Recenze: Tom Clancy’s Splinter Cell za využití mimořádného hardware

Typ hry: stealth third-person shooter
Multiplayer: ne
Paměťová karta: 17 bloků
Výrobce a distribuce: Ubi Soft (http://www.ubi.com)
Distributor v ČR: Conquest (http://www.gamecube.cz)
Homepage: http://www.splintercell.com

Neviditelnost, s. r. o.

Proklouzl jsem otvorem ve střeše a dopadl na špičky svých speciálních bot. Je noc, jsou minimální hlídky. Tiše mířím po schodech do patra, kde je cíl mé mise. Pozor, něco slyším. Přehazuji do infra a vidím blížícího se vojáka. Rychle se přehoupnu přes zábradlí a visím v prostoru mezi patry. Voják naštěstí nerozsvěcuje, domnívá se, že je ve známém prostředí, kde mu nic nehrozí... a odchází. Minul mě jenom o pár centimetrů, ani jsem nedýchal. Rychle se vyšplhám zpátky a pokračuji v cestě. Nahlédnout za roh, přikrčen doběhnout ke dveřím, použít automatický šperhák a rychle dovnitř. Zavřel jsem dveře pár setin vteřiny předtím, než prošla hlídka. Už ho mám na dohled, modrý superpočítač. Připojuji k němu kabelem svůj kapesní OPSAT a jeho malá obrazovka ozáří místnost. Dekódování probíhá, vkládám speciální disk a spouštím program.

Možná, že i tak nějak začnete zapínat Gamecube poté, co si pořídíte do své herní knihovničky Splinter Cell, superúspěšnou hru posvěcenou jménem legendy moderního špionážního románu Toma Clancyho. Proč byste to měli dělat? Protože hra nenabízí jenom možnosti známé z ostatních formátů, ale i exkluzivní vylepšení.

 
Tam se mám dostat? * Fiktivní dokument o tvorbě hry

Krize v Gruzii

Začínáme zvolna. Píše se rok 2004 a v Gruzii se nám ztratili dva agenti CIA Madisonová a Blaustein. Zdá se, že na něco přišli a nějaká malá teroristická skupina se jim dostala na kobylku. NSA musí jednat a „neexistující“ oddělení Third Echelon vysílá na místo Sama Fishera, tajného agenta, který funguje jako „odloučená buňka“ (splinter cell). V případě prozrazení bude jeho vyslání oficiálně popřeno a vše bude diplomatickými kruhy považováno za sólovou akci jednoho skvěle vybaveného blázna.

Sam se musí nerad odloučit od své dcery a vyrazit do Tbilisi. Je nutné zmizelé agenty najít a udělat to tak, aby se nikdo nic nedozvěděl a nikdo nic netušil. Začíná se rozplétat zamotané klubko moderní informační války vedoucí až k prezidentovi Gruzie a mnohem dál. Zmiňovaný vůdce Gruzie (která je v angličtině podána jako Georgia a mě to neustále připomíná Jiříkov) se jmenuje velmi zajímavě – Kombayn Nikoladze.

 
Cože, svázali ti tkaničky? * Automobilový design do Číny ještě nedorazil

Stínohra

První, co vás při pohledu na Splinter Cell napadne, je geniální hra světla a stínů, díky níž má Sam až neskutečné možnosti ukrývání a splývání s okolím. Na tom je založen celý herní koncept, který spočívá v tom, že mise můžete teoreticky splnit bez použití palné zbraně. Prostě si vždy počkáte na vhodnou příležitost a nepřítele obejdete nebo omráčíte ranou do zátylku. Nejdůležitější tedy je zůstat neviditelný. Od toho máte v pravém dolním rohu obrazovky měřítko, kde ihned zjistíte, jak jste na tom. Pokud je stínu málo, máte k dispozici mnoho herních prostředků, jak si trochu tmy přidat.

Můžete například za pomoci vypínače zhasnout (jak prosté), hlídkující vojáci ale občas jdou a rozsvítí si. Můžete také rozstřelit žárovku. Můžete se zády opřít o stěnu a zmenšit prostor obsazený tělem, takto se i snadno nahlíží za roh. Můžete provést efektní roznožku a zapřít se nohama u stropu chodby. Možností je hodně a Sam je flexibilní i pohyblivý. Škála pohybů tohoto muže je na hru takového žánru velmi obstojná a lze k ní mít jen málo výhrad. Sam může lézt po římsách a lanech, přikrčit se, metat parakotouly, odrážet se ve skoku od stěny, přenášet těla nepřátel či slaňovat. Snad jen animace výskoku by mohla být lepší.

 
Občas světlo trochu ujede * Voják hlídá dva programátory

Tichá smrt

Když si zajistíte, že vás vaše okolí nemůže spatřit, je čas se porozhlédnout. Do akce se dostanete na mnoha rozličných místech. Od kanceláří softwarových firem a zpravodajských agentur přes potemnělé ulice a parky po staveniště a ropnou plošinu. Náplň misí striktně podléhá dobrému příběhu, kterým vás mimo jiné provede i 30 minut poměrně povedených herních videí. Asi nejčastěji máte za úkol potvrdit spekulace agentur (které jsou vždy pravdivé) a získat kompromitující materiály, čímž ospravedlníte další postup.

