Film Pán prstenů: Společenstvo prstenu – ožívající legenda

Z reklamního letáku jsem se dočetl, že když před více jak půl stoletím vyšla Tolkienova trilogie, označoval tisk toto dílo za natolik zásadní, že rozdělí všechny lidi po celém světě na dvě skupiny: ti, kdo Pána prstenů četli a ti, kdo jej teprve budou číst. Podle této reklamy se nyní lidé opět rozdělí: na ty, kdo Pána prstenů viděli a ty, kdo jej teprve uvidí.

Nevidím to zas tak dramaticky, ale řekl bych, že se rozhodně většina z nás zařadí mezi jednu ze dvou skupin: ty, kdo nejdřív četli knihu a potom viděli film – a ty, kdo nejprve viděli film. Ano, nesmíme zapomínat, že přece jen jsou tací, kteří Tolkiena nikdy nečetli a právě pro ně bude nový film Petera Jacksona tím největším přínosem. Když nic jiného, určitě si budou chtít přečíst alespoň druhou a třetí část trilogie, aby nemuseli čekat dva roky na to, jak příběh skončí. A právě tehdy zjistí, že na světě existuje skutečný poklad, fascinující svět fantazie uvězněný v deskách knihy, která se stala základem kultu a biblí všech vyznavačů fantasy.

J. R. R. Tolkien stvořil ve svých knihách svět tak neuvěřitelně nadpřirozený, až jej čtenář přijímá za skutečný, protože jeho hloubka a prokreslení sahá tak hluboko, že není možné knihu číst povrchně, bez propadnutí jejímu kouzlu a atmosféře. Totéž by se dalo říct i o filmu, zdá se tedy, že zde máme vzácný případ adaptace, která si zachovala všechny atributy předlohy, což je zvlášť v případě tak složité látky, jakou Pán prstenů je, naprosto neuvěřitelné – a přece je to tak. Zpátky k tomu propadnutí kouzlu – jako většina fanoušků jsem byl na půlnoční premiéře, kterou nejmenovaná síť kinosálů vychytrale (a za velké vděčnosti diváků) co nejvíce zkrátila čekání na oficiální zahájení promítání filmu. Když jsem vyrážel do kina, čekal jsem, že bude zaplněno poněkud zvláštní sortou lidí, z nichž někteří budou mluvit elfsky a někteří budou mít na sobě velmi „zvláštní“ šaty. Částečně jsem měl pravdu a jak jsem tak naslouchal rozhovorům lidí, sedících okolo mne, slyšel jsem dohady skutečných odborníků na Tolkienovo dílo, přesně jak jsem čekal. Na druhou stranu mne překvapila přítomnost docela jiné sorty diváků, kteří hlučně komentovali dění ve sportu nebo poslední události z politiky a o filmu věděli jen tolik, že to „bude pořádná triková pecka, jako ta Mumie, ty vole“. Tehdy na mne dolehlo vědomí, že reklamní kampaně a postupná důvěra studia Warner Bros. (mimochodem vlastníci Matrixe) v projekt způsobila zrození klasického hollywoodského hype, který na jednu stranu přitáhl do kina jinak nedotčenou část publika, zároveň mne však vybavil obavami, aby Pán prstenů nebyl něco jako nové Hvězdné války nebo třeba Den nezávislosti: „dokonale stravitelná a pochopitelná zábava pro každého“. Pokud máte stejné obavy jako já, můžete si oddechnout. Filmový Pán prstenů neztratil nic z hloubky knihy – snad jen některé verše a písně chybí.

