Recenze: UT2004 jako singleplayer - unreal gameplay

Platforma: PC
Typ hry: 3D akce
Multiplayer: ano
Minimální konfigurace: procesor 1GHz, 128MB RAM, 32MB grafická karta, 5,5GB HDD
Doporučená konfigurace: procesor 1,2GHz, 256MB RAM, 64MB grafická karta, 5,5GB HDD
Testovací konfigurace: P4 2,4GHz, 256MB RAM, GeForce 3 Ti 128MB, 5,5GB HDD
Výrobce: Epic Games (http://www.epicgames.com)
Distributor: Atari (http://www.us.atari.com)
Distribuce v ČR: SeVeN M (http://www.sevenm.cz)
Homepage: http://www.unrealtournament.com

Ehm, tak tedy… Rok se sešel s rokem a je tu nový Unreal Tournament. Možná, že právě takto si svoji sérii tvůrci představovali, nicméně práce na novém UT je vždy hodně, takže je otázka, zda a v jaké kvalitě se rok co rok vycházejícího turnaje dočkáme. Každopádně je fráze „rok se sešel s rokem“ docela trefná, neboť můžu již nyní předeslat, že singleplayer v mnohém připomíná série NHL, FIFA apod. To bych asi ale už moc předbíhal, tak raději začneme od začátku.

Náhledy DM arén

Sérii UT nejspíš znáte všichni, tak pro jistotu jen v kostce: Před několika lety nebyla on-line scéna příliš bohatá a hrály se vlastně jen čtyři tituly - Half-Life a jeho modifikace Counter-Strike, Quake 3 Arena a konečně UT. Ten nabízel zajímavý kompromis mezi HL a Q3A, tudíž se nelze divit jeho značné popularitě. Bohužel však přišel rok 2003 a nový UT, jemuž se sice dostává jisté pozornosti a nových modů ještě nyní, ale objektivně se jednalo o veliký krok zpět. To si vývojáři velice rychle uvědomili a přinesli světu dost možná nejlepší multiplayerovou FPS. Já jsem tu však nyní od toho, abych vám představil kvality UT2004 ve hře pro jednoho hráče. A věřte mi, že jsem musel nový UT odinstalovat, aby tato recenze mohla vůbec vzniknout…

Killing Spree

Ve FPS zaměřených na multiplayer se obvykle hra pro jednoho hráče odbývala sérií po sobě jdoucích utkání se zvyšující se obtížností. Paralela s bojovkami jako Mortal Kombat je tak docela na místě. Dalo by se říct, že nejinak je tomu i v případě UT2004, ale to by bylo asi tak stejně přesné, jako říct, že ta hra je ve 3D. Je to sice pravda, jenže o skutečném herním zážitku vám to nic neřekne. Utkání je opravdu mnoho a celý systém dost nápadně připomíná management týmu ve sportovních hrách, jako výše zmíněné NHL a podobně. Výběrem modelu vaší postavy vše teprve začíná a v té chvíli ještě netušíte, s jak nebezpečně návykovou hračkou si začínáte.

Resumé utkání * Žebříček * Slušná statistika, co říkáte?

Nicméně něco tušit začnete vzápětí, jelikož střihově velmi povedené intro v enginu hry vás prostřednictvím několika záznamů z různých utkání upozorní na fakt, že se v UT2004 skrývá něco víc. Každopádně vám pak elektronický hlas poví o ostatních uchazečích o založení svého týmu, jež postupně budete muset porazit. Projdete tak několika arénami, kde se v chlapáckém DeathMatchi utkáte s jedním až pěti soupeři. Se zvyšujícím se počtem hráčů roste i fraglimit, jinými slovy si kvalifikační řežby užijete do sytosti.

