Recenze: Postal 2: Apocalypse Weekend – království sadismu

Alan Jarrar 29. června 2005

Vrchol tvůrčí nechutnosti se vrací, aby nás utvrdil v tom, že v herním průmyslu je možné opravdu všechno. Upozorňuji jen, že následující řádky jsou určeny pouze jedincům se silným žaludkem.

Platforma: PC
Typ hry: FPS
Minimální konfigurace: Procesor 733 MHz, 128 MB RAM, 32 MB grafická karta
Doporučená konfigurace: Procesor 1,2 GHz, 384 MB RAM, 64 MB grafická karta
Testovací konfigurace: Celeron 2,2 GHz, 1 GB RAM, Radeon 9600 PRO 128 MB
Výrobce: Running With Scissors http://www.runningwithscissors.com
Distributor: Zatím není
Homepage: http://www.gopostal.com

Znám jen tři hry na světě, ve kterých se otevřeně zvrací, močí a permanentně sprostě mluví. A není náhoda, že každá z nich má ve svém názvu slovo „Postal“. Na tuto nejnechutnější herní sérii nám známého vesmíru bylo podáno tolik žalob, že počítat je ani nemá smysl (natož je rozebírat). Navrátíme-li se společně do nedávné minulosti, zjistíme, že jsou to teprve dva roky, co se herní recenzenti společně s hráčskou veřejností podivovali nad mírou zvrhlosti, nechutnosti a sadismu, jenž je pro Postal 2 tolik typický. Údivu však nebylo třeba. Autoři si totiž přišli na své – upoutali na sebe pozornost (ať už v kladném či záporném slova smyslu). Jejich snaha o to, aby se opět dostali do večeních zpráv zřejmě nebere konce, neboť velký úchyl (přezdívejme tak našeho hrdinu) je zpět a je brutálnější než kdy předtím.

První hlava pryč – třikrát hurá * Nemocnice evidentně potřebuje vymalovat * V takových chvílích se nehodí ztrácet hlavu

Taktiky herních tvůrců

Ať se nám to líbí nebo nelíbí, tatika úspěchu v oblasti herního průmyslu tví v originalitě, popřípadě ve snaze upoutat pozornost hráčské veřejnosti něčím netradičním – nejlépe pak táhnoucím se soudním sporem. Pomineme-li aféry slavné série Postal, padnou nám do oka tituly jako sadistický Kingpin či kontroverzní GTA, které nejdenoho Američana inspirovalo k reálné testovací jízdě automobilem ulicemi velkoměsta, přičemž na chodce a okolní prostředí nebyl brán větší ohled. Kontoverzních her je mnohem víc, než jsme stihli jmenovat, avšak úvaha o nich a o jejich vlivu na lidskou společnost je na samostatný článek. Jisté je jen to, že v rámci snahy o originální projev jsou herní tvůrci schopni sáhnout až na samotné dno vkusnosti.

Kdo chvíli močil, již močí opodál

Ve finále druhého dílu, který zakončil dechberoucí choutky sadisty v černé košili, se z oblohy nad městečkem Paradise snesl smrtící déšť. Poprvé v historii totiž pršely kočky. Poslední srovnatelný incident se stal ve dvanáctém století v Burgundsku, kdy pršeli sledi. Kočky však byly mnohem horší a mohl za to právě velký úchyl. Jeho sobotní probuzení se na nemocničním lůžku jej kupodivu zneklidnilo jen minimálně. Horší pro něj bylo seznámení se s okolní situací, což okomentoval slovy „Holy shit!“. Důvod je prostý – z převážné většiny obyvatel městečka se stali zombie. Popadl tedy naboušené nůžky a šel do akce.

Teď už je to jen na vás a na vašich schopnostech efektivně zabíjet. První na kom vyzkoušíte propacovanost svých skrytých představ je malý zombie liliput, který v hojném počtu pobíhá po místní nemocnici. Není však jediný komu odpadne jeho drzá a nevymáchaná huba. Jakmile se vám do rukou dostane osvědčená lopata, hlavy vašich nepřátel půjdou dolů jedna za druhou. Následkem toho úroveň sadismu vzroste geometrickou řadou a vy jen s otevřenou pusou budete hledět do věčně rudé obrazovky. Pro odlehčení a zklidnění se můžete na malou chvíli zastavit a pomočit něčí mrtvolu, což je tvůrci Postala považováno za osvědčenou relaxační terapii.