Často je nutné, aby nedošlo ke ztrátám na životech. Musíte proto podnikat výpravy absolutně neviditelní, nepřítele nanejvýš omráčit a jeho tělo odklidit na místo, kde ho nikdo nenajde. Protivníci chodí po chodbách a baví se spolu, čímž vám dají možnost se kolem nich proplížit a dostat se třeba k počítači, kde najdete číselný kód k odemčení dveří. Vyčkávání, napětí a plížení jsou hlavními esencemi zábavnosti a přitažlivosti této hry. Najdou se sice mise, kde si zastřílíte, ale jde o výjimku a nikoliv o preferovanou činnost, spíše se vyplácí trpělivost a šetření náboji. Někdy je přežití nepřítele i otázkou dalšího postupu ve hře – zvláště, když jeho sítnice slouží jako klíč k odemčení dveří. V takovém případě se k nepříteli klasicky přiblížíte zezadu a popadnete ho. Místo abyste ho omráčili nebo použili jako lidský štít, ho odvedete ke skeneru a máte vyhráno.

¨ 
Takto vypadá serverovna CIA * V popředí sabotáž, v pozadí ropná plošina

Pokud se někdy prozradíte, musíte vytasit zbraň a bránit se palbou. K dispozici máte dvě zbraně – 5,72 mm pistoli s tlumičem a 5,56mm SC-20K AR, pušku s tlumičem a podvěšeným víceúčelovým odpalovacím zařízením. Z toho můžete vystřelit různé „vychytávky“ jako třeba kovový kroužek, který protivníka znehybní nebo zcela omráčí. Mezi další patří „přilepovací“ kamera, díky níž doslova vidíte za roh nebo třeba omračující elektrická střela. Exkluzivně pro Gamecube je tu „sticky bomb“, zařízení, které vystřelíte do chumlu protivníků, všichni se jdou podívat a následnou tlakovou vlnou je omráčíte. Výbuch má velmi pěkný efekt, ale užijete si ho jen v případě propojení s GBA, jinak není Sticky bomba dostupná.

Boji se v každém případě doporučuji vyhnout. Za prvé to neodpovídá duchu hry a za druhé se budete muset poprat se zaměřováním. To je poměrně pomalé (než někam dojedete se zaměřovacím křížem), vždy koukáte Samovi přes rameno, čímž se zabere kus obrazovky a navíc střelba není zrovna přesná. A to natolik, že jsem se netrefil do hlavy protivníka, když jsem od něj stál asi tak jeden krok. Druhá střela do naprosto stejného místa ho ovšem zasáhla.  Nejde přitom o záležitost „neklidné mušky“, když se před střelbou pohybujete, ale o chybu, jíž si rozhodně všimnete. Psal o ní vlastně i kolega Jan Spáčil v recenzi Playstation verze.

Jinak je ovládání vyřešeno velmi dobře a přirozeně – snad jenom noční a termální hledí jsem musel ze začátku trochu hledat na klávese Z. Dobře je vyřešena i interakce s okolím, kdy se v blízkosti nějakého předmětu automatický rozbalí nabídka dostupných voleb. U dveří je to například otevření (můžete ovšem dveře jenom pootevřít a nahlédnout do místnosti) a podsunutí optického kabelu, díky němuž se můžete rozhlédnout, aniž byste otevírali. Pokud bych byl hnidopich, jistě bych chtěl umět ovládat počítače jako Sam, který nenarazí na jediný zaheslovaný počítač a stisknutím několika kláves se vždy dostane k podstatné informaci. Já vím... bez toho by to ale nešlo.

 
Manuální použití výtahu * Světelné efekty jsou prostě okouzlující

OPSAT deluxe

Milovnící PDA jistě zajásají – Sam má na zápěstí Palm. Ne úplně obyčejný, ale speciální vojenský, kde se mu zobrazují cíle mise a shromažďují získaná data. Také se můžete podívat do herních nastavení a na obsah jeho kapes. Majitelé Gamecube, Game Boy Advance kabelu a GBA (nejlépe SP, vedle monitoru se nepodsvícený displej více ztrácí) mohou jásat tuplem. Stačí obě konzole propojit (v GBA nesmí být žádná cartridge) a OPSAT se dočká dalšího rozšíření. Na displeji GBA uvidíte čárovou mapu nejbližšího Samova okolí. Nemusíte proto ani koukat za roh a vidíte, kdo se tam nachází a zda je to přítel nebo nepřítel, uvidíte i minu na stěně nebo kameru.

