Téma: Sága Elder Scrolls 3/3, Morrowind – zmrtvýchvstání legendy

Morrowind. Vzpomeňte si na ten šok, když jste viděli první screenshoty a přečetli si první informace. Zdálo se neuvěřitelné, že se něco tak rozsáhlého podaří vůbec uskutečnit; existovaly obavy, zdali nepůjde o stejný malér, jakým byl Daggerfall. Po sedmi letech vývoje ale nakonec spatřilo světlo světa jedno z nejlepších RPG herní historie. Pojďme si jej společně pořádně připomenout!

Navštivte stránky Morrowindu hostované na Doupěti!

Morrowind právě vyšel ve speciální edici!

Na předvánoční trh se prostřednictvím distribuční společnosti Playman dostala jedna z nejlepších kompilací loňského roku, TES: Morrowind GOTY (Game Of The Year) edition. Zakoupením této kompilace se vám tak do rukou dostane nejlepší hra roku 2002 společně s oběma datadisky, které rozšiřují čas strávený ve výjimečném RPG světě o řadu nových lokací, příšer, zbraní, brnění a úkolů.

Balení TES: Morrowind GOTY edition obsahuje:

  • 3x CD:
    TES III: Morrowind + constructor set
    TES III: Tribunal
    TES III: Bloodmoon
  • 3x manuál
  • 1x tištěná mapa světa The Elder Scrolls III

Hru můžete za 1.699,- Kč zakoupit v našem internetovém obchodě Doupě na Vltavě, konkrétně ZDE

Po rozporuplném druhém dílu ságy The Elder Scrolls, Daggerfallu, se zdálo, že Bethesda tento projekt na dlouho opustila. Přeci jenom vydání nejchybovější hry v branži vás donutí trochu se stáhnout. Smysl stvoření akčně adventurního, styl Tomb Raidera kopírujícího počinu The Elder Scrolls: Redguard mi lehce uniká, neboť se jednalo o průměrný titul, naprosto se odlišující od charakteru prvních dvou dílů ságy, jenž navíc velmi rychle zmizel v propadlišti dějin. Není tedy divu, že Bethesda onu hru raději nezapočítala mezi ostatní Elder Scrolls, přestože Redguard nesl tento název - ani já se tímto pokusem zabývat nebudu.

Zdaní ovšem někdy klame, a tak potichoučku začal vznikat třetí díl ságy. Měl využít nejnovějších technologií, nabídnout všechno to, co minulé díly - ale především měl napravit z hlediska chybovosti reputaci nejen Elder Scrolls, ale i Bethesdy samotné. Spousta fanoušků po celém světě přivítala oznámení pokračování jejich oblíbené RPG série s radostí, avšak také s nemálo obavami. Ambice vývojářů opravdu zarážely a zdály se k neuvěření. Přesto se o Morrowindu napsalo ještě před vydáním snad více znaků textu, než obsahuje samotná hra (a ta je dost rozsáhlá), mnoho lidí si jej předobjednávalo na internetu, až konečně po tisíci a jednom screenshotu se TES3 dostala na začátku června 2002 i na pulty obchodů v České republice.

Pamatuji si, jako by to bylo dnes, cestu z centra Brna domů s vytouženou krabicí, které vévodil jednoduchý a úderný nápis. Pročítal jsem manuál a přemýšlel o nejvhodnější kombinaci schopností pro svou postavu – mimochodem nenašel jsem ji doposud, neboť každá má něco do sebe. Venku nebylo moc pěkně, takže mi ani trochu nevadilo usadit se nadlouho před počítač a zapomenout na vše kolem sebe. Pak už jen instalace, kliknutí na New Game a…

  

No co, na zbytek zbroje nezbylo * Vstupní brána do prastaré metropole Vivec * Veď mě dál, cesto máá…

Dech beroucí start

Morrowind vás měl uchvátit svým atmosférickým zpracováním od samého začátku. Intro bylo pojato jako váš sen; průlety nad herním světem překryté červeně zbarvenými svitky a podivný ženský hlas slibující vám zvláštní úlohu v nastalém dění a ochrannou ruku, jež nad vámi bude držena. Nu, aspoň toho prvního se rozhodně dočkáte. Po chvíli procitáte na palubě lodi, až po chvíli vám dojde, že je vězeňská. Kolega zločinec vám oznámí novinku – snili jste… a mimochodem vaše cesta je u konce. Poté se zeptá na vaše jméno a tvorba postavy začíná.

