Minimální požadavky: Win 98SE/Me/2000/XP, Pentium III 800MHz / AMD Athlon Duron 800, 128 MB RAM, 4.3 GB místa na HD, 32 MB NVIDIA GeForce 256 / ATI Radeon 8500, DirectX 9
Doporučený HW: Pentium III 1.2GHz/AMD Athlon 1.2 GHz, 256 MByte RAM, 4.3 GB na HD, 64MB NVIDIA GeForce3 / ATI Radeon 8500, Sound Blaster Audigy series zvuková karta
Testováno na: AMD 1800, 256 RAM, GeForce 4 MX 64 MB
Žánr: akční 3D Matrix
Platforma: PC
Homepage: http://enterthematrixgame.com/
Předpokládané datum vydání: 15. května 2003
Vývojář: Shiny Entertainment (http://www.shiny.com/)
Vydavatel: Infogrames/Atari (http://www.atari.com/)
Co je Enter The Matrix?
Bohužel, nikomu nemůže být vysvětleno, co přesně Enter The Matrix je. Každý to musí zažít sám.
Stylová úvodní slova jsou zcela na místě, protože navzdory všem těm informacím o herním stylu, screenshotům, trailerům a tak vůbec je nakonec ETM něčím natolik unikátním, že se to bude těžko vkládat do slov. Nejde tak ani o samotnou hru – je to prostě rychlejší, nápaditější a lepší Max Payne (tohle je panečku velká poklona... ale je na místě) – čím je však ETM zcela výjimečná, to jest její atmosféra. Stejně jako film dýchá i hra Matrix čímsi, co u jiné hry nenajdete.
Titulní obrazovka je stylová * Stejně jako logo Shiny:-)
Zcela nepochybně je to zásluha grafiky a ozvučení – temně černozelené barvy v kombinaci se soundtrackem přímo z filmu dávají hře onen správný tón, který místy činí hru nerozeznatelnou od filmu na stejné úrovni, jako se to na vánoce podařilo výborné akci Two Towers pro Playstation. Kromě prezentace je to ale také na míru šitý herní styl, který činí z běhání po stěnách a zpomalování subjektivního vnímání času druhou přirozenost, takže se skutečně budete cítit jako Neo, když si ládoval ty zbraně (- hodně zbraní). Budete se cítit jako bozi, po celou dobu hraní budete lidské protivníky vnímat jako otravnou pomalou verbež, která si ztěží zaslouží váš zájem v podobě kulky.
První vteřiny
Přiznám se: tolik jsem se na hru těšil, že jsem nedokázal ztrácet čas čtením manuálu a po nainstalování jsem se rovnou „připojil“. Po velmi stylové přehlídce firem, stojících za projektem, následuje překvapivě stručné menu, které silně připomíná konzolové možnosti nastavení. Je to již několikátá PC hra v poslední době, u které jsem si všiml viditelně konzolového rozhraní. Holt spousta titulů jsou konverze z konzolí a AAA trháky jsou v mnoha případech vyvíjeny designově primárně pro konzole, kam již delší dobu plynou největší příjmy z prodeje.
Ty kulky ve stěně patřily mě? * Správně - skočte si skrz sklo!
Samotná hra začíná jedním ze slíbených mnoha videí, které pro ni byly natočeny paralelně s natáčením filmu. To znamená, že v těchto filmečcích, které pomáhají vyprávět příběh, hrají stejní herci jako ve filmu a také to podle toho vypadá. Jelikož jsem ještě neměl to potěšení Matrix Reloaded vidět, nedokážu posoudit, kolik je ve hře scén přímo z filmu a kolik bylo natočeno speciálně pro ni, ale většina by měla být exkluzivní a tudíž k vidění pouze v ETM. Jsou tu ovšem také schovány nějaké ty ukázky z třetího filmu a věřte mi, shlédnout je znamená začít si kousat nehty a skončit s tím, až třetí film dorazí v zimě do kin! Byli jste varování!
