PC | Recenze | RPG

Recenze: Sacred - pokořitel Diabla nebo jen obyčejný klon?

Akčnímu RPG, vyvíjenému německým týmem Ascaron, se nedostávalo přílišné pozornosti. Jenže od jisté doby, zvláště od vydání hratelné demoverze, je zvědavost příznivců RPG žánru vybičována na maximum. Po dlouhé době se objevila hra, jež do koncepce Diabla přidává tolik nového, že nemůže být označena za pouhý plagiát. Ale má dispozice na sesazení krále?

Platforma: PC
Typ hry: akční RPG
Multiplayer: ano
Minimální konfigurace: procesor 800MHz, 256MB RAM, 16MB grafická karta, 1,6GB HDD
Doporučená konfigurace: procesor 1,4GHz, 512MB RAM, 64MB grafická karta, 1,6GB HDD
Testovací konfigurace: P4 2,4GHz, 256MB RAM, GeForce 3 Ti 128MB, 1,6GB HDD
Výrobce: Ascaron (
http://www.ascaron.com)
Distributor: JoWood (
http://www.jowood.com)
Distribuce v ČR: Cenega (
www.cenega.cz)
Homepage:
http://www.ascaron.com/gb/gb_sacred/

Již dávno není záležitost vývoje kvalitních her jen v režii „dálného západu“. Mnoho jiných zemí i zemiček nám postupem času dokazuje, že i oni tohle umí. A tak například víme, že Němci zvládnou udělat vynikající RPG – na mysli mám fantastický Gothic. Nu a právě teď to tento blonďatý nárůdek zkouší znovu, ačkoli žánr se lehce přesunul do poněkud akčnější roviny.

  

Pavouček nám nějak povyrostl * Led na poušti? Pro mága žádný problém! * Ve městě můžete krom obyčejných lidiček občas potkat i roztodivnou havěť

Za pozitivum můžeme považovat, že se nám nikdo nesnaží namluvit něco o originalitě Sacred; na druhou stranu je nám slibováno mnohem více, než bylo v Diablu, zvláště jeho druhém dílu. Vzhledem k ohromné podobnosti Sacred a Diabla 2 v některých ohledech (a odlišnosti v jiných), tato recenze bude často využívat srovnání těchto titulů - berme ji tedy jako jakýsi záznam z duelu obou uchazečů o hráčovu duši.

První kolo aneb ukazováček

Do rohů ringu nám nastupují soupeři a my využijeme zmiňovaného prstu, abychom si ukázali nejen na ně, ale především na příběh, který nám nabízejí - a který je jedním ze základních stavebních pilířů každého RPG. O Diablu příliš mluvit nebudu - jsem si jistý, že už dávno vše potřebné znáte - pojďme se tedy vrhnout právě na Sacred.

  

Pavouček podruhé * Si myslí, že když je modrej a velkej, tak si může vyskakovat, nebo co * Hm, dungeon – nic víc, nic míň

Vše začíná nepříliš originálně velmi živým snem, který se později ukáže být skutečností. Jakýsi nekromant se snaží vyvolat pekelného démona a jelikož není žádné ořezávátko, tak se mu to i daří. Při přípravě však dojde k narušení magického obrazce, v němž měl být démon uvězněn, a ten tak mohl směle dělat, co se mu zachtělo. Na vyděšené nekromantově tváři jasně vyčteme, že se asi stal velký průšvih a je na čase, aby nějaký vidlák chytl místo motyky do rukou meč a zachránil svět - prostě klasika.

Bezva je, že každý z šesti charakterů začíná trošku jinde a trošku jinak, jejich cesty se sjednotí až příchodem do první vesničky za účelem naverbování se do služeb jakéhosi princátka, které už nějakou dobu bojuje proti zlým a škaredým orkům. A tak jako seraphim budete zachraňovat klášter, jako mág skládat závěrečnou zkoušku, jako vampýrka pro změnu nevinnou chovanku výše zmíněného klášteru atp. První úkol je zařazen čistě jako tutoriál a seznámí vás s herními principy. Některé sice znáte, ale Němci jsou prostě v mnohem jiní, spousta věcí je dost jiných, takže první quest se hodí všem.

