Recenze: Tomb Raider Legend – velkolepý návrat

Platforma: PC
Žánr: Akční adventura
Výrobce: Crystal Dynamics
Vydavatel: Eidos
Distributor v ČR: Cenega
Homepage: www.tombraider.com
Minimální konfigurace: Pentium 1.54 GHz, 256 MB RAM, 64 MB grafická karta
Doporučená konfigurace: Pentium 3 GHz, 1 GBRAM, 256 MB grafická karta
Testovací konfigurace: AMD 64 3000+, 512 MB RAM, ATi X800 256 DDR3
Lokalizace: Manuál

Nebývá pravidlem, že se herní postava prosadí i ve světě smrtelníků. Lara Croft to ale dokázala, a ani k tomu nepotřebovala vystupovat v kdovíjak kvalitní sérii. Stačilo jí zabodovat poprvé, po druhé si jakž takž udržet nasazenou laťku... a dalších pár let se setrvačností vézt na vlně úspěchu. Pak si ale nějaká pomazaná hlava v Eidosu řekla, že půjde-li to podobným způsobem dále (od nejlepšího dílu k nejhoršímu), začnou fanoušci ubývat razantnějším způsobem než dosud. Výhružky na studio Core Design, jež mělo vývoj celé série na svědomí, očividně neplatily a tak musel Eidos přistoupit k razantním krokům.

  

Grafika vypadá úžasně...

Sedmý díl s podtitulem Legend tak dostala do rukou jiná společnost – Crystal Dynamics. Spolu s ní jsme se měli těšit na novátorský přístup, svěží myšlenky... prostě všechno, co by Tomb Raidera navrátilo na výsluní, kam kdysi patřil. Jenže očekávání, založená jen na prohlášeních vývojářů, jsou většinou od výsledného produktu na míle vzdálené...

Pokud jste četli pozorně až sem, určitě jste na dalších řádcích očekávali recenzi napsanou podle zaběhnutých osnov. Řekli jsme si něco o historii série, teď by přišel na řadu výčet novinek, pak ódy na hratelnost a na samý závěr pár slov o grafice a obrázky Lařina... hrudníku. Bohužel vás musíme zklamat a opustit vyjeté koleje. A máme proto hned několik dobrých důvodů:

1. Žádné fotky Lařina hrudníku nemáme (!)
2. Hratelnost nás dostala do kolen tak, jak se to nepovedlo ani prvnímu dílu
3. Žádné fotky Lařina hrudníku nemáme (!!)
4. Hratelnost nás dostala natolik, že jsme se od ní nemohli odtrhnout a vůbec najít si jen pár minut ve Wordu pro napsání souvislého a smysluplného textu by bylo v tomto případě obtížné
5. Žádné fotky Lařina hrudníku nemáme (!!!)
6. Hratelnost je prostě... výborná

Přiznáváme, že jsme v seznamu toho, v čem Tomb Raider: Legend vyniká, neustále omílali jen dvě věci. A z nich souvisela přímo se hrou pouze jedna... Nové dobrodružství slečny Croftové si ale i přesto zaslouží něco zvláštního. Něco neobvyklého. Něco věcného, přímého, bez velkých keců. Něco takového, abyste se čtením zbytečně neztráceli čas a mohli se věnovat... HRANÍ. No jasně, body.

Na první pohled...

1.) ... jde o starou dobrou Laru Croftovou, třebaže v mnoha ohledech vylepšenou. Tu se něco zredukovalo, tam se zase přidalo... výsledek je více než zajímavý. Lara vypadá přitažlivě, přestože její hrudník už není tak nafouknutý jako dříve. Anebo možná právě proto – sice jde stále o sexbombu, ovšem už to není jen „ta umělá panenka“, ale „žena, kterou byste při troše štěstí mohli klidně potkat i na ulici“.

2.) ... je patrný pokrok ve vizuálním zpracování. Je to vidět na samotné Laře, která z rozmazané polygonové příšery vyrostla v elegantní krasavici. Vlasy se pohupují ve větru, sukýnka (škoda, že zas tak často jí na sobě Lara mít nebude) jakbysmet, po vylezení z vody stékají z šat modré kapky a slunko vám to pere přímo do očí. Nádherná scenérie střídá nádhernou scenérii... Krása ženy spolu s krásami přírody? Vražedná kombinace.

3.) ... budete mít možná strach ze složitějšího ovládání. Naštěstí se ale první mise odehrávají ve stylu tutorialu a přesně hráči ukazují kudy kam, popřípadě co a jak. Naučíte se tak nenásilnou formou všechny potřebné úkony a speciální pohyby, stejně jako střílet a používat vymoženosti z Lařina batůžku (dalekohled, záchytný hák...). Zajímavé přitom je, že se Tomb Raider: Legend pohodlněji ovládá na klávesnici. Gamepad sice je fajn, ale v tomto případě výjimečně hraje až druhé housle a klávesnice nad ním jednoznačně vede!

