Recenze: Vampire: The Masquerade – Bloodlines – karneval upírů je zpět

Platforma: PC
Typ hry: akční RPG
Multiplayer: ne
Minimální konfigurace: procesor 1,2GHz, 384MB RAM, 64MB grafická karta, 3,3GB HDD
Doporučená konfigurace: procesor 2GHz, 512 MB RAM, 128MB grafická karta, 3,3GB HDD
Testovací konfigurace: P4 2,4@2,8GHz, 256MB DDRAM, ATI Radeon 9800 PRO 256MB, 3,3GB HDD
Výrobce: Troika Games (http://www.troikagames.com)
Distributor: Activision (http://www.activision.com)
Distribuce v ČR: CD Projekt (http://www.cdprojekt.cz)
Homepage: http://www.vampirebloodlines.com

Na tu noc asi nikdy nezapomenu. Na párty šlo všechno skvěle, to ano. Zdálo se mi, že jsem docela dobře zapůsobil na jednu moc fajn slečnu, a mé zdání nebylo neoprávněné. Pozval jsem ji na skleničku, povídali jsme si... Nakonec jsme zašli i k ní domů. To, co následovalo, mi ale nedá spát – náhle se mi zakousla do krku jako upír nebo co! Jako omámený jsem pak sledoval, jak do bytu vtrhlo několik lidí a potom mi prudká bolest v hrudi zastřela zrak. Probral jsem se na jakémsi shromáždění upírů (oni opravdu žijí!), kde té holce z párty prostě usekli hlavu. Nekrvácela. Jen zmizela, jako by shořela zevnitř. Nechali mě žít, chtějí, abych byl jedním z nich. Co se to sakra děje?!

   
Krásný Nosferatu, krásné toalety a krásný plamenomet - ta hra je krásná! :o)

Takhle to všechno začne. Vampýři jsou zpět a na první pohled zaujmou. Dříve izometrické a relativně pohledné RPG ještě zkrásnělo; může za to licencovaný Source engine, který byl vytvořen pro aspiranta na hru roku Half-Life 2. Ale především je hlavním „tahákem“ precizní RPG systém od společnosti White Wolf, který příští rok oslaví čtvrtstoletí své existence. Slibně znějí i urbanistická herní prostředí, rozličné řešení problémů podle upírskému klanu, k němuž náležíte, a konec konců vše, co autoři slibují. Nabruste si zoubky – párty začíná.

Pekelné město andělů

Upíry si máme ve zvyku spojovat s hlubokým středověkem, snad jen Blade nám trošičku rozšiřuje obzor. Ani v Bloodlines si na staré časy hrát nebudeme, a to ani na chvíli jako v prvním díle. Přestavte si nejtemnější kouty Los Angeles, okořeněné stokami, otravnými bezdomovci, ghúly, upíry a třeba ještě naivními policisty. Tak nějak vypadá prostředí, v němž se pěkných pár hodin budete pohybovat. Tmavá zákoutí se stanou vašimi přáteli, stejně jako krevní banka zdejšího lékařského střediska. Bezútěšné prostředí dneška vám je na očích na každém kroku, kontrastují s ním jen některé honosné, až snobské budovy – brilantně vyvážená směska, která vás na každém kroku osloví.

   
Tomu říkám někoho očarovat! * Nosferatu by se takhle procházet neměl... * Komisař Rex?

Do této nevlídné urbanistické džungle přivedete své alter-ego. Vybrat si můžete ze všech sedmi klanů náležících do frakce zvané Cammarilla, navíc si konečně můžete zvolit pohlaví svého upíra (tedy i upírky :o). Potěšitelná je i diferenciace jednotlivých klanů – některé zvláštní schopnosti jsou sice společné, ale styl hry je za každého upírka dost jiný. A ať už se budete vrhat rovnou do bojů v těle Brujaha, plížit se ve stínech jako Nosferatu, flirtovat s opačným pohlaví coby Toreador, děsit všechny kolem mocnými kouzly, jaké umí Tremeři, nebo cokoli jiného, budete se jistě bavit. Volba upíra je opravdu důležitá a je příjemné, že hodně rozšiřuje okruh hráčů, které budou Bloodlines bavit. Navíc je stoprocentní zárukou replayability.

