vyznačeno osm zemí s krátkým povídáním a obrázkem hry, jež se místním úřadům nezamlouvala. Opět atraktivně zpracováno, byť nikterak do hloubky.

Úroveň článků

Autoři článků vsázejí na informovanost čtenářů. Pokud se jedná o obecně známé tituly, nepopisují, nevracejí se do historie a nevysvětlují výjimečnost daného titulu. Lara je prostě Lara, plakát Command and Conquer má každý v pokojíčku a kdo neslyšel o Stalkerovi, pravděpodobně zrovna vyšel z Černobylu nebo podobné útulné radioaktivní krabičky. Proto každému z těchto hitů věnuje kratičký jednostránkový text zběžně informující o novinkách (v případě C&C se nicméně jedná o dojmy z jednoho multiplayerového zápasu).

Únorové číslo se chlubí celosvětově exkluzivní recenzí Supreme Commanderu. Osm stránek zní jako popření atraktivnosti většiny textů, o níž byla řeč výše. Recenze je ve skutečnosti protkána tolika obrázky a boxíky, že skutečného textu je méně než polovina. Není to na škodu! Boxíky jsou atraktivní, popisy situace nebo úkolů mise vás „dostanou do hry“ a krátké popisky nejvýhodnějších kombinací zbraní zase mohou pomoci v začátcích. Podobné vymoženosti se týkají pochopitelně jen nejvýznamnějších článků, ale i u podprůměrné Star Trek: Legacy vám recenzent popíše situaci z jednoho screenshotu, u Test Drive Unlimited naopak potěší popsaná mapa ostrova. Recenze jsou zpravidla jedno- až dvoustránkové, ve výjimečných případech (Supreme Commander, Test Drive Unlimited, Rainbow Six Vegas) delší.

  
Zmiňovaný popis úkolů jedné mise rozprostřený po celé dvoustraně (text recenze se line v méně důležitých místech)

Přidaná hodnota?

Na recenze navazuje hodnocení budgetových her a pár žebříčků. Ekvivalent Doupěcí Bonus Zone se jmenuje Extra Life a podle očekávání pod své stránky shromažďuje vše, co se nikam nevešlo. Povídání o modech, čtyřstránkový článek o Dungeons and Dragons, nostalgickou recenzi či návod na vytvoření vlastní úrovně v Doomu. Nechybí ani několik stručných „testů“ hardwaru včetně povedeného článku o správci úloh a rad, jak jej pročistit. Hráči v nouzi jistě ocení i dvoustranu známých problémů některých her a návodů, jak se jich zbavit (problémů, ne her).

Co DVD a plná hra? Žádná není. Ne že by bylo přidávání plných her českým specifikem (hry najdete třeba i u německého Gamestaru), u PC Gameru ale není zvykem. Jedinou „plnou hrou“ je stařičká verze Railroad Tycoona nedávno uvolněná zdarma. Volné místo na oboustranném disku redakce využívá zejména k větší propagaci „indie her“ a také oprašování starých demoverzí. Místo většího prostoru pro nové kousky se na lednovém disku vyhřívají například „nejlepší demoverze roku 2006“, ale i ukázky starších titulů. Oproti domácím zvykům takřka absentují videa (dohromady 6 kusů).


Obal DVD (bez plné hry) je "jen" z papírového kartonu

 

Je to na emigraci?

Jak se poprat s provokativní otázkou naznačenou v úvodu? Je samozřejmě zavádějící porovnávat časopisy mezi sebou, každý má svůj styl a okruh čtenářů. Pojmy jako „lepší“, „kvalitnější“ lze těžko použít. Obecně se ale české magazíny neliší od britského PC Gameru nikterak výrazně. Strukturu, počet stran i obsah mají velice podobné. PC Gamer má pochopitelně lepší zdroje a exkluzivnější materiály, nicméně pokud se k jejich tuzemským protějškům tyto zdroje dostanou, výsledkem budou pravděpodobně typologicky podobné texty.

PC Gamer si udržuje náskok v atraktivitě, která je vlastní většině angloamerických herních médií, proti nimž staví české herní magazíny hloubku a více textu. Hloubka nehloubka, pokud budete číst exkluzivní materiál čísla, pravděpodobně nejvíce vás zaujme jeho podání v PC Gameru. Britové zkrátka umí vytvářet na první pohled atraktivní články. V našich magazínech hraje o něco větší roli text, což s sebou přináší jednak propracovanější témata, ale také v průměru delší delší recenze a články. Zdali je to dobře nebo špatně, to musí každý posoudit sám. Za sebe hodnotím PC Gamer jako „zajímavou alternativu“ českým časopisům, která však není jejich pojetí nikterak extrémně vzdálená.

Co hledáte u časopisu vy? Upřednostňujete více textu nebo zajímavější grafický obsah? Postrádáte mezi stávajícími médii další alternativu? Který časopis (i zahraniční) nejvíce odpovídá vašim představám?

 

Autor pracuje pro jeden z časopisů, tudíž jeho výklad nemusíte považovat za nezaujatý. Přesto článek vznikal se snahou o maximální objektivitu.

 


 

 

 

Diskuze (12) Další článek: Galerie: Ghost Recon Advanced Warfighter 2

Témata článku: , , , , , , , , ,