  

Dobré ráno, slunce právě vychází * Úchylné domečky úchylných týpků z Televani * Au, to bude bolet… Jde jen o to, koho

Vzápětí přichází strážný a odvádí vás na palubu. Přichází šok. Ani si nevšimnete, jak hrozivě vám spadl framerate, a jen se budete kochat pohledem na sluncem zalité pobřeží u vesničky Seyda Neen. To, nad čím jste mohli léta slintat na obrázcích, se najednou hýbe na vašem monitoru. Precizně zpracované postavy a synchronizaci s mluveným slovem jste již viděli v podpalubí, avšak na to, co přijde s prvním exteriérem, vás nemohlo pranic na světě připravit. Fantastická vodní hladina (na chvíli zapomeňte na HL2, to tehdy nebylo:-)), prazvláštní houbovitá flora, téměř fotorealistické domečky s kouřícími komínky, korzující postavičky, drsně se tvářící stráže…

  

Zvláštní obydlí Redoran stylu * Tohle uvidíte v okamžiku, kdy bude hotová vaše postava a hra skutečně začne * Krásný rybníček s hladovou rybičkou

Na lávce u lodi vás zastaví voják, ptající se na váš původ. Zadáte tedy rasu, vyberete si pohlaví, obličej a vlasy a hurá do kanceláře k finální fázi propuštění. Tam je na vás vyplnit jakýsi formulář. Buď s pomocí oficíra, nebo sami. Zvolit si můžete jedno z jedenadvaceti povolání, tradičně rovnoměrně rozdělených mezi bojové, kouzelné a zlodějské. Správný hráč si ale jistě stvoří povolání vlastní. Zde můžete být lehce zklamáni zjednodušením oproti Daggerfallu, avšak postupem času vám systém jistě začne vyhovovat.

  

Kouzlo Water Walking se často hodí * Usměvavý strážce se brzy přestane usmívat * Noční obloha s dvěma měsíci

Vyberete tedy pět primárních a stejně tolik sekundárních vlastností, které jsou pro vás nejdůležitější. Základní hodnota je 30, resp. 15, ze sta a k ní se ještě přičtou rasové bonusy a sympatických pět bodíků, pokud schopnost spadá do oblasti vašeho zaměření (bojovník, zloděj, mág, překvapivě:-)). Jinak na postup o úroveň stačí zvýšit tyto vlastnosti o deset bodů, oproti patnácti v Daggerfallu. Pak už zbývá jen výběr znamení, v němž se vaše postava narodila (=další zvláštní schopnost) a hra je vaše.

Neuvěřitelná interaktivita prostředí

Už v následující místnosti si všimnete ve hrách ne příliš obvyklému jevu. Téměř všechny předměty v poličkách, na stolech, podlaze a tak různě totiž jsou do prostředí umístěny ručně a jako takové je lze bez problémů sebrat (pokud vás nikdo nevidí…:-)). Nejedná se tedy třeba o texturu nebo odfláknuté nízkopolygonové modely. Od první chvíle na vás Morrowind působí dojmem fascinující preciznosti zpracování. Vzbudí ve vás mnoho vzpomínek na dungeony ze staré školy, postavené mnohdy na postupech, jež byly jakoby už dávno zapomenuty. To si uvědomíte hned při první příležitosti, kdy budete obchodovat a bude vám umožněno smlouvat. Jak dlouho jsme tohle v RPG neviděli?

