Soul Calibur V

Svého času bych na další díl Soul Caliburu stál mnoha hodinovou frontu před obchodem. Vzal bych si dovolenou, ulil se ze školy, kamarády bych nechal stát v prachu u škarpy. Prostě cokoliv, abych měl nové díly ruce a mohl pařit. V mé hráčské genezi figurovaly hlavně dvě mlátičkové série – Tekken a Soul Calibur. Jenže doba a lidé se mění, takže jsem na pátý díl frontu nečekal, dovolenou si nevzal, do školy už nechodím a s kamarády si zašel na pívo. SC5 jsem si pořídil až nyní, po mnoha měsících od vydání, což by bylo dříve naprosto nemyslitelné.

postscriptum51.jpg

Je chyba ve mně? Vyrostl jsem? Okoral?... ne, chyba je ve hře, v tom jak se série změnila, kam ji autoři kormidlují a v tom, že jsem už tak nějak dopředu věděl, že to nebude moc velká sláva. Bojovky jsou stále mou srdcovou záležitostí, to ovšem neznamená, že se z každého uvedení do obchodů musím nutně zbláznit. Obzvláště když mi zkušenosti jasně napovídají, že to co si autoři myslí, že je pro nás hráče super, já hráč jako až tak suprové nevnímám. Takže jsem si prostě počkal na slevu a nelituji. Za víc jak čtyři stovky ta hra fakt nestojí.

postscriptum52.jpg

Soul Calibur byla dlouhá léta série, která zachraňovala borcům z Namca jméno. Nevím tedy jak fanoušci v Japonsku, ale co se západu týče, tak Tekken od třetího dílu v lepším případě stagnoval (byť tedy musím přiznat, že nový Tekken Tag Tournament 2 jsem ještě nehrál) a jeho sláva více méně upadala. Na PS2 to ještě sem tam šlo a PSP díly byly vítaným doplňkem (ale ten bosák v posledním dílu – za to bych usekal někomu ruce!), ale to hlavní se dělo u Soul Caliburu. Nové, kolikrát velmi neortodoxní módy, možnosti oblékání postaviček, dokonce možnost tvorby fungl nových bojovníků. Pokrok šel mílovými kroky kupředu.

Jenže pak samozřejmě přišel next-gen a šlo to do kopru. Čert ví proč.

postscriptum53.jpg

 

Žeby zase nebylo dost peněz?

Pátý díl ve mně dělá dojem, že Namco zatraceně krutě zkrouhlo náklady na vývoj. Proč to? Tak předně se vůbec nemyslelo na singl část, která byla historicky už od prvního Sloul Blade velmi silnou částí hry a jíž se mohla série hrdě prsit vůči konkurenci.

postscriptum54.jpg

Singl v SC5 reprezentuje levně odbytý příběh dvojčat Patrocla a Pirrhy, přičemž Patrocla bych fackoval za jeho chování skoro až do konce a Pirrhu, tu krávu, by bylo lépe utratit snad hned na začátku. Scénář je psaný snad desetiletým dítětem, většinou je všechno odbyté kresleným obrázkem (a navíc mi vypadával zvuk – nebýt několika enginových animaček, asi bych dost rychle vypěnil), uděláte dvacet ne příliš obtížných zápasů za sebou a máte hotovo. Víc toho k vidění není, takže hurá na MP. Tak takhle tedy pánové NE!

postscriptum55.jpg

 

Příliš málo pro solitéra

Když odhlédnu od faktu, že story máte za maximálně dvě hodinky hotový, tak v celé hře jaksi kromě multiplayeru není co dělat. Pokud byste čekali, na nějaký Edge Master mod, ve kterém si můžete nahrabat peníze a za ně si kupovat oblečky, musím vás zklamat. Zde je vše řešené prostým levelováním s tím, že věci se vám postupně otevírají sami. Jenže abyste mohli levelovat, tak musíte donekonečna otravně bojovat ve variantě na Time Atak, nebo hrát multiplayer.

postscriptum56.jpg

Hraní multiplayeru by ještě celkem šlo, protože na bojovém systému se vlastně nezměnilo zhola nic a je i dnes velmi zábavný, ale člověk bohužel nemá u sebe dost často protihráče. Takže mu holt nezbývá, než jít do on-line klání a tady samozřejmě dost tvrdě narazí.

Osobě prostě nechápu, proč se i po tolika zkušenostech někdo obtěžuje dávat on-line do bojovek. Mlátičky jsou totiž extrémně citlivé na jakýkoliv lag a je na nich okamžitě všechno vidět. Jestli si myslíte, že nějaká střílečka je fakt citlivá, tak bych mu radil, zkusit nejdřív tohle a až pak něco blábolit. Na mém internetovém připojení jsem hrál už hromady her a v drtivé většině to nebyl problém. Ale bojovky, to už je jiná liga. Každopádně pro mne osobně jde o nehratelný a v zásadě nestravitelný pokus o multiplayer. Po několika pokusech jsem od něj jednoduše zbaběle utekl a opět nad ním zlomil hůl. Není nad živého oponenta.

postscriptum57.jpg

Tak jako tak mě SC5 ale nutí snažit se nějak vylevelovat, protože jinak je garderoba dost chudá – obzvláště ve srovnání s předchozími díly. I zde se totiž jako holá chlupatá řiť ukazuje, jak se vydavatelé snaží narýžovat nepatřičné zisky skrze doslova desítky DLC. Není to hezký pohled. Na druhou stranu, v tomto případě jde opravdu jen o kravinky, které na vlastní hratelnost vliv nemají, takže budiž.

