Fallout: Válka. Válka se nezmění (desková recenze)

Deskovka s licencí nějakého známého univerza, ať už knižního, filmového, či videoherního, je vždycky velkým lákadlem. Nedávno jsme vám přinesli recenzi DOOMa a teď tu máme další titul na motivy počítačové hry. Fallout sice v původní anglické verzi vyšel už v roce 2017, jedná se však o jazykově poměrně náročnou hru, a tak si řada fanoušků raději počkala na českou verzi, která vyšla před několika týdny pod hlavičkou vydavatelství Blackfire.

Z předního víka krabice na vás zlověstně zírá zbroj T-60E – stejně jako v případě obalu Falloutu 3. Shoda není čistě náhodná, protože deskovka vychází právě z novějších dílů série od Bethesdy. Pravověrné fanoušky původních dvou dílů deskovkový Fallout nejspíš zklame, protože z nich toho ve hře moc nenajdete, pokud máte ale raději právě novější díly, budete nadšení a setkáte se s řadou známých postav, lokací a předmětů. A že jste Fallout nikdy nehráli? Ani to není překážkou, postapokalyptický svět si můžete užít i tak.

Základní hra nabízí čtyři scénáře, ve kterých spolu soupeří vždy dvě frakce. Vy se můžete připojit na stranu některé z nich a prostřednictvím úkolů jí pomáhat při získávání vlivu. Scénáře se liší také herní mapou, která se skládá z několika osmiúhelníkových dílků. Několik z nich je dáno přímo scénářem, ale většinu skládáte z náhodně vylosovaných dílků, což zvyšuje variabilitu hry.

Co se herních akcí týče, v každém kole můžete libovolně použít dvě z následujícího výběru: pohyb, průzkum neodhalených dílků mapy, boj, plnění úkolů, střetnutí a obchodování. Vítězem hry se pak stane ten hráč, který jako první nasbírá určitý počet bodů vlivu, jež jsou ve hře reprezentovány kartami agendy. Na počátku hry si každý hráč jednu lízne, další může získat plněním úkolů a na ruce můžete mít zároveň pouze čtyři. Body vlivu získáte za karty samotné, další navíc potom v případě, že splníte podmínky napsané na kartě.

Hodně tedy záleží na tom, jaké karty si líznete a vzhledem k tomu, že o tom rozhoduje náhoda, nevyhnete se situaci, kdy budete mít v ruce karty, jejichž splnění pro vás bude v dané situaci nerealizovatelné. Navíc to, jakou kartu na začátku hry dostanete, může ovlivnit vaši strategii ve hře. Více než polovina karet totiž sympatizuje s jednou či druhou frakcí a dává vám body vlivu podle toho, o kolik je daná frakce momentálně mocnější než druhá. Pakliže takovou kartu dostanete na začátku hry, je výhodné soustředit se na pomoc dané frakce, to ovšem může znamenat, že budete muset sympatizovat s tou frakcí, jež se vám příliš nezamlouvá… Dále je třeba zmínit, že pokud půjdete po "frakčních" úkolech, zkrátíte tím hrací dobu, protože jakmile se dostane jedna či druhá frakce na konec ukazatele moci, hra končí nezávisle na tom, kolik má kdo bodů vlivu.

Fallout bývá hráči i recenzenty srovnávám se Zaklínačem, s nímž má hodně společného. Obě hry jsou kompetitivního charakteru a interakce mezi jednotlivými hráči je omezena na minimum, můžete společně pouze obchodovat, jinak si každý hraje na svém písečku. Poněkud netradiční je koncept úkolů, které jsou pro všechny hráče společné a každý má 2-3 varianty splnění a každá z nich posouvá příběh jiným směrem. Jeden z vašich spoluhráčů vám přečte flavour text ke všem možnostem a také jejich požadavky a vy se následně rozhodnete, co zvolíte. Každý scénář má svou vlastní příběhovou linii karet, do balíčku se navíc přimíchávají i vedlejší úkoly. Karet je celkem 150 a po pár partiích od každého scénáře si dost z nich zapamatujete.

Flavour texty skvěle navozují atmosféru a úplně vás vtáhnou do hry – budete se snažit, co vám budou síly stačit, abyste úkol splnili a dozvěděli se, jak příběh pokračuje dál. Tady ale nastávají hned dva kameny úrazu. V prvé řadě již zmíněné sdílení úkolů – často se vám stane, že vám nějaký z protihráčů vyfoukne úkol před nosem a ještě k tomu si zvolí cestu, která vám zhatí vaše další plány. Konečně druhým problémem je, že scénáře nepřináší žádné definitivní zakončení, hra navíc často končí přesně v tom nejlepším a vy byste přitom tak strašně rádi věděli, jak to celé dopadlo, nebo minimálně pokračovalo. 

