Valkyria Chronicles 4: do zbraně! (recenze)

I přes to, že už to není tak špatné jako pár let zpět, se stále setkávám s lidmi, kteří se nedokáží přenést přes anime a manga stylizaci her. Musím uznat, že se najdou případy, kdy se to autorům opravdu nepovedlo, ale Valkyria Chronicles do tohoto výčtu rozhodně nepatří. Do karet jí navíc hraje to, že má sama o sobě unikátní styl, kdy na texturách jsou jakési šmouhy. Jen těžko najdete hru s takovým, a hlavně takhle dobře provedeným, vizuálem.  

Pokud jste nehráli žádný z předchozích dílů série, nemusíte mít z ničeho strach. Hra vás uvede jak do příběhu, tak do herních mechanik. Hlavní postavou hry je Cloude Wallace, ale celkově budete mít na starosti jednotku E. Příběh se odehrává ve fiktivním roce 1935, kdy už pár měsíců probíhá válka mezi Demokratickou federací a Impériem. Naše jednotka stojí na straně demokracie a bojuje především za své rodné město Hafen.

Jako ve většině japonských her se tady krom hlavní dějové linky řeší i hromada osobních vztahů a věcí z minulosti. Váš cíl je ale jasný od počátku hry. Je potřeba už s nátlakem Impéria skoncovat. Proto byla vaše jednotka vybrána jako součást operace Northern Cross, která má za cíl Impériu zasadit finální úder. Spočívá v tom, že se musíte probít skrz nepřátelské území k hlavnímu městu Schwartzgrad, které je vzdálené 1500 kilometrů, zatímco zbytek armády bude nepřátelské jednotky zaměstnávat na jiných frontách.  

Příběh se celkově řeší valnou většinu hry. Mezi jednotlivými misemi se stává, že klidně i několik desítek minut jen posloucháte rozhovory mezi postavami a zjišťujete informace o jejich minulosti a vztazích. Není to ale zase taková tragédie. Všechny rozhovory jsou nadabované, což u her z japonské produkce nebývá úplně zvykem. Když už, tak bych docela uvítal i japonský dabing. Ten ale ve zdejších verzích nenajdete. K jakékoliv příběhové části se můžete kdykoliv vrátit. Dějová linka je totiž vyprávěna skrze Cloudeho deník, kde se s postupem hrou objevují nové záznamy. Jelikož jsem předchozí díly nehrál, možná mi unikly nějaké spojitosti, ale příběh tu dokáže stát sám o sobě.

Ostatní postavy, stejně jako Cloude, jsou klasické japonské stereotypy, které rozezná každý, kdo zkouknul pár anime sérií. Cloude je typický stydlivý hrdina, který dokáže ostatní podržet, když jde do tuhého. Odstřelovačka Kai se zase tváří namyšleně, ale ve skutečnosti je milá na všechny okolo sebe. A Raz je typický hloupý ranař, který se nejraději vrhá střemhlav do akce. Vztahy mezi nimi a ostatními postavami se řeší opravdu hodně. Na jednu stranu je to skvělý přístup, protože vám díky tomu na členech vaší jednotky na bojišti více záleží, ale má to i svoji stinnou stránku. Po každé misi se k jednotce přidávají další vojáci. Netrvá dlouho a už ztrácíte přehled, kdo je kdo. Do misí jsem si víceméně vždy vybíral ty samé postavy jako na začátku hry, i když je výběr mnohem větší. Vzhledem k tomu, že na bojiště můžete vyslat jen 10 vojáků najednou, je docela zbytečné mít takové množství. 

Ještě před tím, než se přesuneme k samotným taktickým částem hry, je nutné zmínit, že Valkyria Chronicles jsou opravdu komplexní hrou. Velmi lehce ztratíte přehled o tom, co se vlastně děje a jak některé věci fungují. Pokud by se vám něco takového stalo, je tady naštěstí kompletní encyklopedie, ve které najdete opravdu všechno, od základních mechanik po probouzení potenciálu jednotlivých postav.  