 

A pokračujeme v osekávání

V minulém dílu tomu bylo trochu jinak. To co jste si navlékli na panáka, mělo vliv na jeho bojový výkon (váha, rychlost, výdrž). V pětce se od toho upustilo a já osobně si nejsem jist, jestli to je, či není dobře. Rozhodněte sami. Každopádně oblékání panáků má zde už jen opravdu kosmetický vliv a já v tom vidím další ořezávání.

postscriptum58.jpg

Velkou devizou série SC byly vždy zbraně. U posledních dílů se z jejich důležitosti začalo nepříjemně slevovat, ale to co předvádějí autoři nyní, to je fakt smutné. Na většinu postav totiž hlavně v začátku prostě nemáte co navěsit a když už se k něčemu dostanete, tak mezi jednotlivými kousky neexistuje rozdíl. Pamatuji, jak blahé paměti v prvním dílu člověk opravdu řešil, jestli si má vzít katanu dlouhou, ale pomalou, nebo radši nějakou, která má průměrný útok, zato má abilitu uzdravování. Nebo jestli to nemá risknout a uchopit Soul Blade mutaci zbraně, které měli velmi nepředvídatelné účinky, kolikrát i na samotného nositele…

No tak teď to je už všechno buřt. Je mi jasné, že různé statistiky zbraní dost rozhazovali systém a boj pak byl nevyvážený, ale je nutné podotknout, že SC nikdy nebyl turnajovou hrou, protože sám nikdy vyvážený nebyl! Tak a tímto jsme přišli o další unikátní featuru. Prostě super.

postscriptum59.jpg

Po odrolování titulků, jsem si říkal, co tam ti klucí Japonský celé ty roky vlastně dělali? Notabene když jich tam bylo tolik? Po několika letech práce a s tolika zaměstnanci přišlo Namco jen s krutým osekáním ve skoro všech směrech co se jen dá vymyslet. Přitom grafika je více méně stejná jako posledně (naštěstí si autoři tentokrát odpustili onen efekt „temně zářící okraje postav“, který ve mně vytvářel velmi ošklivé asociace), souboják není moc třeba řešit a technická stránka byla zvládnutá už posledně.

Místo aby nám hráčům přinesli něco fakt velkého, tak tu je nudný, hloupý a extrémně krátký singl. Zrušení vedlejších činností. Stagnace na poli tvorby postav. Zahození spousty specifikací a unikátností. Good work za ty roky, fakt good. Doufám, že si přišli alespoň dvakrát pro prémie.postscriptum60.jpg

SC5 je bojovka zaměřená čistě na multiplayer. Nic v ní není navíc, vše je oříznuté na kost a to je dost smutné, plus nechutně zpátečnické. Stále přetrvávají problémy ohledně nevyváženosti soubojů (to když se vám například na scéně objeví klackista Kilik, máte předem prohráno). Stále grafika arén na první pohled ohromuje, ale na ten druhý člověk zjistí, že je dost plochá, obzvláště ve srovnání například s posledním DOA. A v neposlední řadě tu je ten fakt, že série SC přešlapuje na místě, přičemž osekání není ten pravý způsob jak se někam pohnout. Tam kde konkurence nabízí solidní story a volnočasové aktivit, SC5 dává jen 1vs1 mlácení, což je vzhledem k historii dost tristní.

postscriptum61.jpg

Ne všechno je ale špatně – to jenom já jsem zklamán a znechucen tím, kam se série řítí, takže se tu veřejně ventiluji. Autoři si trochu pohráli s rychlostí hry. Vsadil bych docela vysokou částku, že tento díl je po hodně dlouhé době o trochu pomalejší, než předchůdci. To kvitují s povděkem, protože pak se dává velký důležitost na správné časování, kombinace a kryty místo tupého buttonmashingu, při kterém tak trpí ovladače. Stále jde ale samozřejmě o děsivě rychlou akci, se záplavou očitrhajících efektů. Jen se dá trochu lépe ukočírovat

postscriptum62.jpg

Sumasumárum Soul Calibur V je v sérii asi ten vůbec nejhorší díl, protože pro jednoho nabízí ještě méně, než historický díl první z PSX. V multiplayeru stále funguje skvěle, ale opět jen pokud máte živého protihráče. Já vím, že někteří z vás s tím nemají problém a hrají on-line dlouho a úspěšně, ale mě to prostě vytáčí do nebes a u tohoto typu hry si na plynulý framerate nenechám sáhnout. Ve výsledku tedy člověk prostě v pětce velmi brzy nemá co na práci – pokud ho samozřejmě nebaví do nekonečna mlátit soupeře v Time Ataku. Takže jen lehce nadprůměrná hra.

6/10

Diskuze (1) Další článek: 10 minut ve smrtících bažinách hry Metro: Last Light

Témata článku: , , , , , , , , , , , , ,