Série Monkey Island

Společným prvkem všech tří dílů je skvělý a dlouhý příběh a především vynikající humor, se kterým jsem se už nikdy v žádné jiné hře v takovém množství a kvalitě nesetkal (snad ještě v Indyho příbězích od stejné firmy, ale o nich až někdy jindy). Žádné zbytečné vulgarismy, ani stopa po primitivizmu, nic laciného. Všechno samé krásné a čisté perly. Většina dialogů je větvených a různé odpovědi plodí rozdílné reakce, které často vrcholí nějakou slovní hříčkou či jinak komicky nadsadí právě probíhající konverzaci. Ale nejen humor verbální je znakem této skvělé série. Situace samy o sobě, do nichž jste se se svým hrdinou dostali tolikrát během hry, byly kouzelné, neotřepané a nezapomenutelné. U těchto her jsem se opravdu smál tak, že mi často tekly slzy a měl jsem co dělat, abych se vůbec dokázal uklidnit. Vlastně právě díky Monkey Islandu jsem si i celý adventurní žánr zamiloval.

Grafika hry byla samozřejmě poplatná tehdejším, dnes již deset let starým, hardwarovým možnostem, takže často bylo třeba zapojit fantazii k tomu zjistit, jaký předmět jste to vlastně sebrali, ale to vůbec nevadilo. Skvělé nápady a originalitu prostředí, které grafici do hry vnesli, aby ještě víc oživili atmosféru hry jsou stejně nezapomenutelné jako vše ostatní v této sérii.

Rovněž hudba byla na úrovni PC speakerů a později byly upraveny ovladače i pro jedny z prvních zvukových karet, ale nejednalo se o hudbu v pravém slova smyslu. Ale i tak bylo vytvořeno něco, co ke hře ladilo a především zvukové efekty často upozorňovaly hráče na to, že se někde něco děje.

Hlavní hrdina – mladý Guybrush Threepwood - začíná v prvním dílu jako holobrádek, který se postupně snaží stát se velkým a drsným pirátem. I všechna jeho další dobrodružství v dalších dílech jsou pak z prostředí námořních přístavů, lodí a pirátského světa. Situace, do kterých se s ním dostáváte jsou jednoduše nezapomenutelné. Jmenujme třeba scénky z průběhu závodu v plivání. Vlastní způsob, jakým vůbec musíte vítězný „pliv“ provést, jak namíchat v puse tu správnou slinu či způsob navození správného okamžiku k nafixlování vítězství, jsou rafinované, propracované a neobyčejně zábavné (ale přitom logické – pozn. Potvora). Navíc je to zajímavé oživení adventury tím, že správnými volbami v sekvenci dialogů řešíte to, jak bude vaše plivnutí kvalitní – rozuměj hutné a dlouhé. Volby typu „Snurf-snurf“, „Hrk-frk“, „Pfuuuuuiit“ a jim podobné byly prostředky, pomocí nichž jste museli celou plivací sekvenci správně sestavit a použít. Bylo až s podivem, když jste se zkusili při tomto aktu do hry vžít a celý proces si sami vyzkoušet, že opravdu citoslovce, které bylo nakonec správné, nejpřesněji vystihovalo zvuk, který jste museli v dané situaci sami vydat. Paráda. K další klasice patří například honička s LeChuckovým duchem, kdy musíte sestavit voodoo panenku s použitím ingrediencí z jeho výměšků, vousů a jiných částí jeho těla či garderóby. V nastalé adventurní honičce hraje svoji roli správné načasování jednotlivých akcí, které vedou k úspěšnému získání té či oné ingredience. Jmenujme třebas ještě kolo štěstí v jedné z přístavních zapadlých uliček, kdy je třeba prokouknout fixlovací metodu party podvodníčků k tomu, abyste mohli dosáhnout svého. Skvělé a originální byly i slovní šermovačky s piráty v jedné nebezpečné zóně, kdy bylo chytře využito možností adventurních dialogů k soubojům, kde místo klasických kordů záleželo na tom, jak ostrou odpověď zasadíte soupeři na jeho impertinenci, jíž vás při vlastní šermovačce počastuje. Odrazíte slovní útok – bitva pokračuje či rovnou vítězíte. Pokud zaváháte – je konec a jste poražen. Pamětníci si jistě vzpomenou i na slovní povídačku u truhláře, která se nesla v duchu jazykolamu ... „How much wood could a woodchuck chuck if a woodchuck could chuck wood?“ ...

Vlastní adventura byla často prošpikována dalšími herními prvky, pro tento žánr zcela netradičními, originálními a hlavně silně hratelnými. Nejednalo se ani tak o stěžejní herní součásti jako spíše o malé vsuvky, které hraní doplnily a rozptýlily hráčovo soustředění trochu jiným směrem. Zase zmíním alespoň akční lodní bitvy, kdy jste na obrazovce představující moře pojížděli malou lodí s kanóny a museli střelbou z nich potápět okolní pirátské lodě, které ale rovněž střílely po vás a bylo třeba šikovně manévrovat, abyste nebyli sami posláni ke dnu.

Vlastní pirátské prostředí skýtá samo o sobě velký prostor k povolení fantazie a uvedení hráčů do velice zajímavých míst s mnohdy ještě zajímavějšími lidmi či postavami jiného druhu. Ale autorům ani tohle nestačilo a doplnili sem i prostředí, která opět byla přehlídkou fantazie, nadhledu a humoru, jenž byl autorům hry vlastní. Ukecaný obchodník s použitými rakvemi, nedoslýchavý vedoucí prádelny a mandlovny, lidojedi, cirkusový stan a artisté předvádějící střelbu lidskými náboji z kanónu, voodoo bába a její originální chatrč, ...