Exteriéry UT2004 jsou opravdu úchvatné

Vrcholem je pak výběr různorodých existencí, které chcete mít ve svém týmu, ale musíte v aréně s nimi zvítězit, abyste potvrdili svoje postavení leadera. To však pro vás, ostřílené veterány, nebude problém, a tak se vzápětí budete moci vrhnout do týmové kvalifikace. Projít budete muset dalšími čtyřmi arénami, tentokráte se však hraje Team DeathMatch. Začíná se 2 na 2, finále již bude 5 na 5 a to už vám dá ochutnat pořádnou dávku atmosféry velkých turnajů. Po vítězství v závěrečném týmovém utkání se nominujete do žebříčku a konečně vám nic nebude bránit v budování kariéry nejlepšího leadera nejlepšího týmu.

Rampage

Žebříček sestává ze čtyř sérií šesti až osmi utkání. Každá série představuje jeden herní mód: Double Domination (DOM), Capture the Flag (CTF), Assault (AS) a Bombing Run (BR). Po dvou vyhraných zápasech v jedné disciplíně se zpřístupní další mód - na začátku totiž můžete hrát jen DOM, pak CTF atd. Vrcholem vašeho snažení pak nemůže být nic jiného, než turnaj v nejnadějnějším módu vůbec - Onslaught (ONS), jenž nabízí pestrou škálu nejrůznější bojové techniky . Kromě žebříčkových utkání se ale můžete stát cílem výzvy některého z týmu, anebo naopak někoho jiného vyzvat sami; k tomu se ale dostanu až za chvíli.

Utkání Bombing Run

Nejprve se totiž zaměřím na mikromanagement vašeho týmu. Abyste si vůbec mohli někoho najmout, musíte disponovat potřebnou hotovostí. Po projití kvalifikace však nebude problém utvořit tým přesně podle vašich představ, neboť za každý vyhraný zápas se vaše virtuální konto rozroste o nějakou tu sympatickou sumičku. Zabijákům ale musíte platit i za každý zápas, do kterého s vámi půjdou; pokud navíc utrpí nějaké zranění (patrně se tak stane, pokud se jim příliš nedaří a často umírají - přesné pravidlo jsem však nezjistil), měli byste je vyléčit, což stojí nějaký ten cash navíc. Před utkáním si tedy vyberete složení týmu a zároveň jednotlivcům nastavíte hrubou taktiku (útok, obrana, chaotické pobíhaní, podporování vás… camping ale chybí:-)). Přímo ve hře je komunikační menu, kterým lze posílat ostatním příkazy, avšak v rychlosti a zběsilosti turnajů jsem nebyl s to posoudit, zdali se jimi boti řídí.

Zajímavostí jsou pak dva druhy výzev, jež můžete nabídnout či obdržet. Za prvé je to utkání 1 na 1 o peníze. Vždy je definováno, kolik můžete minimálně a maximálně vsadit a kolik můžete vyhrát, stejně jako kolik budete muset zaplatit, pokud výzvu odmítnete.

V této souvislosti bych se rád zmínil o mapě DM-1on1-Serpentine, která je asi nejlepší 1on1 arénou, jakou jsem kdy viděl.

Druhou možností výzvy je Bloodrites. Hraje se Team DeathMatch a vítězný tým může od poraženého přetáhnout k sobě jednoho člena. Tento druh utkání je tak vlastně jedinou možností, jak získat lepší postavy, než máte od začátku. Mimochodem ani žebříček není tak přímočarý, jak by se na první pohled mohlo zdát. Za trošku peněz si můžete arénu na zápas vyměnit za alternativní nabízenou možnost a stejně tak i vyzvaný tým má vždy na výběr dvě mapy.

Dominating

Je tedy už jasné, co všechno nový UT nabízí. Ke starým módům, které z nepochopitelných důvodů nebyly v UT2003 zastoupeny, se přidávají nové, a to navíc s ohromným počtem arén, jež jistě nabídnou každému to, po čem jeho akční srdéčko vždy toužilo. Rozsah UT2004 je tak tvořen opravdu smrtící kombinací map a módů, která poprvé za historii této hry vytváří téměř dokonalou iluzi futuristického sportu, jakým se UT od počátku snaží být. Už tedy chápete, čím si mě singleplayer UT2004 získal?