  

Už jsme vám říkali, že grafika vypadá úžasně? ;-)

O co jde?

1.) Tomb Raider: Legend se žánrově od svých předchůdců v ničem neliší. Nadále tedy jde o akční adventuru plnou logikých hádanek. Všechny herní instance přitom koexistují ve vzájemné symbióze, tak aby se hráč ani sekundu nenudil.

2.) V praxi to vypadá jednoduše. Vaši spolupracanti vás vysadí v jedné z exotických destinací, kam vedou čerstvé stopy po artefaktu. Vy potom využijete svých schopností (skáčete, šplháte, ručkujete, houpete se na laně, plavete a potápíte se), až se dostanete k nepříteli. Hra se v tom momentě zastaví (většinou; výhoda je totiž vždycky na vaší straně a málokdy se stane, že se o nepříteli nedozvíte dříve než on o vás), a vy tak získáte strategickou výhodu. Následuje přestřelka, další fáze skákání, šplhání, ručkování... přestřelka... a tak pořád dokola.

Z deníku Bridget... ehm, Lary Croft Místo: Jižní Amerika, Bolívie. Úterý: osmnáctý duben. Váha: 54 kg. Nálada: pod psa. ... Dneska jsem zase zhubla. Aby taky ne – už tři dny jsem v Bolívii a jídlo jsem ani neviděla. Taky jsem zabila tři chlapy, ale na tom není nic zvláštního... Nedělám si žádné statistiky a jednám přece v zájmu vědy, takže si s nějakými mrtvolami hlavu nelámu. Štve mě na tom zabíjení jen to, že jsem musela utíkat a při tom jsem si natrhla moji novou blůzku. Táta mi říkal, ať si jí šetřím na neděli do kostela. Ale já ne, já jsem si ji prostě musela vzít! Ale co, je mi to vlastně jedno... jsem přece daleko od civilizace, takže by nikomu nemělo vadit, že tu běhám jen tak v podprdě... [ fotografie z podprsenkové mise se nám bohužel nepodařilo sehnat ]

3.) Do stereotypu (neplést s nudou!) dostávání se k nepříteli a následným zabíjením nepřítele se čas od času připlete některá z logických hádanek. Jednotlivé úkoly autoři pojali systémem místností – co hádanka, to místnost. Pro lepší představu si to ukážeme na příkladu hned z první mise.Chce se po vás, abyste zmáčkli naráz tři tlačítka a otevřeli tím bránu. Nemůžete se však rozkrájet, takže si musíte pomoct jinak. Nejlepším (a zároveň jediným) řešením jsou tři klece umístěné opodál. Jenže ani tím, že přijdete na spásnou myšlenku kudy dál, problémy nekončí. Musíte totiž klece dopravit až k tlačítkům. Jak na to? Vyrobte si jednoduchý stroj, s jehož pomocí si hravě poradíte. Na jeden konec lávky umístěte klec a na druhý skočte... Jednoduché? Ze začátku určitě. Musíte však počítat s rostoucí obtížností. To, co se na začátku jeví jako složité je jen slabým odvarem toho, co vás čeká ke konci.

Příběhová omáčka

1.) Na svém putování nejdříve zavítáte do jihoamerického Peru. Nemusíte se však bát, že by autorům došly nápady a zkopírovali „to Peru“, se kterým jsme měli tu čest v úvodním dílu série. Zdejší příběh se může pochlubit vlastní zápletkou, na jedničku vůbec nenavazuje. Otázkou je, zda je to dobře. Děj se bohužel autorům nepovedl zpracovat tak, jak by si asi přáli, a tak jejich vyprávění působí útržkovitým dojmem. Jako by ze hry záhadným způsobem zmizely některé předělové filmečky osvětlující taje a zákoutí příběhu. Prostě „něco“ chybí a příběh kvůli tomu skáče z místa na místo, bez nějakého vysvětlení a prakticky jak se mu zachce.

2.) Vadí to ale někomu? Snad ani ne. I ti největší puntičkáři vývojářům rádi odpustí, neboť jinak je všechno v cajku. Alespoň co se příběhu, respektive jednotlivých misí týče. Vždy totiž víte, oč vám v aktuální lokaci jde, co musíte ukrást, případně najít, koho zabít a často se dokonce předem dozvíte, jak moc se u toho asi nadřete.

