Jméno, které fanouškům závodních her není třeba zdlouhavě představovat, se vrací na startovní rošt s inovacemi a velkými sliby pod kapotou. Teprve až šachovnicový praporek však ukáže, jak moc se sliby natíralo narůžovo. Cíl je na dohled, započněme mávat.
Multiplayer: 2-4 hráči
Paměťová karta: minimálně 146 kB
Analogové ovládání: všechny tlačítka, plně konfigurovatelné
Vibrace: ano
Výrobce: Codemasters
Vydavatel: Codemasters
Homepage: www.codemasters.com
Začněme od konce. Smrt. Jediný zpovědník, dávající všem stejné rozhřešení, jediný autorizovaný editor příběhů psaných osudem. U životopisu Kylea McKanea se vyřádil; vyškrtl celou pasáž o poklidném rodinném životě, předávání zkušeností dvěma synům a nechal jen tu o vzestupu a slávě hvězdy závodního nebe, ukončeném tragickou skoro "nehodou". Dramatická tečka nepřipouštějící rozvleklý a nastavovaný konec životopisu. Zároveň ale příležitost pro osud napsat ještě velkolepější story o návratu slavného jména McKane na první místo sportovních zpráv. V hlavní roli Ryan McKane. Syn slavného otce, bratr pomalu skoro stejně slavného... bratra. S talentem v krvi, menšími komplexy a touhou dokázat světu a především sobě samému, že není jen synem slavného otce a stínem slavného... bratra. Jak jinak. A aby to nebylo jen takové poklidné brnkání na jednu strunu, k slovu se dostane obrazně řečeno i láska za volantem (jakékoliv asociace s Cronenbergovým Crashem jsou ale mimo mísu) a správný rytmus tomu všemu dá přítomnost opovržení hodného padoucha, majícího toho nemálo společného se smrtí Ryanova otce. S takovýmito ingrediencemi by zvládl namíchat pořádný příběh i někdo méně talentovaný než Mr. Osud.
A Codies (Codemasters) to bezesporu zvládli. Přestože přítomnost příběhové mašinérie je možná to poslední, co byste u závodní hry čekali, právě ona je hlavním prvkem nového agregátu známého monopostu etablované "britské stáje" (čti Codies), s nímž hodlá letos dosáhnout špice pelotonu závodních her na PS2 (ale i na PC a Xboxu), sledujícího z povzdálí GT3. A, proč nepředjet pár řádků, vzhledem k dosaženému výsledku to rozhodně je krok správným směrem. Především je to nebývale osvěžující, když máte mezi vypjatými závody nějakou tu vatu, dávající všemu tomu smysl a rámec a pak je ta vata jednoduše velmi kvalitní (na hru samozřejmě). Enginové animačky jsou profesionálně udělány, dialogy, které mají šmrnc, dokonale nadabovány (i když titulky by nebyly od věci) i zahrány a nikdy nejsou tak dlouhé, aby nudily či hru nějak brzdily. Prostě a jednoduše, má to šťávu a s hrou je to provázáno naprosto dokonale, což je možná nejvíce poklony hodné. Výkonný motor je ostatně sám sobě k ničemu, pokud není jeho výkonu přizpůsobeno všechno ostatní (Williams by mohl vyprávět).