Vraťme se tedy z ulic do vašeho útulného bytu, který se stane základem vaší existence – přesně jako v Thief 3 nebo Silent Hill 4. Láskyplný přístup autorů k detailům je zde vidět opravdu pěkně. K dispozici máte osobní notebook, abyste si mohli vyřídit emaily (chodí i spamové maily s reklamami na pilulky na zvětšení... no nic :o), televizi, kde běží zprávy, nebo třeba rádio. Věřte mi, že to působí perfektně. Lehký úsměv na rtech mi vyvolal i okamžik, kdy jsem při zkoumání ledničky našel několik krevních konzerv – servis jak má být.

   
Vysokých budov si ve hře užijete... * ...stejně jako takovýchto uliček * Tady se bojím...

Bodík sem, bodík tam, co já s nima udělám?

Léty prověřený RPG systém se naplno projevuje navzdory „střílečkoidní“ vizáži hry. Zapomeňte však na nějaké prázdné sbírání zkušeností za zabité potvory – tedy vlastně zde zabité lidi a ostatní upíry, že? Bodů vždy dostanete jen málo a za nějaký postup ve hře. Tyto pak přímo rozdělujete mezi jednotlivé atributy determinující vaši postavu. Je tedy potřeba pečlivě zvážit, co pro svůj styl hraní a upírský klan potřebujete a co naopak nikoliv. Investujete raději do síly, nebo zlepšíte některou ze svých speciálních schopností? Naučíte se lépe zacházet se střelnými zbraněmi, či se spolehnete na své drápy? Volby je na vás, jen nezapomeňte, že čím silnější chcete schopnost či vlastnost, tím více bodů vás vylepšení bude stát.

Zatímco speciální schopnosti svého klanu budete využívat často a rádi (byť stojí určité množství krve – musíte pak často svačit ;o), využití boje se zbraní je už menší. Je sice pěkné, že souboje s využitím střelných zbraní jsou zpracovány vizuálně atraktivně i funkčně, ale potřeba čekat na přesné zaměření z nich dělá pomalu zbytečnost. Zvláště když vezmeme v úvahu relativní nepřesnost, i když vám zaměřovač tvrdí, že byste měli střílet jako Vilém Tell. Většina lidí tak jistě ráda podlehne kouzlu použití baseballových pálek a podobných mírumilovných prostředků, popřípadě protivníky budou párat ručně.

   
Stoky, no * Ne všichni vám budou tak úplně sympatičtí, i když někomu možná i tento... ehm * Typický příklad architektury v Bloodlines

Symfonie na vašem monitoru

To vše je jistě moc pěkné, ale podstatné je, jak se to vlastně jako celek hraje. Hned zkraje si na vás vytáhnu jednu z největších much (masařka by byla málo) – Bloodlines oplývají značným množstvím nejrozličnějších lokací, což je sice bezva, jenže ve výsledku to znamená častý pohled na loading obrazovku. Častý a velmi (VELMI) dlouhý pohled. Řekl bych, že po dohrání hry bude většina hráčů, pokud je vzbudíte uprostřed noci, bez chyby zpaměti zrekonstruovat loading screen pixel po pixelu. Když se však po prvním takovém čekání na vašem monitoru rozehraje pravý vizuální koncert, jaký Bloodlines představují, odpustíte tvůrcům vše.

