Recenze: Turning Point: Fall of Liberty – Operace Overlord naopak

Objednejte si na shop.doupe.cz
Turning Point: Fall of Liberty  PC: 899 Kč X360: 1 599 Kč PS3: 1 599 Kč

Platforma: PC, X360, PS3
Typ hry: FPS
Multiplayer: ano, deathmatch
Minimální konfigurace: procesor 2 GHz, 512 MB RAM, 128 MB grafická karta
Doporučená konfigurace: procesor 3 GHz, 2 GB RAM, 256 MB grafická karta
Testovací konfigurace: Intel Core Q6600 @3GHz, 2 GB RAM, 8800 GT 512 MB
Výrobce: Spark Unlimited (http://www.sparkunlimited.com/)
Vydavatel: Codemasters (http://www.codemasters.com/)
Distributor v ČR: CD Projekt (http://www.cdprojekt.cz/)
Homepage: http://www.codemasters.co.uk/turningpoint/

Historické pozadí slibuje mnohé – neokoukané prostředí, možnost malinko inovovat zbraňový arzenál a hlavně dostatečně epický příběh. Na ten ostatně sázeli tvůrci a po nich i vydavatelé v Codemasters. Z Turning Point se stala hra, která měla obstát v konkurenci takových pecek, jako je Crysis a Call of Duty 4. Jenže pak přišla rozporuplná demoverze, na níž si stěžovali jak novináři, tak hráči. Povedlo se autorům za necelý měsíc opravit všechny chyby?

Příběh jednoho dělníka

Představte si modelovou situaci – je 7. prosince 1951, pokojně si stavíte mrakodrap, sluníčko svítí a ptáčci zpívají. Najednou se nad New Yorkem objevuje několik stovek proudových letadel a jejich temné hučení doplňují mohutné siluety pancéřovaných vzducholodí. Pár bomb odstraňuje hlavu slavné Soše svobody a útočníci tak dávají najevo, že nepřišli na přátelské poplkání. Krátce na to už vybuchuje všechno okolo a z nebes se snášejí nacističtí vojáci. Je na čase plivnout si do dlaní, zakroutit jednomu z paragánů krkem a vzít do ruky nablýskanou MP-50. Poté již stačí jen mačkat spoušť a uhýbat kulkám.

  
Tady to ještě vypadá dobře * Riddick? * Half-Life?

Když se prostřílíte cca 50 nepřáteli, přichází „zásadní zlom.“ Vaše začlenění do americké armády, tvořené deseti lidmi. Dostanete pohrdlivé označení civilista a zároveň pochvalné uznání za to, že se celkem umíte ohánět se zbraní. Takže si poklidně nafasujete Thompsona místo technologicky vyspělejšího samopalu nepřítele (za komentáře „Zahoď ten německý krám, synku!“) a můžete jít bránit barikádu. Co čert nechtěl – oni ti Němci mají i to, o čem Američané ani netuší, jak to vypadá – tank! To už však zjistíte, že u sebe nosíte bombu a hrdinně se vrháte do kanalizace, na jejímž druhém vstupu je zcela náhodně zaparkována ocelová bestie. Pomocí minihry se správným umístěním drátků (a testem vaší barvosleposti – musíte totiž spojit drátek se stejně barevným konektorem) aktivujete bombu a ničíte tak hi-tech produkt Kruppových závodů. Ale není všem sebevražedným misím konec! Další tank a zase jako na potvoru si zastaví na krytu od kanálu. To by mě zajímalo, kdo je tohle učí...

Vůbec asi většina německých vojáků prošla výcvikovým táborem, jež řídil obzvláště zarputilý lumík. Sice neskáčou z útesů, ale zato velice ochotně nabíhají před rozžhavenou hlaveň samopalu či kulometu. Chápu, že za vlast se umřít musí, ovšem takhle blbě jsem si to nepředstavoval. Všechna čest těmto obětavým soukmenovcům! Vůbec nejchvályhodnějším prvkem jsou pak chvíle, kdy nepřítel disponuje granáty. Nezřídka si stačí na chvíli lehnout za roh a počkat si, až se Němci jednou efektní explozí odpálí sami.

  
Něco mi říká, že to je hlídané * Jako 11. září? * Puťa, puťa...

On už i ten konvenční boj nestojí za mnoho. Ano, nepřátelé se kryjí za překážkami. Co na tom, že se občas ukryjí z nesprávné strany, takže je můžete zastřelit ještě pohodlněji, než kdyby k vám stáli čelem? Toto faux pas se aspoň částečně snaží vynahradit velkými počty a respawnem za vašimi zády. Chuťovčička.