  

Že by Krušné hory? * Já, moje daedrická die-katana a helma značící můj významný post u Redoranu… * …a moje sídlo

Váš úžas jistě bude nekonečný, vezmete-li v úvahu, že naprosto vše je do hry umístěno ručně, pomocí podobného editoru, jaký je ten, jež vám tvůrci dali k dispozici na druhém CD v balení se hrou. Náhodně se vybere jen obsah většiny truhel a obvykle i konkrétní příšera na dané lokaci. Pokud se rozhlédnete po světě Morrowindu, pochopíte, proč vývoj hry trval tak neuvěřitelně dlouho. Jen si zkuste představit tvorbu jednoho malého pokojíku. Věřím tomu, že to mnoho z vás také zkusilo, soudě podle počtu krásných českých plug-inů. Jednoduše jsem si jistý, že na vás udělají dojem detaily jako mince nasloupečkované na stole či krásně vyrovnané šípy v obchodě…

Konečně epický příběh

Pravda, na začátku to tak rozhodně nevypadá. Jediné, co víte, je, že jste byli na přímý příkaz samotného imperátora propuštěni z věznice a vysláni na vzdálený ostrov Vvardenfell, kde s vámi rozhodně nikdo nejedná jako s trestancem, dokonce dostanete i nějaké to menší kapesné do začátku. Následně jste s balíčkem odkázáni k nějakému chlápkovi, který bydlí v nedalekém městečku. Neznalí svého osudu a dávného proroctví, jež má změnit váš život, se tak tedy vrháte do víru dění, abyste nakonec, jak už to tak bývá, zachránili celý svět. A nebo taky ne. Můžete se na všechny chladnokrevně vykašlat a budovat si kariéru v některém z mnoha různých cechů, či se jen tak potulovat a shromažďovat poklady. Nikdo vás nikdy nebude do ničeho nutit.

  

Tak takhle vypadá Vivec * To bude něco, až ten šutr spadne… * Pravděpodobně první město, které navštívíte – Balmora

Jak již jste si jistě zvykli v Daggerfallu, můžete si i zde číst hromady starých svitků a knížek, zkoumat dávné legendy, proroctví či divadelní hry. Objem textu, kterým se můžete, pokud chcete, zaobírat, je vskutku obdivuhodný. Navíc se mnohdy sběr informací v knihovnách vyplatí – navede vás k artefaktu, přiučí vás historii Vvardenfellu, nebo vám odhalí něco z vaší úlohy v běhu dějin.

  

Chrám v Mournholdu * Ordinator – bdělý strážce pořádku * Zde je vidět známé světélkování kouzelných věcí, později použité např. u datadisku k Dungeon Siege

Kromě hlavní dějové linie dokázal Morrowind rozehrát spoustu vedlejších epizod – budete překvapeni vztahy mezi mnohými postavami, které potkáte. Můžete tak na chvíli dělat poslíčka dvou kuriózních milenců – bohaté měšťanky a charismatického lupiče, jenž ji okradl. Můžete lehce ztřeštěné ženě doručit její ztracenou zásilku čtyřiceti polštářů pro její dvoupokojový byt, kterou naleznete ve vraku na druhé straně herního světa. Můžete zasáhnout do mnoha připravovaných sabotáží, spiknutí, nájemných vražd a spousty jiných věcí. A vždy bude jen na vás, jak se zachováte. Pokud ve hrách hledáte co největší volnost, Morrowind je pro vás.

Buďte, čím chcete

Morrowind, podobně jako před tím Daggerfall, nabízí zajímavý systém cechů, do něhož je dobré proniknout. Cechy můžeme rozdělit na tři frakce – imperiální (hájí zájmy imperátora), dunmerské (cechy temných elfů; vévodí jím tři velkorody) a „záporňácké“ (6th House a vampýrské skupiny). Každé povolání se tak může profilovat a vyvíjet „mezi svými“. Je jasné, že statný bojovník se bude především věnovat Fighter’s Guild, ale jistě se přidá i k velkorodu Redoran – dunmerské obdobě bojovnického cechu. Podobně je to i s ostatními povoláními. Postup v ceších je kromě plnění úkolů dán vlastnostmi vaší postavy, takže získání nejvyššího postu v téměř všech bude chvíli trvat. Mimochodem díky nepřátelství některých cechů je vám znemožněno být šéfem všeho (přeci jenom když vyvraždíte koncil cechu, tak vás do jeho čela nemá kdo zvolit…:-)). Mimochodem titul velmistra v některé z gild je teoreticky možný už na páté úrovni. Můžete to zkusit;-).