  

Odpolední projížďka se nám drobátko zvrtla * Brokovnice? Spíš Flak Cannon * Domeček

Úkoly jsou rozděleny na příběhové a dobrovolné a zadávají vám je postavičky se symbolem „?!“ nad hlavou. Podle barvy symbolu rovněž poznáte, o který typ úkolu jde. Asi je zbytečné říkat, že dobrovolné plnit nemusíte, nicméně často za ně dostanete odměnu v podobě slušného množství zkušenosti, financí či třeba kvalitního předmětu nebo zpřístupnění nějaké služby, jako vylepšování zbraní apod. Hm, ale koukám, že jsem to stejně napsal:-). Příběh jako takový však příliš nepřekvapí, víceméně jen lítáte od čerta k ďáblu a kosíte skoro všecko, co potkáte. Na druhou stranu mi tento přístup za celou dobu hraní ani trošku nevadil - těžiště Sacred je totiž stejně jako u Diabla úplně jinde.

Kolo druhé aneb prsteníček

Tak tento prst nám samozřejmě evokuje prsten - základní to magický předmět každého správného fantasy RPG - nu a prsten zase vytváří asociaci předmětů jako takových, díky kterým si uvědomíme i zrůdy, které v ponurém světě čekají na svoji smrt rukou hráčovou. Zaměříme se teď tedy na to, co můžeme v Sacred najít, sebrat, pozdravit čí zabít.

  

Uááá * Sem tam se k vám přidá několik dobrých duší * Efekty zvláštních schopností neurazí

Předmětů je, jak jsme ostatně v RPG tohoto typu zvyklí, stráášně moc. Spousta základních druhů zbraní nám nedá spát, ale co teprve jejich ohromné množství variací, lišící se často jen málo, ale tato změna má na hru mnohdy zásadní vliv. Výtečně propracovaný je systém útoků a obran předmětů, jenž vás donutí dost přemýšlet nad tím, jaké vybavení zvolit do nastávající půtky. Zranění je totiž několik druhů - fyzické, ohnivé, magické, zranění jedem atp. Každá součást zbroje (krunýř, rukavice, chrániče předloktí, ramen a stehen, boty, pásek, helma či dokonce křídla /ovšem jen u seraphim/ - ne každou můžou používat všechny postavy) má svá vlastní specifika, takže je zásadní vyvážit obrany přesně podle typů útoků, jakým postava čelí. Potěšitelné však je, že si váš geroj v případě nutnosti o vylepšení šatníku řekne sám. Stejně tak je potřeba zvolit náležitou výzbroj.

Dále můžete mít na sobě až čtyři prsteny a dva amulety, které vám dodají další bonusy (překvapivě). Aby se hra neomezila jen na mnoho druhů zbraní a zbrojí, tak tyto mohou mít několik volných slotů, do nichž můžete u kovářů přidat nějaké to vylepšení, v závislosti na tom, co ten který řemeslník nabízí. Kombinací je tak vskutku úctyhodné množství. Každá změna vybavení postavy (tedy až na prsteny a amulety:-)) se navíc ihned projeví na vzhledu vaší postavy a to i do takových detailů, jako jsou třeba boty - příjemné je to dvojnásob, když si uvědomíme, že toto jsme v izometrických RPG ještě neměli.

  

Seraphim v akci * Drak. Velkej a naštvanej drak * Hoplá…

Na počátku kapitolky jsem anoncoval NPC a nestvůry, tak tedy: obojího je moře. Ve městě žijí lidé, chodí sem a tam (bohužel spíše chaoticky, realistického běhu dne jako v Gothicu se nedočkáme) a pokud si zobrazíte (altem) jejich jména, pak můžete i vidět, co si zrovna myslí/dělají/chystají se dělat. Některé NPC (zvláště děti) navíc vás a vaše konání komentují. Dozvíte se tak například, že vypadáte směšně, ale až ta malinká holčinka, co vám to řekla, vyroste, tak bude jako vy. Fajn, ne? Podobné je to i s nestvůrami. Ty sice jako vy být nechtějí, ale za to se na vás vrhnou, sotva vás spatří. Dovedou však využívat svých předností a minimalizovat vliv slabostí. Goblin-šaman třeba ví, co mu udělá pár ran mečem, takže raději zběsile pobíhá kolem a povolává gobliny-válečníky, aby si to s vámi vyříkali. Takovýchto situací je v Sacred veliké množství a působí realisticky a dobře.

