Recenze: SCAR: Squadra Corse Alfa Romeo – když Ital potká Itala

Platforma: PC
Typ hry: Závodní
Multiplayer: Ano
Minimální konfigurace: Pentium 3 1GHz, 256MB RAM, 32MB grafická karta
Doporučená konfigurace: Pentium 4 2GHz, 512 MB RAM, 128MB grafická karta
Testovací konfigurace: AMD Athlon 64 3000+, 512 MB RAM, Sapphire Radeon X800 Pro 256MB DDR3
Výrobce: Black Bean Games
Distributor v ČR: Není
Homepage: http://www.milestone.it/eng/SCAR/scar.html

Lidstvo se odpradávna dělí na dva nesmiřitelné tábory. Jedni jsou zastánci papírových kapesníčků, druzí raději smrkají do látkových. Někteří lidé si zase skálopevně stojí za tím, že Země je placka a Slunce kolem ní obíhá, zatímco druzí tvrdí pravý opak. Ve světě počítačových her tomu není jinak; někdo rád přímočaré střílečky, v nichž jde pouze o počet mrtvol, jiný zase rád tituly, v nichž jde o zabíjení až na posledním místě, a na pomyslném vrcholu stojí krásná grafika a propracovaný příběh. Jedno však mají obě strany barikády společné: každá se může pyšnit tím, že má své příznivce – a logicky tedy i řadu titulů. Ale co takoví chudáci, kteří se nemohou rozhodnout? Virtuální závodníci už podobný problém řešit nemusí; Squadra Corse Alfa Romeo řeší problém jak příznivců co možná největší míry realismu, tak řidičů-kloboukářů, jejichž volant je obalen silnou vrstvou prachu a k virtuálnímu ježdění se dostanou pouze čas od času.

S čím, jak a kde

Rozepisovat se o tom, že ve hře budete mít čest pouze s vozy z italské stáje Alfa Romeo, by bylo zcela zbytečné – samotný název titulu mluví za vše. Na první pohled tedy jde o klasický reklamní produkt, jenž má za cíl pouze zviditelnit jméno firmy – nikoli ji reprezentovat v co nejlepším světle. A první dojmy mě v tomto utvrdily; chybí dokonce režim kariéry v tom pravém slova smyslu, jak jej známe a používáme. Sice je k dispozici tzv. Dynasty Mod, ale kariéra v tomto případě spočívá pouze v tom, že projíždíte sérií po sobě jdoucích závodů.

  
Chvíli po startu a už na druhém místě * Obraz se občas rozmaže, záleží na tom, jak jste dobří * Návrat do doby, kdy byla televize ještě v plenkách

Ostatní módy jsou na tom naštěstí o poznání lépe. V Instant Action můžete provětrat auta, která jste si odemkli v Dynasty, v Challenge vám zase budou kladeny různé výzvy, které musíte pro splnění „mise“ pokořit. Mě osobně právě Challenge bavil asi nejvíce, neboť úkoly jsou velmi rozmanité a i když se opakují, neustále vás ženou vpřed za ještě lepším výsledkem. Zajímavá je především jedna část Challenge módu, v níž netypicky není cílem dosáhnout rychlosti co nejvyšší, nýbrž na měřeném úseku co nejrychleji zpomalit. V Time Attack jde o závod s časem, kdy musíte danou trať pokořit v co nejkratší době.

Všechny herní možnosti však hravě strčí do kapsy režim zvaný Tours. Princip je jednoduchý: součástí každé„tour“ je deset tratí, přičemž každé má jiný počet kol. A kdo bude na konci celé série závodu na první příčce, bere vše…

Když už víte, jak budete závodit, určitě vám vrtá hlavou otázka „Kde?“. V případě tratí bohužel SCAR opět ukazuje svou horší tvář. Tedy ne tak doslova; 21 závodních okruhů je číslo pěkné, ovšem ve výsledku je „normálních“ drah k dispozici asi jen deset. Ostatní tratě jsou pouze zkrácenými / rozšířenými verzemi. Pokud bychom ale přehlédli malý počet, nelze tratím prakticky nic vyčítat. Každá překvapí svou unikátností, která spočívá především v lokaci, kde je ta která trať umístěna. Ač jsou  klasické „ovály“ jako stvořené k dělání rychlostních rekordů, nemají v porovnání s venkovskými asfaltkami nejmenší šanci. Nemluvě o závodech ve městě, do nichž navíc nejednou promluví i náhodní kolemjedoucí.