Pohyb po fotorealisticky zpracovaných prostředí, které jsou naší představivosti navíc velmi blízké, je jedním z hlavních atributů nových vampýrů a k hratelnosti značně přispívá. Nachystány jsou pro vás tuny NPC se kterými můžete hovořit a věřte mi, že dialogy si oblíbíte již během tutoriálu. Všechny jsou nádherně nadabované, s přihlédnutím k vhodnému přízvuku i spisovnosti mluvy; postavy si neberou servítky, a tak by citlivější povahy měli asi hraní zvážit. Až uvidíte dokonalou synchronizaci rtů s mluveným slovem, o očích a celkovém výrazu tváře ani nemluvě, budete myslím spokojeni. Konkurencí v této oblasti může být snad jen Half-Life 2.

   
Malkavianská slečna má určitě něco do sebe * Pšššt! * Jedno z mnoha nevlídných míst

Rovněž samotný systém hry mi velmi vyhovuje. Dalo by se říct, že prostě sbíráte informace (od NPC nebo z počítačů, poznámek...), u toho bojujete a tím vším postupujete ve hře. Pointa je však v tom, že tato činnost probíhá s každou postavou poněkud odlišně. Je jasné, že jako Nosferatu se nevydáte klábosit s omladinou v klubu, kam se ale klidně podíváte s Toreadorem. Stejně tak ušlechtilý Ventura nebude, pokud aspoň trochu možno, vymetat kdejakou stoku. A i ve chvíli, kdy narazíte s různými postavami na stejnou situaci, můžete si být jistí existencí odlišného řešení, než je to, které jste využili minule.

Krásné...

To je asi to nejlepší slovo, jakým popsat audiovizuální stránku Bloodlines. Něco jsem již zmínil v předchozí části recenze, pojďme se tedy na celou věc podívat ještě o trochu blíž. Na každém kroku se ve hře setkáte s horou high-res textur, jichž je, jak už bývá v AAA titulech dobrým zvykem, několik vrstev na sobě, aby prostředí nebylo příliš jednotvárné. K tomu si přidejte velmi pěkné modely předmětů i postav a máte výbornou směsici slibující pěkný vizuální zážitek. Samozřejmě daní za parádní grafiku jsou poněkud vyšší hardwarové nároky, což je však pochopitelné.

Podobně pochvalu zaslouží i zvuková část hry. Hra vaše reproduktory krmí neustálým přísunem nějakých zvuků. Možná zamrzí absence častějších výraznějších hudebních tracků (za větší však zmínku stojí licencovaná část soundtracku), ale i tak zvuky neuvěřitelně doplňují a především oživují herní prostředí. Ve spojení s vychytanou grafikou se jedná o nebezpečné kombo. Nebezpečné pro každého ještě duševně zdravého hráče :o).

   
Jo tys chtěl občanku, jo? * Ááá ham :o) * To mohlo bolet...

Poslední kapka – krve

Co vlastně pro pokračování báječného RPG postaveného na vypilovaných pen-and-paper pravidel znamená být pod křídly Source enginu, primárně vyvíjeného pro FPS? Příklon k akci a jisté linearitě je pochopitelný, na druhé straně se to autoři vcelku úspěšně snaží vyvážit velkým rozsahem lokací, po nichž se můžete pohybovat. Bohužel však nádherné audiovizuální zpracování může za to, že díky použitému enginu souboje nemají žádnou atmosféru. Vlastně jen naběhnete mezi protivníky a klikáte, klikáte, klikáte... Na druhou stranu RPG prvky, jež zůstaly, takřka nemají chybu. Dialogy, systém vývoje postavy, výběr rozličných klanů – to vše dělá z Bloodlines perlu žánru.

Grafika: 9/10
Hudba a zvuky: 9/10
Ovládání: 8/10
Hratelnost: 8/10

Pokud jsou vám blízcí upíři, pen-and-paper hra od White Wolf, RPG, vynikající grafika, perfektní dialogy a brilantní vývoj postavy, jsou Vampire: The Masquerade – Bloodlines přesně pro vás.

Závěrečné hodnocení: 8,6/10