Visage: nejděsivější hororová hra současnosti | Recenze

Mnozí fanoušci hororových her do dnešních dnů obdivně shlížejí ke Kojimově projektu PT jako k posvátné modle a s hořkostí nesou jeho trpký osud. Titul se ve své době stal revolučním nástrojem herního strachu a demonstrací, jak může být i klasický walking simulátor intenzivní záležitostí. Od roku 2014 se mnoho herních vývojářů pokoušelo atmosféře PT alespoň přiblížit, ale vždy bez úspěchu. Zdá se však, že se možná blýská na lepší časy, neboť SadSquare po dlouhých letech vývoje konečně představuje Visage.

Král je mrtev, ať žije král

Ti, kdo postupný vývoj titulu sledovali jistě uznají, že se nerodil zrovna hladce. Po velkém úspěchu na Kickstarteru byl vývoj neustále odkládán a informací ze strany vývojářů se mimo hratelné ukázky hráčům zrovna moc nedostávalo. O to překvapivější potom bylo nečekané, a tak trochu suché oznámení několik týdnů před samotným vydáním. Bez většího humbuku či nějaké marketingové kampaně. Vzhledem k tomu, že je SadSquare studio poměrně malým týmem, je však podobný postup víceméně pochopitelný.

Některé bytosti zrovna chtít potkávat nebudete

A tak po dlouhých letech můžeme prohlásit, že PT má konečně svého nástupce, i když vznikalo na úplně druhé straně světa a nepodílel se na něm legendární Hideo Kojima. To však nemusí být v celé záležitosti vůbec podstatné. Ve hře zavítáme v roli neznámého hrdiny do prokletého domu s nepříliš lichotivou minulostí. Vývojáři zvolili pro svůj příběh období 80. let minulého století, což příběhu jako celku dodává specifickou atmosféru. Jádro titulu spočívá v průzkumu a poodhalení děsivých událostí, které se v tomto rozlehlém stavení udály.

Visage lze charakterizovat jako psychologickou adventuru s důrazem na atmosféru. Vývojáři se totiž nesnaží hráče děsit zbytečnými lekačkami, pro ty příliš místa nezbylo. I tak jde ovšem o jednu z nejděsivějších hororových her, které jsme si kdy mohli zahrát. Namísto laciných lekaček jsou hráči ve strachu udržování skrze množství paranormálních jevů, které nejednoho vyvedou z komfortní zóny.

Místo, kde se nechcete probudit

K příběhu toho příliš prozrazovat nechceme, zmiňme tedy jen, že je rozdělen na jednotlivé kapitoly a na hráče čeká více alternativních konců, což je vzhledem k velikosti vývojářského týmu jistě obdivuhodné. Samotná hratelnost je postavena na pečlivém průzkumu prokletého místa, důraz je kladen na interakci s ním. Jak již bývá v  podobných titulech zvykem, budete prohledávat šuplíky, číst vzkazy, hledat klíče a přitom řešit množství více či méně zapeklitých puzzlů. To vše v nepříliš přátelské atmosféře, kde si nemůžete být jisti naprosto ničím.

Visage je z hlediska prostředí chameleon

Paranormální jevy zahrnují nečekané změny, praskání žárovek, bouchání dveřmi, klepání, kroky, krvavé stopy na stěnách apod. To jsou však ještě ty lepší případy. Skutečná úzkost potom nastává při náhodném setkávání se s místními entitami, které jakoby z japonských hororů vypadly. Hlavním nepřítelem však nejsou jen duchové, ale tma samotná. Mechanika, která byla převzatá z jiných, žánrově podobných titulů. Dlouhý pobyt v temných prostorech hlavnímu hrdinovi škodí, důležité je se tak starat o zajištění světelného zdroje. Atmosféra Visage je skutečně jedinečná, hutná a elektrizující.

Některé výjevy působí značně znepokojivým dojmem

Velký podíl na tom má jistě také až nezvykle precizní grafická stránka hry. Titul pohání Unreal engine čtvrté generace a na poměry nezávislé hry nabízí skutečně velkolepé fotorealistické ztvárnění. Čert vem nějaké ty občasné glitche v podobě prostupných textur či levitujících předmětů, Visage jako celek vypadá úchvatně. Příběh ovšem není omezen pouze na zmiňované stavení, podíváte se totiž za jeho zdi, pochopitelně v koridorových lokacích. Visage je zkrátka povedený chameleon a psychedelická jízda.

Zásadní nedostatek

Co však kazí celkový výsledek je samotná nevyladěná hratelnost, které k dokonalosti schází opravdu mnoho. Celkový koncept objevování a průzkumu rozlehlého sídla jistě chápeme, bohužel vývojáři nepřipravili ty správné podmínky. Hra totiž za ručičku zrovna nevede a povětšinu času tak budete běhat od čerta k ďáblu s tím, že vlastně ani nevíte, co hledat. To však může být v potemnělých a rozlehlých prostorech mnohdy frustrující a pro samotnou atmosféru negativní. Takových momentů je bohužel až přespříliš.

Atmosféra jako z japonských hororů

Stejným rozčarováním je i poměrně nezvládnutá interakce s prostředím, zejména tedy na konzolích. Ovládání je silně neintuitivní a hlavně nepohodlné. Jak bývá v podobných hrách zvykem, dveře je třeba otevřít aktivním pohybem, ten však nefunguje tak, jak by měl. Šuplíky, dveře, skříně apod. tak budete otevírat natřikrát a značně znechuceni. Stejně nepohodlná je i práce se směšně malým a uměle omezeným inventářem. Hru bohužel trápí i občasné bugy, jeden z nich mě dokonce donutil ke spuštění celé hry od úplného začátku. Naštěstí se tak stalo asi 20 minut po startu.

Po grafické stránce se titul nemá zač stydět

Visage tak vyčnívá nad svými konkurenty z hlediska skvělé filmové atmosféry japonských hororů, kde zasazuje drtivý úder většině hororových her. Bohužel však selhává po stránce hratelnosti a samotného ovládání. I tak jde ovšem o jedinečný zážitek, který dává symbolický políček Hideu Kojimovi a nenápadně ho postrkává k navázání na legendární projekt PT.