Co může být příjemnějšího, než uprostřed léta naskočit na vodní kluzák a vyrazit podél nádherných pláží vstříc nekonečným mořským vlnám? Nejspíš spousta věcí, přesto se mi ale tato příležitost nadmíru zamlouvala a na souboj se slaným živlem jsem se skutečně těšil. Není však všechno zlato, co se třpytí.
Platforma: Nintendo 64
Žánr: závodní
Multiplayer: ano, max. 2 hráči
Podporuje: Controller Pack
Výrobce: Nintendo
Distributor: Nintendo
Co může být příjemnějšího, než uprostřed léta naskočit na vodní kluzák a vyrazit podél nádherných pláží vstříc nekonečným mořským vlnám? Nejspíš spousta věcí, přesto se mi ale tato příležitost nadmíru zamlouvala a na souboj se slaným živlem jsem se skutečně těšil. Není však všechno zlato, co se třpytí a ne všechny rajské ostrovy nabízejí rajskou zábavu.
Když jsem tak četl články o GameCube, nejnovější konzoli Nintenda, která mezi nás vtrhne tyto vánoce, všude jsem dokola narážel na ty samé předpovědi. Očekává se, že GameCube nebude mít alespoň zpočátku příliš velkou knihovnu titulů a ty, co budou k mání, budou z velké částí pocházet od samotného Nintenda. Kvantita však má být jednoznačně vyvážena kvalitou. Uvidíme, nejsem si jistý, zda Zelda, Mario a Pokémoni stačí na trumfnutí toho, co už teď nabízí PS2. Každopádně zahraniční herní weby doslova vřou diskusemi o předpokládané konverzi Final Fantasy XI pro GameCube a je fakt, že taková událost by s pozicemi jednotlivých strojů mohla pořádně zamávat.
Nyní se budeme zabývat další z nekonečné plejády her, které pro své videoherní systémy vyrábí jejich stvořitel Nintendo. Jak již bylo řečeno, oproti firmám jako je (byla) Sega nebo Sony, Nintendo má poněkud méně projektů, avšak kvalitnějších. Pojďme se společně pousmát nad výjimkou, která potvrzuje pravidlo.
Základní id(itot)ea
Nepřipadá vám nudné to nekonečné prohánění automobilů po „normálních“ tratích? Takové auto se přeci chová podle stále stejných pravidel, jakmile dostanete do rukou citlivost volantu a naučíte se kalkulovat s přesností brzd, je to vlastně pořád o tom samém a nic vás nemůže překvapit. Co takhle závodit na vodě a ne jen tak suše někde daleko od břehu, ale přímo v místech, kde je moře nejdivočejší – tedy na pobřeží a podél pláží. Ono se to hnedle jinak závodí, když vám doprostřed dokonale vybírané zatáčky stroj vyvede z rovnováhy pořádná příbojová vlna a hodí vás mezi diváky na pláži, v horším případě potopí pod hladinu na pokec s rybami (který není ani zdaleka tak zábavný jako s divačkami v bikinách).
Pokud by vám snad připadalo takové závodění příliš jednoduché, máte navíc k dispozici trasu nejasně vyznačenou nesmyslně rozmístěnými bójemi, které nesmíte míjet po špatné straně. Pokud jich minete pět, jste diskvalifikováni. Naopak, pokud tyto chaoticky rozmístěné přebarvené šílenosti minete správným bokem vašeho kluzáku, „logicky“ se vám okamžitě zvýší rychlost. Tento nesmysl měl zřejmě do hry přidat jakýsi taktický a zábavný element, ale činí z Wave Race 64 (dále jen WR) ještě větší nehratelnou hloupost, než už je sama o sobě.
Samotné bóje jsou ve dvojím barevném provedení a sice oranžové a žluté, což se ve sluncem zalitých arénách „báječně“ rozeznává a přitom je to právě barva bóje, která určuje, po které straně ji máte minout. Nicméně i když už poznáte, jakou bóji máte před sebou (což je celkem složité také vzhledem k jejich nenadálému vynořování se zpoza sluncem zalitého obzoru a navíc často z úhlů, které zkrátka nedávají žádný rozumný smysl – tedy pokud to mají být závody a ne simulace cesty bludištěm), můžete na ni správně namířit svůj stroj a stejně vás nějaká ta zbloudilá vlna vyhodí z dráhy právě před kritickou bójí. Když vám v takové situaci hlas komentátora vyděšeně položí dotaz „copak to děláš?“, máte chuť zahrát si live verzi Dooma s nejbližším autorem hry.
Herní kašička
Hra obsahuje čtyři herní módy. Můžete hrát hlavní šampionát, který má podle obtížnosti šest, sedm nebo osm tratí, dále závodit s časem na vámi zvolené trati (kterou jste však předtím pokořili v šampionátu), dále soupeřit se spoluhráčem (nebo spolutrpitelem) na rozpůlené obrazovce a konečně se pustit do jakési kaskadérské exhibice, podobné například geniálním skateboardům Tonyho Hawka, ve které je cílem projet tratí za vymezený čas a nasbírat přitom co nejvíce bodů trefováním se do obručí a prováděním různých otoček a skoků.
| Světlé stránky hry |
Temné stránky hry |
- plave tam roztomilý delfín
|
- hra se nedá ovládat
- vypadá hrozně
- nedává to smysl
|
Zažil jsem už hry, které měly mnohem méně tratí a přitom je hrály milióny šťastných hráčů celé roky (Sega Rally na Saturnovi) a zažil jsem také hry, které měly mnohem víc podstatně propracovanějších tratí k pokoření a byly nekonečně zábavnější (Gran Turismo 2). V tomto případě je tratí devět, všechny jsou krátké a nudné – rozdíly najdete víceméně jen v denní době a hudbě (která sama o sobě nestojí za zmínku – je dokonale průměrná, čímž značně převyšuje kvalitu zbytku hry).
Vizuální podívaná aneb na co to vlastně koukáte
Ačkoliv Nintendo 64 skutečně ve většině případů exceluje v podání vodních ploch (stačí vzpomenout na jedny z prvních titulů jako byl Turok nebo Mario 64… mimochodem to není pořadové číslo dílu série, ale označení verze známé plošinovky pro N64), tak právě v této hře, jejíž vizuální přitažlivost měla být postavena na zpracování moře, tato voda za moc nestojí. Je jakási zmatená, bílé barvy se mísí a ostatními (modrá ve dne, rudá při západu slunce) a tvoří dokonalý chaos, díky kterému poznáte vlnu až v okamžiku, kdy vás vyhodí z trasy.
Zbytek tvoří čtyři různě barevné kluzáky, které údajně také různě sedí na hladině, čehož jsem neměl tu příležitost si všimnout, neboť jsem byl většinu hry pod vodou a poslouchal udivený hlas komentátora.
Homepage: www.nintendo.com/games/gamepage/gamepage_main.jsp?game_id=273.
 |
Grafika: 2/10 |
| Zvuky: 3/10 |
| Hudba: 3/10 |
| Hratelnost: 1/10 |
| Není mi jasné, proč někdo vytvořil takovou hru a nechápu ani kdo by ji mohl chtít hrát. |
| Celkové hodnocení: 2/10 |