V nedávné době, kdy kinematografie prošla několikanásobnou krizí a následným znovuzrozením se spousta lidí od řemesla naučila dělat svoji práci natolik profesionálně, že člověk někdy zůstává sedět s otevřenými ústy. Nejsilnější zbraní současných profesionálů jsou takzvané trailery – krátké upoutávky na film, do kterých bývá vloženo to nejlepší z filmu (triky, hudba, scény), aby vás to donutilo zadržet dech a určitě si koupit lístek, až přijde čas. Dokonalou ukázkou této reklamy jsou trailery ze hry Metal Gear Solid 2, které hru dostaly na takovou pozici, které se těší a vyhrály jí všechna ta ocenění roky předtím, než vůbec vyšla. Píši o tom proto, že před Pánem prstenů se užaslému publiku dostalo takového trojkomba trailerů, že celý nervózní sál dokonale ztichl, aby na konci jen užasle vydechl. Posuďte sami: Harry Potter a kámen mudrců vám může připadat jako pohádka pro děti, nicméně trailer z filmu vás donutí si uvědomit, že taková pohádka tu ještě nebyla. Ta atmosféra zkrátka má něco do sebe a je jedno, zda je vám třináct nebo třicet. Následoval velmi nedočkavě očekávaný francouzský film Společenstvo vlků, který zkombinoval Vikingy (film s A. Banderasem) s Matrixem ve smyslu temné středověké atmosféry bitvy lidí s přízraky za využití velmi působivých akčních scén. Posledním trailerem byla Epizoda II z nových Hvězdných válek, nazvaná Klony útočí. Tento trailer je pro úvod do Pána prstenů zvlášť příznačný, protože přiznejme si že Hvězdné války nejsou ničím jiným, než pokusem o totéž, co se v knihách podařilo Tolkienovi – vytvořit svět a hrdiny, kteří přetrvají věčně a uchvátí co nejvíce lidí. Na druhou stranu filmový Pán prstenů je pokusem o to, co dokázaly Hvězdné války – vytvořit legendární ságu, která pokoří všechna ostatní filmová díla na úrovni vizuální i vypravěčské.

Než konečně přestanu plácat okolo, neodpustím si krátkou poznámku k Epizodě II. Věnovat většinu ukázky mileneckým scénám mezi Anakinem a královnou je přinejmenším stejně dětinské jako samotné nové Hvězdné války nebo třeba Spielbergův přístup k jinak geniálnímu knižnímu hororu Jurský park. Dialogy mezi milenci ve Hvězdných válkách jsou natolik plytké, že by ztěží utáhly telenovelu, natož trailer nebo dokonce celý film. Soudě podle těchto ukázek bude Epizoda II ještě „jednodušší a přístupnější“, než Epizoda I a definitivně tak opouští území filmů pro dospělé. Škoda, že pan Lucas se natolik zabýval tím, kam došly filmové triky, až přehlédl evoluci, kterou prodělala samotná úroveň kvalitních filmů. Každopádně je ale trailer z Epizody II prosycen takovými triky, že se na ni stejně půjdeme všichni podívat.

Trailery před samotným filmem mi připadaly důležité, jelikož představují zajímavou ochutnávku, ze které by se normálně člověk nevzpamatoval do konce následujícího hlavního programu. To by ovšem nesměl tímto programem být tříhodinový epos Společenstvo prstenu. Už jak zmiňované ukázky umlčely publikum, začala atmosféra v sále nabývat jakési povznešenosti a výjimečnosti, která s vypuknutím doposud nevídané filmové magie pouze nabírala na síle. Viděl jsem už pár premiér, které umlčely všechny v sále, ale ještě jsem nebyl součástí představení, které by tak učinilo s takovou razancí.

Ano, Pán prstenů je skutečně natolik dobrý. Jeho nejsilnější zbraň – prezentace, výprava – je stejně originální a překvapivá, jako tatáž vlastnost Matrixu. Tam jste viděli doposud nevídané triky ve službách akčních scén, zde uvidíte dosud nevídané triky (platí i ve smyslu práce s kamerou), jak vám představují scenérie, svět, jaký doposud nikdo nestvořil. Jediné lidské dílo, o kterém vím, disponuje stejnou mírou krásy, tvořivosti, výpravnosti a přitažlivosti. Tím dílem jsou novější díly série Final Fantasy – pouze tam jsem viděl podobně propracovaná prostředí a světy, jako v novém filmu. Nejde jen o to, ukázat vám město či stavbu, jaké by nikdy nemohly existovat a jaké jste nikdy neviděli – jde o to vůbec něco tak působivého vymyslet. Tvořivý génius, který zrodil design Sarumanovy věže nebo Elfských měst zkrátka způsobil, že po vizuální stránce je Pán prstenů takovým zážitkem a uměleckým dílem, až člověka bolí u srdce dojetím. Nebudete se chtít vrátit do těch krychlových klecí, ve kterých bydlíte a nebudete chtít chodit po těch jednotvárných špinavých ulicích našeho světa, až s vámi Společenstvo prstenu skoncuje. Zkrátka a dobře – výprava a atmosféra filmu jsou natolik originální, překvapivé a revoluční, že už jen díky nim budete mít co dělat, abyste sledování filmu přežili bez problémů. Jenže to není všechno.