Do třetice všeho dobrého aneb malíček

Prst sice nenápadný, ale bez něho by to prostě nebylo ono - stejně, jako by nebylo ono hrát hru bez hudby a zvuků, o grafice ani nemluvě (ačkoli uznávám, že i textovky mají něco do sebe:-)). Zasvěťme tedy tuto kapitolku audiovizuálnímu zpracování a interface.

  

Tak, a teď na mě nikdo nemůže * Přístav s lodičkou * Ještě jedna rána a je po mně

Začněme od toho pozitivnějšího, tedy toho, co při hraní budou vstřebávat vaše uši. Hudební zpracování je na vysoké úrovni, skladeb je velké množství, jejich kvalita nikoho neurazí a navíc jsou všechny k dispozici ve formátu mp3. Hudba se dynamicky mění v závislosti na aktuálním dění na obrazovce - připadá mi to už jako standard, ale natolik to vylepšuje atmosféru, že by bylo škoda to nezmínit. Obdobně jsou na tom i zvuky, ačkoli jejich paleta není přespříliš pestrá. Dočkáme se klasického řinčení zbrání, těžko identifikovatelného doprovodu vyvolávání kouzel, křiku umírajících potvor, dusotu kopyt… jednoduše řečeno  tradiční nabídka, jakou najdeme i kdekoli jinde.

Poněkud obtížnější to bude s grafikou. Na první pohled vše vypadá velmi pěkně, detailně atd. - znáte to. Jakmile si ale přiblížíte pohled úplně nejblíže na svou postavu, abyste si prohlédli, jak vlastně vypadá (k dispozici jsou tři stupně přiblížení), potvrdíte si to, co vás možná napadlo už chvíli předtím -  totiž fakt, že veškeré pozadí, předměty, s nimiž nelze manipulovat, jakož i domy a vůbec všechno ostatní je 2D, a to ještě k tomu nablízko dosti nevábné. Poněkud naprázdno pak vyzní, když vám povím, jak jsou modely postav zpracovány pěkně, jak krásně vypadají efekty kouzel jako kruh z ledových úlomků apd., nebo jak nápaditě jsou animována nejrůznější komba, k nimž se vaše postava s postupem času dostane.

  

Některé exteriéry vskutku stojí za to * Blesk z čistého nebe? * Aůůů

Zatímco zvuková kulisa Sacred je silně nadprůměrná, pak grafická stránka je jedním slovem rozporuplná. Příliš nechápu, proč v dnešní době, kdy na průměrných strojích krásně fungují tituly jako Neverwinter Nights, sáhli autoři po takto zastaralém zpracování, jenž navíc nedokázali dotáhnout ani na takovou úroveň, jakou měl před nějakou dobou kupříkladu rovněž 2D izometrický Harbinger. Dalším problémem je pak nepříliš kvalitní optimalizace, jež může za to, že na testovací sestavě se hra na maximální oddálení kamery ve městech nepříjemně cukala. Tento problém však může vyřešit nějaký patch, který jistě časem vyjde. Fajnšmekrům rovněž jistě bude vadit největší (a vlastně i jediné podporované) rozlišení 1024*768 bodů.

Do boje napočtvrté aneb palec

LIGA VYVOLENÝCH ANEB ZA CO BUDEME HRÁT

Gladiator

Vynikající v boji muže proti potvoře, je školený v zacházení se všemi druhy zbraní. Ke zničující brutální síle přidává neskutečnou zručnost, což zaručuje jistou smrt všemu, co se přiblíží na dosah jeho zbraně.

Seraphim

Její původ se odvozuje z dávné rasy tajemných andělů. V boji využívá "nebeskou" magii, která ji dokáže připravit na jakékoli střetnutí. Jakmile dojde na boj samotný, využívá nebezpečně rychlých kombinací nejrůznějších úderů, jež roztočí čepel jejího meče ve smrtícím víru.

Wood Elf

Život v přírodě má za následek, že její magie je převážně ochranného rázu. Jako zkušená lovkyně používá luk - přesnost jejích šípů je pověstná. K boji nablízko se uchyluje jen pokud je to nezbytně nutné.

Dark Elf

Odpadlík vznešeného rodu elfů disponuje děsivou znalostí bojových umění. Útočí rychle, nejlépe ze stínů a otrávenou čepelí či jen holýma rukama.