S nostalgií vzpomínám na dlouhé týdny, které mi hraní především prvních dvou dílů zabralo i na to, jak jsem se strachem očekával konec hry a několikrát byl potěšen, že zdánlivý konec hry byl pouze příčinou dalšího zašmodrchání děje a vzniku nových komplikací a zápletek. Hratelnost byla navíc posílena tím faktem, že vydání prvních dvou dílů (1990 a 1991) bylo v době, kdy ještě u nás herní časopisy buď vůbec neexistovaly nebo byly teprve v plenkách, pod slovem Internet si nikdo nepředstavil vůbec nic a tak nějaké návody nebyly nikde k mání a bylo třeba, aby si člověk na všechno přišel hezky sám. Často docházelo k zoufalým vypínáním počítače a vzdáváním hry, aby po chvíli stejně zvítězila zvědavost a nadšení pro hru, kterou jste si takto zamilovali. To byla atmosféra, která již dnes často není k vidění a kdy touha po rychlém vyřešení zákysu zvítězí nad předsevzetím přijít na všechno sám. Je to přirozené, sám tomu občas podlehnu i když vlastně nechci a pak mě to mrzí, protože tím vlastní hra a požitek z ní vždycky utrpí. Takže si myslím, že i absence jakýchkoli zdrojů nápovědy má velký vliv na to, že se starší hry silněji zapsaly do pamětí těch, kteří měli to štěstí a tuto herní dobu aktivně prožili.

První dva díly vyšly relativně brzy po sobě tak, jak jsme zvyklí na pauzu mezi jednotlivými pokračováními některé herní série. Tomu nasvědčovalo jejich zpracování, které bylo velice podobné, humorné a příběh byl dost dlouhý na to, abyste si hru náležitě vychutnali. Třetí díl série vyšel několik let po prvních dvou dílech a jeho zpracování doznalo řady změn. Jednak se zcela přepracoval herní engine včetně grafiky, která byla zcela jiná a mnohem detailnější. Sám Guybrush v novém hávu byl pro mě osobně spíše rozčarováním, protože jsem si jeho postavičku tvořenou v minulosti hrstkou pixelů zamiloval a vytvořil jsem si jeho obraz, který byl zcela odlišný od toho, co jsem spatřil ve třetím pokračování. Vyzáblý holobrádek, který vypadá stěží na patnáct byl na mě trochu silné kafe, které jsem musel vstřebat. Toto tvrzení ale berte prosím silně subjektivně. S uběhnutými léty se poněkud změnil i tvůrčí tým, který na hře pracoval a to se rovněž projevilo na tom, jak hra na znalce a fanoušky prvních dvou dílů působila. Humor již nebyl úplně to, co býval, i když byl stále velice dobrý. Být to jakákoli jiná hra, považoval bych ji za velice dobrou. Že se ale jednalo o Monkey Island, navíc po tolika letech čekání, byl výsledný dojem z hry trochu zklamáním. Zamrzelo i to, že řada prvků byla převzata z dílů předchozích včetně již zmiňované verbální šermovačky, čímž možná autoři vsadili na to, že ti, co předchozí díly hráli již vyrostli a ti, co budou hrát to nové nic nepoznají. Nevím. Já osobně jsem celý třetí díl dohrál během několika dní před pár lety o vánocích, těsně před nimiž tento díl vyšel, pobavil jsem se, ale to pouto, které mě spojilo s předchozími díly nějak nevzniklo a již jsem se k němu nikdy nevrátil. Bylo to už prostě celé někde jinde. Tím vším nechci říci, že je třetí díl špatný a že si u něj neužijete, to v žádném případě. Je to hra velice dobrá a určitě stojí za zahrání i dnes a dobře se u ní budete bavit. Ale jedno dohrání vám asi bude stačit. První dva díly hraji dodnes, což je především u adventury něco výjimečného. Ale herní situace, které znám téměř zpaměti mi za to prostě stojí. To je asi ten nejlepší důkaz toho, že je nějaká hra opravdu skvělá. Pokud se vám podaří tyto hry sehnat a jen trochu máte rádi adventurní žánr či skvělý humor, podmíněný ovšem znalostí angličtiny, nenechte si tyto hry ujít. Oba první díly vyšly rovněž v edici Gold společně na CD, ale to je již taky nějaký ten pátek a nemusí být ani toto balení právě na pultu či pod ním. Pokud byste jej však objevili, sáhněte po něm všemi deseti. Navíc by to nemuselo stát ani tolik peněz. Skvělá zábava je zaručena.

Na závěr snad ještě názvy jednotlivých dílů. Takže „The Secret of Monkey Island“ (Tajemství opičího ostrova) – mimochodem byl vyhlášen hrou roku 1990, „The Secret of Monkey Island: LeChuck’s Revenge“ (LeChuckova pomsta) a „The Curse of Monkey Island“ (Prokletí opičího ostrova).

P.S.: Odpusťte malý nedostatek v obrázcích, které jsou všechny pouze z druhého dílu série. Třetí díl již nemám a první jede pouze v DOSu a nepodařilo se mi již zprovoznit utilitu, kterou by se daly obrázky z této hry típat.

Hodnocení: 11/10 - bezkonkurenční zábava trvající už celé desetiletí