Tento víkend jsme vám přinesli trilogii reportáží z veletrhu Games Convention v Lipsku, který je největší akcí zaměřenou na počítačové hry a videohry v Evropě. Pokud jste si o víkendu užívali slunce a vody, najdete první část, zaměřenou na vztah Němců ke hrám a představení GC03, právě zde:
1. část reportáže – GC03 představení, hry v Německu
Druhá část reportáže se věnuje výhradně samotným hrám, které byly na GC03 k vidění. Poskládal jsem je do svého soukromého žebříčku, je však jasné, že příznivci různých žánrů by si našli jiné favority, stejně jako nebylo možné napsat o všech hrách, které byly na GC03 k vidění.
2. část reportáže – nejlepší hry podle Doupěte
A nyní, když už máte potřebné seznamovací i životně důležité (herní) informace, uzavřu své vyprávění největším zážitkem, který jsem si z GC03 odnesl. Řeč bude o symfonickém orchestru hudby z videoher, prvním svého druhu v Evropě a kvalitou převyšujícím kromě jiných třeba i loňský koncert v Tokiu. V prvním GC03 článku jsme si řekli, že Německo má tak trochu problémy se svým puritánským přístupem ke hrám – zatímco třeba v Anglii je člověk, pracující v herním byznysu „cool“, v Německu se na něj dívají tak trochu s despektem. Není divu, když jim jejich politici a média dokola opakují, jak násilné a škodlivé hry vlastně jsou – podle průměrného dospělého Němce je hráč her násilnický puberťák, nehledě na věk.
Akce pro ligu výjimečných
Takže zástupci herního průmyslu dali hlavy dohromady a kromě GC v Lipsku (který je na území města propagován asi miliónem pěkných billboardů a reklam) vymysleli velkolepou společenskou akci, na které prostě nemohl chybět nikdo důležitý (alespoň v rámci profese) ze světa, natož pak z Německa. Úžasný koncert se tak sice zvrhl ve víceméně VIP-only party, na kterou se dost dobře nedostali obyčejní lidé z davu - na druhou stranu tak ale pomohl vzbudit respekt z herní kultury u těch opravdu důležitých německých osobností (politici).
Petr Vochozka a Dan Vávra si od akce zas tak moc neslibovali * Nobuo Uematsu a lidé ze Sqaure se drželi poněkud stranou
Ještě před samotnou akcí jsme byli taktně upozorněni, že se ponese ve velice formálním duchu, jinými slovy se očekávaly obleky a uhlazené chování. Jak se ale ukázalo, nejedna slavná osobnost v herním světě (hlavně mladší tvůrci akčních her:-)) dává přednost pohodlnému modernímu oblečení, což koneckonců tak trochu začal sám Nobuo Uematsu, skladatel hudby pro dnes již téměř dvacetiletou herní sérii Final Fantasy, který na koncert této hudby přišel loni jako jediný v riflích a tričku. Když se člověku podařilo překonat bariéru limuzín a bodyguardů, mohl ocenit dlouhé stoly plné jídla a pití, které zaplňovaly všechna patra velké budovy. Bylo to jako na hodně velké svatbě, s tím rozdílem, že každý druhý člověk, kterého jste minuli, měl podezřele povědomou tvář.
Místa v prvních řadách značila společenský význam a úspěch * Orchestr prokázal bezchybnou sehranost navzdory své velikosti
Pokud možno stranou, v rohu veliké terasy, utvořila skupinka japonských kolegů ze Square tak trochu ochrannou bariéru okolo Nobua, který je dnes již skutečnou legendou – právě on zodpovídá za to, že se herní soundtracky proměnily z rytmického pípání do velkolepých a dojemných orchestrálních skladeb, které dokonale zaměstnají všech 80 členů orchestru. Dlužno pochválit stylové kimono jedné z dívek v této skupině, kompletní včetně velké mašle na spodku zad. V této chvíli byli návštěvníci natolik zaměstnáni jídlem, že se Uematsuovi podařilo proklouznout víceméně nepozorovaně, i když se našlo pár jedinců, kteří až přespříliš horlivě fotografovali krásy města právě jeho směrem (jako třeba já:-)).
