Japonské RPG mají a vždy budou mít něco do sebe. Když už jsme u toho, jak se vůbec hraje nejnovější Valkyria Chronicles?
Jak začít. Odvěký problém pisatelů. Většinou je problém najít první větu, pak už se to jaksi samo rozjede. Občas je ale problém začít z naprosto opačného důvodu. Chcete toho tolik říci, ale začátek je jen jeden. Chtěl bych hned v úvodu napsat, jak moc mě Sega naštvala tím, že hru odmítla vydat na západě.
Chtěl bych si postěžovat na zahnívající strategickou odnož Japonských RPG, které se od Final Fantasy Tactics vůbec nikam nehnuli. Chtěl bych napsat do začátku něco o celé sérii Valkyria Chronicles. A chtěl bych pochválit nadšenou komunitu, která se postarala o neoficiální překlad trojky. Jenže úvod je jen jeden, takže popořádku a z celého sudu vyberu to nejkyselejší jablko.
Japonské strategické RPG jako žánr je v zásadě mrtvá záležitost. Ne že by nic nového nevycházelo, ale až na jednu výjimku jsem za posledních deset let neviděl nic, co by mé tezi odporovalo. I přes nárůst výkonu stále bojujeme většinou s 2D panáčky, na čtvercové síti v miniaturních arénách, samozřejmě na tahy, v primitivní grafice a za přítomnosti trademarkových kouzel. Jistě, občas se objeví nějaké ty zvláštnosti a vybočení, ale obecně se i přes pokrok v technologiích a ostatních žánrech naprosto nic nezměnilo.
A mě to opravdu žere, protože jsem se asi před pěti lety začal dost nudit. Japonci se dost diví, proč tyto hry nelze s úspěchem prodat na západě a i u nich doma začíná jít o vymírající druh. Jenže dokud se na žánru nezapracuje, lepší to prostě nebude. Je to jako stále dokola hrát Dooma a jeho kopie. Ne že by to bylo špatné, ale zaplať pán bůh za Half-Life.
Velikou událostí pro mne bylo, když vyšel první díl Valkyria Chronicles – toho času ještě na PS3. Unikátní grafické zpracování, naprosto neobvyklý bojový systém, vcelku logické RPG prvky, zajímavý příběh, ucházející délka kampaně. Jasně, neprodalo se toho miliony, ale hra dostala vlastní animovaný seriál a za pár let vyšel druhý díl na PSP. Sice jsem se divil, proč autoři dobrovolně přešli na slabší systém, ale popravdě, já jsem u hry strávil hodně přes tři sta hodin čistého času, takže to asi smysl mělo.
To by mělo také něco vypovídat o kvalitě. Hlavním důvodem, proč mě hra bavila tak dlouho, je multiplayer a takřka nekonečný rozvoj a výroba zbraní. Ovšem i tohle má své hranice a já nedočkavě vyhlížel třetí díl. Jenže ten ne a ne přijít.
Já chápu Segu v tom ohledu, že jako každé firmě i jí jde hlavně o zisk a tím se měří, jestli se udělá další díl a kde se vydá. To naznačuje, že co se Evropy a USA týče, neměla Valkyria nikdy nijak oslňující prodeje. Je to zkrátka příliš úzký profil, který se dost vymyká i v tak ujetém žánru, jako jsou SJRPG.
Přesto tu fanoušci jsou a ti (včetně mě) dlouhá léta slintali nad obrázky třetího dílu, přičemž občas bombardovali Segu s prosbami o překlad. Sega dlouho dělala mrtvého brouka, až nakonec po asi dvou letech z ní vypadlo, že nic prostě nebude a máme si trhnout nohou, protože je už stejně dost pozdě. Popravdě mám takový dojem, že ani pro japonský trh se čtyřka nechystá. Škoda.
Nezbylo tedy nic jiného, než vzít situaci do vlastních rukou a hru si přeložit i bez oficiálního posvěcení. Tedy ne já. Až tak dobře angličtinou nevládnu a krom toho textu je ve hře více než požehnaně. Nikdy bych to nedodělal. Na to tu jsou jiní borci. Po více než roce práce máme výsledek na světě a Valkyria Chronicles 3 je hratelná i pro nás, kteří nevládnou Japonským jazykem.