Hurá na trať

Suchý popis jednotlivých módů vám asi o kvalitách hry moc nenapoví, takže se raději pojďme věnovat dění přímo na vozovce. To je teprve nádhera! Jakmile se dostanete na trať, okamžitě přestanete jakékoliv nedostatky vnímat. Bude vám jedno, že se tratě opakují a vždy kolem vás projíždějí tytéž auta (přeci jen vozový park jedné automobilky je omezený). Dokonce vám nebude vadit zpackaná kariéra…

Čím to? Důvodů je hned několik. Zaprvé: umělá inteligence oponentů je neskutečně vyspělá. Reagují na každý váš podnět, snaží se vyhrát a dokonce budete svědky toho, jak se soupeři předjíždí navzájem! Vy jste jen součástí celku, nikoliv jeho vůdcem, stačí se na moment zastavit a porozhlédnout se; auta se předjíždí, vytlačují, jednoduše každý dělá vše pro to, aby zvítězil.

Druhý podstatný důvod má mnoho společného taktéž s protivníky a jejich inteligencí. Konečně totiž někoho napadlo, že za volantem sedí také lidé a ne jen pouhé stroje! Připravte se na to, že pokud náhodou soupeře nepředjede ve vyložené šanci, už vám další neposkytne, zvedne se mu sebevědomí a vydá se na nekompromisní cestu směrem k prostřednímu místu na bedně pro vítěze. Ovšem pokud duel dopadne dobře pro vás, je dost pravděpodobné, že se oponentům neúspěch promítne i do jeho stylu jízdy – sem tam se urodí nějaký ten smyk, zatáčka se probrzdí a vylétne se z tratě. Vám přeci také po celou dobu trvání závodu vrtá hlavou, že jste na konci té cílové rovinky mohli být trochu rychlejší a na jízdu se potom nemůžete plně soustředit...

  
I to se stává * Černá je barva naše * Ve dvou se to lépe táhne

Na vás se však také budou úspěchy a neúspěchy během závodění projevovat, a to nejen ve skutečnosti, ale i ve virtuální realitě. Pokud vyletíte z tratě, budete si to nejen příštích několik kol vyčítat, ale navíc se vám rozmaže obraz, řízení se tím pádem stane obtížnějším a soupeř má o to větší šanci vás předběhnout či si vytvořit rozhodující náskok.

Pokud závod nevyhrajete, svět se nezboří (ostatně ještě stále je tu možnost restartu…). Za vítězství ovšem budete bohatě odměněni určitou sumou bodů, které můžete proměnit ve vylepšení jedné z vašich jízdních vlastností. Investovat můžete do zatáčení, akcelerace nebo například psychické odolnosti… Možností je sice poměrně málo a každé slabší RPGčko by se SCAR vysmálo, jenže ve vodách závodních titulů jde o zcela výjimečný prvek – a co se hratelnosti týče tak také další hnací motor, který vás bude nakopávat vpřed. Palec tedy zvedám jednoznačně směrem vzhůru.

Arkáda, nebo simulátor?

To, co je na hratelnosti rozhodně nejpříjemnější, je její celkové pojetí. Autoři totiž sebrali tu kousek, onde ubrali a ve výsledku vypotili doslova zázračný produkt. Ani simulátor, ani arkáda, ale vynikající „střední cesta“, která míchá po trošce z obojího. Zástupcem realistického dojmu je fyzikální model, který vás bude nutit brzdit do každé zatáčky a snažit se jezdit pokud možno co nejblíže ideální stopě, příznivce arkád zase potěší fakt, že nebudou potřebovat k ovládání nic víc než čtyři šipky. Držet šipku rovně, sem tam zabočit a před zatáčkou přibrzdit… V jednoduchosti je krása.