Logo veletrhu Games Convention bylo nepřehlédnutelné * "Zadní" sedadla u varhanů byla ta nejhorší
V samotném koncertním sále byla pečlivě označena přední sedadla – v první řadě němečtí politici, ve druhé důležití lidé ze Sony nebo ze společnosti Disney a další celebrity, za nimi podle významu vývojáři (ředitelé společnosti, nejvýznamnější producenti, skladatelé hudby, která se měla hrát – tady seděli lidé z české Illusion Softworks: CEO Petr Vochozka, autor a producent Mafie Daniel Vávra a skladatel hudby k Mafii Vladimír Šimůnek), samozřejmostí pro první řady byla sluchátka pro překlad projevů do různých světových řečí. Z některých fotografií byste mohli získat mylný dojem, že sál nebyl úplně plný pro nezájem diváků – některá z horších sedadel (za orchestrem u varhan nahoře, odkud nebylo nic vidět) byla prázdná prostě proto, že akce nebyla určena široké veřejnosti, ale pouze těm, kdo dostali pozvánku.
Zahájení
Jedna z nejzajímavějších věcí na celém koncertu je pro našince nepochybně samotný orchestr – totiž Český Národní Symfonický Orchestr (ČNSO), založený v roce 1993 trumpetistou Janem Hasenhöhrlem. Orchestr tvoří 80 uznávaných hudebníků, jeho nahrávky a turné najdete po celém světě od Francie přes USA až po Japonsko. Máme být na co hrdí! Dirigentem a hudebním ředitelem projektu byl maestro Andy Brick (nar. 1965 v New Yorku), který má bohaté zkušenosti s TV, filmovou i herní tvorbou.
1. Opening Fanfare Games Convention 2003
Úvodní skladba byla „vylepšenou“ verzí GC03 znělky (z televize a rádia), svým podáním a kvalitou snadno mohla zmýlit posluchače, kteří nenastudovali programy – působila jako plnohodnotná skladba z pořádné hry. Kromě jiného usadilo výborné a bezchybné (opravdová vzácnost při živém představení) podaní diváky hlouběji do křesel a každému začalo být jasné, že během večera uslyší mimořádnou hudbu v mimořádném podání.
Hodnocení: 5/10
2. Headhunter Suite
Akční hra Headhunter od Segy se pokusila překonat MGS a rozhodně nebyla špatná. V přípravě je druhý díl, který vyjde pro konzole letos na vánoce a jmenuje se Headhunter: Redemption. K atmosférické detektivce patřila působivá ústřední hudba, která poprvé zazněla v orchestrálním podání, navíc kombinovaná s remixem pro připravovaný druhý díl.
Hodnocení: 6/10
Následovalo uvítání mluveným slovem. Jako první promluvil Werner M. Dornscheidt, prezident veletrhu a prohlásil kromě jiného, že hry jsou oknem do budoucnosti zábavy, průmyslu i kultury. Zábavným projevem pokračoval jeden z nejvyšších zástupců firmy Disney, ředitel sekce Disney Products Worldwide, Andrew P. Mooney, který dal také jasně najevo kladný přístup společnosti ke hrám. Následovala další hudba. A jaká!
3. Final Fantasy VII: Aeris´s Theme
Podle drtivé většiny fanoušků jde o vůbec nejpovedenější, nejoriginálnější, nejdojemnější a vůbec po všech stránkách nejkrásnější skladbu z bohaté knihovny Final Fantasy soundtracků, která čítá několik desítek CD. Nutno zdůraznit, že ani u této náročné skladby neudělali čeští hudebníci jedinou chybu, takže dokonale vynikly i sólové pasáže jednotlivých nástrojů. Zcela jistě nejsilnější hudební zážitek z celého koncertu.
Hodnocení: 10/10
4. Outcast
PC dobrodružná hra z roku 1999 byla výjimečná kromě vynikající grafiky, příběhu a hratelnosti také hudbou Moskevského Symfonického Orchestru, která pomohla udržet ohromení a zaujetí posluchačů, přetrvávající z předchozí skladby. Potlesk byl s každým zahraným kouskem o něco silnější, ale pouze u hudby z FF se ozývaly v sále výkřiky nadšení:-)
Hodnocení: 5/10
Následoval poslední mluvený projev, tentokrát v podání minstra a předsedy vlády, Stanislawa Tillicha. Opět zdůraznil význam prudce se rozrůstajícího herního trhu a poukázal na jeho provázanost s jiným významným odvětvím lidské činnosti, kterým je elektronika a počítačová technika. Po něm převzal slovo veleslavný anglický herec (divadla nejen v Anglii, filmy Stevena Spielberga) James Walker, který přednesl poetickou báseň, zahajující hlavní část koncertu. Text byl velmi podobný jedné ze starších písní z Final Fantasy, což byl možná záměr.