Nyní by bylo myslím na místě jisté upozornění. Ať už děláte cokoliv, abyste mohli hrát tuto hru, nelze jinak, než porušit zákon! I když se vám povede titul zakoupit na Jap. Store (což je popravdě více než problém, vzhledem k faktu, že je popsaný celý v kanji a kolikrát ani nebere České kreditky), tak tím, že ho zakoupíte do našeho regionu, jste porušili licenční ujednání. Aby toho nebylo dost, instalací patche s angličtinou porušujete autorské právo. A aby tomu byla nasazená koruna, tak opatchovaná hra vám nepoběží na PSP s oficiálním firmwarem.
Zkrátka a jednoduše, abyste si Valkyrii užili, musíte ji ukrást (z hlediska zákona). Na druhou stranu, Sega by měla držet hubu, jestliže se ozve, protože většina lidí, kteří podstoupí onu torturu s poněkud nestabilním a nepředvídatelným patchováním by si ji rádi zaplatili, kdyby ji zde někdo distribuoval (udělejte to a já do toho jdu hned první den).
Nyní chci pochválit tým, který překlad udělal. Problémem celé hry je, že obsahuje klasické množství textu, jaký se dá u japonského RPG očekávat. Tedy hodně. Fakt opravdu strašně moc hodně. To znamená, že není přeložené vše a například DLC mise nemají anglické popisky, sem tam u názvů zbraní místo písmenek je vidět rozsypaný čaj a občas se věty nevejdou do komixových bublin.
Aby bylo vše jasné, tohle není profesionální práce, chtělo by to ještě několik měsíců ladit a například dabing se rozhodně nekoná. Na druhou stranu příběhové mise, breafingy, rozhovory, menu a většina popisků jsou ve srozumitelném jazyce. Ten zbytek, jako například encyklopedie, nebo novinové výstřižky mají stejně milovníci dávno najeté. A v neposlední řadě je i to málo mnohem lepší, než drátem do oka. Hlavní je, že příběhu se dá rozumět a neztratíte se v zadání misí.
A teď k samotné hře. Jenom příběhová linka mi trvala bezmála osmdesát hodin čistého času, a to ještě nemám splněnou dobrou polovinu vedlejších misí, nemluvě o DLC. A aby to nebylo málo, tak po dohrání jsem dostal možnost zakoupit si další bitvy, které jsou samozřejmě extra tuhé a tedy i déle trvající.
Jinými slovy, tahle hra je zatraceně obrovská a dlouhá už jen na první zahrání. Kdo se trochu vyzná v japonském pojetí New Game+, ví, že kompletování nějakého titulu může přesáhnout těžko uvěřitelnou hodnotu. Paráda. Na jednu stranu to znamená, že všechny ostatní hry na handheld jsou doslova zabité na další půl roku, ale komu by to vadilo, když je to taková zábava a nic ani zdaleka podobného tu není?
Třetí díl se odehrává kontinuálně s prvním dílem. Velíte jednotce složené z kriminálníků, kterým byla odebrána jména a svoboda volby. Neuposlechnete rozkazu? Poprava. Nepovede se vám splnit úkol? Poprava. Blbě se na někoho podíváte? Poprava. Tato jednotka je využívána pro tu nejšpinavější a nejriskantnější práci. Vaše výsledky nikdy nebudou připisovány vám a jediné, co všechny členy týmu 422 Nameles drží od dezerce je šance, že tohle všechno přežijí a po válce dostanou generální pardon.
Takže ve vašem družstvu jsou zloději, vrazi, jedna stará důchodkyně, skoro děti (i když tohle je pro Japonce příznačné. Tam se ve dvaceti odchází do důchodu), trhlá domina, velezrádci, nebo tlustý špión co ze zvědavosti šmejdil na vlastním dvorku. Postavy jsou klasicky japonsky vykreslené a postupem času samotné sbližování s nimi vytváří opravdu zajímavé situace, které často vyústí v nějakou unikátní misi.
Autorům se opět povedlo o něco víc vyždímat hardware PSP. Už minulý díl byl velmi pěkný, ale na takovou kvalitu jsem opravdu nebyl připravený. Přibyly některé efekty prostředí, postavy dostali solidní dávku polygonů, levely jsou nyní detailnější a textury jaksi jemnější. Z grafického hlediska jde opravdu o klenot a jen těžko na PSP budete hledat něco srovnatelně kvalitního. Rozdíl je nejvíce patrný, když se dostanete na stejné mapy, jež byly ve druhém dílu. Jeden se pak nestačí divit.