3.) A o čem vůbec zápletka pojednává? Nečekejte žádné hlubší myšlenky či snad překvapivé konce (vrahem je stejně vždycky zahradník, ať děláte co děláte). Ve středu pozornosti stojí tajemný artefakt, staré kamarádství a jeden borec ve flanelové košili.

  

Škoda, že nemá plavky * Dva nejlepší kámoši * Lara, nejlepší přítel hráče

Co nového u Croftů?

1.) Smrt. Začínáme sice trochu morbidně, ale bohužel je to tak. Nová Lara umírá mnohem častěji než ta starší. Obecně se dá říct, že každou lokací budete procházet dvakrát: nejdříve umřete, abyste zjistili, co a jak; potom, seznámeni se situací a všemi nástrahami, projdete až k cíli. Naštěstí jsou v pravidelných intervalech - a shodou okolností (hehe - opravdu si myslíte, že je to náhoda?) vždycky před hlubokou propastí nebo velkým počtem nepřátel rozmístěny checkpointy. Nehrozí tak frustrace z dvacetinásobného opakování téhož úseku. Dvakrát a dost.

2.) Fyzika a štěstí. Mnohem víc než kdy jindy jsou si tyto dvě nesourodé věci tak blízké - vždy se totiž vyskytují společně. Nejdříve musíte mít štěstí a najít cestu dál, což je obtížnější, než by se na první pohled mohlo zdát. Můžete pátrat i celé minuty, než se před vámi objeví cesta, po níž se musíte vydat. A fyzika? Ta se postará o to, že se dostanete i přes ta nejtěžší a nejzapeklitější místa. Stačí se kolem sebe porozhlédnout a využít jejích zákonů. Vždycky najdete něco, co se vám bude hodit do krámu... a kdyby náhodou ne, použijte hrubou sílu. Lara má u sebe přece vždycky minimálně dvojici koltů (mimochodem se zásobníky si starost dělat nemusíte, pistole jsou nabité na nekonečno).

3.) Mezihry. Dobrá, o zas tak průlomovou novinku nejde, ale ocenit ji musíme. Spolu s bossy, kteří jakožto nejsilnější postavy ve hře dokáži pěkně zatopit a tím pádem vytrhnout ze všedního stereotypu, tvoří zajímavou alternativu k lineární hratelnosti. A to přesto, že počtem nevynikají. V zásadě jsou k dispozici jen dva druhy meziher: závodní a akční. V závodních mezihrách se budete prohánět na motorkách Ducatti, v akčních pasážích prožijete hezké chvilky na způsob Resident Evila. 

  

Kdo neskáče, není Čech, hop, hop, hop! * Bungee jumping * Kočka leze dírou, pes oknem

Z předchozích slov by vám mělo být jasné, oč v Tomb Raider: Legend běží. A jaké jsou celkové dojmy? Jedním slovem výborné. Jako celek hra působí neuvěřitelně vyrovnaně: nic nevyniká, nic ale viditelně nepokulhává (i když Laru klasicky trochu trápí kamera, naštěstí ale ne tak často, jak tomu bývalo dříve). Všechno šlape jako hodinky...

Přece jen ale musíme něco pochválit výrazněji než jiné aspekty ve hře – výpravu, za níž by se nemusel stydět leckterý film. Pod zpracování animací, vzpomínek (jež prolínají děj a vy se díky nim podíváte do dětství hlavní hrdinky) a hratelnosti (která byla hodně zautomatizována, takže se často cítíte opravdu více divákem než hráčem) by se podepsal snad každý režisér. A co herní producent? Nepochybuji o stejně kladné odpovědi – „lehká“ automatizace hratelnosti totiž vůbec nevadí. Tomb Raider: Legend se hraje jako jedna báseň a to, že nezdržuje žádnými záludnostmi a táhne přímo na bránu, můžeme naopak brát jako pozitivum.

Světlé stránky hry

Grafika Hratelnost Řada změn Mezihry Konečně návrat Lary na výsluní Hudba

Temné stránky hry

Kamera Možná přehnaně zatomatizovaná hratelnost

Takže? Už vás nebudeme zdržovat. Všechno podstatné víte. Že je TR: Legend dobrá hra, že se skvěle hraje a báječně vypadá... a že se recenzent skvěle bavil. Teď už zbývá zodpovědět jedinou otázku: „Bude se bavit i hráč?“ Každý nechť si odpoví sám.

Grafika: 9/10
Hratelnost: 8/10
Hudba: 8/10
Zvuky: 6/10

VH – NR – SH – VG – DHZ = TRL (Výtečná hra mínus nadšený recenzent, mínus spokojený hráč, mínus výborná grafika, mínus deset hodin zábavy se rovná Tomb Raider: Legend.)

Celkové hodnocení: 8/10