5. Merregnon 2
Podle prospektů je tohle velmi úspěšná herní série s počátky v roce 2000, ale já jsem o ní nikdy neslyšel. Hudba však zněla rozhodně atmosféricky a melodicky, takže by se vyplatilo podívat po celém soundtracku, potažmo hře samotné.
Hodnocení: 6/10
6. Splinter Cell
Povedená simulace plížení ve stínech měla podle některých (pro mne osobně nepochopitelných) názorů slušný příběh i prezentaci jako takovou, navíc šlo tak trochu o módní titul, který se vetřel do povědomí mnoha hráčů. Přesto nelze hudbu, zahranou na koncertě, nijak zvlášť vyzdvihnout.
Hodnocení: 5/10
7. Shenmue
Veleslavná dobrodužná sága Segy, která měla mít mnoho dílů, ale po zkáze konzole Dreamcast se málem nepodařilo ani dokončit druhou část velkolepého eposu pro Xbox. Shenmue není RPG, je to spíš pokus o fascinující simulaci světa, přesto nebo možná právě proto disponuje jedním z největších příběhů napsaných pro hru a soundtrackem, který je hodně blízko pompéznosti, melodičnosti, návykovosti a kráse FF. Ústřední melodie prvního dílu Shenmue si vysloužila druhý nebo třetí nejsilnější potlesk z celého večera.
Hodnocení: 10/10
8. Quest For Glory 4 – Dragon Fire
Poměrně stará adventurní řada od Sierry využívala prvků RPG a kromě jiného přinesla v posledním díle i soundtrack, který bychom čekali spíše od zástupců RPG žánru. Skladba Overture stála za poslech, pro zajímavost dodejme, že soundtracku ze hry se prodalo 50.000 kusů.
Hodnocení: 6/10
9. Mafia – The City Of Lost Heaven
Skladatel Vladimír Šimůnek, který kromě mnoha jiných projektů stojí za nejslavnějším českým soundtrackem ke hře Paranoia 2 (tenkrát jsme si kupovali hudební CD, u kterého byla přibalená jakási hra – ne naopak:-)), složil pro Mafii mimořádné atmosférickou a filmově profesionální hudbu, jejíž první útok na hráče v úvodním menu hry patří k silným zážitkům. Stejně tak zapůsobila Mafia i v sále, kde se projevila proslavenost hry v Německu (kolem mne se rozléhalo šeptání Němců: „Das Ist Mafia!“). Vladimír mi po koncertě říkal, že i když se podařilo udržet rytmus, nikdo nezavadil o nesprávnou strunu a podobně, nebyla správně sladěna hlasitost některých nástrojů vůči jiným. Přesto na něm bylo vidět, jak jej zařazení jeho hudby do společnosti nejslavnějších dojalo a zcela vážně slíbil sobě i českým hráčům, že pro další hru Illusionu napíše hudbu ještě lepší po všech stránkách. Doufejme, že to bude Mafia 2 a soundtrack rozvede již zažité melodie do remixů, které dojmou každého věrného fanouška, jak se to dělá u velkých herních sérií v zahraničí. Vladimírovi tímto ještě jednou děkuji, jménem Doupěte i jeho čtenářů, za to, že dokázal reprezentovat naši zemi s bohatou historií mimořádných hudebníků na velmi slušné úrovni!
Hodnocení: x/10
10. Harry Potter And The Chamber Of Secrets
Ačkoliv skladbu tvořila ústřední melodie i slibný „opening“, byl právě tohle nejméně melodický a na poslech příjemný kousek z celého koncertu. S několik lidmi jsem se shodl na tom, že byl zařazen pouze pro své jméno, které mohlo lépe zaujmout čtenáře programu.
Hodnocení: 4/10
11. Spellforce – Order Of Dawn
Jowood chystá tuto hru na letošní vánoce, nabídnout by měla mix strategie a RPG prvků, ovšem zápletka „fantasy země, kterou je třeba osvobodit od chaosu a armád zlých čarodějů“ nezní nijak originálně – stejně tuctově pak zněla hudba z této hry, která vedle silnějších kousků v průběhu večera úplně zapadla.
Hodnocení: 5/10
12. Primal
Neprávem přehlížená a opomínaná hra od jednoho z nejlepších vývojových týmů, samotné Sony, nabídla letos majitelům PS2 exkluzivní možnost objevit nový svět, temnější než jeho vzor v Blood Omen, novou hrdinku, lidštější a zábavnější než Lara Croft, a příběh i grafiku, za které by se nemusel nikdo stydět. Primal navíc nabízí báječný soundtrack, který kombinuje opravdu výpravnou orchestrální hudbu pro velkolepé momenty epického příběhu s tvrdým rockem, dobarvujícím ve hře všudypřítomnou akci.