A když už ryji do té umělé inteligence – spojenečtí vojáci na tom také nejsou zrovna nejlépe. Vás s klidem a sluncem v duši střelí do zad, jako by se nechumelilo. Nemáte přece stát tak blbě, že ano. Jejich kulky potřebují prostor! Co na tom, že nepřítel je úplně jinde, než před vámi. Jedinou světlou stránkou spolubojovníků je jejich naprostá nesmrtelnost (se samozřejmou výjimkou předělových sekvencí). Nemusíte se tak bát, že by se objevil krajně nepříjemný nápis „Mise byla neúspěšná – důležitý spolubojovník padl.“

... a ve spod fuj

Dohrát hru zabere asi 4 hodiny čistého času, což doopravdy není mnoho. Říká se ale, že intenzita herního zážitku je lepší než sáhodlouhá nastavovaná kaše. Dovolil bych si s tímto tvrzením souhlasit. Bohužel Turning Point nastavuje kaši už po první misi – prostředí, nehledě na občasnou změnu kulis a ke konci i státu, se téměř nemění a stále se jedná o ty samé, našedlé ulice v nichž střílíte nekonečné zástupy nepřátel. Občas se sice koridor přetexturuje v podzemní laboratoř či vlaky metra, ale upřímně – je to úplně jedno. Prostě jdete, střílíte a v rámci možností se snažíte nezívat.

  
Zničíme bombu? * Nerozbitelné sklo * Infračervená puška

Jediný záblesk naděje jsem postřehl ve Washingtonském Bílém domě, kde jsem se sice na chvíli ztratil, ale hra občas obsahovala i měnící se místnosti, a dokonce jsem si mohl i zastřelit prezidenta. Co víc si přát? Snad jen méně do očí bijících logických kiksů. Jak, kruci, může těžce bráněné sídlo lidmi nenáviděné loutky okupantů dobýt 10 mužů? A jak to, že prezident pořád dává televizní interview, i když se venku i vevnitř střílí ze všech možných zbraní? A proč nejde dřevo prostřelit? A kdy byla vynalezena technologie neprůstřelných mříží a těžko průstřelných plotů? A vážně americký generál oslovuje své podřízené „Synku?“

  
Znak blížící se smrti * Milovaný prezident * Bílý dům zničen, dál?

A během kladení těchto a dalších otázek utěšeně stoupá počet zabitých Němců. Ke konci hry jsem měl ve statistikách číslo blížící se tisícovce, což je na stavebního dělníka výsledek vskutku nevídaný. Onen příslovečný konec pak jen nasazuje pomyslnou trnovou korunu – takovýhle kýbl patosu jsem ještě neviděl. Ještě k tomu chybí nějaký finální protivník, jež je paradoxně v předchozích dvou aktech přítomen (a není vůbec těžké ho zabít, jen to prostě není poslední anonymní voják u dveří s nápisem EXIT.)

  
Utopit v záchodu * Tower bridge se otevírá * Ve skutečnosti jde o vnitřek Zepelinu

Co si však zaslouží alespoň mírnou poklonu jsou samotné zbraně. Autoři se nemuseli striktně držet historie a tak vedle již zmíněné MP-50 se tak objeví i Gewehr 47 a 49, odstřelovací puška Vampir s infračerveným módem pro lokalizování ostatních sniperů. Úsměv na tváři vykouzlí rovněž nový raketomet, který pojme celkem tři rakety a disponuje celkem slušnou účinností.

Navrch... taky fuj

Zní vám hratelnostní stránka hry, jako byste se právě vrátili o nějakých 10 let zpátky, do éry Medal of Honor: Allied Assault? V tom případě vás utvrdí i grafická stránka celé hry. Když jsem při úvodním promítání reklam zahlédl logo Unreal Enginu, netušil jsem, jak se dá tato technologie znásilnit. Všechno hezké a optimalizované vzalo velice rychle za své. Už jen nejvyšší možné nastavitelné rozlišení mě mělo varovat – 1024x768 opravdu není žádná sláva. Aspoň jsem tedy přepnul na vysoké detaily, když už. A poté... poté jsem zaplakal. Mále doslova. Hra sice běžela na maximálních 60 FPS (ještě aby ne!), ale co předváděla v místech, kde se nahrávala, nad tím zůstával rozum stát. Výjimkou totiž nebylo ani 5ti vteřinové zaškubnutí a pokles snímků směrem k magické nule. Aspoň že po hudební a zvukové stránce se hra nevymyká dnešním standardům.

Ve zkratce tu tedy máme neokoukané a potenciálně velice zajímavé alternativně-historické pozadí (jakou roli sehrálo Rusko? Boje na východní frontě musely být bezesporu zajímavé, stejně jako postupná porážka Británie a vylodění sil Wermachtu na jejím břehu), které však sklouzává spíše do příběhu „kterak hrdinný dělník okupantům zadnici nakopal“ a po hratelnostní stránce je na tom jako vrcholové tituly před 10 lety. Na to, jaké měl tento projekt naděje, je to dokonalé fiasko. Až bude stát Turning Point dvě stovky, dá se považovat za nenáročné odreagování s několika chybami. Ovšem za cenu, za jakou se prodává kupříkladu Bioshock, o něm nemá cenu ani uvažovat.

Grafika: 3/10
Hudba: 5/10
Zvuky: 5/10
Hratelnost: 4/10

Hra, která měla obrovský potenciál. Na ten se bohužel úplně vykašlala, skvěle vymyšlené historické pozadí odflákla špatně vyprávěným příběhem a utopila v hromadě patosu. Nezůstalo nic než šedá grafika, strojový zvuk střelby, nepříliš inteligentní protivníci a krátká herní doba. Brát jen v případě velké nouze či touhy vrátit se o pár let herního designu zpět.

Celkové hodnocení: 4/10