Timesplitters 2 - Multiplayer - recenze

Po stylovém propadnutí se časem vracíme úder našemu bojkotu jedné z nejlepších her letošního roku prostřednictvím hnedle druhé recenze na ni. A věřte nám, její multiplayer si to skutečně zaslouží. Pokud jste si mysleli, že pořádné fps pro více hráčů jsou výsadou jen PCček, je na čase poopravit si názor.

Multiplayer: 2-16 hráčů
Paměťová karta: minimálně 246 kB
Analogové ovládání: všechny tlačítka
Vibrace: ano
Externí podpora: PS2 Multitap 2x, i.Link (max. 4 konzole)
Výrobce: Free Radical
Vydavatel: Eidos
Orientační cena: 1890 Kč
Homepage: http://timesplitters2.eidos.com

Cestování v čase je fajn věc. Timesplitteři2 jsou taky fajn věc, chcete-li cestovat s nimi v čase. Chcete? Stačí se skrz tento odkaz propadnout o den zpět a vaším očím se dostane dostatek informací o tom proč a jak. No, jen cestujte, cestujte. Tam a zase zpátky. Vědět proč jsou fajn je důležité pro pochopení, proč jsou mnohem, mnohem víc než "jen" fajn, proč jsou jednou z nejlepších her tohoto roku i svého žánru. Dost již ale omáčky; TS2 jsou maso, chutný, propečený, šťavnatý. Omáčku nepotřebují, postačí suchý popis lahůdkových možností. A proto, že jich je víc než je zvykem, započněme.

Timesplitters 2 Timesplitters 2

Timesplitters 2 Timesplitters 2

Hráči, hodně hráčů

Kvality singlu už znáte. Nezapomínejte na ně, vrátit do včerejška se můžete kdykoliv. Víte jak. Povědomí o nich vám umožní lépe pochopit skutečné kvality nejen celku, ale i multiplayeru samotného. Základy k nim jsou položeny umožněním zapojení se do hry patřičnému množství hráčů. Začíná to dvěma na splitcreenu a doteď zpravidla končilo čtyřmi, rovněž na splitscreenu. Časy se konečně mění. Začíná to sice stejně jako obvykle (nechtějte po mě abych se opakoval), ale končí, končí konečně mnohem dál. TS2 jsou totiž první hrou svého druhu na PS2, která podporuje periferii i.Link, umožňující propojení v tomto případě až čtyř konzolí. Na každé z nich pak díky podpoře multitapu můžou hrát přes splitscreen až čtyři hráči. Čtyři krát čtyři je víte kolik. A určitě si zvládnete spočítat, co znamená šestnáct hráčů hrajících zároveň společně jednu jedinou hru. Na druhou stranu čtyři PS2 potřebují i čtyři tv, a protože online se zatím nehraje, znamená představa 16 hráčů nejen nirvánu, ale i solidní problém. Těžko řešitelný, ale snadno přehlédnutelný; stačí si uvědomit, co vám můžou poskytnout pouhé dvě z(i)linkované PS2ky. A věřte mi, ty vám k plné spokojenosti bohatě stačí. Dřív než se ale vrhnete do náruče multiplayerové extáze, musíte si vytvořit takové menšího čistě profilového virtuálního avatara, pod nímž budete mít uloženy nejen veškerá nastavení (čímž odpadá neustálé přehazování a nastavování ovládání), ale hra vám bude do vašeho profilu automaticky zaznamenávat veškeré myslitelné statistiky (včetně nespavosti). Pak už jen stačí vybrat mód, nastavit co vás napadne a v neposlední řadě vybrat si jednu z více jak stovky postaviček (zpřístupňujete si je v singlplayeru). Postaviček, které se liší nejen vzhledem, ale i vlastnostmi. Jo, vlastnostmi. Třemi (rychlost, přesnost střelby a výdrž), z nichž každá se vám v závislosti na své hodnotě méně či více čitelně promítá do ovládání a ovlivňuje tak vaši taktiku. Vezměte si třeba takovou opici; její rychlost a velikost ji činí zas... těžko zasažitelnou, nicméně když už to koupí, tak toho moc nevydrží a na používání střílen s ní můžete zapomenout, neuvidíte zpoza krytu. Druhým extrémem je třebas robot R-109, který naopak vydrží za dva, ale jeho "rychlost" a velikost jej činí snadno trefitelným cílem. Většina z těch více jak 100 postav je samozřejmě charakterově určitým kompromisem mezi zmíněnými extrémy, ovšem už jen tohle základní vyprofilování rozhodně je krokem vpřed. Připočtěte si k tomu takové detaily jako ustřelitelné hlavy u nemrtvých postav (což na rozdíl od normálních neznamená klasický smrtící "headshot", protože oni koneckonců hlavu nepotřebují) a máte už minimálně po této stránce naprosto výjimečnou hru. A bude hůř.

