Three kingdoms: Fate of Dragon – perla mezi strategiemi

Stručný popis téhle hry by mohl znít – změňte kámen po kameni dějiny starověké Číny v propracované real-time strategii od OverMax Studio. Jako stručný úvod by nám tato jedna věta mohla stačit, ale pro popsání všech možností, které tato vynikající a svým způsobem i výjimečná strategie nabízí, je to rozhodně málo.

Začnu netradičně – nejprve se totiž chci přiznat: Realtime strategie nehraji nijak často a do dnešních dní jsem nepochopil, proč by mne měl kterýkoliv C&C zaujmout a vytrhnout od poklidné pařby Thiefa. Můj názor se pevně opírá o dohrání Duny 2 a zjištění, že krom grafiky a jednotek se pak už nic nezměnilo... (teď jsem si zase nadrobil na slušnou debatu pod článkem... ale nic ve zlém – každému, co jeho jest). Z RT strategických her mne vlastně zaujaly až věci jako Starfleet Command nebo Commandos.

A tak po tomhle úvodu jistě překvapí zjištění, že recenze je na čistokrevnou RTS hru a co překvapí ještě více, bude patrně hodnocení, protože TKFoD se povedlo mne zaujmout na velice dlouhou dobu. Ale dost již o mých pocitech, vzhůru na recenzi:

Ani dnes neporušíme klasické, zaběhnuté schéma příběh-features-technika a pochopitelně začneme příběhem.

Fate of Dragon je postavena na historických souvislostech a snaží se celkem věrně navodit atmosféru staré Číny druhého století našeho letopočtu. Zde po smrti císaře Linga okolo roku 184 nastává boj o vládu a moc. Čína je rozdělena na teritoria ovládaná moci chtivými lordy. Tři nejmocnější vojevůdci – Liu Bei, Cao Cao a Sun Quan – se snaží rozdrtit své protivníky a uchvátit nebeský trůn. Situace jako stvořená pro počítačové zpracování… Na začátku se rozhodnete pro svého favorita a pomůžete mu získat trůn. Jednotlivé charaktery se od sebe pochopitelně diametrálně liší, a tak můžete vyrazit na cestu pokroku a umírněného válčení s Liu Beiem, či naopak dát přednost hrubé síle (Duna jako vyšitá…).

Až potud tedy zatím nic světoborného, ale teď to přijde. Co totiž dělá tuhle hru velice originální je systém dvou map. V jiných RTS dostanete k dispozici jedinou mapu, na které je možno stavět, a s tou si musíte vystačit – stavba budov i jednotek tak i boj se odehrává zde a tak vaše město bude vždy vypadat spíše jako změť budov, než jako reprezentativní centrum říše... V TKFoD je ale všechno jinak – k dispozici jsou dvě mapy: jedna k veselé výstavbě města a druhá (kde je celé město interpretováno jednou budovou) představuje celé území, kde se mocenský boj odehrává. Mezi oběma herními plány lze pochopitelně svobodně přecházet a mít tak absolutní přehled o dění v zemi. Tento systém dává také mnohem větší prostor k budovatelským choutkám a také budovy mohou být (a jsou) daleko lépe a zajímavěji zpracované. To ale není všechno, do hry nyní díky tomuto systému vstupuje důležitý strategický prvek – obrana města.

Konečně se dá mluvit o skutečném budování obranných linií – první umístíme na hlavní mapu okolo města, druhou bude představovat vojsko a pasti střežící klid obyvatel na městské mapě před hradbami, třetí linii obrany zajistí vojáci a stroje na hradbách (které jsou standardní součástí každého města) a konečně poslední, nejzazší, barikádou bude boj v ulicích. Tohle je pochopitelně jen návrh, můžete vybudovat několik linií uvnitř města, můžete vyslat hlídky do terénu, či svoji armádu spolu s několika zásobovacími vozy rozestavit mezi vaše a protivníkovo město – možností je nepřeberné množství a výběr je jen na vás. Tady už se dá mluvit o strategickém plánování, tady má smysl. A to nejen díky tomuto uspořádání ale také kvůli jednotkám a de facto všemu ostatnímu... :-).

Co se týká jednotek je zde tomu stejně jako ve skutečnosti, kde se nikdo vojákem nerodí, ale je třeba jej vycvičit. A tak zde postavíte kasárna a pošlete do nich svoje „pracanty“ (jejichž počet závisí na populaci města a kteří jinak pracují na farmách, v dolech či jako cokoliv dalšího) a po chvíli z nich jsou vojáci. Prosté a velice dobré. Mimochodem – každý voják může být jízdní jednotka. Stačí vychovat dostatek koní a vojáky na ně vysadit – obrana a hlavně útok takové jednotky rapidně vzroste (o rychlosti přesunu ani nemluvě...). Další – neživé – jednotky představují katapulty, balisty, osvětlovací balóny či zásobovací vozy. Tyhle podpůrné jednotky jsou velice důležité, protože autoři se snažili o co nejvěrnější ztvárnění skutečnosti – to znamená, že vaši vojáci nemají jen atributy síly, útoku a obrany jako jinde, ale i míru vyčerpání, která ostatní parametry snižuje. K redukování téhle únavy slouží zásobovací vozy, které (po naplnění jídlem a vínem) mohou být kdekoliv na mapě přestavěny na tábor, ve kterém si vaše jednotky odpočinou (můžete třeba kempovat nepříteli za hradbami :-))) K čemu slouží katapulty a balisty snad nemá cenu ani rozebírat. Zajímavé ještě budou osvětlovací vozy – ty dokáží vypustit svítící lampion, díky kterému si prohlédnete daleko větší území (jednotky mají totiž velice omezený výhled) – hodí se zejména na pohled za protivníkovy hradby.