Battle Mage

Je typickým čarodějem, ale v případě nutnosti se dokáže docela slušně ohánět i nějakou zbraní na blízko. Je nejlepší zbraní je však dokonalá znalost elementální magie, jež mu výborně poslouží v každé situaci.

Vampiress

Přes den ničí své protivníky mocnými rozmachy velikého meče, zatímco v noci se mění v krvelačné monstrum, které nemá daleko k vraždění pouhým pohledem. Je zázrak, že se dokáže procházet nočním městem, aniž by to někdo zaplatil svou krví.

Palec je fajn prst. Svého času uměl rozhodovat o životě a smrti, teď má většinou na práci jen psaní SMSek. Každopádně jeho důležitost nelze podceňovat, podobně jako nesmíme opomenout design hry jako takový, vývoj postavy a ostatní zcela zásadní atributy každého RPG. Schválně jsem vás tak napínal a nechal si tuto část až ke konci, protože je prostě tak zajímavá, že se vyplatí si chvíli počkat.

Odlišnost jednotlivých herních postav je patrná z tabulky, takže si teď probereme přímo jednotlivé RPG prvky. Každá postava umí něco jiného, zde je toto kromě základních vlastností (síla… mimochodem je jich více, než v jiných hrách tohoto druhu) dáno i schopnostmi (liší se povolání od povolání, vylepšují například obnovu kouzel, zacházení se zbraněmi a jiné činnosti pro postavu nějak důležité) a hlavně specialitkami zvanými „combat arts“. Tyto velmi nápadně připomínají strom schopností z Diabla 2, avšak přinášejí mnoho nového. Abyste mohli používat určitou featurku z „combat arts“, musíte najít příslušnou runu. Na tu potom kliknete pravým myšítkem a je to. S přibývající úrovni postavy se však nezvedne úroveň schopnosti, ale tato se jen o něco málo vylepší.

Run totiž budete nacházet hodně, ačkoli jen málo ke svému povolání. Pakliže najdete runu kouzla/schopnosti, které už znáte, můžete ji použít znovu a zvýšit tak úroveň dané vychytávky. Kromě lepšího účinku se však dočkáte i delší doby, jakou bude schopnost potřebovat na obnovení (mana tu není - existuje jen čas), a tak je potřeba občas trošku taktizovat. Rovněž máte možnost runy směnit za nějakou jinou, a to v poměrech od 1:1 do 4:1. Pokud například nabídnete handlířovi čtyři runy, budete si moci vybrat, jakou za ně dostanete. Hm, a to se vyplatí…

Naprosto zásadní vliv na hratelnost má však nejen jiný přístup k RPG prvkům, ale i kůň. Sacred je totiž teprve druhou hrou (z těch, co znám), která umožňuje aktivní jízdu na tomto ušlechtilém tvorovi. Zvířátko pod vámi nejenom díky své rychlosti usnadňuje cestování, avšak například i dodává bonusy na obranu či umožňuje najetí na protivníka. Oproti tomu z koňského hřbetu nemůžete používat některé schopnosti (u lesní elfky na druhou stranu některé naopak fungují jen tehdy, je-li děva na koni), což výrazně přispívá k celkové kvalitní vyváženosti hry.

Na popáté do ringu aneb prostředníček

Použití tohoto prstu je tak trochu dvousečnou zbraní a my si tedy v této kapitolce probereme zásadní výhody i nevýhody Sacred.

Sacred disponuje překrásným velikým světem, jenž je navíc hned zpočátku přístupný z cca 70%. Zbývající třetina se „odemkne“ v souvislosti s úkoly hlavní příběhové linie. Nelinearita světa spolu s jeho rozlehlostí a velkým počtem měst dává hráči volnost, jakou v jiných akčních RPG ještě nepoznal. V této souvislosti mě napadá srovnání s Freelancerem - tam také bylo možné dělat si ve světě co chcete, sbírat kořist a zkušenost plněním dobrovolných úkolů a to až do doby, kdy se vám bude chtít pokročit dále nějakou příběhovou misí. Mimochodem vždy máte k dispozici přehledný deníček, kam se všechny questy zapisují, a díky krásně malované mapce také nebudete zbytečně bloudit.