  

Sochařské ztvárnění bájného souboje Almalexie * Sloup. Ne, šplhat po něm nejde * Rozsáhlost interiérů vás leckdy ohromí

Vůbec vztahy mezi cechy jsou zajímavé. Zjistíte tak například, že velkorody Hlaalu a Redoran jsou zarytí nepřátelé, ačkoli se varují otevřených konfliktů, zatímco třetí velkorod šílenců kouzelníků Televani na druhé dva nehledí a raději se kočkuje s imperiálním cechem mágů, který má podporu cechu bojovníků, s nimiž má dobré vztahy Redoran, proti kterému pomáhá rodu Hlaalu Cammona Tong, jenž však nemá nic společného se společenstvím Morag Tong – to je pro jistotu proti všem – a aby toho nebylo málo, tak se do všeho snaží vnést pořádek Imperiální legie a kult, za asistence Templu, jejichž snahy však kazí přítomnost Šestého rodu a existence mocného Dagoth Ura; navíc staré pořádky ruší Twin Lamps svou snahou osvobozovat otroky. No myslím, že jsem už zapomněl jen na vaše členství v císařské rozvědce známe pod názvem Blades. Jo a ještě v datadisku je Dark Brotherhood a… raději toho necháme, co říkáte?

Jeden svět nestačí

Přes ohromující množství úkolů, hromadu měst a vesniček, mnoho čtverečných kilometrů exteriérů, tisíc a jeden dungeon, takřka nekonečné možnosti a hlavně nepočitatelně hodin čistého herního času jakoby se autorům zdálo, že udělali málo. Do roka a do dne od vydání pohádkového Morrowindu se hráči kromě kvanta nejrůznějších plug-inů (některé dokonce přímo od Bethesdy) dočkali dvou rozsáhlých oficiálních datadisků. Tyto si byly podobné jako den a noc – v každém jste našli něco úplně jiného a u obou jste se dokázali dokonale bavit… Když nad tím tak přemýšlím, tak důvodem k jejich vytvoření asi nebyla nespokojenost s původní hrou, ale mnohem přízemnější pohnutky, nicméně to nikterak nemění fakt, že se jedná o skvělou práci.

  

Fort Frostmoth – vítejte na Soltsheimu * Perníková chaloupka? * Ne, tohle fakt není fotka

První v pořadí je Tribunal. Více znalým Morrowindu mohlo začít vrtat hlavou, jestli bude mít něco společného s legendárním morrowindským tribunálem. Jakmile se tito lidé dozvěděli (či dozvědí ode mě), že se setkají s Almalexií i Sotha Silem, bylo (bude) jim jasné, že je skutečně doplněna mariášová trojka s Vivecem a může začít božské dobrodružství. Ostatní konečně vědí, co znamená zkratka ALMSIVI. Skoro přesně rok po vydání Morrowindu jste si mohli nainstalovat datadisk druhý – Bloodmoon. Do hustých kožešin a sněhu halené CD přineslo nádherné příhody s atmosférou dávných severských legend…Pojďme si tedy nyní probrat datadisky postupně podrobněji.

Stokovitý Tribunal

Přívlastkem rozhodně nechci nijak poukazovat na kvalitu – pro tuto hru se nehodí – jde mi jen o vystihnutí charakteru většiny lokací v prvním datadisku. Ten si vás obdobně jako původní hra získá hned svým začátkem; po instalaci totiž váš první odpočinek vyústí v napadení ne zrovna slabým vrahem z cechu Dark Brotherhood. Znalci Daggerfallu již vědí, s kým mají tu čest. Po prozkoumání toho, co měl útočník k večeři, vám nezbude nic jiného než vypravit se na pevninu, konkrétně do městečka Mournhold a přijít všemu na kloub. Odkrývá se tak před vámi krajně zajímavý příběh plný intrik, dávných tajemství, nelehkých soubojů a fantastických odhalení.