Grafika je jedna věc, ale co milovníky této série zajímá asi nejvíc je, kam se posunula hratelnost. I zde došlo k několika změnám a v drtivé většině jsou k dobru. Zkonsolidoval se managment povolání, některé druhy zmizely, nebo se sloučili do jednoho (například sniper nyní není rozdělený na protipěchotní a protitankový, ale záleží jakou pušku mu dáte do rukou a stejně tak lancer).
Každá postava může mít jakékoliv povolání, ale pokud v něm zůstane po delší dobu, získá některé zajímavé bonusy, tři stupně povýšení a v nejvyšším i přístup ke speciálním zbraním. Přibyly unikátní akce pro tři hlavní postavy. Například máte v jednotce vlastní valkyrii, kterou můžete kdykoliv aktivovat, pokud máte SP body (a těch není nikdy dost. Maximálně čtyři na celou bitvu). Managment výroby zbraní se až brutálně osekal a nyní není nutné shánět k plánkům i specifický materiál (a ve specifickém množství) – prostě pokud zabijete nositele plánků na bojišti, předmět je váš. Ti, kdo hráli předchozí díl mají už jisté tušení, že už jen to, co jsem zde napsal dost radikálně mění pocit ze hry.
A je to tak. Vše je jaksi jemnější, lépe dopilované, hratelnější. Evoluce a roky této hře jen prospěly a návrat ke dvojce mi už nepřipadá tak přitažlivý, protože starší díly jsou zkrátka poněkud neohrabané v přímém porovnání s trojkou.
Jestli je mi ale něco opravdu líto, tak musím říci, že odebráním multiplayeru přišla hra o pěkný kus kouzla. V mé momentální situaci, kdy jaksi nemám s kým hrát to až tak nevadí, ale být v Čechách, patrně bych soudil dost jinak. Multiplayer u takovéto hry asi nikdy nepatřil zrovna dvakrát k hitovkám. Koneckonců SJRPG byl, je a vždy bude hodně úzký profil, ale mělo to své kouzlo a ono pomalejší tempo bylo skoro až přátelsky objímající, obzvláště v kooperačním režimu. Rozhodně se u toho skvěle pilo kafe a kecalo.
Také bych asi mohl vytknout autorům, jak vyladili křehkost a sílu vašich charakterů, kdy pokud hodně nelevelujete, v pozdějších fázích hry dost krutě narazíte, protože nebudete mít dost životů, bonusů ke střelbě a obraně. To znamená, že než někam doběhnete a připravíte se ke střelbě, i ten nejblbější scout vás solidně pošramotí. Na druhou stranu, kdo s tím počítá a umí využívat všechny možné fígle, ten nebude mít problém ani s podměrečným družstvem.
Valkyria Chronicles 3 je perla. Perla v hodně hlubokém, studeném a zakaleném oceánu, kdesi za polárním kruhem, kam se vydává jen hrstka šílenců. A abychom to měli ještě komplikovanější, kolem patrolují ozbrojené lodě, žraloci a krakatice veliké jako solidní atomová ponorka.
Nad faktem, že drtivá většina japonské produkce se přes tenhle oceán k nám nikdy nedostane, jsem hořekoval už mnohokrát a to, že digitální distribuce by mohla odstranit většinu finančních překážek, ale firmy tuto šanci ignorují, mě dovádí ke stavům zoufalství. Chci tím říci – Valkyria je jen jeden příklad skvělé hry, kterou zde nikdy oficiálně neuvidíme. Dovedete si představit tu hromadu pokladů, které tam ještě musí být, ale nevíme o nich?
Tímto chci ještě jednou poděkovat překladatelské skupině, která se na tomto projektu tolik nadřela. VC3 je nádherná, vybroušená, dlouhá a zapamatování hodná hra, za kterou bych dal s klidem dva a půl tisíce na dřevo a odešel s pocitem, že jsem udělal skvělý obchod a oškubal prodavače.
Není bez chyby, ale milovníkům žánru přináší to, co SJRPG chybí už pěkně dlouho – evoluci. Pro mne, i když jde už o starší titul, jde o jednoho z kandidátů na hru roku 2014, protože už dlouho se mi nestalo, abych u jednoho titulu s takovým nadšením utopil tolik hodin. Za mne tedy: 9/10.