Ukázka z Assault

Možná by tedy nebylo od věci si povědět, jak se to celé hraje. Víme už, že koncepce celé hry je vynikající, ale co hratelnost? Hra proti botům (potažmo i s nimi) byla vždy považována za velmi slabou náhražku utkání s živými protivníky. Nebudu vám tvrdit, že UT2004 v tomto ohledu něco zásadně mění, jenomže na druhou stranu jeho systém zacházení s počítačem řízenými protivníky (a spoluhráči) je na takové úrovni, že vám často bude jedno, že kolem vás u compů nesedí vaši kamarádi.

Opět je na výběr osm úrovní schopností botů od chcípáckého „novice“ až po masochistický „godlike“. Přestože nepochybuji, že po pár hodinách hraní vaše nastavení skončí právě na nejvyšší obtížnosti, nelze UT2004 upřít dostatečnou míru výzvy. Oproti minulým dílům jsou boti na velmi slušné úrovni - vývojáře k posunu v tomto ohledu jistě dohnal záměr více se věnovat singleplayeru, kde je akceschopnost NPC klíčovou pro hratelnost. Boti dovedou využívat terénu ku svému prospěchu, a to už od „novice“ nastavení; vůbec odstupňování jejich schopností je velmi dobře vyvážené a domnívám se, že každému nabídne optimální míru obtížnosti.

Unstoppable

Poněkud problematickou částí byla spolupráce botů s hráčem v týmových utkáních, zde ale tento oříšek kromě vylepšené AI (otřepaná fráze se konečně někde stala skutečností) řeší i možnost nastavení základního modelu chování, o němž jsem se zmiňoval výše. Výborně je schopnost taktického myšlení prezentována v prvních žebříčkových turnajích, kde se hraje DOM. Když bot vidí, že hlídáte jeden ze dvou klíčových bodů, nebude (pokud nemá nastavené takové chování) na vás tupě zírat a čekat, až vyprší time limit příslušného utkání, ale právě naopak se urputně vrhne dobýt druhé stanoviště, aby váš tým skóroval. Posun od minulých dílů je jednoznačný, veliký a hlavně kupředu.

Rovněž bych řekl, že autoři přitlačili na pilu stran rychlosti hry. Některé arény jsou sice poměrně rozsáhlé, avšak zároveň i kompaktní, takže na setkání s protivníky rozhodně nebudete čekat dlouho. Z minulých dílů rozhodně nepamatuji zde obvyklou situaci, kdy lze získat Multi Kill asi pět sekund po začátku utkání a to dřív, než stihnete doběhnout pro první zbraň. Akce je rychlá, dynamická a neustále vás drží ve správném tempu, což jen přispívá k návykové hratelnosti.

A takhle vypadá Onslaught

Nu a když už jsem se zmínil o bonusech, jako Multi Kill, pojďme si o nich povědět něco více. Stejně jako dřív za speciální vyznamenání dostanete trošku toho adrenalinu navíc (a ten se vždy hodí na nějaké to kombo), v singleplayerových utkáních jste navíc odměněni finančně. Na co se tedy můžeme těšit? Když následují fragy rychle za sebou, dočkáte se postupně Double, Multi, Mega, Ultra a M-M-MONSTER Killu. Po pěti zabitích bez vlastní smrti dostáváte odměny, jejichž názvy tvoří podnadpisy této recenze (domnívám se, že jsem nasbíral všechny, kdyby ne, tak dejte vědět!:-)). Kromě toho můžete obdržet ocenění jako First Blood, Head Hunter (HeadShot rulez), Flak Monkey (Flak Cannon taky rulez:-)) a podobně. Téměř všechno tu bylo i dříve, ale připadá mi, že teď to působí v kontextu celé hry nějak lépe. Když navíc započítáme možnost podělit se o své výsledky prostřednictvím internetu s ostatními hráči po celém světě…

GODLIKE

Je na čase podívat se i na samotný design arén. Podrobněji se tímto budeme zabývat v recenzi multiplayeru, takže já to vezmu právě z pohledu hry pro jednoho hráče. Nejdříve to shrnu stručně: cool. Tak a teď podrobněji.

Již jsem naznačil, že map-design je zaměřen na svižnou a nepřetržitou akci a tomu je uzpůsobena každá aréna z ohromného množství, které UT2004 nabízí. Vyváženost levelů je na úrovni, jaká se jen tak nevidí - dokonce mám pocit, že takto vysokou celkovou kvalitu map jsem ještě u žádné jiné FPS neviděl.

Dost možná se vám teď do mysli vkrádá stejná otázka, jako mně, když jsem UT2004 instaloval. Budou i staré mapy? S největším potěšením musím říct, že ano, a to v počtu, o jakém se UT2003 ani nesnilo. Dočkáme se takových kousků, jako DM-Morfeus3, DM-Curse4, DM-Deck17, DM-HyperBlast2, či CTF-Face3 nebo FaceClassic atd., na druhou stranu chybí můj oblíbený AS-HighSpeed z UT aj., i tak mi ale designéři udělali ohromnou radost, přestože právě AS největším počtem arén zrovna nedisponuje.

AS-Face3 – jak se vám líbí?

Precizně se programátoři vyrovnali také s optimalizací, která loni mírně řečeno pokulhávala. Na testovací konfiguraci se mi hra při 1024*768, zapnutých všech technologických vychytávkách a detailech na normal až high ani jednou nezakuckala a šlapala vytrvale jako holky na Perlovce. Podobně to bylo se stabilitou - pokud comp sami nerestartujete, pak není důvod, aby vám hra spadla, a to i když zrovna děláte screenshoty (to se občas jen na sekundu zadrhne hudba). Pokud si uvědomíme, o kolik polygonů musí hra zobrazovat více (zejména díky rozsáhlejším exteriérům a větším počtu detailnějších objektů), je engine prakticky dokonalý. Výborně si vývojáři rovněž pohráli s fyzikou různých vozítek, letadýlek a vznášedel v ONS - vše působí věrohodně; výbuchy a bodování akrobatických kousků s autíčky jsou pak sladkými třešničkami na chutňoučkém dortíku.

WICKED SICK

Co vám mám říct víc? Že nový UT má naprosto dokonalý soundtrack, který vás drží ve varu od začátku do konce každého utkání? Že v něm máte k dispozici v jednu chvíli tolik zbraní, jako v žádné jiné FPS? Že ONS mód je naprostou revolucí v on-line FPS, který vám nedá vydechnout? Že je systém turnajů tak koncipovaný, abyste probděli několik nocí po sobě a ani vám to nepřišlo? Že s UT2004 dostanete do rukou hru tak kvalitní, aby se mohla stát příčinou konce vašich úspěchů ve škole, vztahu s přítelkyní (přítelem?), jistoty zaměstnání a bůh ví čeho všeho ještě?

Věřím tomu, že je to zbytečné. Stačil by vám jediný pohled do mé ztrhané tváře, abyste pochopili, co vydání UT2004 znamená. Na letošní rok byly ohlášeny čtyři výjimečné FPS tituly, jež měli disponovat vynikajícím singleplayerem. Koho by ještě nedávno napadlo, že se k Half-Lifu 2, Doomovi 3, S.T.A.L.K.E.R.ovi a Far Cry přidá dříve čistě multiplayerová řežba? Jenomže Unreal Tournament 2004 je tady a pochybuji, že někdo zkusí singleplayer a bez dechu ho nedohraje. A poprvé tak já, zarytý odpůrce všech bezduchých a „bezpříběhových“ stříleček smekám před hrou, v níž jde vlastně jen o střílení do všeho, co se hýbe (a současně má jinou barvu trička než vy), a přitom moje rty samovolně vyslovují tiché „bravo“.

Grafika: 10/10
Zvuky: 10/10
Hudba: 10/10
Ovládání: 10/10
Hratelnost: 10/10
Onslaught mód: strašně moc/10

Nebál bych se singleplayer nového UT označit za čirou esenci hratelnosti. Pokud se divíte lehké nesrovnalosti mezi dílčím hodnocením a tím závěrečným, tak vám řeknu jediné: „Co kdyby…“

Závěrečné hodnocení: 9,5/10