  

Precizní grafické zpracování je vidět všude * Na vlkodlakovi si dali v Bethesdě záležet * Trůnní sál vytesaný do ledovce? Proč ne…

Svět datadisku na první pohled vypadá velmi malý – město má jen čtyři nevelké čtvrti, avšak pod ním se skrývá tak veliký podzemní systém, že se jistě zeptáte, jak a na čem město vlastně stojí. Nezbývá než uznat stokám jejich osobité kouzlo. Bohužel však Tribunal není příliš „challenging“ pro postavy na vyšších úrovních – optimum je do dvacáté, což je nemnoho – a to je vlastně jeho jedinou větší nevýhodou. Nerejpaly jistě potěší spousta nových úkolů, postav, zbraní jak obyčejných, tak i unikátních, kvalitních zbrojí a mnoho dalšího. Nemá cenu pochybovat, datadisk stojí za to.

Zasněžený Bloodmoon

Schopnosti, bez kterých je na světě hůř

ZBRAŇ

Je v podstatě jedno, kterou si vyberete, nějaká to nejspíš bude muset být. Short Blade můžete s klidem ignorovat, dále vězte, že Long Blade je nejobvyklejší a nabízí vyrovnané vlastnosti (rychlost, zranění…), sekery jsou nejsilnější (Daedric Battle Axe může dát damage až 80 oproti 60 u Daedric Die-Katany), zato Blunt Weapons lehce ztrácí – snadněji však srazí oponenta k zemi. Zajímavou volbou je i používání luku – časem se z něj stává smrtonosná zbraň.

ZBROJ

Běhat jen tak v tričku a trénovat Unarmored sice vypadá hezky, ale efektivní to rozhodně není. Ze zbrojí se pro začátek nejvíc hodí Medium či Light – Orcish či Adamantium nabízí výbornou obranu a navíc váží málo (druhé jmenované obsahuje oficiální plug-in, v původní hře není). Pokud jste navíc ochotní riskovat, můžete viveckým ordinatorům uzmout Indoril, avšak potom se jim raději na očích moc neukazujte. K Light Armor: Glass sice nabízí vynikající design, obranu i hmotnost, avšak vzhledem k tomu, jak ho můžete ze začátku jednoduše získat, je lepší ho prodat a peníze vrazit zčásti do kvalitní Medium Armor a zčásti do trénování. Jinak počítejte s tím, že časem přejdete na Heavy Armor – to bude v době, kdy už unesete o mnoho víc, než jen kompletní zbroj.

SPEECHCRAFT

Řadím hned na třetí místo. Je to schopnost, kterou budete používat od začátku do konce hry, usnadní vám řešení tolika úkolů, že se rozhodně nevyplatí ji opomenout. Její spektrum využití je vskutku široké – ať již budete podlézat vlivným lidem Vvardenfellu, aby posloužili vašim cílům, nebo budete někoho provokovat k útoku na vaši osobu (když ho pak zabijete, nebudete trestáni, protože jste se bránili), Speechcraft vždy poslouží výborně.

BLOCK

Použití štítu se rozhodně hodí. Kromě toho, že úspěšný blok štítem způsobí, že nebudete zraněni (pozor, kouzlo ve zbrani vás zasáhnout může), štít je další věcí, do níž můžete zaklít nějaký ten konstantní kouzelný efekt (btw. umožňují ho kameny s dušemi příšer Golden Saint nebo Ascendent Sleeper).

TROCHA MAGIE

Z magických schopností si vyberete podle toho, na co chcete kouzla využít. Těm, co by si chtěli hrát na zloděje, ale bojí se, že kombinace Stealth a Security je moc nejistá, můžu doporučit Alteration (otvíraní zámků, ale také dýchání pod vodou, chození po vodě, levitace /nezbytná!!!/ apod.) a Illusion (Chameleon /při Chameleon 100% jste schopni úspěšně krást i za přítomnosti několika osob, zejména proto, že kouzlo při vykonávání různých akcí neskončí, jako neviditelnost/, dále třeba paralýza). Pro válečníky se pak hodí Restoration (léčení, posilovací kouzla), pro všechny je dobrá škola Destruction (kouzlo „plant a tree“ sem skutečně patřit nebude). Ostatní školy magie jsou vcelku na nic, pokud z nich budete potřebovat nějaké kouzlo (jako třeba Soultrap, Mark nebo Recall), koupíte nebo vyrobíte si kouzelný amulet (prsten, trenky…), který dané kouzlo umí seslat.