Jenom za pomoci GBA můžete odpalovat Sticky Bomby (tlačítkem B), ale třeba i likvidovat zmiňované miny. Objeví se vám dvě problikávající volby – šedá a červená, trefíte-li správnou, mina se deaktivuje a můžete jí ze zdi sundat. Je to usnadnění oproti hře bez GBA. Ostatně při pohledu na dvourozměrný „skener“, kde sledujete, jak se červená šipka nepřítele blíží k vám, si budete připadat trochu jako ve Vetřelci.

Připojený Game Boy Advance vám hraní usnadní a herní zážitek příjemně rozšíří, máte-li tu možnost, rozhodně to vyzkoušejte. Možnosti dostupné při hraní s GBA jsou ale kompromisem, což je logicky dáno tím, že hra musí fungovat normálně bez propojení a lépe s propojením. V každém případě tuto možnost hodnotím velmi kladně. Až hru dohrajete, můžete si s ní navíc odemknout pět bonusových úrovní v GBA verzi Splinter Cell.

 
Váš Palm OPSAT * Stíny budete dlouho obdivovat

Tohle musíte vidět

Jak už jsem zmiňoval, grafika Splinter Cell je vynikající a místy prostě ohromující. Zároveň je však grafika i důvodem, proč jsem hře nedal 10/10. Po několika vynikajících lokacích si všimnete, že někdy váš stín míří směrem KE zdroji světla a že postavy ostatních nemají zase tolik polygonů a zbraně vojáků jsou součástí jejich „kostry“, takže je nepustí, ani když je zastřelíte a nesete na zádech. Krabicovitá jsou ve hře i auta. Interakce s prostředím je na dobré úrovni, ale když střelíte do „neprůstřelného“ skla, nezůstane na něm ani škrábnutí, granát s okolím taky nic neudělá.

Většinu času, přinejmenším devadesát procent hry, budete ohromeni – animace Sama Fishera je vynikající, textury jeho těla výborné. Tam, kde si autoři pohráli se světlem, uvidíte opravdu krásné lokace. Prohlédnout si je můžete i v nočním a termálním vidění. Jejich uplatnění je poněkud sporné kvůli příliš malému dosahu. Také interakce při tomto způsobu vidění není tak vysoká, Sam, stojící pod tekoucí vodou, teplotu rozhodně nezmění.

 
Sam Fisher je velmi agilní * Ten už má dost

Hudba Praha

Z bonusového videa o tvorbě soundtracku hry se dozvídáme, že byl natočen ve spolupráci zřejmě s Pražskou filharmonií (označena jako Prague Orchestra a těch je vícero). Praha se tak alespoň okrajově dostává do další špiónské záležitosti a vlastence jistě potěší záběr na přijíždějící tramvaj. Hudební doprovod je zcela podřízen potřebám hry a proto výrazněji nevyčnívá. Nejvíce asi zaznamenáte klasický motiv, který tak trochu vykrádá „bondovky“ a jim podobné tituly. K temnému Splinter Cell bez parodických podtónů se ale moc nehodí.

Zvukové efekty jsou výborné. Chůze po různých površích má různý doprovod, hozená  plechovka zní jako hozená plechovka, tekoucí vodu poznáte po sluchu, aniž byste se podívali… Škoda jen „ambientních“ zvuků okolí, když „pracujete“ ve dne, neuslyšíte u otevřených oken nic, ani projíždějící auta - prostě nic. Nejsilnější trumf zvukařů spočívá ale ve skvělém dabingu a to především hlavního protagonisty. Trochu mě mrzelo jen nepříliš využívané DPL II.

Debriefing

Autoři Splinter Cell i majitelé Gamecube mohou být spokojení – hra přináší nejenom vynikající kvalitu známou z ostatních formátů, ale také jedinečné vylepšení v podobě propojení s GBA. Důvodů, proč hru nepořídit, je relativně málo, ale najdou se. Díky silné příběhové linii a lineárnosti hry samozřejmě řádově klesá možnost „znovuhratelnosti“. Dobu hraní také ovlivňuje poměrně vysoká obtížnost hry, díky níž vám vlastně ani nepřijde, že se pohybujete ve velmi malých lokacích. K obtížnosti mírně přispívá nemožnost ukládat hru jindy než na konci větších celků – automaticky se hra ukládá ještě na checkpointech. Po dohrání hry na obtížnost Normal (nejjednodušší) vám vlastně zbývá už jenom možnost dohrát hru na obtížnost Hard. Dohromady jde asi o padesát až šedesát hodin herního času.

Tom Clancy’s Splinter Cell patří jednoznačně k nejlepším hrám ve svém žánru a k nezajímavějším akčním hrám. Na Gamecube s ní přichází až nečekaně dobrá grafika i zvuk, zajímavý příběh a nekonvenční akce podobná hrám jako je třeba Thief. Rozhodně Splinter Cell doporučuji.

Grafika: 9/10
Hudba: 8/10
Zvuk: 10/10
Hratelnost: 9/10

Zpravodajské hry nebyly nikdy tak zábavné a graficky strhující.

Celkové hodnocení: 9/10