Ty krávo! * A kráva před zcadlem… * Vodní mrcha

Není to však jen moč, která bude přes apokaliptický víkend téct městem a zapáchat stejně jako brněnská řeka Svitava. Významnou roli hrají i zvratky. Zvrací se téměř všude a zvrací všichni – v budovách, na otevřených prostranstvích a veřejných akcích a dokonce i v prestižních restauracích. Úředníci, kněží, prostitutky, bezdomovci – na pohlaví, věku ani povolání skutečně nezáleží. Nový módní trend obyvatel městečka Paradise však doporučuji trestat – nejlépe zabitím, nebo zmrzačením (jinak to ani nejde).

Hovězí biftek po postalsku

Zvrhlost však nebere konce, protože zabít lze opravdu kohokoliv a čímkoliv. Z minulého dílu tolik oblíbené kočičí tlumiče tentokráte nahrazují hračky jako bourací kladivo a mačeta, které přijdou vhod při plnění nejedné krvavé mise. Důkazem je policejní farma místního šerifa, který vám nařídí porazit tamní dobytek, respektive „přerazit“, neboť dotyčným kravám budou po vašich úderech padat hlavy. Přes dva tucty krav pocítí sílu chladných zbraní! Následně je třeba vystřelit mozek z lebky dvaceti zombie a tak dále a tak dále. Ptám se proto – jsem snad jediný komu nulová rozmanitost úkolů a vražedných postupů s občasným močením přijde tak trochu nudná a nechutná?

Veřte nebo ne – tohle provedla kočka domácí! * Zabít někoho je nejlepší způsob jak přijít k penězům * Vodopád štěstí

Možná se vyskytnou tací, co by mohli namítat, žeprávě zmíněná výtka by se mohla jevit jako faktor zaručující nekonečnou zábavu, nicméně tomu tak není a nikdy nebude. Ani kdyby tvůrci uvolnili sto padesát patchů. Autorská sázka na sadismus a na to, že hráče uspokojí pouhé zabíjení a utínání hlav, které je oproti původnímu Postalu 2 navíc nezábavné, nebyla nejšťastnějším nápadem. Je sice pravda, že novinkou je utínání končetin a k mání je více vražedných předmětů, ale to je nejspíš vše. Stříkance krve, nulový příběh a krátká hrací doba jsou toho důkazem.

Darmo se vás titul bude snažit upoutat častou změnou herního prostředí v podobě zombie halucinací, se kterými se mění i okolní scenérie. Hra po čase začne významně nudit a její odinstalování je neodvratné! Utvrdí vás v tom konečné zjištění, že nový Postal je jen o dva roky mladším klonem svého staršího bratříčka.

Střílejte hlava nehlava – v tom tkví kouzlo úspěchu * Kravička bez hlavy * Mladík bez hlavy

Byli jsme před Postalem, budeme i po něm

Minimum inovací oproti minulému dílu a ničím neokořeněný sadismus umísťuje Postal 2: Apocalypse Weekend do hromadného hrobu herních paskvilů. Zachánit od pohromy by jej mohlo snad jen excelentní grafické a zvukové zpracování – chvály v této herní oblasti se ale nedočká. Tragické naložení s jakž takž kvalitním Unreal enginem se bojím komentovat a navíc nestojí ani za řeč. Fakt, že lopatou nelze poškodit dřevěnou bednu bych ještě nějak oželel, nicméně celé grafické prostředí je nápadité asi jako krajina zemí Blízkého východu (pokud jste v dané oblasti někdy byli, pak víte o čem mluvím). Černou kaňkou na sešitu s názvem „Zmršená hra“ je pak otřesné zkvukové zpracování, jehož jediným obsahem jsou sprosté, ale častokrát i vtipné průpovídky velkého úchyla. V celkovém měřítku je úroveň zpracování hry po audio-vizuální stránce otřesná.

Světlé stránky hry

Vraždící kočky
Změny herního prostředí

Temné stránky hry

Hratelnost
Grafika
Nulové inovace oproti minulému dílu
Hratelnost
Krátká hrací doba

Nový a brutálně zvrhlý počin z dílny Running With Scisssos vás zkrátka ničím nezaujme a zaujme-li, pak vám srdečně gratuluji. Uděláte dobře pokud se hry vyvarujete. Starý, ale v mnohém poutavější a přijatelně sadistický Postal 2 nabízí stále více zábavy než nezdařilý apokaliptický víkend. Těm z vás, kteří i přes přečtení recenze přece jen neodolají pak přeji příjemnou a únosnou „zábavu“.