Když mluvím o té atmosféře, měl bych zmínit vynikající (ačkoliv na první pohled to tak nevypadalo) výběr herců, kteří ve svých věrohodných „dobových“ šatech a s dokonale reálnými, nádhernými zbraněmi (ne jako v Gladiátorovi) působí přirozeně stejně tak jako nad všechna očekávání povedené postavy temných jezdců Devítky (nebojte se, v reálném světě jim do tváře není vidět – jsou přece zosobněním temnoty), Saurona, jezerní bestie, Balroga a především Gluma, který je se svými pohyby a dokonalým lesknutím očí v přítmí (kdo má doma kočku nebo psa, ví o čem mluvím) jednoduše perfektní. Až uvidíte Balroga, jak se blíží temnotou Lowecraftovsky monumentálního podzemního chrámu, pochopíte, že při výrobě filmového Pána prstenů se podařilo neuvěřitelné: oživit největší dílo fantazie, které kdy stvořila lidská mysl. Slova jsou v tomto případě nedostatečná, stejně jako v případě Matrixe (pořád jej zmiňuji z toho důvodu, že jde o stejně zlomové a originální filmy) je potřeba to vidět.

Takže tolik pro fanoušky, kteří váhají, zda si nezkazí svůj vztah ke knižní podobě legendy návštěvou kina. Tito lidé moc dobře vědí, že pokud jde o zbývající základní kámen filmu – příběh – nemusí si dělat starosti. Tolkienovo dílo můžete zjednodušovat jak chcete, ale pokud náhodou nejste Lucas či Spielberg, nezkazíte jej. Tolik vrstev geniálních nápadů zkrátka nemůže normální člověk pohřbít a pokud je navíc režisérem někdo takový, jako Peter Jackson (nejvtipnější brutální krvák na světě – Bad Taste), může se dokonce povést neuvěřitelné – filmová adaptace nejpropracovanější a nejvelkolepější knižní ságy, která dokáže takto složitou látku použít prostě jako scénář, instrukční manuál a tak udělat z filmu přesně to, čím byla kniha.

Pro ty čtenáře, kteří snad o knize nic nevědí a jsou z celého předchozího textu silně zmatení, bych měl nějak shrnout, co vlastně ten Pán prstenů je. Jde o hrdinskou fantasy z mýtického světa, ve kterém se na lidské, trpasličí, hobití a elfí národy snáší temný stín Zla, aby je zničil. Je to příběh o odvaze, přátelství, zradě, lásce a smrti, vyprávějící neuvěřitelnou odyseu společenství, které touží ohrožený svět zachránit. Je to jako neuvěřitelná kombinace velkolepých historických filmů (Statečné srdce, Zachraňte vojína Ryana) s tím nejlepším z trikových orgií (Mumie, Hvězdné války) při podpoře neotřesitelně kvalitního příběhu a s použitím dosud neviděných technologií (Matrix) pečlivě a citlivě sloužících geniálnímu tvůrci. Určitě budou diváci a novináři, kteří najdou ve filmu chyby, ale já mezi ně nepatřím. Neexistuje nikdo, kdo by se zavděčil všem, nicméně Pán Prstenů se beze zbytku zavděčil mojí maličkosti a rozhodně mne učinil o kus šťastnějším. Jeden z nejhezčích zážitků mého života bych rád doporučil všem z vás jako tip na výjimečný filmový svátek, který stylově otevírá cestu připravovanému filmu Diablo a předznamená pravděpodobně zrod nového žánru fantastických filmů.

	Vizuální dojem: 10/10
	Ozvučení a hudba: 9/10
	Zpracování: 10/10
	Čím je kniha čtenáři, tím je film divákovi. Pán prstenů zůstal tím, čím vždycky byl – fenomenálním výtvorem lidské fantazie, který překoná vaše sny.
Celkové hodnocení: 10/10