Nedlouho poté, co na naše oči (a srdce) zaútočil film Final Fantasy, zaútočila na naše uši (a srdce) také hudba z tohoto filmu, tedy Original Soundtrack (OST). Jak se Elliotu Goldenthalovi povedla a zda se dá poslouchat i bez strhující podívané, ke které patří – to si povíme v tomto článku.
Nedlouho poté, co na naše oči (a srdce) zaútočil film Final Fantasy, zaútočila na naše uši (a srdce) také hudba z tohoto filmu, tedy Original Soundtrack (OST). Jak se Elliotu Goldenthalovi povedla a zda se dá poslouchat i bez strhující podívané, ke které patří – to si povíme v tomto článku.
Pokud jde o hudbu k tomuto kultovnímu filmu, začalo všechno ještě pěkně dlouho před premiérou jedním velkým zklamáním. Autorem hudby ke všem dílům herní série Final Fantasy je japonský skladatel Nobuo Uematsu, který svoji dráhu skutečně začal jako autor hudby tvořené pro osmibitové stroje. Dnes má za sebou přes třicet alb k Final Fantasy, z nichž slušný počet obsahuje velkolepé orchestrální kousky, které si nezadají s tím nejlepším, co kdy nahrál pověstný Londýnský Filharmonický Orchestr (který stojí ta hudbou pro Final Fantasy Film). Nobuo Uematsu má neobyčejný cit pro melodii, což vám potvrdí každý, kdo strávil s některou z FF her alespoň krátkou chvíli. V jeho režii se i z vycpávek mezi důležitými okamžiky příběhu stávají neuvěřitelně chytlavé a dokola poslouchatelné záležitosti (za vše mluví například několik desítek vteřin trvající hudba doprovázející vyvolání nadpřirozených pomocníků ve Final Fantasy X). Nuže Nobuo Uematsu pracoval na hudbě k „desítce“ a film tak zůstal v rukou Elliota Goldenthala.
Když jsem se to dozvěděl, vyděsil jsem se. Vzhledem k jeho předchozím kouskům (mimo jiné například hudba k třetímu Vetřelci) jsem Goldenthala považoval za schopného autora atmosférické akční hudby, nicméně Final Fantasy znamená v první řadě emoce v jejich nejryzejší a nejpůsobivější podobě, což vyžaduje také podporu dostatečně emotivní melodie. Nebyl jsem si jistý, zda E. Goldenthal na něco podobného má. A jak se ukázalo, měl jsem částečně pravdu – ale naštěstí jen částečně.
Už jeho povídání o skládání hudby pro FFF naznačuje, že si Goldenthal uvědomoval, jak důležitý je citový dopad melodie v tomto příběhu: „Snažil jsem se zvýraznit lidskost v každém místě, kde to bylo dramaticky možné. Chtěl jsem zvýraznit citové mezihry postav jako v normálním dramatu, s lyricky plynoucí melodií. Proto je tato melodie poprvé slyšet hrána na klavíru, nejklasičtějším z nástrojů.“
Řekněme si tedy na rovinu, že ona ústředí melodie, o které se tady mluví, je dokonalá. Komplikovaná a přeci nádherně jednoduchá, až nepochopitelně klidná a prostá, přičemž zůstává intenzívní a nepřeslechnutelná. V tomto bodě tedy E. Goldenthal velmi zdařile zastoupil N. Uematsu a fanoušci FF mohou klidně spát. Navíc tu mají závěrečnou píseň zpívanou uhrančivým hlasem Lary Fabianové, jejíž kostru tvoří právě tato výjimečná melodie.
Na druhou stranu je FFF plný velice akčních pasáží, které potřebovaly docela jiný druh hudebního doprovodu. V tomto místě přichází na řadu ta smutná část věci, neboť zatímco Nobuo skládá akční hudbu tak, aby ji tvořily velmi melodické a úderné pochody, nutící člověka k povznesené náladě a držení palců hrdinům příběhu (podobně působí například dnes již klasická hudba k filmu Skála), Elliot tuto hudbu skládá v duchu klasických hollywoodských hororů, tedy pokud možno disharmonicky a chaoticky, aby zvýraznila napětí a těžkou atmosféru děsivé akce. U filmu mi tahle skutečnost až tak nevadila, nicméně poslouchat tuto „akční“ hudbu na CD je skutečně místy celkem utrpení (ani jste netušili, že je možné tak ztlumit váš přehrávač).
Na třetí stranu (?) je FFF velmi monumentální a výpravná podívaná, která místy pyšně nechává vyniknout v dlouhých záběrech scény, jaké nikdo nikdy neviděl. V takovýchto případech použil Goldenthal třetí typ hudby, který na CD najdete – a tím je skutečně velmi, velmi působivá gotická „kostelní“ hudba podbarvená extrémně temnými tóny (většina výpravných pasáží filmu zahrnuje něco bezútěšného – spálenou krajinu, obří dělo). V tomto případě musím uznat, že na CD zazní něco, s čím jsem se doposud u žádného filmu nesetkal.
Takže jak zní moje rada? Pokud nejste Final Fantasy Fanatik (v tom případě už máte CD doma pro jistotu dvakrát – kdyby se s jedním něco stalo), zajděte si do nejbližšího megastore s hudbou, nechte si CD pustit a navolte si zástupce každé ze tří různých složek hudby k FFF. Jako monumentální příklad atmosférického pekla vám poslouží skladba „The Spirit Within“, jednou z povedenějších akčních pasáží je „Code Red“ a dokonalou ukázkou fascinující ústřední melodie je zmíněná první varianta hraná na klavír, nazvaná „The Kiss“. Pokud si budete chtít poslechnout všechny zmíněné styly skloubené do jedné strhující skladby, pak sáhněte po závěrečné „Adagio And Transfiuguration“, která některé z vás možná rozpláče stejně jako strhující a dojemný závěr filmu, ke kterému patří.
Pokud si nebudete tak docela jistí orchestrální hudbou, pak stále ještě zbývají dvě písně, složené pro film, jedna v duchu klasického pop-rocku (L´Arc-en-Ciel: Spirit dreams inside) a hlavní důvod, proč CD s hudbou k FFF chtít – bezchybná teskná balada Lary Fabianové „The Dream Within“. Mimochodem text této skladby považuji za jeden z nejpůsobivějších naší doby. Je to zkrátka další potvrzení známého pravidla, že v jednoduchosti je síla.
Hudba k filmu Final Fantasy je stejně originální jako film samotný, takže není jednoduché se s ní sžít. O to větší je ale odměna.
Celkové hodnocení: 8/10
Vydavatel: Sony Classical
Autor: Elliot Goldenthal
Spolupracovali: London Symphony Orchestra, Lara Fabian, L´Arc-en-Ciel
Délka: 56:27
Cena: 639 Kč