Interface a prezentace, spojující všechno dohromady, jsou první na řadě. A podle toho taky vypadají. Žádné trapné menu, žádné volby quick race, simulation a podobně, jen dokonale útulný kancl s počítačem a Ryanem znuděně zevlujícím na židli u něj. Když se po svém virtuálním domově rozhlédnete, samozřejmě najdete řadu známých položek zahrnujících jak všemožná nastavení tak i víceméně klasické módy free ride, timetrial, free race či multiplayer, vše ale patřičně graficky vyřešeno. Perfektní. Až se dorozhlížite, měl by váš pohled symbolicky spočinout na obrazovce počítače, kde na vás čeká hlavní mód hry "career", který vás s příběhem protáhne postupně po řadě šampionátů třech úrovní, odehrávajících se na 38 skutečných licencovaných tratí (namátkou: Hockenheim v obou verzích, Silverstone, Monza, Magny Cours, Cataluna... ). Oficiální jsou dokonce i některé šampionáty samotné (britská Toca Tour, australská V8 Supercars a německé DTM), přičemž k postupu na šampionáty vyšší úrovně (na nichž budete taky řídit výkonnější vozy) potřebujete nasbírat stanovený počet bodů. Vrcholem třístupňové pyramidy je pak Lula World Championship, na jehož zpřístupnění se už řádně nadřete. Každého podniku se totiž účastníte s novým týmem a tudíž i autem, jehož jízdním vlastnostem budete muset přizpůsobit svůj styl (obzvláště s těžkými nebo přetáčivými americkými krámy budete muset přehodnotit svůj způsob projíždění zatáček), na každém vás čekají většinou trochu jiné tratě, bez jejichž precizního zvládnutí se taktéž neobejdete. Body za celkové vítězství se kupodivu neudělují (čímž snaha o něj trochu ztrácí smysl) a tak budete muset v každém závodě makat na plné obrátky, jelikož bodové zisky jsou od třetího místa dolů pro vaše potřeby celkem malé. Dřina vás nemine. Jako osvěžení si to pak v mezičase můžete rozdat s několika ješitníky, kteří vám neustále sebevědomě vyvolávají, v závodě jeden na jednoho, čímž si v případě vítězství zpřístupníte pár aut do free timu (obsahujícího níže zmiňované módy), kde si ostatně taky můžete v mezičase celkem příjemně relaxovat. Koncepčně tedy po této stránce rovněž perfektní.
Tímto bychom tedy měli za sebou prohlídku pit stopu a papírových předpokladů monopostu Codies, které mu sice zaručují výbornou pozici na startovním roštu, ale k protlačení se na špici je toho zapotřebí kapánek víc. Takže jdeme na trať, tady se totiž teprve láme chleba, respektive karoserie. Tu ovšem nemá TRD zrovna nejbytelnější, což může být v tvrdé konkurenci občas problém. Její největší problém není ani tak v ní samé, jako spíše v očekáváních. Hodně vysokých očekáváních za něž jsou sami autoři odpovědní. Očekáváním, kterým ale žel aspoň u verze pro PS2 nedostáli. Těžko říct, z čeho ty screeny naznačující, že laťka nastavená GT3 tentokrát podskočena nebude, autoři típali, ale z PS2 to určitě nebylo. Mezi tímhle a tamtím je totiž rozdíl třídy. Odhlédneme-li ale od očekávání, grafika v žádném případě není nekvalitní; auta jsou velmi slušně vykreslena, mají implementován velmi promakaný systém poškozování, na trati jich je rovnou 14 a framerate klesá pod 50 fps skutečně jen v těch nejvypjatějších situacích (a trochu nepochopitelně vždy při replayích). Plusem je bezesporu i velmi kvalitní nasvícení scény, pár grafických efektů s mokrou vozovkou a výborný enviromental mapping na kapotách aut samotných. Vzhledem k uvedenému se pak dá nad občasným doskakováním přimhouřit očko. Prostředí samotné ovšem povětšinou moc krásy nepobralo, což je sice dáno šedivou jednotvárností a nevýrazností většiny z licencovaných okruhů, ale když už se autoři nemuseli namáhat s navrhováním vlastních tratí, mohli ušetřený čas věnovat k vytvoření kvalitnějších textur, které by tomu výrazně pomohly (Moto GP a koneckonců i GT3 jsou výmluvným důkazem). Nestalo se. Na druhou stranu, při hře samotné vás tak nebude nic zbytečně rozptylovat:) a replaye si raději nepouštějte. V přehlídce všech negativních stránek grafiky (plus několika dalších) není o co stát. Karoserie je tak celkově přizpůsobená hlavně aerodinamice (snímkování), na krásu a bytelnost se zas tolik nedostalo. Ale k čertu s nimi, zkušený závodník je nepotřebuje. Hlavní prim je ovládání vozu.
