Únorový Xgen je několik dní mezi námi a všichni fanouškové konzolí mohou blaženě osahávat jeho mohutnější obálku. Přibyly stránky navíc a tento prostor je mimo jiné konečně využit k tomu, co dělá časopis o hrách tím, čím má být. Recenze doprovází obvyklá dávka zaběhlých článků a ještě něco navíc. Všichni mluví o nějakém prstenu.
Únorový Xgen je několik dní mezi námi a všichni fanouškové konzolí mohou blaženě osahávat jeho mohutnější obálku. Přibyly stránky navíc a tento prostor je mimo jiné konečně využit k tomu, co dělá časopis o hrách tím, čím má být. Recenze doprovází obvyklá dávka zaběhlých článků a ještě něco navíc. Všichni mluví o nějakém prstenu.
Pohled na obálku nového čísla ve vás může vyvolat rozporuplné pocity. Dle mého názoru velmi povedený obal s motivem jakéhosi nádherného prstenu na černém pozadí udeří do očí každého, kdo dokáže ocenit povedený design. Sice jej poněkud kazí opakovaně napadaný vzhled loga Xgenu, které je skutečně poněkud prostoduché, nicméně v té černi se příjemně ztrácí (zato ten prsten…). Další věc, která upoutá především fanoušky časopisu, je zvýšená cena. Z původních 49,- Kč se nyní posunula na stále ještě únosných (pokud nešetříte na aukci rekvizit z natáčení filmu Resident Evil) 69,- Kč a 99,- Sk. Samotná obálka je pak poněkud napnutější a vydutější než obvykle, což zapříčinilo šestnáct stránek navíc, díky kterým má nyní Xgen celkem 84 stran. Díky ojedinělému tvrdému papíru působí, jako kdyby jich bylo ještě více.
Nechme stranou celkový design časopisu, jelikož by to byla zbytečná úvaha nad divokou originalitou, která se zkrátka někomu líbí a někomu ne. Zato si nemohu odpustit lehkou kritiku šéfredaktora Pavla Žďárka, který sice sepsal docela příjemný úvodník, jenže v něm vytvořil jednu dokonalou hrubku týkající se „problému i/y“, což se může docela dobře stát i v zaběhlejším periodiku, nicméně v úvodníku od hlavy a vzoru redakce to jaksi více vyčnívá.
Jako kdyby tento úvodník, nazývající Xgen „magáčem“ předurčoval duch celého časopisu, který stále zůstává poněkud lehčí prací týmu nadšenců, kteří se naostro učí, jak se vlastně takový časopis píše. Díky bohu za to, že v naší divoké ekonomice existují takové příležitosti. Jako u předchozích čtyř čísel, i zde jsem se nemohl zbavit dojmu, že čtu „undergroudnový“ časopis, vytvořený stejnými nadšenci a blázny, jako jsem sám. Není to nepříjemný pocit.
Po rozporuplném komiksu (výběr postav i zápletka je dobrá, ale chybí tomu brutalita nebo jiný prostředek k oživení v rámci žánru) následuje úvodní článek o nejlepších hrách roku 2001 pro jednotlivé konzole a povídání o očekávaných nejzajímavějších hitech pro rok 2002. Článek je sice silně subjektivní, nicméně povedený. K dobru mu lze rozhodně přičíst fakt, že každou platformu zpracoval jiný autor, takže jde o pohled zasvěcených lidí, kteří moc dobře vědí, o čem píší.
Následuje celkem průměrné povídání o připojování na Internet, které možná některým lidem pomůže shrnout a pochopit základní pojmy z této oblasti. A pak už jsou na řadě preview, co stránka, to hra. Jakmile se jimi prokoušete, dostanete se k největšímu přínosu nového Xgenu, kterým jsou konečně pořádné recenze, bez nichž prostě žádný časopis o kultuře nemůže existovat (maximálně novinovou formou – takže by to vlastně nebyl časopis). Zajímavější tituly získaly prostor dvou stránek (Jak and Dexter, Ace Combat 4, WipEout Fusion, Headhunter), ostatní pak mají po stránce. Jak je zvykem, většina recenzí je napsána oním nadšeneckým stylem (který dobře známe z novějších herních webů a je v některých případech zábavnější, než profesionalita „staré školy“). Co mne však skutečně nadzvedlo, byla recenze na Syphon Filter 3, což je jedna z těch významnějších her v rámci platformy a recenzent přitom nehrál předchozí díly. Psát o fenoménu, který neznám, je podle mého značně neprofesionální (ale stává se to i v lepší společnosti). Na druhou stranu obdivuji autorovu odvahu, že se k tomu přiznal.
Z recenzí jsem se nejvíce bavil u Hidden and Dangerous pro PlayStation, jelikož konverze je opravdu příšerná a recenze ji nijak nešetří. Umění podat emoce čtenářům patří k tomu, co dělá skvělou recenzí tím, čím je.
Ve středu čísla najdete obsáhlý článek o „bojovkách“, tedy akčních hrách zpodobňujících boj muže proti muži (ženě nebo monstru). Rozsáhlost tohoto článku podporuje vynikající spolupráce jeho autorů, což je potřeba ocenit. Napsat článek ve více lidech je dlouhou dobu mým snem a věřím, že jde o cestu k objektivnějšímu a ucelenějšímu výtvoru. Oproti tomu plakát tentokrát nebyl vybrán nijak šťastně (ani ne tak obsahem, jako konkrétní volbou obrázku).
Pátý Xgen pak pokračuje ohlédnutím za sérií Warlords, originální laboratoří (která rozebírá věci, co se jinde těžko dočtete, jako je například rozdělení regionů na N64) a poněkud překvapivým návodem na Mario 64 (hra je stará hezkých pár let a konzole N64 není zrovna tou nejrozšířenější – ale co, alespoň jde o návod, který skutečně nenajdete nikde jinde).
U konce čísla se nachází příjemně retrospektivní článek o konzolích, které už to mají za sebou a nedopadly právě nejlépe. Jakožto bývalý majitel a prodejce všech těchto strojů se s některými názory v tomto článku poněkud neshoduji, ale i tak mi udělal radost.
Překvapivě silný oddíl filmové rubriky obsahuje dobře volené novinky a především recenzi na Pána prstenů, která mne však nepříjemně zklamala po vynikajícím článku, plném nadšení, který předtím vyšel na internetové verzi Xgenu. Divím se, že šéfredaktor po přečtení obou verzí nedal přednost té internetové. Papírová je poněkud neslaná, nemastná a tudíž celkem bez přínosu a zbytečná (na rozdíl od filmu). Mnohem větší radost mi udělaly recenze na filmy Z pekla a Bratrstvo vlků. Až si přečtete novinky na videu a v hudbě, dostanete se k článku „Úvod do Pascalu“ a rubrice dopisů, obsahující dva celkem zajímavé dopisy.
Nakonec se nemohu zbavit dojmu, že časopis postrádá alespoň jednu skutečně výraznou osobnost, jejíž články by si člověk mohl zamilovat a vyhledávat (i když se tu rýsuje několik nadějných nových tváří, které mají dost zkušeností s hrami a chce to jen trénink v psaní). Přesto je Xgen stále nejen nejoriginálnějším projektem svého druhu u nás, ale také dobrým časopisem, zvláště pro ty, kdo nemají přístup na Internet a fandí konzolím. Aby si však vydobyl pevnou pozici na našem vášnivém trhu, bude muset ještě hodně zlepšovat a bojovat. Nové číslo však rozhodně vykračuje správným směrem.
