Recenze: Star Wars: Lethal Alliance – malá hvězdná válka

Z univerza hvězdných válek jsme tu kromě strategií dlouho neměli nic pořádného. Světlou nadějí byl titul Lethal Alliance, mířící na handheldy. Na vývojářskou stolici totiž usedlo montrealské studio Ubisoftu, které má na svědomí například sérii Prince of Persia.

Platforma: PSP (NDS)
Žánr: Akční
Výrobce: Ubisoft
Vydavatel: Ubisoft
Distributor v ČR: Sony

Dobrá pověst je sice hezká věc, ovšem také velmi prchlivá. Už jednou se o tom montrealská pobočka Ubisoftu přesvědčila – při tvorbě PSP verze Prince Perského. To, co přišlo spolu s Prince of Persia: Revelations, můžeme stěží nazvat úspěchem. Sice nešlo o vyloženě špatnou hru (řekněme lehký nadprůměr), nicméně ani náhodou nebyla naplněna očekávání, která byla po Princově úspěchu napříč „velkými“ platformami logická. Příčinu neúspěchu bychom mohli hledat právě u Ubisoftu, který se na vývoji přímo nepodílel a pouze na něj dohlížel. Práce byly svěřeny méně zkušeným Pipeworks Software, jež se svého úkolu nezhostili zrovna nejlépe. U Star Wars: Lethal Alliance je tomu už jinak. Na vývojářskou stolici usedl ve snaze napravit chyby přímo Ubisoft.

Startovní pozici měly týmy stejnou: oba měly k dispozici známou licenci. V případě Pipeworks šlo o nástupce perského trůnu, Ubisoft Montreal se musel spokojit (nebo měl naopak výhodu?) s Hvězdnými válkami. Bohužel to není podobnost jediná, což zjistí každý, kdo měl s Relevations tu čest, už po pár minutách hraní. Úvodní minuty se nesou v klasickém duchu: základní fakta se dozvídáte prostřednictvím textu odsouvajícího se po pozadí pryč (samozřejmě za zvuku známé melodie). Pak dostanete do rukou dvojici hrdinů (mladou rebelku a odolného robota) a jste vrženi přímo do víru dění. Na rozdíl od filmu je však hra založena pouze na akčních prvcích: nepočítá s tím, že by se někdo chtěl hlouběji zabývat dějovou linií, a tak hráče pouze občas odbude nějakou animací, popřípadě ve „stylové prezentaci“ (koho to po dvaceti letech ještě stále baví, ať zvedne ruku) hodí detaily o příběhu v textové podobě na pozadí a nechá je zmizet v dáli.

Ona akčnost přitom nespočívá v máchání světelným mečem: rebelka Rianna Saren si zakládá spíše než na zbraních (i když ty jsou zde také přítomny) na svých schopnostech a speciálních pohybech. Jde vlastně o ženský protějšek pro perské princátko. Robot Zeeo pak slouží jako prostředek pro plnění náročnějších úkolů, které jsou pro Riaanu příliš obtížné. Vzhledem k jeho velikosti a obratnosti pro něj není žádný problém dostat se i do těch nejnepřístupnějších zákoutí; jeho pomoc oceníte i pří úkolech, které budou potřebovat čtyři ruce. Ovládání obou postav probíhá obdobně: analogová páčka slouží pro pohyb, pod křížkem je zbraň. Většinu herního času strávíte v kůži hlavní hrdinky; pasáží, kdy bude zapotřebí využít pomoci robota, je málo a když už se najdou, nebudete po nich muset ani pátrat. Tím ztrácejí na kouzlu: mizí tak jakýkoliv prvek překvapení. Hratelnost celkově je na tom ostatně velice podobně. Dělí se prakticky jen na dvě části. Na pasáže, kdy s hrdinkou chodíte po chodbách základny / dostáváte se přes nepřístupné lokace pomocí akrobatických kousků. A na momenty, které nastanou, když v rámci vykonávání první části hry narazíte na nepřítele.

Přítomnost dvou postav je trestuhodně nevyužita. Respektive: občas se využití dočká, ovšem vy z něj nadšeni nebudete. Ať už proto, že hra předem vykřičí, co je zapotřebí s hrdiny udělat (svítivě žlutou barvou je označeno místo interakce, kam je nutné dopravit robota, následně je vám sděleno, co s ním dál), nebo kvůli nepřesnému ovládání. Analogová páčka je v tomto případě dost nešťastným řešením, nebo lépe řečeno nepřesným. Robota totiž můžete využít i při boji. Stačí ho vyslat na nepřítele, který je následně znehybněn a vy získáte dostatek času na provedení útoku. Právě kvůli ovládání však této možnosti budete využívat jen zřídkakdy. Když je nepřítel znehybněn, můžete ho zlikvidovat pouze z bezprostřední vzdálenosti (což je dle mého skromného názoru ptákovina, ale budiž). A v tom je právě onen problém: pohyb je nemožný, kdežto střelba se jakžtakž zvládat dá. Paradoxně tak nemáte na své straně výhodu, ale spíše se o ni obíráte. Takže se vyplatí držet tradičního řešení a na robota nespoléhat.

Hratelnost kromě stereotypu trpí dalším neduhem – kolísavou obtížností. Nikdy si nemůžete být předem jisti, jak nepřítel zareaguje. Střídají se mise, kdy nepřátelé padají jeden za druhým a vy s nimi nemáte nejmenší problém, s misemi, které budete opakovat i desetkrát, než jimi projdete bez újmy. O potřebné osvěžení se snaží různé minihry, ovšem efekt to nemá žádný. Jednak jich je málo, druhak nejde o nic, co bychom už neviděli (jeden příklad za všechny – létání na Zeeovi).

Světlé stránky
  • grafika
  • dvě hratelné postavy
Temné stránky
  • stereotypní hratelnost
  • minihry
  • ovládání

Grafika je snad jediným prvkem hry, ke kterému nemám větší výhrady. Jistě by se daly najít chyby, třeba při pohledu na okolí lokací – není zrovna dvakrát detailní. Jde však opravdu pouze o drobnosti, které nenarušují výsledný dojem. Zvuky si drží tradiční hvězdnoválkovou úroveň, hudba jakbysmet. Finální verdikt tak není těžké odhadnout. Kromě závěru o grafice předešlé odstavce nevyznívají nejlépe. Star Wars: Lethal Alliance sice dokáže pobavit, ovšem pouze stylem „hraju deset minut, hodinu dělám něco jiného, pak se k hraní vrátím“. Změna vývojáře není oproti Relevations poznat... výsledek je zase nic moc.

Grafika: 8/10
Hudba: 7/10
Zvuky: 7/10
Hratelnost: 6/10

Průměrná hra, která nepřináší nic nového. A i to „staré“ trpí mnoha nedostatky, především pak stereotypními misemi.

Celkové hodnocení: 6/10

Diskuze (1) Další článek: STALKER k dispozici i ve speciální edici

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , ,