Recenze: Sherlock Holmes: Procitnutí – s fajfkou na každém kroku

Platforma: PC
Typ hry: Neklasická point and click adventura
Multiplayer: Ne
Minimální konfigurace: Procesor 1 GHz, 512 MB RAM, 64 MB grafická karta, 2,5 GB na HDD
Testovací konfigurace: Athlon XP 1600+, 1.5GHz, 768MB RAM, 128MB grafická karta
Výrobce: Ubisoft (http://www.ubi.com/US/)
Distributor ČR: Hypermax (http://www.hypermax.cz/)
Homepage: http://www.sherlockholmes-thegame.com/

Kdybyste někdy kráčeli po ulicích Londýna a narazili na člověka s ošuntělým kabátem, čepicí či vzácně s kloboukem a především s pověstnou fajfkou, měli byste možná co dočinění se Sherlockem Holmesem. Tedy pravda, dnes už byste se s ním setkali spíše v knihovnách, případně v některých filmech a hrách. A poslední jmenovaný případ se týká i nás, neboť slavný anglický detektiv, postrach všech kriminálních živlů, otevírá bránu dalšímu případu. V podaní nového dílu s podtitulem Procitnutí zažijeme neotřelý zážitek, který se snad poprvé nebude týkat racionality a rozumně vysvětlitelných jevů.

  
Jdeme za šerifem * Stálo prase na terase... * Také vám přijde, že se Sherlock Holmes oblékal staromódně? :o)

Cthulhu?!

Do jaké míry je rozumné experimentovat si netroufám soudit. Nicméně už v první chvíli, kdy jsem se ve hře doslech o pojmu zvaném Cthulhu, mnou projel neklid, přetrvávající po dobu celého Procitnutí. Příběh hry je totiž zvláštní. Vše začíná podivným mizením sluhů místních pánů, které si nikdo nedokáže rozumně vysvětlit, přičemž dějová linie nabírá rychle na obrátkách a tajemnosti. Stopy vedou do přístavu, k zvláštní látce, jejíž nedílnou příměsí je opium, načež se na scénu dostávají prvky abnormality. Není teď náhodou řeč Cthulhu? Ano, je.

Sherlockem Holmesem: Procitnutí je opravdu zvláštní Sherlock Holmes. Už od prvního okamžiku je zřejmé, že autoři se zmíněného experimentování opravdu nebáli. Jakoby chtěli vnést do příběhu čerstvý závan něčeho nového a neotřelého, aby se děj dostal ze zajetých kolejí na jinou, zajímavější cestu. Kýžený výsledek se přitom během hry dostavil, přestože ho doprovázely nemalé porodní bolesti táhnoucí se napříč Londýnem, Balem, Švícarskem, Louisianou a v neposlední řadě Skotskem.

  
Zubaře taky nemám rád, ale nikdy mě k němu takhle nenutili jít * Vida, komín. A co s tím? Vůbec nic * Schody do pekel

Tu a tam vlastně nebudete mít ani tak pocit, že jste suverénní detektiv, jako spíše cestovatel, protože procestujete nemalý kus Zeměkoule. Akorát nepotěší, že ruku v ruce se změnami poloh na planetě kolísala laťka obtížnosti a posléze i zábavnosti. Jednu chvíli jsem nadával nad jednoduchostí logických hádanek a klišé, druhou si málem rval hlavu (ne, vlasy na hlavě ne) nad absurditou a puntičkářstvím. Vše je ale naštěstí založeno na logickém uvažování, takže se nemusíte bát nesmyslných problémů. A to i přestože se v příběhu střetávají světy racionální a iracionální.

Klasika všech klasik?

Je veřejně známo, že právě recenzovaný díl Sherlocka Holmese spadá do kolonky klasických point and click adventur. A to také platí, přestože bych se raději slova „klasická“ zdržel. Nevím totiž, jestli autory neovládla nějaká démonická stvoření nebo nevykouřili vícero konopí, že se odhodlali k možnosti snímat hru z pohledu první osoby. Alespoň mně tohle příliš nesedlo, jenže tím zdaleka nekončíme. Spíše začínáme.

