Everybody’s Gone to the Rapture: tichá invaze (recenze)

Ač se může zdát, že je moderní herní trh zaplněn hlavně frenetickými střílečkami a závody všeho druhu, není tomu tak. Posledních pár let aktivně nastupují indie vývojáři, od kterých se pro změnu učí i tvůrci velkých společností a my tak na konzolích nové generace můžeme vidět velmi zajímavé umělecké projekty. Jedním z nich je i PS4 exkluzivita Everybody’s Gone to the Rapture, jejíž podstata je stejně tajúplná, jako název dlouhý. Především ale vrací alespoň na chvíli na výsluní žánr příběhových adventur, kde pro změnu záleží na něčem jiném než nekonečném mačkání spouště.

Svět bez lidí

Příběh vás zavede do malé vesničky Shropshire kdesi v Anglii, která se stala svědkem nevysvětlitelné události. Po desítkách mizí lidé, zbytek utíká seč mu síly stačí. Městečko i okolní oblasti jsou plné světélkujícíh bytostí. Vláda hlásí, že jde o obyčejný chřipkový virus a že má situaci pod kontrolou, my ale víme, jak to většinou chodí. Něco je špatně. Invaze? Smrtící biologický virus? Hráč má za úkol projít herním světem a díky vzpomínkovým segmentům událostí a rozličných životních situací lidí zjistit, co že se vlastně stalo.

Vylidněný svět městečka a vesnice okolo má neuvěřitelně hutnou atmosféru a především několik prvních hodin budete doslova pohlceni zážitkem. Hra je z hlediska ovládání a rozhraní extrémně jednoduchá. Hráč má k dispozici pouze možnost pohybu a omezené interakce s prostředím. Všude po světě jsou roztroušeny rozlišené kazeťáky, telefonní budky a specifické body událostí, ze kterých se postupně dozvídáte, co se jednotlivým obyvatelům stalo a kam to všechno vlastně směřuje. Lidé tu nejsou, vše vidíte díky stylově pojaté světelné projekci – vzpomínkám.

Pokud tedy patříte mezi hráče, kteří rád pobíhají mapou a kosí vše v dosahu, nemá smysl běžet do obchodu. Tato hra je určena lidem, kterým pomalé tempo nevadí a prahnou spíše po postupném objevování a užívání atmosféry, než čemkoliv jiném. S tím se bohužel pojí jeden z velmi mála opravdových nedostatků titulu.

Pohyb postavy je extrémně pomalý. A když říkáme extrémně, myslíme to vážně. Jak se tak šnekoidně plazíte po mapě, zjišťujete, že bez sprintu to prostě nejde. Ten navíc nefunguje klasicky, ale setrvačně po držení klávesy R2, což také chvíli trvá. A vzhledem k tomu, že hra vám nedává absolutně žádné pokyny k tomu, kam máte jít, prozkoumávání prostředí a časté bloudění je takřka nutností. Pomalý pohyb tak zprvu možná nebudete vnímat, po několika hodinách a návratu po již známých místech vám ale začne dosedat tvrdá pravda. Bez sprintu ani ránu.

Grafické orgie

Naštěstí nejde o bůhvíjakou tragédii a pokud jste v podobných adventurách alespoň trochu zběhlí, vždy správně odhadnete tipy a vydáte se tam, kam máte. Světélkující bytosti, poletující prostředím, vám navíc dokážou vždy relativně dobře napovědět směr.

Bloudění tu však má své opodstatnění, jelikož titul běží na nejnovější verzi CryEnginu a vypadá naprosto úžasně. Vizuální prezentace přírody, venkova a místa, odříznutého od civilizace dopadla na jedničku a lvím podílem přispívá k výsledné atmosféře. Také dabing jednotlivých postav, které doplňují příběh skrze vzpomínky a telefony je na velmi vysoké úrovni. Korunku všemu pak nasazuje hudební doprovod z rukou Jessicy Curry, která se rozhodla spolehnout na klasiku a líbezné melodie, doprovázející vás krajinou jsou tak lahodící uchu.

Co bychom naopak uvítali je mnohem větší interaktivitu s prostředím. Můžete sice otevírat dveře, zapínat zařízení či interagovat se světélky, to je ale asi tak vše. Bylo by skvělé vidět vlastní postavu a končetiny než jen plachtit vzduchem, případně mít možnost přeskočit ten zatracený keřík a neobcházet deset kilometrů kvůli tomu, že jste zabloudili. Čímž se samozřejmě opět dostáváme k problému s rychlostí.

         [gamebox Everybody’s Gone to the Rapture:29012]     

Everybody’s Gone to the Rapture je rozhodně velmi poutavou příběhovou chuťovkou, která sice nenabídne žádnou dodatečnou hodnotu, multiplayer, ani jiné prodloužení herní doby. Těch několik hodin, co strávíte v nervydrásající tajúplné atmosféře opušetěného městečka ale rozhodně stojí za to. Pokud tedy dřív nevyhodíte ovladač oknem kvůli ústřední postavě – šnekovi.