V ideálním světě největší potlesk sklidí nejlepší práce, nejlepší zaměstnanec a nejlepší myšlenka. V tom reálném rozhoduje reklama, štěstí a rychlost. Přitom právě rychlost je svým způsobem opak propracovanosti. Jaký smysl tedy mají exkluzivní recenze? V čem spočívá jejich exkluzivita? Prospívají tzv. herní žurnalistice?
Lidé mají odjakživa touhu v něčem vynikat, být první, nejodvážnější, nechytřejší či nejrychlejší. Do určité míry je tato přirozená motivace velice prospěšná. Člověk vida, že ho při dobíhání trolejbus předbíhá šedesátiletá důchodkyně, začne se svou fyzickou kondicí něco dělat, otec, jehož dcera mluví lépe anglicky, dostane novou chuť do studia jazyků atd. Ovšem od jisté hranice je už míra obětované příležitosti příliš vysoká. Stejně jako ji překročili profesionální sportovci, jejichž touha po větší rychlosti je zavedla do náruče dopingu, se přes ní přehánějí v poslední době herní magazíny ve snaze nabídnout svým čtenářům nejrychlejší informace. Ve zpravodajství se to dá ještě pochopit, nyní se však na řadu dostaly recenze.
Základní kameny
Recenze jsou pro herní magazíny totéž jako pro Televizní noviny černá kronika, základními kameny, nosnými pilíři. Bez nich by časopis nebo magazín o hrách postrádal smysl. Vyřaďte Nově bouračky, vraždy a krádeže a zbude pár minut zpravodajství včetně reportáže o zvířátkách. Vydejte časopis o hrách bez recenzí a nikdo si jej nekoupí.
Max Payne 2 - na recenze ideální s 8 hodinami herní doby
Je proto jasné, že je na ně kladen obzvláště velký důraz. Oproti recenzím jiných děl jsou kritiky her opatřeny číselným hodnocením, speciálními tabulkami, boxíky osvětlujícími historické či jiné souvislosti.. Za to všechno může silná konkurence. Ovšem ta samá konkurence nás nyní tlačí ještě dál, do větší rychlosti.
Recenze z letáku
Samozřejmě, historky o recenzentech schopných napsat smysluplné tři stránky o hře a doplnit je hodnocením jsou tu odnepaměti. Nyní se však nacházíme v situaci, v níž je časový pres na recenzenty největší za celou herní historii. Pamatuji si, jak jsem v prehistorických herních dobách hltal svůj časopis a bylo mi naprosto ukradené, jestli konkurence hru XYZ hodnotila dříve, později nebo vůbec. Dnes? Papírové časopisy, webziny, zahraniční webziny, to vše vytváří tvrdé a nelítostné soukolí.
V poslední době už nejsou výjimkou recenze vyšlé dříve než je hra oficiálně prohlášena za hotovou. Ba co víc, divní jsou spíš ti, co „vydávají recenze tři týdny poté, co hra vyšla.“ Kde se tento vývoj zastaví? Recenze čtvrt roku dopředu z trailerů nebo tiskových zpráv?
Co je na tom tak zlého?
V podstatě nejvíce oněm úžasným exkluzivním recenzím nahrává současný stav v „herní žurnalistice“. Postupem času se za jakýsi standard prosadila recenze popisná. To je přesně to, co exkluzivitám vyhovuje. Exkluzivní recenze totiž má svou rychlost a tím to končí. Ano, řekne vám vše, od počtu zbraní až po velikost spodního prádla hlavního hrdiny. Dozvíte se v ní, jaké je pozadí konfliktu, jaké jsou prostředí misí a tak dále, a tak dále.... zkrátka odstavec po odstavci projdete celou onou nepsanou šablonu příběh-hlavní hrdina-prostředí-zbraně-nepřátelé-grafika, ale nedozvíte se v ní tu základní věc, jak se vlastně to celé hraje.
A naopak takoví Steel Panthers - 8 hodin = 1 bitva
Exkluzivní recenze je taková recenze, v níž se vám před očima vyloupne závěrečné hodnocení z ničeho. Jako byste sledovali fotbal, předzápasové statistiky, komentáře a nejednou cvak – 5:0 a přenos končí. Civíte, říkáte si, jak je to možné, ale v textu odpověď nehledejte. Nemá to cenu.
Je to logické, co chcete kritizovat na hře, kterou jste viděli pár hodin? Nebo třeba i dní? Copak víte, jak to celé dopadne? Můžete si být jisti, že věc, která se vám nyní nelíbí, není dál ve hře opravena? Ustřelit s hodnocením nahoru je snazší, dá se omluvit ošálením autora, dolů to chce důvody. Exkluzivní recenze má také další zajímavou vlastnost – nekritizuje chyby. Jak by taky mohla, když není jisté, jestli ji do finální verze autoři náhodou neopraví? A tak se hází procenty jako by se nechumelilo – tu 80%, tu 9 z 10. Hlavně, že je čtenář spokojen, že čte první recenzi v ČR, případně, nebuďme takoví troškaři, rovnou na světě.
Do hlubin
Možná si říkáte, že na vás podobné slogany nepůsobí, ale to můžete tvrdit i v souvislosti s reklamou, přesto je jí čím dál víc. Každý časopis se jen třese, aby mohl do světu vytroubit tu skvělou novinu, že má první recenzi. Textem, obrázky, nálepkou na obalu: „Jsme PRVNÍ!!!“
Bohužel nejde tu jen o žhavé a očekávané AAA tituly, hity čísla. Choroba zvaná „honemhonemrecenzi“ pronikla prakticky do všech žurnalistických koutů. Simulátory, sporty obecně, rozvláčné tahové strategie, rozsáhlé RPG, všechny ty se musí srovnat s nemilosrdným diktátem novinářských uzávěrek. Také je na nich občas díky záhadným rozdílům ve skóre znát, kdo je hrál déle než několik hodin. I když je to díky vymoženostem jako GameRankings čím dál neobvyklejší případ.
Lionheart - do půlky skvělé RPG, v druhém poločase nuda - jestlipak by na to přišla exkluzivní recenze?
Do budoucna s roboty?
Těžko domýšlet, jak tato honba s časem jednou skončí, každopádně už nyní se obrací proti recenzentům samým. Popisnou recenzi totiž zvládne kdekdo. Pokud tedy budeme pokračovat směr exkluzivita, možná bude efektivnější najmout na recenze roboty. Oni těch pár daných odstavců zvládnou taky a když budou mít stabilní operační systém, vyjde to i levněji.