Někde jsem také slyšel, že jednotek je málo – inu, jak se to vezme. Je pravdou, že všichni mají stejnou kombinaci vojáků s luky, kopími a meči (+ koně), ale pak je tu ještě jedna „maličkost“ – hrdinové. Ve většině misí získáte několik hrdinů s unikátními vlastnostmi, kteří podstatně přispějí k zdaru tažení. Jednak je lze získat na začátku – přidají se k vám sami a druhak rekrutovat v hospodě za „lidovou cenu“. Hrdina není jen obyčejný voják s několika vlastnostmi, ale unikátní osobnost. Mezi jeho zvláštnosti patří speciální útok (či obrana), ale hlavně schopnost diplomacie, rozvoje, náboženství atd. Podle těchto atributů mu pak můžete přidělit funkci ve státní správě – ať už vrchní velitel vojsk, nebo ministr pro vývoj, či vrchní dohlížitel nad bohoslužbami. Každá z těchto funkcí je nepostradatelná, protože bez ní se daný obor nerozvíjí, nebo ztrácí vyšší funkce – dejme tomu vývoj (tedy vynalézání) je strategická věc, bez které nemá cenu ani hrát. Přidáte-li hrdinu, máte po starostech. Nebo postavíte chrám, ale bez hrdiny, který dohlíží nad náboženstvím nemůžete nakázat celonárodní (tedy spíše celoměstské) bohoslužby, které odvrací přírodní katastrofy (jako záplavy či zemětřesení) a podporují vaše jednotky a stavby. Jednotlivé charaktery mají navíc ještě vlastnosti jako loajalitu, či pracovitost – ty lze posilovat udělováním vyznamenání a titulů (a pochopitelně zvyšováním platu…) jinak se vám jednoho krásného dne může někdo trhnout a než se nadějete je celá vaše říše v chaosu. Stále se vám zdá málo jednotek? :-))

Co autoři opomněli na jednotkách, to mnohonásobně vynahradili budovami. Všude samá inovace. Vezměme si farmy – postavíte farmu ale to neznamená, že se o ní přestanete starat jako jinde. Kdepak, zde musíte ještě nahnat do budovy pracanty a zadat jim, co mají dělat. Stejně tak se dá ovlivňovat produkce dílen a dalších staveb. Tak jedna budova může produkovat jak jídlo, tak i víno v poměru, jaký zvolíte. Veškeré suroviny putují do skladiště, odkud se distribuují podle potřeby (tedy pekař musí občas dojít do skladiště, aby měl z čeho péci…). To přidává hře na realističnosti. Najdeme zde ale i další zajímavé budovy jako chrám, kde se pořádají bohoslužby popsané výše, či akademii, která vám dodává vynálezy. Těch je po celou hru více než dost, aby upoutaly vaší pozornost (objevovat budete ve čtyřech kategoriích – civilní, vojenské (jednotky a stroje) a vylepšování strojů). Po rozšíření akademie získáte vždy přístup k účinnějším vynálezům, které jsou však poměrně drahé a tak budete toužebně čekat, až vyděláte dostatek peněz k jejich pořízení. Penízky vám plynou jednak z daní (proto je dobré si podrobovat i po mapě náhodně roztroušené vesničky) a pak také z obchodu. Ten sice nějak moc přímo a často ovlivnit nemůžete, ale zisk je znát. Budov je ještě celá řada, ale jejich účel pochopíte snadno a ničím moc nevybočují z obvyklého průměru. Jen poslední věc – centrum města. To je asi nejpřísněji střežená stavba ve hře. Jejím zabráním získáváte úplnou kontrolu nad městem a zbývá už jen vybít protivníkovy vojáky. Cílem zde není destrukce země, ale její podrobení…

A teď ještě slibovaná technická stránka věci – FoD je velice podobná nekorunovanému králi tohoto typu strategií – Age of Empires. Podle mého osobního názoru je ale grafika FoD vydařenější a hlavně detailnější. Pravděpodobně největší podíl na tom má zvolené období, ve kterém se mohl orientálně zaměřený grafik skutečně vyřádit. Škoda, že na obrázcích není vidět ta krásná animace snad všeho, co je na mapě – není krásnější pohled, než pozorovat farmáře obdělávajícího políčko kukuřice… Celé tyhle grafické divy se odehrávají v rozlišení maximálně 1024x768 a to by mělo stačit každému. Vše je i v nejvyšším rozlišení velice plynulé a roztomile aktivní. Hudba skládající se z orientálních melodií se přizpůsobuje částečně dění na obrazovce a podle mého úspěšně podmalovává celou hru. Metalisti pochopitelně mohou vypnout :-))) Ani zvuky nepatří k nepovedeným. Vychutnáte si autentické kácení stromů, zvuk těžby či kvičené prasat… Zbroj cinká o zbroj a zbraně se tříští – nádhera.

Co dodat? Age of Empires se o svůj trůn díky obrovské základně věrných hráčů bát nemusí, ale to neznamená, že Fate of Dragon není v některých ohledech lepší. Ona má totiž obrovský potenciál, který by bylo škoda nevyužít. Těším se na souboj dalších dílů těchto dvou strategických skvostů. A pro RTS pozitivní hráče nezbývá než doporučit opatření tohoto dílka – už jen pro porovnání s AoE.

	Grafika: 8/10
	Zvuky: 8/10
	Hudba: 8/10
	Hratelnost: 8/10
Zajímavá a neotřelá strategie z historického období. Velice dobrá volba!
Celkové hodnocení: 8/10