Svět videoher se již dávno vymanil ze svého virtuálního rámce a čím dál tím více se prolíná s naším reálným životem a to v mnoha ohledech. Je ve vzájemném propojení s literaturou, filmovou či hudební tvorbou a ovlivňuje též intersociální vztahy. Jedním z pozoruhodných fenoménů v tomto ohledu je stále populárnější cosplay.
Co je to cosplay, ptáte se? Pojem v sobě kombinuje propojení anglických slov costume a play, což můžeme volně přeložit jako kostýmovou hru, hru kostýmů. Je však třeba upozornit, že se nejedná o pouhý maškarní bál, kdy si na sebe tzv. cosplayer, neboli osoba provozující cosplay, navlíkne koupený kostým a vyrazí do společnosti. Jde o přesvědčení, o filosofii.
Cosplayer není pouze nastrčená loutka, ale svým způsobem i herec, který se snaží do ztvárňované postavy proniknout co nejhlouběji. Jde tedy o stylizaci, chování, pohyby, mluvu, zvyky apod. Cosplayerství tak lze chápat jako celistvé uchopení ztvárňované postavy v celé její komplexnosti.
V jádru tohoto fenoménu nenacházíme pouze postavy z videoher, ale pochopitelně též i dalších audiovizuálních forem, především potom filmu jako takového. Výjimkou ovšem rozhodně nejsou ani postavy z komiksů či knih. V neposlední řadě nesmíme zapomenout ani na hudební kapely.
Samotný cosplay má silné kořeny především v asijských zemích, proto asi nikoho nepřekvapí velká oblíbenost právě postav z anime či mangy. Jen zde ovšem nezůstal a postupně expandoval do celého světa.
Již téměř samozřejmostí se stala nejrůznější menší či větší dostaveníčka, festivaly či soutěže. Z těch větších, které jsou s cosplayerstvím propojeny to jsou např. světoznámý Comic-Con v San Diegu, Comiket či německý Gamescom, nechybí samozřejmě ani E3. Z tuzemských potom zmiňme například Advík, Animefest či Festival fantazie.
Přestože komunita českých cosplayerů rozhodně nemůže svou početností konkurovat např. asijské či té z USA, i u nás registrujeme několik zajímavých úspěchů. Mezi nejznámější české cosplayery patří např. Alžběta Trojanová.
Nutno si uvědomit, že být cosplayerem je poměrně náročný koníček, a to v mnoha ohledech. Základním předpokladem je jistě osobní nasazení a jistá zarputilost. Cosplayerství je velice náročné i z hlediska časového a mnohdy i finančního.
V neposlední řadě je tu nutná schopnost „DIY“, neboli udělej si sám. Ne vše se dá koupit, a proto si cosplayeři ve většině případů své kostýmy vytvářejí svépomocí. Svou roli zde hraje designerství, šití, barvení, lakování, malování, truhlářství, líčení apod.
A ani to stále není vše, neboť do hry nakonec vstupuje element nejdůležitější, a to je vlastní sebeprezentace spojená s hereckým výkonem mající základ v dokonalém nastudování ztvárňované postavy. K čemu vám je super reálný oblek, když se neumíte prodat či neznáte svou vlastní postavu, její chování či původ.
Cosplayersví ale v žádném případě nemusí znamenat pouze hodiny a hodiny mravenčí práce a mnoho vynaložených peněz, neboť se dá praktikovat i na amatérské úrovni, prostě jen tak pro zábavu. A pokud ani tohle není pro vás, neváhejte navštívit nějakou z tuzemských akcí a obdivujte talent ostatních. Obdiv a respekt je totiž právě to, co si cosplayři rozhodně zaslouží.