Módy, hodně módů

Opět se nejdřív vraťte do včerejška či případně se mrkněte do kaleidoskopu vlastních vzpomínek. Singlplayer teď bude důležitý, protože právě jeho prostřednictvím (konkrétně módem "arcade league") si odemykáte všechno, o čem teď bude řeč. O všech šestnácti (resp. sedmnácti) různých módech v nichž můžete s ostatními (popřípadě i sami s "booty") dovádět. Jen tak na okraj než se pustíme do projížďky po jejich charakteristikách, 16 (resp. 17:)) je bezprecedentní množství v fps žánru lhostejno na jaké platformě. Totéž platí i o jejich nápaditosti. Konec okraje, jedem.

Deathmatch, Team Deathmatch - klasika. Osvědčená a stále stejně zábavná. Další komentář není zapotřebí.

Capture the Bag, Bag Tag - o něco menší, ale stále klasika. Jediné drobné nóvum spočívá ve vyměnění vlajky (flag) za kufřík (který opětovně musíte udržet po co nejdelší dobu) a možnosti znemožnit tomu jenž nese prst...  tedy kufřík, střílet. Díky většímu důrazu na taktiku možná ještě zábavnější než deathmatch, obzvláště v týmové variantě (CTB), kdy musíte kufřík druhého týmu navíc donést takříkajíc sobě do domečku:) a nedopustit, aby podobný osud potkal ten vaší barvy.

Elimination - jednoduše řečeno, deathmatch naruby. Každá postava má daný počet životů, dojdou-li jí, končí a vyhrává poslední přeživší. Díky postupnému vyřazování je uvedený zjednodušující popis taky trochu zavádějící. Výstižnější bude: trochu jako deathmatch naruby s výrazně rostoucím napětím s postupným odpadáváním ostatních hráčů (kteří ovšem musí čekat na konec).

Shrink - deathmatch okořeněný tím, že velikost postav hráčů je závislá na počtu fragů (zabitých protihráčů). Kdo prohrává je nejmenší... a pohled jak několik hráčů ne a ne se trefit do kolem nich pobíhajícího prcka je velmi úsměvný... dokud vás nezastřelí.

Vampire - deathmatch s tím rozdílem, že vaše energie permanentně klesá a jediným způsobem, jak se udržet naživu je kropit olovo do oponentů, čímž se vám energie doplňuje. Není to špatné, ale možná až příliš intenzivní. Čekat znamená zemřít.

Thief - deathmatch v němž nedostáváte body za zabití, ale za sebrání vypadnuvší mince ze zabitého. A nikdo neříká, že tím, kdo někoho zabil musíte být vy, naopak. Někdy to může být docela sranda, ale není to zdaleka pravidlem.

Flame Tag - docela zábavná veze hry na babu, kdy vždycky jeden z hráčů hoří a hořet bude, dokud ohýnek dotykem nepředá někomu jinému.Kdo vydrží nezapálený po co nejdelší dobu, vyhrál. Takový Bag Tag naopak. Skoro stejně zábavné.

Virus - trochu podobný princip jako u Flame Tagu s tím rozdílem, že předáním ohně sami hořet nepřestanete. Vyhrává poslední nezapálený. Trochu zmatené a zábavné jen jste-li aspoň čtyři.

Regeneration - zábavnější opak Vampire, kdy vám energie do daného stropu neustále dorůstá, díky čemuž se souboje mnohdy zvrhávají v slušný nervák. Pokud vám někdo uteče z lopaty...

Leech - velmi zábavná varianta deathmatche, kde vám službu lékarniček suplují zásahy do oponenta, díky čemuž ani s minimem energie není nikdo šikovnější (a zákeřnější) ztracený. Nikoho nepodceňujte, vaše energie může být rázem jeho a tato mnohdy infarktová přetahovaná se o energii je skutečně tak zábavná jak vypadá.

Zones - zajímavý mód pro minimálně čtyři hráče (s boty to není ono), v němž dostáváte body za obsazení a udržení zóny druhého týmu, reprezentované značkou s vlajkou. Vyhrává ten kdo dosáhne stanoveného bodového zisku. Ve více lidech poměrně zábavná přetahovaná.

Assault - vynikající mód opět pro více hráčů (tady není špatné ani zapojení botů), kdy jeden tým musí bránit stanovené předměty na své "základně", druhý je naopak musí ve stanoveném limitu zničit. Díky velmi dobře navrženým arénám přímo pro tento mód, optimálnímu rozmístění měnitelných (po dosažení určitého místa) respawnovacích bodů (místa, kde se po zabití znovu narodíte) a přidáním bránícímu týmu do rukou obraných kulometných bunkrů a dálkově ovládaných věží, skutečně velmi zábavný mód. Navíc se dá hrát slušně i s dobře doplněným týmem o boty.