Automatické překonání plotu * Postavy jsou slušně vymodelované, stejně tak zbraně
Když jsem si vybral jednu ze dvou možných postav (obligátní možnosti: chlap – Ghost a ženská – Niobe), přešel klasický film do enginové animace (které pro hru navrhovali a kameru umístili sami autoři filmu, bratři Wachovští) a odtud už to byl jen kousek do samotné hry. Grafika mne prozatím nijak zvlášť neohromila, až později jsem si uvědomil, že to možná bylo také pečlivou realističností, díky které prostředí vypadá možná až příliš obyčejně a nudně. Snad je na vině i moje průměrná grafika (GeForce 4) a omezení složitosti prostředí ve prospěch rychlosti hry, což je u akčního titulu jedině chvályhodné.
Ovládání Ghosta
Po pár pohybech jsem zjistil, že budu muset změnit ovládání, které mi nějak nesedlo. Určil jsem si tedy tlačítka pro otevírání dveří, přepínání z pěstního módu na střelecký, zpomalování času (označeného jako „focus mode“) i skákání a začal jsem hrát. Rychle mi došlo, že předměty (doplnění munice, zdraví, zbraně) se sbírají automaticky dotykem (jako třeba v Doomu) a stejně automaticky postava překonává drobné překážky jako jsou stoly nebo ploty. Ještě víc jsem se podivil a zaradoval, když jsem pochopil, že zcela automatické je i oblíbené běhání po stěnách a různé akrobatické kousky související s překonáváním terénu nebo létajících kulek.
A je to tady - bullet time v hale plné sloupů * Obličeje postav jsou většinou super!
Jinými slovy, budete prostě pobíhat a střílet, jako kdybyste hráli jakoukoliv primitivní akční hru, nicméně bude to na pohled vypadat, jako že ovládáte hyperrealistický simulátor extrémně ohebného a pohybově nadaného mistra karate. Je až neuvěřitelné, jak propracovaně pohyb a akce ve hře vypadá, když člověk přitom vykonává na klávesnici podobné úkony, jako ve zmíněném Doomu. To je jeden z důvodů, proč jsem říkal, že je třeba si hru zahrát na vlastní kůži.
Mezihra s palbou z jedoucího vozu * Poznáváte tu střechu? Věřte si a skočte!
Ale abych jen nechválil - zmíněné pobíhaní po stěnách je sice báječně jednoduché (oproti třeba Devil May Cry pro PS2, který tento trik také využívá), ale na druhou stranu mi připadá hodně nepřirozené skákání – je jaksi pomalé a nedokázal jsem svou postavu přinutit k výskoku do pořádné výšky, ani třeba odrazem od stěny. Dále mi chyběla možnost zachytit se okrajů plošin, což přispívá k místy vnucujícímu se dojmu, že postava prostředím poněkud „proplouvá“, místo aby s ním navázala dostatečně věrohodnou interakci. I když efektní automatické odkopávání židlí nebo krabic z cesty má své kouzlo:-)
Hratelnost
Protože jsem měl tak trochu strach ze systému soubojů, vrhnul jsem se na hru v nejlehčí z (tuším) čtyř obtížností. Ta v kombinaci s popsaným snadným ovládáním způsobila, že jsem úrovněmi procházel jako nůž máslem – nezastavitelná pohroma pro všechny nepřátele a živé lidi vůbec. Připadal jsem si o hodně lépe, než Max Payne – klidně bych znovu zmínil onen milovaný Doom (viděli jste nový E3 trailer? TO JE S.Í.L.A!) nebo třebas nezapomenutelné finále hry Soul Reaver 2 (kde na sérii závěrečných soubojů v rámci příběhu dostanete nesmrtelnost a projdete skrz nenáviděné nepřátele jako nezastavitelný kombajn).
Pokud jde o umělou inteligenci nepřátel, není moc o čem psát. Sice se sem tam schovávají a kryjí, občas mají předskriptované zajímavé útočné formace, ale v podstatě nejsou o nic lepší, než protivníci v Maxu Payneovi. O to lépe se člověku kosí ve velkém. Vojáky z MGS2 zde tedy rozhodně nečekejte.
Filmové pasáže jsou silným lákadlem pro fanoušky
Ukládání je řešeno automaticky mezi jednotlivými sekcemi úrovní (= hra vám nabízí ukládání velmi často, zhruba po každých 10-ti minutách herního času).