Nástup druhého datadisku se zdá být o mnoho méně efektní. Jakmile však dorazíte lodí z Khuulu k přístavišti u pevnosti na jihu ostrova Soltsheim, dějišti Bloodmoonu, změníte názor. Z hlediska exteriérů druhý datadisk nabízí přesně to, co chybělo Morrowindu – rozsáhlé lesy, výraznější řeky, jezera; to vše navíc v atraktivním zimním provedení. K tomu přidejte dvě výrazné příběhové linie a máte slušnou porci zábavy. Síla a počet nestvůr je navíc přizpůsobena silnějším postavám, čili i okolo padesáté úrovně má Bloodmoon co nabídnout.

Pokud vám nestačí jeden dům někde na Vvardenfellu (postaví vám ho váš velkorod), můžete se přidat k těžební společnosti, díky níž vznikne na Soltsheimu zbrusu nová vesnice i s vaším obydlím. Těžiště Bloodmoonu je ale v dávné legendě, která předpovídá konec světa s doprovodným zrudnutím menšího z dvou měsíců putujících po Tamrielské noční obloze (proto název Bloodmoon). Původcem katastrofy nebude nic menšího než hejno vlkodlaků. V rámci příběhu se dokonce nakazíte lykantropií a pro hru není nutné se z ní vyléčit (je to však lepší, protože přístup k vlkodlačí podobě stejně časem získáte a to řízený, nikoli samovolný, ovlivněný úsvitem a soumrakem). Příjemnou novinkou také byla přítomnost FMV sekvencí doprovázejících příběh.

Proč jít jen dopředu, když to jde i zpátky

Bohužel však Morrowind učinil mnoho ústupků oproti Areně a hlavně Daggerfallu. Nedočkáme se ani koně, ani vozíku, ba ani bank a vlastní lodi. Reputace u jednotlivých cechů není propojena s ostatními. Velmi zjednodušen byl soubojový systém (nyní stačí jen mačkat myš – i když určitým způsobem). Zrušeny byly výchozí výhody a nevýhody postavy. Naprosto změněn byl systém výdrže. A co je asi nejhorší – v některých ohledech přestal svět TES působit jako svět živý. Je to proto, že postavy prostě dřepí na svých místech, anebo pobíhají po okolí, ale nejdou domů spát, nejdou po práci do hospody, nejdou se projít na procházku nebo třeba na záchod (no to už je asi extrém). Zapomeňte na noční vloupačky do obchodů – stejnou šanci budete mít v pravé poledne.

Je sice pravdou, že je Morrowind neuvěřitelně rozsáhlý, fantastický a nabízí spousty možností, avšak doplnění výše zmíněného by bylou už jen třešničkou na dortu (tedy až na scripty starající se o denní režim postav). Gothic však dokázal, že něco takového je i v dnešní době, kdy se kvůli grafice počítá každé procento výkonu, možné. Proč tedy výše zmíněné věci nejsou i v Morrowindu, zvláště, když byly použity v předcházejících dílech, je lehce nepochopitelné. Morrowind nepůsobí atmosférou svých předchůdců – působí atmosférou vlastní, jinou; zdali lepší či horší, to je na rozhodnutí každého z vás. Pravdou však zůstává, že za pár let budete na Morrowind vzpomínat a říkat svým potomkům: „Jó to Morrowind, s tak komplexní hrou by sis ty hlupáčku neporadil.“

Mimochodem, je jasné, že všechny ústupky od hardcorovosti byly učiněny právě kvůli zpřístupnění hry širšímu publiku. Paradoxem tedy zůstávají výtky vůči Morrowindu ohledně přílišné svobody, kterou hráči dává, a ten pak zmateně bloudí světem, nevěda, co dál. Není tomu tak, hra vám vždy přesně řekne, jak dál. Na vás je jen si vybrat, od koho si to necháte říct, komu dovolíte, aby vám do toho mluvil, a koho nakonec poslechnete. Volnost, jak má být.

All is hand-made, all is so cool – this game won’t play only a fool

Co „naenchantovat“ za konstantní efekty?

