The Legend of Zelda: Link's Awakening - ukázkový remake | Recenze

Série Legend of Zelda existuje už od roku 1986, kdy vyšel první díl na konzoli NES. Tolik do minulosti se ale dnes vracet nebudeme. Zastavíme se v roce 1993, kdy na GameBoy a následně na Game Boy Color vyšla původní verze The Legend of Zelda: Link’s Awakening. Některé díly této série si na Switchi můžete zahrát v rámci předplatného Switch Online, ale v případě tohoto titulu na to Nintendo šlo trochu jinak. Vzali původní verzi a předělali ji do moderního kabátku, který jí neuvěřitelně sluší.  

Animovaných filmečků je ve hře pomálu

Když už jsme u toho, můžeme si rovnou rozebrat grafické zpracování. Pokud jste hráli více dílů z této série, tak vám jistě neuniklo, že stylizace každého z nich se velmi liší. Link’s Awakening není výjimkou. Celý zdejší ostrov je pestrobarevný a osázený plastovými objekty. Postavy, na které během tohoto dobrodružství narazíte, stejně jako Link vypadají spíše jako postavičky z deskovky. Vše je udělané ve 3D, a i když je pohled kamery izometrický většinu hry, nemusíte se bát toho, že byste do některých částí prostředí kvůli úhlu neviděli. Kamera se v takových situacích natáčí tak, abyste viděli vše, co je třeba. 

Stylu hry toto zpracování opravdu sedí. Pokud jste hráli původní verzi, budete tady jako doma, protože po stránce hratelnosti a designu světa se změnilo naprosté minimum. V tomhle ohledu Nintendo bezpochyby mířilo na nostalgii u starších hráčů. Nintendo se zkrátka snažilo co nejvíce zachovat dojem z původní verze, ale přeci jen ji trochu zmodernizovali. Hraní je tedy příjemné i na poměry dnešních titulů. Link's Awakening je ale díky modernímu zpracování bez problému přístupný i pro nováčky. 

Krom grafiky byl předělaný také soundtrack, který zní skrz celou hru. Jak už to u her od Nintenda bývá, tak nemá chybu. Je to také to jediné, co kromě zvukových efektů během hraní uslyšíte. Postavy totiž nemají dabing, takže nezbývá nic jiného než čtení dialogů. Není jich mnoho, ale některé z nich jsou tak zásadní, že bez nich bude průchod hrou tuhý oříšek.  

Do děje vás zasvětí sova, která vás nedlouho po Linkově ztroskotání na ostrově přijde navštívit. Po velké bouři se ocitl neznámo kde, a aby se dostal z ostrova pryč, musí probudit Wind Fish. Zprvu to sice moc nedává smysl, ale Link se jako obvykle na nic neptá a prostě jde na věc. Postupně se od obyvatel ostrova dozvídáte víc a víc, přičemž zdejší slečna Marin vám v tomhle pomůže nejvíc.  

Ve výsledku to tedy znamená najít osm hudebních nástrojů, které Wind Fish zvládnou probudit. Každý z nich se skrývá v jiném dungeonu a střeží ho boss. Samotný souboj s hlídacím monstrem není nic náročného, ale výzva je se do takového dungeonu vůbec dostat. 

K některým schopnostem se dostanete až časem. Link například ze začátku neumí plavat

Z počátku vás hra docela vodí za ruku, ale to rychle přestane a musíte se spolehnout jen na okolní rady a vlastní vynalézavost. S každým dalším nalezeným speciálním předmětem, díky kterým získáváte nové schopnosti, počet možností narůstá. Vždy je správná ale jen jedna.  

S tímhle jsem měl menší problém. Chápu, že Nintendo s Link's Awakening cílilo na hráče původní verze a snažilo se co nejvíce zachovat jeho původní identitu. Když už ale dělali kompletní předělávku, vůbec bych se nebál do toho sáhnout o trochu více. I když se tak jedná o moderní remake, jsou v něm vidět designové chyby, kterých se mohli tvůrci v této verzi bez problému vyvarovat.  

K vejci se dostanete už na začátku hry, ale probudit se vám ho nepodaří

Jak jsem již zmiňoval, je dobré se věnovat i konverzacím s postavami, které nejsou v hlavní příběhové lince úplně zapojené. Je to z toho důvodu, že se skrz ně můžete dostat k informaci, bez které se k probuzení Wind Fish neprokoušete. Tohle se děje hlavně ve druhé polovině hry, kdy se může stát, že bloudíte po dungeonu, nevíte jak dál, zkusili jste všechno. Pak tedy přichází na řadu možnost, že potřebujete nějaký další předmět nebo jste zkrátka něco vynechali. Opravdu není nejlepší pocit, když hodinu bloudíte chodbami zbytečně, protože jste si zapomněli popovídat s kozou z vesničky zvířat. Během úvodní fáze hry se bez podobných věcí v klidu obejdete, ale pokud je budete míjet, zkrátka se k nim časem budete stejně muset vrátit.  

To je vlastně docela obvyklá činnost v Link’s Awakening. Vracíte se do starých známých oblastí. Nijak zvlášť mi to ale nevadilo, protože ostrov Koholint na pohled vypadá hezky a nemá zase tak velkou rozlohu, aby pochodování tam a zpátky bylo otravné. Navíc se v průběhu hry odemkne i možnost rychlého cestování, takže se přesuny ještě urychlí.  

Ne všechno se ale týká hlavní příběhové linky. Na vedlejší questy sice úplně nenarazíte, ale třeba takovému sběru mušlí nebo zdejší variaci na herní automaty se občas vyplatí věnovat pozornost. Pokud nasbíráte dostatek mušlí, čeká vás odměna. U druhé možnosti si pak snadno a rychle můžete nafarmit potřebné množství rupií, když se vám je zrovna nechce hledat v trávě.    

I přes to, že mám k Link’s Awakening výtky, musím uznat, že se to Nintendu opět povedlo. Tímto remakem dokázali, že hra s jednoduchými principy může v i dnešní době bez problému fungovat, a ještě k tomu sklidit masivní úspěch. Podle prvních odhadů má startovní týden prodejů ještě lepší než Super Mario Maker 2, který vyšel před pár měsíci. Vůbec bych se nedivil, kdyby v podobném stylu přicházely další předělávky i z ostatních značek. Nintendo v tomto ohledu má velkou zásobu titulů a je tedy jen na nich, po kterém sáhnou. Pokud mám zůstat u Zeldy, co takhle Wind Waker?