A tady TRD nejvíc boduje, ale částečně i ztrácí. V první řadě se letošní monopost ovládá tak trochu jinak než jak je tomu v ostatních závodních hrách, tak i předchozích dílech. Což neznamená, že se to ovládá nerealisticky. Základní věci jako handling auta, rozdíly v jednotlivých typech vozů, smyky, prokluzy, vyrovnávání či slabý grip mimo trať, jsou interpretovány bezesporu skvěle a zakládají na klíčový dobrý a věrohodný pocit z jízdy. Jediný problém (neříkám chyba) výsledek trochu kazící je způsob, jímž TRD přistupuje k brždění, který je velmi odlišný od všeho co jste předtím hráli. Především si musíte uvědomit, že brzdy jsou analogové a mají tak několik poloh. Lehké stlačení má za následek taky lehké přibrždění a relativně pomalé snížení rychlosti. Tvrdé přibrždění je na rychlosti vidět čitelněji, ale pokud nemáte čtyřkolku (4WDčko) zablokují vám při něm brzdy kola (díky čemuž se to hraje zvláště s plynem na páčce hodně ztěžka) a máte-li před sebou točku, můžete se připravit na tvrdý náraz do bariéry (na písku je tření skutečně velmi malé, takže při vyšších rychlostech vás nijak nezbrzdí). Na pohled to sice vypadá realisticky a trochu to emuluje feedbackový volant, ale zpočátku se na to zvyká velmi těžko a problémy s odhadováním brzdné dráhy a citlivostí brždění se s vámi protáhnou v malé míře skoro pořád. Nicméně zvyknete si a jak bylo řečeno, jde spíše o problém než o chybu. Trošku zklamáním možná je skutečnost, že ačkoliv poškozování vozu je skutečně velmi promakané a realistické, do ovládání se promítá jen naprosto minimálně (pokud jste zrovna neurvali kolo), což trochu zavání samoúčelností a realističností jen na efekt. Ovšem v současnosti můžeme být vděční aspoň za to a koneckonců obětování realismu na oltář hratelnosti je akceptovatelné. Ve výsledku je pak ovládání velmi rozumným kompromisem. Byť ne tak dokonalým jako v GT3, rozhodně dokonalejším než v minulých dílech (své dělá samozřejmě i frame rate). A svoje to dělá i se závody samotnými; ty pak stojí někde mezi precizním projížděním tratí alá GT3 a kontaktními, tvrdými souboji tělo na tělo, které místy připomínají Destruction Derby. Výsledkem je velmi dramatický herní zážitek umocňovaný velmi promakanou a věrohodnou AI, která vás umí jak účinně blokovat i odstřelovat, tak ale i sama chybovat. Díky absenci penalizací vám ovšem právě kontaktní styl jízdy mnohdy pěkně pocuchá nervy... když vás pár zatáček před cílem někdo přímo sestřelí z prvního místa (klidně i o kolo zpět jedoucí soupeř), chce to nemít po ruce křehké a drahé věci. To samé ale můžete dělat i vy sami. Můžete. Způsob jízdy je jen na vás, vyhrávat jde i bez toho. V tomto ohledu TRD září, byť i tady se to neobešlo bez pár chybek v podobě místy nevyrovnané obtížnosti (na některých techničtějších tratích se při trochu agresivnější jízdě soupeři moc nechytají), nelogickém zajíždění do boxů (v některých závodech do boxů na ústní/!/ pokyn musíte zajet i když NIC nepotřebujete, jinak přijdete o body) a pro někoho nemožnost jezdit kvalifikace a startovat tak vždy z místa, které vám autoři vyberou. Nic dramatického, ale výsledný součet všech těch drobností zvyšuje ztrátu za GT3.
Škoda. Codies tak bezesporu splnili povinnost v protlačení a udržení se na špici stávajícího pelotonu závodních her na PS2, ale útok na GT3 nevyšel. Inovovaný, velmi silným motorem poháněný monopost sice špici v žánru pěkně provětral a dotáhl TRD na nadějný dostřel i samotnému GT3, ale probržděná zatáčka a vážné pochroumání karosérie při vzájemném kontaktu s prvním ji stálo naději a nás dramatický závěr. Nová TOCA je tak sice skutečně novou TOCOU, zábavnější, lepší a přístupnější než kdy před tím, ale ve výsledku je se ztrátou "jen" druhá. Za dalším, nikoliv novým Gran Turismem.
Grafika: 7/10
Zvuky: 9/10
Hratelnost: 8/10
Špička v tom mumraji, co se za zády GT3 dere na výsluní. O tom nemůže být sporu.
Celkové hodnocení: 8/10
