Již zítra se dočkáte recenze, ale pro to správné naladění jsme pro vás připravili historii série. Zbystřete, jde o zajímavé čtení.
Myslím, že můžeme prozradit jedno malé tajemství. Právě zítra vyprší novinářské embargo na recenzi Operation Arrowhead, samostatně spustitelného datadisku k české vojenské simulaci ArmA 2 – což si z naší strany samozřejmě žádá pozornost. Mimo pečlivě připravené recenze jsme tak k populární české hře přidali i již osvědčenou metodu „týdnu s,“ který jsme minule věnovali právě ArmA 2. Abychom vám ukrátili čekání na vynesení rozsudku, jenž nad Operation Arrowhead vysloví náš šéfredaktor, připravili jsme pro vás menší historickou rekapitulaci.
Nelekejte se však ničeho, nejde o znovupublikování už jednou napsaného článku o Projektu Poseidon, Operaci Flashpoint a ArmA: Armed Assault. Právě naopak – přinášíme vám rozšíření tohoto článku, kdy se podíváme na samotnou ArmA 2, její plusy a mínusy, abychom v závěru nakoukli i ke konkurenci v podobě Operation Flashpoint: Dragon Rising. Něco málo pak naznačíme i k zítra recenzovanému datadisku, porušení embarga od nás ale čekat nemůžete – spíše jen obecně známé věci.
ArmA 2 v naší recenzi nedopadla úplně podle očekávání, jak se ostatně můžete přesvědčit zde, a myslím, že pro mnoho hráčů byla zklamáním. Zklamáním v tom smyslu, že sice obsahovala méně chyb než ArmA: Armed Assault, ale stejně její hraní drnkalo na nervy víc, než by bylo zdrávo – mizející dělostřelectvo, opětovná neschopnost AI řídit vozidla nebo prostě jen tisíc tu více, tu méně závažných bugů byl důvodem, proč si jinak velmi kvalitní hra odnesla jen lehce nadprůměrné hodnocení.
Na hrubý pytel hrubá záplata
Ke cti autorů pak posloužil prostý fakt, že se na hráče nevykašlali a stejně jako tomu bylo u předchozích titulů zatli po vzoru vojáků zuby a bojovali. Bojovali s velkými i malými brouky, aby hráčům předkládali úhledně vyrovnané řady vypreparovaných mrtvolek s pohlednými vojandami nad nimi, které už drží cedulky se správně fungujícími skripty a programovými příkazy. Jenže cesta k tomuto stavu byla poměrně dlouhá a trnitá a všechny vojandy ještě nejsou úplně zbaveny broučích parametrů.
Přesto se ale situace pomalu lepší a kdybych měl nyní sáhnout po nějakém číslíčku z naší stupnice, asi bych po trochu delším váhání hrábl do pytle pro osmičku. Svůj podíl na tom má jak povedené první tři čtvrtiny z originální kampaně, tak bezplatné DLC, které přišlo s několika novými jednotkami a hlavně novou minikampaní Eagle Wing. Ta jindy otevřený koncept ArmA sice trochu více svazuje, ale vytváří tím podhoubí pro jeden z nejlepších zážitků, jakého lze u této české vojenské simulace dosáhnout.
Lehce klišovitý příběh doplněný výbornou hratelností totiž ukazuje pouze silné stránky ArmA a nabízí nestandardní zážitek v pilotní sedačce AH-64 Apache a později i jinde – ale to už bych nechal, ať si odhalíte sami.
Eagle Wing svou kvalitou zastiňuje vše, co bylo pro druhou ArmA vytvořeno
Eagle Wing totiž svou kvalitou zastiňuje vše, co bylo pro druhou ArmA vytvořeno a upřímně se pořád ještě divím, že za něj autoři z Bohemia Interactive nechtěli peníze – možná to ale byla svým způsoběm omluva těm, kdo si hru koupili v první verzi a museli opět přetrpět patchovací martyrium.
Hrajeme si na vojáky
ArmA 2 ale jako taková nestavěla ani tak na kvalitní singleplayerové kampani ani na spoustě skriptů, jako spíše na tom, v čem spočíval úspěch i všech předchozích dílů série – na podpoře komunity a hlavně na extrémně návykovém multiplayeru, který se i měsíce po vydání těší velké oblibě a zvláště v epických bitvách více družstev dostává tu pravou šťávu. Ostatně, pokud se o českém MP chcete dozvědět více, určitě si nenechejte ujít ArmA Bulvár, stránku spravovanou nadšenci z komunity.
Pokud se ale chcete naopak zajímat o editaci, poslouží vám i několik let staré, ale stále kvalitní fórum nazvané „Ruprtova poradna k OFP.“ Místní skvadra vám v případě těžkostí určitě poradí, ale zároveň nesmíte počítat s tím, že by něco dělali za vás – dostanete pár nápověd, pár vysvětlení příkazů a hrajte si – nikdo za vás nic neudělá, stejně jako v životě. Každopádně místní průprava je to nejlepší, co si každý mission-maker může přát a dočkat se vysokého hodnocení tam znamená, že ve vás asi skutečně něco je.