U zmíněného fyzikálního modelu bych se ještě rád pozastavil. I zde autoři zvolili cestu kompromisu. Musíte tak samo sebou dávat pozor na to, kam se svým vozidlem jedete, protože není nerozbitné, na druhé straně můžete v závodě klidně pokračovat i po větší kolizi. To se však negativně projevilo na technické zpracování; abyste vůz rozflákali, budete se muset pořádně snažit – i když vám bude rudě blikat sebevíc kontrolek, nárazník zůstává na svém místě, sklo nedotčeno a o pneumatikách raději ani nemluvím.

  
Občas je na závodišti docela dusno...

Každé vozidlo se samozřejmě jinak ovládá a projevuje se dokonce i to, na jaký pohon vaše auto jede. Bohužel ruku v ruce se zmíněnou absencí režimu kariéry to nevyznívá příliš dobře. Na každý závod v šampionátu totiž dostáváte zcela nový typ vozu – a teď si zvykejte během závodu na to, že zadní náhon je ten tam a váš vehikl jede na předních kolech… A vyhrát je potom nesmírně těžké, ba co více, napoprvé mnohdy zcela nemožné. Kdo ví, jestli jde o záměr autorů a jeden z dalších způsobů, jak nás udržet u monitorů co nejdéle, v každém případě však jde o zcela nesmyslnou věc, která se musí v závěrečném hodnocení negativně promítnout.

Parník Kritika opět vyplouvá, takže se pojďme podívat, kdo na jeho palubě cestuje. Při každém závodě se musíte smířit s poslední, osmou pozicí. Nechápu, stačila by jednokolová kvalifikace, která by o pořadí na roštu rozhodla. Pořadí na startu by mohlo rozseknout i aktuální pořadí v šampionátu. Jenže ne, namísto toho se pokaždé musíte trápit se sedmičkou vyspělých soupeřů. A věřte mi, že díky nim po spásném tlačítku restart budete sahat několikrát za hodinu.  K negativům mohu zařadit i nepříliš detailní grafiku (obzvláště to, že se neprojeví poškození auta na jeho zevnějšku je minela jak hrom!). Okolí je na tom ještě docela dobře, ale modely vozů minimálně o třídu hůře. K mínusům určitě patří i absence pohledu z kabiny. Musíte si vystačit z pohledem „ze zadu“ a nepříliš přehlednou kamerou umístěnou na nárazníku. S tou ale budete mít větší přehled o nečistotách na trati než o průběhu samotného závodu.

Dost už ale kritiky, vraťme se na chvíli i ke chvále. Třeba zvuky; motory si vesele vrčí (samozřejmě každý jinak), v menu vyhrává pohodová hudba a gumy zpívají, když s nimi trochu pošimráte asfalt. V závodě samotném ovšem chybí hudba úplně – v žádném případě však nejde o nějaký závažný nedostatek. Představte si závodníka přední světové třídy, jak stíhá v třísetkilometrové rychlosti ještě poslouchat hudbu.

  
Není nad to zavzpomínat na staré dobré časy

K pozitivům patří také multiplayer. Sice jsem neměl možnost vyzkoušet jej online, ale zajímavě zní také možnost hrát ve dvou na jednom počítači v splitscreenu. To je teprve nářez! Auta se nádherně vytlačují, nejde už ani tak o rychlost, jako o pocit z jízdy… Mantineeelll! Bum! Škoda mluvit, sežeňte si někoho, kdo je ochotný s vámi strávit několik hodin (ohromně návyková záležitost) u počítače a vyzkoušejte splitscreen na vlastní kůži. Jistě mi dáte zapravdu.

Squadra Corse Alfa Romeo je v zásadě skvělá hra. Ale pouze v zásadě: pokud usednete přímo za volant a zapomenete na všechny drobné chyby, určitě byste se divili, proč je hodnocení tak „nízké“. Pokud však narazíte do prvního sloupu u trati, přijdete na to proč. Zajímavý RPG systém a psychická labilita oponentů však vážky přeci jen naklonili na kladnou stranu. Nebýt absence kariéry, mohli jsme tu mít adepta na osmičku, ale takto ji prostě udělit nemůžu. I tak mě ale hra mile překvapila, od de facto reklamního produktu bych podobně kvalitní zábavu nečekal.

Grafika: 7/10
Zvuk: 7/10
Hudba: 6/10
Hratelnost: 9/10

Dobrý kompromis mezi simulací a arkádou. Zaručený tip pro aktuální herní sucho. 

Celkové hodnocení: 7,5/10