Hru můžete hrát v kůži některé z pěti postav. Ghůl je imunní vůči radioaktivitě, obyvatel Vaultu má kombinézu, na níž může obléknout další oblek, obyvatelka Pustiny má do začátku páčidlo jako zbraň, supermutant získává za každou utrpěnou radiaci zkušenostní body a konečně psanec má zbroj T-60, která mu sice poskytuje ochranu v soubojích, je ale pomalejší než ostatní postavy. Tak, a to by bylo co se týče postav a jejich schopnostní vše. Možnosti postav se od sebe příliš neliší – výraznou výhodu má pouze ghůl – a bohužel je v průběhu hraní ani nemůžete příliš vylepšovat, navzdory filozofii videoherní předlohy. Co se týče vybavení, můžete mít oblek, zbraň, společníka a další tři věci v inventáři.

Kromě figurky a karty postavy dostane každý hráč také hráčskou desku, na níž si pomocí kolíčků značí úroveň radiace a úroveň životů Nahoře nad nimi má nápis S. P. E. C. I. A. L., kam si v případě získání potřebného množství zkušenostních bodů a postupu na další úroveň dává žetonky s jednotlivými písmeny. Ve hře znamenalo každé písmeno nějakou speciální dovednost, například I byla inteligence, C charisma a tak dále. V deskovce ovšem získáním písmenka žádnou speciální schopnost nezískáte, to pouze v případě, že si vylosujete písmeno, které již vlastníte, potom si můžete vzít kartu perku s nějakou jednorázovou speciální schopností. Písmenka se tady totiž využívají trochu jinak – můžete si díky nim přehodit kostky v souboji a při dovednostních testech. Svou postavu tak nemůžete zaměřit žádným směrem, což je určitě škoda.

Samotný soubojový systém založený na hodech kostkami - po vzoru videoherní předlohy - se nám velmi líbil. Ve hře narazíte na pět druhů nepřátel různých úrovní a také schopností. Někteří nepřátelé jsou agresivní a zaútočí na vás, pokud se ocitnete na stejném políčku, jiní na vás zase zaútočí pouze z dálky. Další vám navíc jako bonus udělí i nějakou tu radioaktivitu a jiní mají zase štít. Všichni mají na svém žetonu vyznačena místa, kam je musíte zasáhnout (hlava, trp, ruce, nohy). Počet zásahů se pak odvíjí od úrovně nepřítele. Jestliže budete mít v ruce nějakou kartu vybavení s písmenkem, které vlastníte, můžete zkusit štěstí s opakovaným hodem. Ovšem pozor – kostky určují také to, jestli a případně jak moc vás zraní nepřítel.

 V praxi to vypadá tak, že si hodíte kostkami, nejprve spočítáte, kolik vám nepřítel udělí zranění a pokud to přežijete, udělíte vy zranění jemu. Není žádnou výjimkou, že v souboji utrpíte klidně i 10 zranění. Ty nejsilnější nestvůry vás pak při obzvláště nepříznivé konstelaci kostek mohou rovnou zabít. Vy na druh straně budete div ne skákat radostí, když se vám podaří zabít nějakého nepřítele na třetí úrovni (protože hodit 3 kostkami 3 stejné výsledky je i podle teorie pravděpodobnosti celkem kumšt).Tomu se ale nelze divit, postapokalyptický svět není žádná procházka růžovým sadem a radiací zmutované nestvůry by určitě měly tuhý kořínek i ve skutečnosti. Větší starosti než ukazatel zdraví vám ale bude dělat ukazatel radiace – některá místa na mapě jsou radioaktivní a pokud se na nich budete zdržovat, ozáří vás. Pokud bude úroveň vaší radiace vyšší než ukazatel života, umíráte.

Hra je určena pro 1-4 hráče, nás v redakci nejvíc bavila ve dvou. V tomto počtu nám Fallout přišel jako nenáročná oddechovka, navíc jsme si mohli při hraní trochu pomáhat. Ve větším počtu hráčů se nám občas stalo, že se hra celkem vlekla – podobně jako v případě zmíněného Zaklínače. Pochválit bychom chtěli sólo mód, v němž si můžete naplno užít příběhovou část, protože vám nikdo „nekrade“ úkoly. Pochvalu si zaslouží také vizuální zpracování. Zejména figurky vypadají opravdu dobře (kvalitativně srovnatelné s DOOMem), ale pěkně se dívá také na herní pán, hráčskou desku a úplně nás dostaly kartonové vršky od Nuke Coly, jež zde slouží jako platidlo.

Fallout je hrou, která těží ze své licence. Není to žádný superhit, který byste museli za každou cenu mít. Sdílení hlavních úkolů není zrovna nejšťastnější řešení, mrzí nás velmi omezené možnosti vylepšování postavy a velký vliv náhody. Na druhou stranu vám ale hra nabídne atmosféru postapokalyptického světa ve velmi líbivém zpracování a jedno se jí rozhodně musí nechat – parádně umí vyprávět. Pokud byste hledali pro sebe a své kamarády zábavu na večer, Fallout i přes výše zmíněné nedostatky obstojí. Navíc předpokládáme, že si ho spousta lidí koupí právě kvůli jménu, a právě tyto lidi by hra mohla přitáhnout k hraní deskovek. A to se rozhodně počítá.