Film Final Fantasy – za hranicemi fantazie

• Final Fantasy: Esence života (Final Fantasy: Spirits within)
• Japonsko/USA 2001, 115 minut
• České titulky, přístupný
• Režie: Hironobu Sakaguchi
• Scénář: Hironobu Sakaguchi, Al Reinert, Jeff Vintar
• Kamera: Motonori Sakakibara
• Hudba: Elliot Goldenthal
• Namluvení postav: Ming-Na (Aki ), Alec Baldwin (Gray), Donald Sutherland (dr. Sid), James Woods (Hein), Steve Buscemi (Neil)

Fenomén Final Fantasy, jedna z nejprodávanějších herních sérií vůbec, řádí v současné době v našich kinech. Proč z tohoto filmu odchází polovina diváků nekonečně nadšená a druhá polovina stejnou mírou zklamaná? Možná nastala ta správná chvíle, abychom si řekli, jaká tahle revoluce v kinematografii vlastně je.

Ten svět byl tak cizí, že se skoro vzpíral lidskému rozumu. Nekonečné vrstvy kráterů, vytvořené strašlivými zbraněmi, tvořily děsivě zčernalý povrch planety, držící pohromadě pouze jakýmsi zázrakem. Ruiny ruin vrhaly přízračné stíny ve východu slunce za obrovským měsícem, visícím na obloze rozzářené vrstvami radioaktivního záření do ruda. Mezi těmito troskami bytí, uprostřed pavučiny kráterů hlubších, než by si je člověk byl ochotný představit, stála mladá žena.

V jejích devatenácti letech by si ji člověk spíš představoval někde na plesu nebo ve společnosti dalších mladých lidí, kteří by obdivovali její štíhlou postavu, havraní vlasy a oči, naplněné úžasnou inteligencí a dobrotou. Navzdory tomu, jak málo se sem hodila, tvářila se dívka jako by tu byla doma. Přesně věděla, kterým směrem se má dívat. Když se na obzoru vynořila tisícová armáda a vyrazila s velkým rachotem rovnou k ní, zůstala mladá žena stát, jako kdyby nevnímala skutečnost, že vysoké postavy vojáků značně převyšují průměrnou výšku lidské bytosti a nesou hrozivé, nepozemské zbraně, ze kterých začaly vylétávat první projektily směrem za dívčina záda, odkud se vynořila druhá armáda nelidských stínů.

Doktorka Aki Rossová se probudila v křesle svého malého vesmírného plavidla a znaveně si promnula čelo. Její sny, či spíše sen, stále stejný celou tu dobu, měnil pokusy o spánek na dobrodružnou a vyčerpávající výpravu za smyslem hádanky, přesahující lidské chápání. Aki uložila sen do paměti počítače a prověřila kurz. Byla už skoro na místě, hluboko pod ní se v modravé atmosféře planety rýsovaly temné stíny velkoměsta, kde měla najít onu jedinou živou bytost, znamenající klíč k záchraně lidstva – či spíše toho, co z lidí zbylo po drtivém útoku mimozemských vetřelců.

Jakkoliv to může být nemilé znalcům a fanouškům herní série Final Fantasy, film Final Fantasy: Esence života spadá do žánru klasických akčních sci-fi filmů. Pochopitelně by to nebyli Japonci, aby příběh nezahrnoval také filozofický podtext, zasahující samotnou podstatu života a duševního bytí, a pochopitelně také v rámci možností velkolepou a tragickou lásku. Jinak se ovšem hned v úvodu neubráníte velmi silným asociacím s filmy Vetřelci a Terminátor Jamese Camerona. Z Vetřelců si FFF vypůjčil v podstatě většinu scén, zahrnující boje vojenských oddílů s mimozemskými nepřáteli a pokud jde o Terminátora, máme tu jeden svět budoucnosti, proměněný v dokonalou železobetonovou pustinu, zaplavenou lidskými kostrami.

