Sacred 3: jedna rychlá diablovka (recenze)

Je to rovných deset let, co vyšlo RPG Sacred od studia Southend Interactive, které loni zavřelo své brány (poslední titul byla dvourozměrná scrollovačka a předzvěst Sacred 3 - Sacred: Citadel) a na kontě si kromě Sacred získalo solidní pověst díky špionážní akci v komiksové grafice XIII z roku 2003. Sacred si odneslo v recenzích solidní známky, byť nedosáhlo kvalit Diabla II ani z povzdálí. Sacred je přirovnávána k surovému diamantu pro svou dobrou hratelnost a také některé neduhy. Přesto to byla dobrá hra a dočkala se i několika datadisků. Podobně na tom bylo i pokračování Sacred 2 od studia Ascaron, vše vydáno pod taktovkou Deep Silver a obvykle multiplatformně.

Nyní však máme před sebou zbrusu nový titul Sacred 3, které tvořilo studio Keen Games (*2005), které má na kontě například G-Force, Anno: Create a New World a dnes se podílí na vývoji her pro chytré telefony. Samotní členové se však v herní branži pohybují už od roku 1992. Je na tom s kvalitou Sacred podobně, nebo lépe? To se dnes dozvíte.

Záchrana světa

Začneme příběhem. V každé hře je nějaký ten zloduch. Hlavní zlo tu má podstatu císaře a temného elfa Zana, který chce zničit zemi s názvem Ancaria, za to, že porazila jeho matku při válečném tažení. Zní to šíleně? Bude hůř, či lépe? Záleží, jak to berete. Z hlavní bašty odcizí mocný artefakt, s jehož pomocí chce vládnout a ničit... To se nelíbí rase seraphimů, pradávných strážců artefaktu a strážců míru v Ancarii. Díky jedné mocné seraphinní slečně máte v ruce mocnou zbraň – telepatii. Ta se hodí ke čtení myšlenek a komunikaci se samotnými zloduchy, ale více s vaší partou hrdinů, jenž byla zformována, aby zachránila svět. Poměrně klišé, které nám ale moc nevadí.

Pokud jste se těšili na třídy hrdinů z předchozích Sacred her, budete zklamáni. Nejsou zde. Hrát můžete za bojovnici s kopím, lehce připomínající Amazonku, siláka s obouruční zbraní, lučišníka a jakousi verzi seraphinní paladinky. Byl jsem hodně zklamán, že titul neobsahuje typického mága nebo nějakého agilního assassina, na které jsme u podobného typu her zvyklí.

Protože se jedná o akční RPG, i když možná by bylo přesnější označení akční hru s RPG prvky, můžete své postavy levelovat, upgradovat jejích výbavu v několika stupních (tři zbraně, brnění). To samé platí i pro schopnosti, které můžete mít během hraní aktivní pouze dve z nějakých sedmi. Výrazně konzolový aspekt se rozhodně nezapře a na začátku hraní mě tato vlastnost až odrazovala. Postupně si ale zvyknete.

Ono vám nic jiného ani nezbývá. Netradiční pasivní dovedností jsou získané duše různých pohádkových bytostí, například dryády, vampírky, kouzelníka, trpaslíka a podobně. Jedinečnost tkví v bonusu, který každá bytost dává. Ty jsou jedinečné a kromě toho, že vám něco vylepší, zároveň obsahují i nějaké negativum (například vyšší poškození, orby zdraví vám doplní méně života atd.).

Zapomeňte na volný pohyb. Pohybujete se po mapě, ve které každá mise představuje bod - uzel. Jsou zde mise příběhové - hlavní a vedlejší - krátké, nedůležité. Každý nod je označen popiskem a doporučeným levelem. Levely si můžete libovolně a znovu zahrát pro získání vyšší úrovně a nových schopností. Na třetí a později odemčenou čtvrtou obtížnost je to dokonce velká nutnost. Obvykle vás před každou misí čeká krátký briefing ve formě nadabovaných slidů. Po výběru nodu se pak už můžete ponořit do samotného dobrodružství.

RPG pro automaty

Souboje jsou opravdu velmi arkádové, a pokud očekáváte hardcore nebo možná i relativně běžné RPG, budete zklamáni. Je to prostě akční rubačka a basta. Velkou roli zde hraje defenzivní skill úhybného manévru alias kotrmelce, nebo je možné získat dovednost blokování poškození. Ve hře mi chybělo typické ochromení nepřátel v případě zásahu. Musíte tak dávat pozor, protože sebemenší chyby v pozdější fázi (či vyšší obtižnosti obecně) vás stojí váš virtuální život, a to i přes časté padání orbu pro doplnění zdraví a energie nutné pro sesílání schopností. Pestrost nepřátel je relativně velká, ale pouze graficky.