Hodnocení: 7/10
13. Zelda – Wind Waker
Zelda je stejně starou sérií jako Final Fantasy a za tu dobu si hráči na typickou, samozřejmě neustále vylepšovanou melodii dokonale zvykli. Její podání na koncertě tedy patřilo mezi ty nostalgické okamžiky, kdy si člověk připadal opravdu jako v té nejlepší společnosti.
Hodnocení: 7/10
14. Raven Shield (Rainbow Six 3)
Standardně filmově atmosférická ústřední melodie oblíbené špionážní série nezpůsobila žádný mimořádný rozruch a tak šlo opět o jedno z hlušších míst koncertu.
Hodnocení: 5/10
15. Apidya
Veleslavná střílečka z roku 1991 vás nechala létat v těle hmyzu místo raketky (známé třeba z R-Type). I když je u nás tento titul prakticky neznámý, v zahraničí patřil k všeobecně známým a uznávaným. Pro letošní koncert byla jeho ústřední melodie hrána poprvé v podání orchestru, což mohl být zajímavý zážitek pro znalce původní verze (v roce 1991 ještě hudba technicky za moc nestála).
Hodnocení: 5/10
16. Medal Of Honor – Rising Sun
Světovou premiéru si odbyla také ústřední melodie pro nový díl Spielbergovy veleúspěšné série her z druhé světové války (prý nasbíral při natáčení filmu Zachraňte vojína Ryana příliš mnoho materiálu, který musel někde využít). Medal Of Honor je svojí hudbou (autorem je Christopher Lennertz – nar. 1972, USA) skutečně proslavená, snad žádná hra nemá filmovější hudbu. Ústřední nápěv série patří k tomu nejlepšímu, co vůbec můžete slyšet orchestr zahrát. Jeho nová verze v žádném případě nezklamala a nejednoho posluchače dohnala málem až k slzám.
Hodnocení: 10/10
17. Final Fantasy
Ústřední melodie Final Fantasy byla v prvním díle předehrou, u současných pokračování ji však slyšíme s velkou pompou při závěrečných titulcích. Nápěv se v letech 1987 – 2003 příliš nezměnil – stále je to ten stejný vítězný pochod s dojemnou sílou klenutých tónů, ze kterého se právem stala „hymna Final Fantasy“. Vzhledem k velkoleposti této skladby si nedovedu představit lepší závěr koncertu. Vsadím se s kýmkoliv, že závěrečný potlesk by nebyl ani zdaleka takový, kdyby nezazněl právě tento kousek. Podání bylo naprosto bezchybné - to můžete Final Fantasy Fanatikovi, který tuto hudbu poslouchá denně, s klidem věřit.
Hodnocení: 11/10
Dojmy a ohromení, úspěch a kouzlo
Sotva zahřměla poslední fanfára a bubny Final Fantasy, rozlehl se koncertní síní potlesk, jaký jsem od distingované společnosti bohatých starších lidí opravdu nečekal. Jak se dirigent znovu a znovu klaněl, chodil pro květiny a zpátky, do zákulisí a zpátky, potlesk sílil několik minut, začalo se ozývat i hvízdání a výkřiky jako „Final Fantasy Forever!“. Je to docela pochopitelné, protože i když základna fanoušků FF třeba není největší v rámci všech počítačových her nebo žánrů, rozhodně je nejvíce poznamenaná a zamilovaná do svojí modly.
Po koncertě se u levého východu vytvořila zácpa okolo Nobua Uematsua * Square se snažili držet stranou, ale fanouškům nakonec neunikli
Z atmosféry těsně po koncertu bylo jasné, že mnoha lidem došlo, v jak velkolepé umění hodné toho názvu hry dospěly. Nepochybuji o tom, že někteří z návštěvníků nikdy v životě neslyšeli tak nádherný koncert – sám chodím na vážnou hudbu poměrně často (stejně jako na moderní) a přesto byl právě tohle ten nejkrásnější hudební večer v mém životě. A nemám teď na mysli jen chvíle, kdy zněla Final Fantasy.