FFF totiž vypráví o budoucnosti, ve které na Zemi dopadnul obrovský meteor, nesoucí ve svém jádru armádu mimozemšťanů, kteří následně zaplavili celou planetu. Nejsou to však žádné neoriginální slizké bestie, jako ve většině amerických filmů podobného ražení, nýbrž duchové normálně neviditelní lidským okem, kteří člověka zabijí prostým dotykem, požírajícím jeho podstatu, duši, esenci (mimochodem ten nešťastný překlad duše na esenci mi po celou dobu sledování filmu poměrně hodně vadil, už se těším na DVD verzi filmu bez titulků).

Lidstvo bylo velmi účinně smeteno z většiny zemského povrchu a ti kteří přežili, se ukrývají pod energetickými štíty. Armáda dokončila konstrukci obrovského děla nazvaného Zeus, které má být schopno vypálit takový paprsek, aby sežehnul kritický meteor i s jeho obsahem, rozlézajícím se po okrajích kráteru. Nicméně takový zásah může ohrozit existenci celé planety, což pro lidstvo neschopné cesty ke hvězdám znamená definitivní konec naděje. Nicméně pokud je řeč o naději, zdá se, že tou by mohla disponovat právě mladá Aki, jejíž sny nejsou žádným náhodným přeludem, ale poselstvím a proroctvím zároveň.

Jako první se tedy můžeme zaradovat, že konečně vznikl film na motivy hry, který disponuje skutečně silným příběhem. Ne, že by vás zrovna donutil k zamýšlení se nad lidskou duší, ale rozhodně je onen zvláštní původ nepřátel jednou ze silných stránek zápletky (a jeho odhalení jedním z nejpůsobivějších okamžiků filmu).

Navíc scény, které příběh rozehrává před ohromeným divákem, jsou skutečně nesmírně působivé – ať už jde o strhující procházku mrtvým velkoměstem, zamořeným neviditelnými duchy, drtivý nájezd mimozemšťanů na lidskou základnu zbavenou ochranného štítu, výpravu vojenského oddílu do pustiny plné obrovských mimozemšťanů, fantastické scény zahrnující osudný kráter a především Akiny apokalyptické sny, které samy o sobě patří k tomu nejlepšímu, co vám může z vizuálního hlediska kinematografie nabídnout.

Navíc ačkoliv se režie ujal autor hry, Hironobu Sakaguchi, vzhledem ke skutečnosti, že dost možná nejsilnějším prvkem novějších dílů série Final Fantasy jsou pověstná intra, outra a všechny ty další filmečky, posunující děj FF her kupředu, netrpí Esence života přítomností nezkušeného debutujícího režiséra.

Přesto však lidé, kterým se FFF nelíbil, vytýkají spoustu věcí způsobu, jakým je film natočen. Pod útokem se nejčastěji nachází dialogy, které se zdají být pro některé diváky „divné“, místy zbytečně přímočaré a jinde zase nepochopitelně zapletené. Není to však způsobeno tím, že by jim snad byla během extrémně náročného pětiletého vývoje filmu věnována malá pozornost. Jde o skutečnost, že autory filmu a tedy i dialogů jsou Japonci a jakkoliv to pro českého diváka může být objevné či nepochopitelné, východní kultura je skutečně jiná a v případě Japonců je jako z jiné dimenze.

Skutečně velice jsem se bavil u článku o FFF na jistém herním serveru, kde mu jedna z jeho autorek vytkla například scénu, ve které očividně zraněná postava odpovídá na otázku týkající se jejího stavu větou „nic mi není“. Podle téhle divačky šlo o klišé a projev nadřazenosti filmového superhrdiny, ačkoliv skutečným důvodem pro onu repliku je japonská přirozenost nikdy a za žádných okolností nedávat najevo slabost.