Do již tak všelijakého, ale hlavně ne chutného guláše vhodili ještě kapet příměsí stealth prvků. Ty samozřejmě mají okořenit hratelnost, vnést do ni další, ještě čerstvější závan, aby se hráč opravdu neunudil a zkusil všechno možné. Ovšem ouha... Je otrava schovávat vlastní postavu – copak tohle někoho baví? Copak kvantita v možnostech napsaných na krabici odpovídá kvalitě? To ani náhodou. Tvůrci si s poklidem v duši mohly tuto vymoženost odpustit.

  
Jé, otisky prstů! Ty chci taky! * Vymaluj si tady! * Koukám, že tady je veselo

Do víru rozporuplných pocitů vnáší alespoň kousek dobrého různé logické puzzlíky v podobě různých meziher, v nichž například zkoumáte nalezené předměty. Také jimi nový Sherlock Holmes mírně odbočuje od klasiky point and click adventur, nicméně v tomto případě křivka kvalit nesměruje k záporné částí pomyslného grafu.

Na druhou stranu musím uznat, že například rozhovory s postavami rozhodně nevyznívají nudně. Postupem času přitom potkáte poměrně hodně lidí – někteří jsou významní, jiní nikoliv, nicméně každý se chová jinak a působí osobitým dojmem. Hlavně to poznáte při vyjadřování a u intonací. Je vidět, že v tomto směru se Procitnutí podařilo dotáhnout téměř k dokonalosti.

Také zvuková stránka jen dokresluje celou atmosféru ve hře. Ruku v ruce s jinak obyčejným hudební doprovodem (který je někdy nevýrazný) nejde vznést na obě adresy žádnou námitku. A pokud byste zrovna neovládali anglický jazyk co se dabingu týče, nezoufejte – hra je lokalizovaná ve formě titulků, což je příjemné zjištění, přestože mně se dostala do rukou anglická verze. Mno a když jsem řekl před chvílí „A“, ještě zbývá říci „B“. Na konec si stále nechávám jeden z nejdůležitějších aspektů hry, týkající se celého vizuálního zpracování.

  
Perfektní místo na nocleh * Sám a zase sám * Tak že by to nakonec nebyl zubař?

3D grafika (ne)lahodící mým očím

Přednosti trojrozměrného světa jsou zřejmé a oproti 2D adventurám mají právě jejich o rozměr obsáhlejší bratříčci nespočet kladů, avšak i záporů. Jenže v případě Sherlocka Holmese nejde zrovna vychválit fakt, že autoři sice zaexperimentovali a narvali do něj všechno možné i nemožné, ale v důsledku se efekt vytratil.

Nahoře zmíněné stealth prvky totiž potenciál tří dimenzí zcela nevyužívají a dokonce se setkáte s mnoha zbytečnými bugy, týkajícími se třeba chození. Naštěstí alespoň ovládání nebylo vyřešeno nejhůře, tedy pokud přehlédnu zasekávání postavy u schodiště, které je pro štíhlého Sherlocka Holmese stejně malé.

Vzhledově se jinak nekoná nic převratného, jednotlivá prostředí jsou zpracovaná obstojně, nicméně technická zastaralost je na některých místech zřejmá. Hlavně to jde vidět u postav a jejich čtveratosti a možná proto si říkám, že zlatou 2D grafiku nikdy nenahradí žádné polygony.

Titul Sherlock Holmes: Procitnutí se zkrátka snažil zaujmout po všech směrech, ovšem jen v málokterém se mu to opravdu podařilo. Světlým bodem na temné obloze je aspoň příběh a namluvení postav. Zbylé aspekty sotva dosahují k průměru, případně zcela vyhořely svým podáním i zpracováním.

Grafika: 6/10
Hudba: 7/10
Zvuky: 8/10
Hratelnost: 5/10

Odbočka od racionálního světa, kde se setkáte i s prvky abnormálními. To je překvapivě nový díl detektivní hry Sherlock Holmes s podtitulem Procitnutí, jenž se ale v mnoha věcech nepodařil tak, jak by se dalo očekávat. A nejhorší je, že spousta zbytečností jinak kazících dojem ze hraní ve hře ani být nemusela. A to nas...

Celkové hodnocení: 6/10