Vyfotit mistra během autogramiády mi znemožnily vlny fanoušků * Skladatel hudby z Mafie Vladimír Šimůnek v hotelu Starwood, za ním sedí Nobuo Uematsu, skladatel hudby z Final Fantasy:-)
Při odchodu se nepodařilo včas uniknout nebohému Nobuovi Uematsovi, takže jej přišpendlila skupina odvážnějších (a drzejších) fanoušků pár metrů za dveřmi ze sálu, aby z něj vyrazili autogram na cokoliv, co jim přišlo pod ruku. Sám jsem chvíli odolával (přece jen není asi příjemné, když vás lidé zasypávají prosbami o autogramy všude, kudy projdete), ale nakonec jsem se neovládl a také si od mistra nechal podepsat alespoň program koncertu.
Hotel Fűrstenhof (spadá pod světovou značku Starwood), kde byly ubytovány největší hvězdy výstavy, měl samozřejmě pět poctivých německých hvězdiček * Zmínil jsem vůbec hru Broken Sword 3?
Že zahajovací hudební akce GC03 splnila svůj účel – důrazně připomenout, jak počítačové hry i videohry dospěly a přerostly v opravdové umění a kulturu, rovnou těm ostatním uznávaným – je tedy více než jasné. Doufejme jen, že příští rok se na koncert dostane i široká veřejnost. Pro tento okamžik již opusťme společenskou smetánku a podívejme se na jinou zajímavou vrstvu německých obyvatel. V zájmu čistě vědeckého průzkumu jsem se obětoval a pro čtenáře Doupěte vyzpovídal na veletrhu obyčejné hráče, především ovšem hráčky:-).
Mladí Němci a (nejen české) hry
Možná znáte dusnou atmosféru herní haly z českého Invexu. Přelidněnost se pochopitelně nevyhnula ani GC03, ale větší pavilóny nepodržela v jejich dobré atmosféře jen skvělá klimatizace, nýbrž také skutečnost, že každý větší stánek měl vlastní bar (někdy dokonce i jídelnu nebo malou diskotéku) za závěsem pro novináře a VIP, občas i pro běžné civilisty. Právě tyto četné oázy jsem využil k zapředení rozhovorů, kterými jsem chtěl prozkoumat znalosti a povahu německých hráčů. Nebudu nijak zvlášť zakrývat, že zajímavější a příjemnější rozhovory se většinou vedly s dívkami.
Vyzpovídat německé hráčky nebylo nad sklenkou dobrého pití zas tak těžké * Když někomu vysvětlujete proč je Final Fantasy nejlepší, musíte být přesvědčiví:-)
Hned v úvodu jsem narazil na zapáleného fanouška Final Fantasy, který neměl chuť se fotit ani představovat, zato se se mnou shodl v tom, že Xenogears vítězí nad Final Fantasy v síle příběhu díky hlubšímu pojetí lásky a citlivému přístupu k problematice víry v Boha. Nemusím snad vysvětlovat, že to byl velmi dlouhý a živý rozhovor:-). Další „vzorky“ německé herní omladiny byly natolik podobné našim náctiletým, že se celý průzkum málem zvrhl v nudu.
Tehdy jsem dostal nápad a začal jsem se ptát na české hry. Jak se ukázalo, Mafia nevyhrála několik čtenářských cen v Německu náhodou. Každý ji znal, skoro každý ji hrál a většina ji dohrála do konce. Velké překvapení mne ale čekalo, když jsem se fanoušků Illuisonu zeptal na to, co vlastně vědí o České republice. Z odpovědí bez výjimky vycházelo najevo, že obyvatelé Lipska a účastníci GC03 považují Česko za součást bývalého Sovětského svazu a na Čechy se dívají jako na lid s úplně odlišnou mentalitou i životní úrovní. V této fázi průzkumu jsem začal mít různorodé (spíše nepříjemné) pocity, takže jsem se začal soustředit na alkoholické pití a místo abych se ptal, začal jsem ty odvážnější posluchačky přesvědčovat o kvalitách Final Fantasy:-).
Nevěříte, že jsou Němky pěkné? Je fakt, že Anastasia byla původem z Ruska:-) * Laru Croft se mi vyzpovídat nepodařilo, bohužel:-(
Závěr mé cesty do Lipska tak probíhal v mírném alkoholovém opojení, během kterého jsem se modlil, abych nepoztrácel některé z důležitých materiálů získaných na veletrhu a utopených mezi tunami časopisů, samolepek, pohlednic, DVD a jiných dárkových předmětů v několika taškách. Jednu věc jsem si ale uvědomoval od začátku stejně jasně jako teď: příští rok bude Games Convention jistě ještě lepší a rozhodně neproběhne bez mé účasti!