Stylem boje je to vše velmi podobné. Potkáte různé nemrtvé, havěť z džungle, vojska samotného Zana, sem tam nějakého bosse, kteří mají bohužel šablonu útoku velmi podobnou a funguje na ně pořád stejná taktika. Za větší zmínku stojí snad jen pirát Karr' Tel, Zane a jeho patetický posluhovač Zep' Tik s vtipným aristokratickým akcentem a schopností používat nesprávná slova ve větách, díky čemuž se budete křenit od ucha k uchu, jakmile se objeví na scéně. A zde narazíte na kouzlo hry, které vás u ní nutí sedět.

Sranda musí být

Dialogy jednotlivých postav mezi sebou mají náboj, říz a jsou velmi humorné, zejména zloduch Zep' Tik se povedl. Jak se zdá, jsou tvůrci hry velkými fandy herní série Borderlands, nadsázka je tatáž. V podstatě vás toto napadne i při představování bossů během hry. Obvykle vás uvítá obrázek zloduchů ve vtipné pozici s názvem postavy a vtipným komentářem. Tak například si jeden ze zlých vsadí sám proti sobě, protože se s vámi utká a pravděpodobně prohraje. Když čtete tyto řádky, zní to suše, ale fakt je to bžunda.

Stejně jsou na tom i duchové postav, které máte mezi svými upgrady. Například vampírka se jednoho dne opila tak, že se omylem nabodla na kůl – ne, nehledejte zde dvojsmysly... ach ta mládež. Duch draka, který dříve plenil vesnice byl potrestán bohy a stal se jedním z nejzbabělejších stvoření na světě. Každou chvíli během hry tak slyšíte, jak by se raději někam schoval. Prvním duchem, kterého získáte je mág ohánějící se blesky. Jeho hříchem bylo, že měl problémy odolávat dívkám, a to se nelíbilo otci jedné z nich. Otec byl vodní mág. Voda, elektřina... to nemohlo dopadnout dobře. Na dobrém dojmu se podílí velmi kvalitní dabing i přesto, že se nemůže srovnávat s tituly jako L.A. Noire apod.

Graficky je na tom hra poměrně dobře. Pokud promineme koridorovou náturu titulu. Na vše se dívá velmi hezky. Z mého subjektivního dojmu grafika připomíná trochu Diablo 3. Sacred 3 je však detailnější a s lepším nasvětlením. Třeba během bouřky vše vypadá opravdu krásně. Animace jsou na tom však hůře. V tom celém chaosu to ale ani tak moc nevadí. Navíc na to, jak hra vypadá, se i velmi hezky hýbe a jsem si jistý, že si titul zahrají slušně majitelé i několik let starých želez.

Jako minimum, na kterém hru rozběháte, je doporučeno: Pentium Dual Core D945 nebo AMD Athlon 64 x2 6000+, což jsou procesory, které něco pamatují. Jako OS je zmíněna Vista, je tak dost možné, že hru nerozjedete na Windows XP. Velikost paměti je 2 GB RAM a hra si ukousne přibližně 25 GB z vašeho pevného disku. Grafická karta postačí nVidia GT610 nebo Radeon 4770.

Obvykle bych RPG hru z izometrického pohledu ovládal s pomocí klávesnice a myši a je pravda, že Sacred 3 tak hrát můžete, ale doporučuji použití gamepadu. Píši to podruhé, hra je koncipována jako konzolová záležitost a je to znát. Dvě aktivní kouzla, tlačítko pro úhyb a také nutnost čelit tváří tam, kam chcete útočit nebo uhýbat. Nesetkáte se zde s kurzorem, kterým byste zaměřili na protivníka, jak to známe z jiných her tohoto typu.

Klid před bouří

Celkem jsem titul chválil, že ano? No, není všechno zlato, co se třpytí a to je, obávám se, kámen úrazu i u Sacred 3. Hlavním problémem, kromě extrémně arkádové nátury titulu, je doba potřebná k dohrání. Na normální obtížnost dojedete hru za nějakých dvanáct hodin. To není na RPG moc. Doba se prodlouží, pokud budete chtít titul uchvátit i na vyšší obtížnosti. Zde je potřeba grindit levely a to nějaký čas zabere. Uchlácholení přináší multiplayer až pro čtyři hráče. Tato možnost je dostupná přes internet, dokonce si hru lze zahrát i ve dvou na jednom počítači. Samozřejmě, že je hra zábavnější (a i lehčí) ve více lidech. Prodloužit zážitek si můžete i pokud jste lovec achievementů, ale ne každého to baví.

Sacred 3 není vůbec špatné RPG. Ba co víc, proplouvání v něm je i často velmi zábavné. Bohužel relativně krátká doba, za kterou hru dokončíte a minimum obsahu, kvůli kterému byste titul hráli dál, sráží Sacred 3 na kolena a dělá z něj titul o něco lepší, než je pouhý průměr.