Gladiator - deathmatch v němž ovšem body za zabití dostává pouze hráč s gladiátorskou aurou, která mu přidává i na výdrži. Ve více lidech nesmírně zábavná varianta honu na lišku. Nebezpečnou a ozbrojenou lišku po jejímž zabití se rychle mění strany.

Monkey Assault - klasický deathmatch s jednou drobnou vychytávkou; nejslabší hráč si na pomoc může zavolat malé, rychlé a smrtící pomocníky. Houf po zuby ozbrojených opicí. Další z úleťáckých, ale velmi zábavných módů hry.

Story Co-op - a třešnička na závěr, celý Story Mód, který je hlavní náplní single playeru můžete hrát celý i ve více lidech s tím, že všechny levely jsou drobně pozměněny a přizpůsobeny více hráčům. Opět královská zábava, drobně kažená jen tím, že na splitscreenu dochází k poměrně častému zpomalování snímkování v některých levelech.

V rámci všech módů (kromě pochopitelně posledního) si pak můžete nakonfigurovat v podstatě všechno, co vás napadne. Všechny myslitelné limity (body, čas, fragy...), počet botů i jejich inteligenci, zbraně, hudbu, "one shoot kill", handicapy postav, rození se se zbraní, power upy... prostě všechno, co vás napadne.

Timesplitters 2 Timesplitters 2

Timesplitters 2 Timesplitters 2

Zbraně, hodně zbraní

Ani v dalším klíčovém aspektu pro herní nirvánu v fps žánru TS2 v ničem nezklamává. Místo odmocňování zatím základy načrtnuté potencionální zábavy tak naopak můžeme opětovně umocňovat. Výčtem všech zhruba 27-ti zbraní (plus zdvojené verze některých) vás unavovat nebudu, nicméně drobný výcuc těch nejzajímavějších z toho bezkonkurenčního množství si nemůžu odpustit.

Crossbow - nikoho s kuší nepodceňujte, mohlo by to být to poslední, co uděláte. Kromě toho, že je schopna zatraceně rychle vystřelit čtyři velmi účinné šipky po sobě, dají se tyto i o cokoliv hořícího zapálit. A co udělá do vás zabodnutá zapálená šipka netřeba rozebírat. Nevýhodou je omezený zásobník, po jehož vyčerpání dlouho dobíjíte.

Flamethrower - plamenomet je výbornou zákeřňáckou zbraní, schopnou během chvilky nadělat kolem vás pěkné peklo. Nicméně v přímé konfrontaci není dvakrát využitelný, protože než někdo shoří to chvíli trvá a při špatné manipulaci můžete zapálit i sami sebe. Znáte to, oheň je dobrý sluha, ale...

Soviet S47 - výborný sapík se slušnou kadencí a vydatným zásobníkem, který navrch v sekundárním režimu umí vystřelovat na kratší vzdálenosti granáty. Velmi vyvážená zbraň.

Scifi Handgun - malá, nenápadná pistolka, schopná ovšem střílet laserové projektily, které se odrážejí od stěn. Nejsou sice nějak extra účinné, ale můžete s nimi střílet po ostatních bez rizika přímé konfrontace. Navíc nepotřebuje dobíjet.

Lasergun - s trochou praxe velmi šikovná věcička, v primárním režimu střílející laserové paprsky jejichž síla závisí na tom, jak dlouho držíte spoušť (a tedy schopná zabít jednou ranou), v sekundárním naopak ze zásobníku energie vytvářející silová štít odrážející některé projektily. Nevýhodou je vysoká spotřeba energie a nízká kadence.

Plasma Autorifle - plasmová puška střílející vcelku účinné plasmové projektily se slušnou kadencí. V sekundárním režimu pak zvládá vystřelovat smrtící přísavné plasmové bomby, které se ale na rozdíl od granátů neodrazí od stěny. Nepotřebuje přebíjet, ale pozor na přehřívání.
Minigun. Za jakýchkoliv okolností patrně nejsilnější zbraň ve hře, střílící smrtelně přesně s ďábelskou kadencí. Žere sice hodně střeliva a přehřívá se, ale než se přehřeje, jsou zpravidla všichni kolem vás KO, takže vás to trápit nemusí.

Grenade Launcher - klasický granátomet ve stále stejné podobě v jaké byl poprvé použit v amigáckém Alien Breed 3D (a následně pak v každé druhé PCčkářské fps) s jednou drobnou vychytávkou; v sekundární režimu střílí velmi daleko velmi nebezpečné zapálené projektily. V rukou zkušeného hráče neocenitelný pomocník.