I teoreticky náročnější pasáže na pohyb prostředím (šplhání po trubkách, skákání mezi střechami) byly velmi hratelné, musím přiznat, že hra mi pod rukama ubíhala tak plynule a příjemně, že jsem měl co dělat, abych se urval a napsal pro vás těchto pár řádků... no spíš hezkou hromádku odstavců, protože je toho tolik, o čem by se dalo vyprávět!
Zpomalování času
Hra klade důraz na dva ukazatele – váš život a zpomalování času. Tato užitečná funkce, označená focus, se dobíjí automaticky (tedy ne jako v Maxu Payneovi za nějaké zásluhy) a poměrně rychle (třeba jako svítilna v Half-Life), takže můžete čas zpomalovat skoro pořád a věřte mi, rychle si zvyknete na tu efektní pohodu, kterou tato možnost přináší! Během pár minut hraní jsem se rychle naučil přepínat se do zpomaleného režimu při každém spatření nepřítele – v tom téměř zastaveném okamžiku si nepřítele prohlédnu a odhadnu, co s ním provedu, jakmile se čas znovu rozběhne. Je to účinné a zábavné, zpomalování zde není jen jakýsi časem nudný bonus jako v Maxovi, jde o zcela přirozenou součást stylu hry, která dokonale zapadá do koncepce akčních pasáží.
Grafika
Jak už jsem psal výše, po technické stránce jsem nebyl nijak zvlášť ohromen. Jasně, vidíte kulky i poněkud primitivně znázorněné čáry za nimi, postavy se pohybují díky motion capturingu jako ve filmu, ale od moderního trháku bych čekal víc – podívejte se třebas na Unreal 2 nebo i takovou Bloodrayne. Na druhou stranu je ale atmosféra prostředí dokonalá díky barevnému ladění a zcela zřetelně přepracovaným lokacím z filmů, kterými se budete pohybovat za doprovodu silného deja vu.
Pokud jde o rychlost a plynulost hry, se svojí sestavou (AMD 1800 MHz, 256 RAM, GeForce 4) jsem nezaznamenal jediné cuknutí nebo zpomalení, faktem ale je, že jsem neměl zapnuté úplně všechny možnosti grafiky a použil jsem rozlišení 800*600. Rychlost hry je přitom ohromující (ještě že tam je to zpomalování času:-).
Minihry
Krátce po začátku hraní jsem měl příležitost zastřílet si z auta, které ovládala Niobe, přičemž šlo a maximálně arkádovitou pasáž s nekonečnou municí a jediným tlačítkem pro střelbu. Inspirace Medal Of Honor 2 pro Playstation více než očividná, ale to mi nezabránilo v tom, abych se dobře bavil.
Ááá nejoblíbenější scéna - odložte kovové předměty!* Pohyby vaší postavy jsou velmi působivé
Kromě toho je v hlavním menu hry položka „Hacking“. Zde dostanete příkazový řádek v DOSovském stylu a budete si hrát na opravdové hackování, což je činnost poměrně náročná na představivost a vynalézavost, má však silné kouzlo. Zde budou majitelé konzolí v jasné nevýhodě, protože všechny příkazy se zadávají v textové podobě (což je s klávesnicí asi milionkrát jednodušší než s ovladačem). Podle všeho vám hackování odkryje tajné informace + nové možnosti ve hře. Co přesně to znamená budu muset teprve odhalit.
Jaký to je pocit?
Hrát ETM je jako hrát Maxe Paynea, ale lepší. Je to zároveň jako dívat se na film Matrix zevnitř. Atmosféra, hratelnost – to jsou nejsilnější stránky hry, kterou lze bez uzardění označit za dobrou. Jak moc, to si povíme až v recenzi, ale už teď se tak trochu bojím zmíněné jednoduchosti hry, která by mohla vést ke stejně krátké hrací době, jako tomu bylo u těch (stejně povedených) Dvou věží.
Hra na hackování * Trošku jsem zatopil strážím, ještě že je tu ten požární systém!
Každopádně jde o návykový adrenalinový zážitek, který řadím k příjemným překvapením roku a budu se hodně divit, pokud hra nezaujme solidní místo v žebříčcích prodejnosti i hitparádách. Kromě fanoušků dobré akce nepochybně přitáhne tento titul i všechny fanoušky filmu, kteří chtějí vědět a vidět víc. Sám se nemůžu dočkat, až se „tam“ vrátím. Takže díky za pozornost, uvidíme se uvnitř!