Až budete mít hodně peněz, asi budete přemýšlet, jakými kouzly vybavit věci, co máte na sobě (pokud jsou nemagické, samozřejmě). Jistě brzy dojdete k názoru, že ideální by bylo použít duši Golden Saint nebo Ascendent Sleeper a dopřát si nějaký ten trvalý účinek. Jaký ale? Ze svých zkušeností jsem přišel na to, že kombinací kalhot, košile, amuletu, dvou prstenů (vše nejdražší, tedy exquisite), štítu a nejspíš ještě něčeho, jde dosáhnout v součtu trvalého sanctuary 100. Co to znamená? Sanctuary ovlivňuje pravděpodobnost, že vás protivník v boji trefí. Jinými slovy sanctuary 100 znamená téměř (zdůrazňuji téměř) nezranitelnost. Nemějte ale strach, že byste si zkazili hru. Datadisky vám ukážou… ;-)

Btw. Jak získat duši na konstantní efekt?

Sehnat dostatek duší na vaše magické hrátky by bylo nadlouho. Ideální je tedy navštívit jednoho spolubydlícího slavné Lady Teranny v Tel Branoře a koupit od něho kouzlo Summon Golden Saint. Jakmile znáte efekt, můžete do amuletu zaklít na vyvolání toto kouzlo s délkou trvání okolo jedné minuty. Na tento úkon můžete koupit/ukrást soul gem z Winged Twilight u Elabedir v Balmorském cechu mágů. (Pokud ho ukradnete, tak vám Elabedir nikdy nenaenchantuje nic pomoci Great Soul Gemu, takže pozor nato.) Nu a pak již jen vyvolejte Golden Sainta, zakouzlete na něj Soultrap a jak kolem něj (ní?) uvidíte bílé hvězdičky, tak příšerku zabijte. Dejte však pozor, abyste měli v inventáři jen Great Soul Gemy a náhodou nevyplýtvali duši na bezcenný nižší kámen (to by se však nemělo stát). Mimochodem dobře se připravte, Golden Saint není máčka a umí odrážet kouzla, takže si dejte pozor, pokud vaše zbraň dává nějaké magické zranění – stalo se mi, že jsem díky své Daedric Die-Kataně +87 Fire damage spáchal třemi údery efektní sebevraždu.

Morrowindu můžete vytýkat ledacos, nic to ale nezmění na faktu, že nad touto hrou lze strávit desítky, ba i stovky hodin, a pořád jde objevit něco nového, splnit úkol, který ještě nebyl splněn, projít dosud nevyčištěný dungeon… A když už opravdu nebudete vědět co, vyjdete si za město natrhat kytičky, z nichž následně v teple svého sídla budete míchat nejroztodivnější lektvary. Otrlejší si můžou udělat třebas vlastní pálenku:-).

The Elder Scrolls: Chapter 3 – Morrowind je RPG ze staré školy, přestože se maskuje za nejlepším grafickým zpracováním svého druhu. Nabízí vám širokou možnost vlastní seberealizace. Tuhle hru můžete skutečně žít nebo „jen“ hrát svou roli, jak nejlépe to umíte. Dá vám možnost stát se postavou z vaší oblíbené fantasy knížky, filmu, nebo třeba vašich snů – vždyť kde jinde si můžete zkusit být obratným zlodějíčkem, který se v noci plíží po střechách domů, mocným mágem, jenž několika kouzly porazí boha Viveca, nebo největším válečníkem, třímajícím v bitvách kladivo těžší, než je on sám. Troufal bych si říct, že kdyby se měl Morrowind trošku výrazněji než malinko přiblížit zažitému reálu, musela by Bethesda stvořit nějakou paralelní dimenzi k našemu světu. Tak to je.

Nu a mě už zbývá jen poděkovat vám za vaši přízeň a čas věnovaný mému miniseriálu o „nejlepší západní RPG sérii:-)“. Doufám, že jste si spolu se mnou příjemně zavzpomínali na chvíle strávené u Elder Scrolls. Pokud se jen na chvíli k těmto hrám vrátíte, nebo dokonce začnete přemýšlet o jejich prvním zahrání, pak moje články splnily dokonale svůj účel – představit vám slávu starých dungeonů v její nejryzejší podobě.

Diskuze (12) Další článek: Stahujte oficiální sestavy do NHL 2004

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,