Mine - min tu jsou hned tři druhy a obzvláště ty dálkově ovládané a ty detekující pohyb jsou v některých režimech (hlavně Bag Tag) při správném použití k nezaplacení.

Kulometné věže - narazíte na ně v několika arénách, kde jsou nedílnou součástí architektury levelu a jako takové je záhodno se je naučit využívat. Střílejí s vysokou kadencí a v sekundárním režimu je k dispozici i několik raket. Navrch z nich střílíte zpravidla v krytu a u těch ovládaných přes počítač i z úplně jiného místa než momentálně jste. Nevýhodou je pak vaše bezbrannost v moment jejich používání vůči do zad vám vpadnuvším protihráčům.

Počítat umíte takže je vám jasné, že uvedený výčet má k úplnosti hodně daleko, ale rozebírat obligátní brokovnice, sniperky, raketomety, pistole (všechno tu je hned několika verzích) mi přijde zbytečné. Postačí uklidnění, že tu samozřejmě jsou. Alespoň zmínky si pak ještě zaslouží "zbraně" jako cihla, hasící přístroj (dobrý nejen na uhašení) či Electrotool, vhodný k použití hraje-li někdo z hráčů za robota. O grafice vás informoval včerejšek a protože v multiplayeru je naprosto identická i stejně rychlá (50fps) bez jakýchkoliv kompromisů (snad až na občasné drobné trhání v některých arénách při masivnějších expolzích), netřeba ji dále rozebírat. No a vzhledem k tomu, že mi u hry od tak zkušených vývojářů (mají na triku kromě prvních Timesplitterů částečně i neodiskutovatelnou klasiku žánru Golden Eye a Perfect Dark pro N64) připadá naprosto zbytečné rozebírat špičkovost navržení všech 16-ti arén (sami si pak můžete přidělat další v komplexním editoru), můžeme pomalu do předem rozhodnutého finiše.

Světlé stránky hry
  • 16 herních módů
  • dokonale navržené levely
  • zbraně, hodně zbraní
  • absolutní konfigurovatelnost
  • kooperativní story mód
  • vtip, šarm, statistiky
Temné stránky hry
  • krom drobných technických problémů nic

Timesplitters 2 Timesplitters 2

Zábava, moře zábavy

Jedna a jedna jsou dvě, dvě a dvě jsou čtyři. A stejně jednoduché je dát si dohromady co vznikne, dáte-li vícero hráčům do rukou tolik perfektně navržených zbraní a pustíte je v takto různorodých módech do hře vícero hráčů patřičně přizpůsobených arén. Nirvána. A jedinou překážkou, proč se TS2 nestanou kultovní záležitostí v níž se budou běžně pořádat soutěže a klanová klání (ehm) je právě na začátku zmiňovaná absence online podpory. Jenže na druhou stranu TS2 nepotřebují a snad ani nechtějí zástupy fanaticky oddaných hráčů. Nechtějí být modlou ani jednou z hlavních náplní života kyber "sportovců", trénujících ji v smutné samotě vlastního pokoje. Ne takhle vážně TS2 nemůže brát nikdo, protože oni ostatně sami sebe taky neberou vážně a jen tím dokazují vlastní velikost a nadhled, který tolik chybí těm současným rádoby kyber sportům. TS2 jsou jen a pouze hra. Hra s krystalicky čistou a ničím nekaženou hratelností. Hra, která tu není od toho abyste vám umožnila seberealizaci, ale jen od toho, aby vás "pouze" pobavila. Hra s velkým H, ze které se stává díky multiplayeru menší společenská událost. Není nad to rozfragovat na kousky ty, kteří sedí vedle vás a jejichž emoce může bezprostředně cítit.... a to je stále ještě pořád něco, co vám hraní přes internet zprostředkovat nedovede. Závěrem si odpustím rady vaší maličkosti jestli to musíte koupit nebo ne. Jednak je něco podobného v recenzi na hru, který vyšla už před třemi měsíci poněkud absurdní a jednak máte svou hlavu. Jen vám můžu s klidným svědomím říct, že pokud máte ve svém okolí dostatek rukou schopných a ochotných aspoň držet joypad (plus disponujete vícero PS2kami či aspoň multitapem), nic co by vás lépe pobavilo na PS2 nenajdete. Jen pozor, abyste se v tom slaném moři zábavy z vašich slz štěstí neutopili.

Grafika: 8/10
Hudba: 9/10
Zvuky: 9/10
Hratelnost: 10/10

Pravé, nefalšované a nejdivočejší multiplayerové orgie, jaké můžete na konzolích zažít.

Celkové hodnocení: 9,5/10

Diskuze (43) Další článek: Týden v rubrice Plné hry: nadílka 8 nových titulů!

Témata článku: , , , , , , , , ,