Problémem je trošku jiný přístup k soubojům. Ty jsou o poznání zapeklitější než u Diabla, a to i přes lehce nižší počet protivníků. Kupříkladu mezi „combat arts“ nemůžete jen tak přepínat - můžete jich předpřipravit jen právě tolik, kolik máte v pravé dolní části interface volných slotů (maximálně pět).  Pakliže budete chtít použít schopnost jinou, budete muset zdlouhavě přistoupit k inventáři a příslušnou featurku přetáhnout do slotu místo nějaké jiné. Stejně tak fungují i zbraně, u nichž to ale naopak potěší. Nicméně abyste v kritických situacích neměli kvůli tomuto systému problém, můžete si u „combo masterů“ nachystat speciální kombinace vašich schopností, a to až čtyřech. Takovéto kombo se používá stejně jako jiné schopnosti, trvá jim však delší dobu, než se obnoví. Můžete tak například bezprostředně po sobě vyvolat teleport, kruh strachu (nepřátelé jím neprojdou), léčení, léčení.

Se souboji se pojí i značně menší akčnost, než najdeme u současného (dlouhodobého:-)) krále žánru. Je to způsobeno zejména tím, že i na tuctové potvory vám obvykle jedna rána nestačí. No ony nestačí ani dvě a kolikrát ani deset. Oproti Diablu totiž mnohdy vaše i soupeřova rána padne vedle, nebo je vykryta štítem či zbraní. Souboje tak nemají takový spád, jak by bylo u akčního RPG žádoucí. Přesto jsem si jistý, že si o něco taktičtější fungování hlavní náplně hry najde mnoho příznivců.

Knockout v posledním kole aneb celá ruka

Ano, spojíme-li pět prstů, přidáme trošku svalů, vaziva, kůže a tak - vznikne nám ruka. Stejně tak nyní spojíme všechny aspekty Sacred a dojdeme k závěrečnému resumé.

Sacred je poctivou hrou, jenž rozhodně nikoho neurazí. Její mouchy v podobě místy slabšího grafického zpracování kompenzuje design lokací jako takových, takže si není až zase tak na co stěžovat (zvláště ve srovnání s Diablem). Diferenciace všech šesti herních charakterů je výtečná a každý si jistě přijde na své. Zvláště lze vývojáře pochválit za inovační přístup v této oblasti, jasně vyvracející tradiční schéma bojovník-zloděj-mág, jež nahrazuje postavami jako je seraphim, vampýrka či monka z NWN připomínající dark elf. Pro příznivce Diabla však mohou být zklamáním souboje, které prostě nemají takový spád, na jaký jsou zvyklí. Rozlehlost a nelinearita světa je pro tento typ her dokonce tak neobvyklou záležitostí, že bude notnou chvíli trvat, než si zvyknete. V důsledku toto pojetí ale považuji spíše za přínos.

Světlé stránky hry
  • hudba
  • rozlehlost světa
  • diferenciace postav
  • kůň
  • taktičtější přístup k soubojům
Temné stránky hry
  • 2D prostředí
  • poněkud "německé" ovládání :-)
  • časem jednotvárné úkoly
  • neosobní dungeony
  • taktičtější přístup k soubojům

Celkově se nicméně obávám, že Sacred nedokáže skalní fanoušky Diabla přesvědčit o změně oblíbence, ačkoli pro ostatní hráče může znamenat svěží přínos do lehce stagnujícího žánru. Sacred patří rovněž jistý primát - mezi „klony“ Diabla se jedná o hru značně inovační, nápaditou a místy nebezpečně zábavnou.

Grafika: 7/10
Zvuky: 7/10
Hudba: 9/10
Ovládání: 7/10
Hratelnost: 8/10

Král zůstává pevně na svém trůně, avšak poprvé se utkal s pořádným soupeřem.

Závěrečné hodnocení: 7,5/10

Dostupné pro: PC
Žánr: RPG | Akční RPG
Výrobce: Ascaron
  • Hudba
  • Rozlehlost světa
  • Diferenciace postav
  • Kůň
  • Taktičtější přístup k soubojům
  • 2D prostředí
  • Poněkud "německé" ovládání :-)
  • Časem jednotvárné úkoly
  • Neosobní dungeony
  • Taktičtější přístup k soubojům
Diskuze (26) Další článek: Painkiller je GOLD, akce za 999 Kč pokračuje

Témata článku: , , , , , , ,