Filmů o bojích vojáků i prostých lidí s nepřítelem na život a na smrt bylo už mnoho a ve své podstatě je takový boj vždy o tom samém, nechápu tedy ani výtky týkající se neoriginálního chování a řeči postav. Naopak mi připadaly všechny významnější postavy ve FFF zajímavé a povedené, přičemž geniální zloduch nezapře svou příbuznost se Sephirotem (FF VII), Seiferem (FF VIII) a Kujou (FF IX), takže se jej nebudete moct nabažit a skutečně mu budete svým způsobem držet palce. A konečně vztah hlavních dvou hrdinů, propletenec náklonnosti, neporozumění a nedůvěry, který nakonec přeroste v něco skutečně dokonale dojemného a nádherného, to je také silná stránka filmu.

Posledním bodem, ve kterém si kritici libují, je bombastické finále, které k japonskému sci-fi neodmyslitelně patří. Mrzí mne, že i takový člověk, jako je František Fuka, jej nazval okamžikem, kdy dojde k čemusi neskutečně krásnému a monumentálnímu, nicméně není tak docela jisté co to vlastně bylo. Přesně naopak je finále Final Fantasy Filmu dokonalým propletením adrenalinových zvratů a velice působivých scén, které vás zavalí hned několika pointami najednou.

Dalším rozporuplným bodem je technické zpracování FFF. Jak jistě víte z mnoha nadšených a senzačních článků, je Esence života prvním filmem, který se navzdory svému kompletnímu zrození v počítačích snaží tvářit naprosto realisticky. Takzvaní „virtuální herci“, postavy téměř k nerozeznání od živoucích bytostí se prohánějí prostředím, které přeci jen vypadá přirozeněji, než oni. Jinými slovy, budete si po celou dobu sledování filmu uvědomovat, že to nejsou lidé, ale na dlouhé vteřiny budete šokováni, jak lidsky vypadají. Skutečně jsou ve filmu okamžiky, kdy je ten rozdíl téměř nepostřehnutelný.

Celkový dojem z provedení FFF je velmi zvláštní a pro kohokoliv, kdo někdy zavadil o počítačovou grafiku, se jedná o vysněnou cestu do technického nebe, které koneckonců pořádně zamotalo hlavu celému Hollywoodu. Reakce Toma Hankse jsou dobrým příkladem obav, kterými pohled na Aki a některé další postavy FFF zaplavil srdce velkých amerických movie-stars.

Jinými slovy uvidíte něco, co jste ještě neviděli, takže slogan filmu „odhalte novou realitu“ není vůbec daleko od pravdy. Zbývá jen se těšit, že druhý díl Final Fantasy Filmu bude ještě realističtější, výpravnější a efektnější (hříšná představa).

Vynikající. Jako první uvedlo v Brně FFF Ster Century v Olympii, což je velmi dobře vybavené kino jak po stránce zvuku, tak obrazu. Sice je pravda, že kritický sál by už potřeboval nové reproduktory, protože silně akční a zvukovými efekty nabitá Final Fantasy jimi pořádně otřásla, nicméně i tak to bylo místo hodné premiéry splněného snu všech hráčů videoher.

Navíc se v sále celkem logicky sešla komunita Final Fantasy Fanatiků, takže při úvodních titulcích s logem Square Pictures se promítacím sálem rozlehl potlesk, aby se po skončení filmu vrátil v několikanásobné síle. Možná je to zbytečné, ale asi bych měl podotknout, že z Final Fantasy Fanatiků nebyl Final Fantasy Filmem zklamán ani jeden jediný – a to ve všech směrech. Z toho vyplývá ponaučení, že stačí si zvyknout na japonský vypravěčský styl, abyste nezaváhali při hodnocení výjimečného zážitku, kterým Final Fantasy: Spirits Within rozhodně je.

	Grafika: 9/10
	Zvuky: 10/10
	Hudba: 9/10
	Hratelnost: ?/10
Jedinečný zážitek.
Celkové hodnocení: 9/10