Poté, co se postavy vykecají, se konečně můžete vydat na bojiště. Nečekejte ale přímý skok do akce, nejdřív totiž přijde plánovací fáze. V té si navolíte, které konkrétní vojáky pošlete bojovat. Je tady několik omezení. Tanky musíte umisťovat jen na předem vyznačené pozice a celkem můžete mít v jednu chvíli na bojišti pouze 10 jednotek. Vzhledem k cílům mise a nepřátelům je ale tento počet více než dostačující. Můžete si vojáky prohazovat ještě během boje, ale to vás stojí jeden tah ve vašem kole. To, kolik máte tahů v kole, se odvíjí od toho, koho si do bitvy vezmete. Důležitější vojáci vám přidávají tah navíc, ale když padnou, tak o tah zase přijdete.  

Po plánování pak přichází akční fáze, která je velmi jednoduchá. Zvolíte jednotku, hra vás k ní přenese a najednou jako byste hráli TPS střílečku. Každý voják má omezenou výdrž a za kolo může střílet jen jednou, ale pohyb po mapě je naprosto intuitivní. Každá jednotka má navíc omezenou munici, o jejíž doplnění se starají inženýři. Stejně tak vám poslouží i v případě, že potřebujete opravit tank nebo zničené krytí.  

V každé misi máte určité požadavky a podmínky. Často míváte omezené množství kol. Jindy zase nesmíte nechat padnout ani jednoho spojeneckého vojáka. Ve většině případů jde jen o to vystřílet nepřátele a obsadit jejich základnu. Tady občas přichází problém s tím, že vidíte, že už na mapě není jediný nepřítel, ale stejně se musíte přes celou mapu dobelhat k základně a obsadit ji. Valkyria Chronicles 4 už tak mají velmi dlouhou herní dobu a tyto momenty jí až nepříjemně natahují. Stejně to platí i v případě, kdy přijde na řadu nepřátelská strana. Musíte čekat, než odehraje své kolo, nemáte žádnou možnost, jak to přeskočit. Naštěstí je tady možnost urychlit nepřátelské kolo, ale stále by bylo pohodlnější, kdyby ho bylo možné úplně přeskočit. Občas ale narazíte i na pestřejší mise. Jednou třeba musíte prozkoumat tanky, jestli to náhodou nejsou jen atrapy. Jindy je zase třeba poslat zprávu skrz signální věže.  

Krom příběhových misí jsou tu ještě skirmishe, což jsou boje nezávislé na hlavní dějové lince. Musíte ovšem brát v potaz, že když vám voják zemře ve skirmishi, nebude k dispozici ani v příběhových misích. Postupně se vám odemykají nové a za jejich dokončení dostanete zkušenosti a DCT, což je zdejší měna. Tu, stejně jako zkušenosti, využijete, až se zase dostanete na základnu. Tady přichází chvíle, kterou si budou užívat hráči vyžívající se ve všemožných úpravách a vylepšeních. Na základně najdete Command room, ve které vidíte všechny aktivní i neaktivní členy jednotky a můžete měnit jejich vybavení. To, jak může být voják vybavený, se odvíjí od jeho třídy. Najdete tady klasické třídy jako je průzkumník, odstřelovač, inženýr nebo raketometčík.  

Na základně mimo to najdete i tréninkové pole, na kterém, jak už název napovídá, trénujete vojáky. Netýká se to ale jednotlivců. Za získané body zkušeností si tady můžete vylepšovat třídy. Následně pak mohou využívat nové vybavení a mají větší výdrž. Více času ale rozhodně strávíte v budově R&D, kde si za DCT odemykáte nové zbraně a části tanku. Každá třída má vlastní strom vybavení a pokud chcete získat všechno, musíte s tím strávit pěkných pár hodin. Na začátku hry navíc nejsou dostupná všechna vylepšení. Postupem hrou se odemykají nové a nové možnosti, takže pro přebytečné peníze se vždy najde využití. 

Při bitvách hraje docela důležitou roli morálka jednotky. Pokaždé, když se něco nezadaří, morálka klesne a s ní i přesnost zásahu a množství výdrže. Například když někoho pošlete samotného do přední linie, moc mu to neprospěje. Naštěstí se ale zase dá morálka zvýšit likvidací nepřátel a zabíráním základen. Pokud se stane, že nějaký spojenec je zraněný, je potřeba, aby k němu do tří kol přišla další postava, která přivolá zdravotníka a raněný je pak odvezen z bojiště. Pokud ho necháte ležet moc dlouho, tak o něj na dobro přijdete.