Final Fantasy VII Remake: nezapomenutelný návrat | Recenze

Kompletní remake jednoho z nejuznávanějších dílů legendární série Final Fantasy s číslovkou 7 měl původně dorazit na herní zařízení již letos v březnu. Jak jsme si ovšem později zvykli, také tento titul potkal menší odklad, i když jen o jeden měsíc. Jednalo se však jen o doladění detailů a FF VII je tak jednou z mála her, kterou naštěstí současná pandemie nikterak nezasáhla. Pojďme si zodpovědět otázky, jak se studio Square Enix porvalo s nástrahami kultovní předlohy, zda se podařilo převést původní kouzlo hry a jak fungují tehdy originální herní mechanismy po třiadvaceti letech.

Skrytý klenot z východu

Série FF je pro české hráče, respektive pro celý západní svět, tak trochu podceňovanou záležitostí. Hlavním důvodem je zcela jistě typický asijský feeling, který se v jednotlivých dílech vždy odrážel. V prvopočátcích série možná méně, postupem času však stále citelněji. FF tak nikdy nezapadlo do celosvětového mainstreamu a stalo se masovou záležitostí spíše pro asijský trh.

Takhle nějak by měl vypadat remake

A to i navzdory skutečnosti, že první díl vyšel již v roce 1987. Nikoho tedy určitě nemohou překvapit až komické zmatky týkající se číslování jednotlivých dílů v konkrétních zemích. Tak např. FF IV vyšlo v USA s číslovkou II, ke sladění číslování potom došlo až v roce 1997, tedy ve spojitosti s FF VII. Pro upřesnění dodejme, že zatím posledním pokračováním se stalo FF XV z roku 2015.

Herní postavy jsou neskutečně sympatické

Nejsme tady ale od toho, abychom někomu pletli hlavu, zaměřme se raději na současné. Není jistě náhodou, že si vývojáři ze Square Enix pro účely remaku vybrali právě sedmý díl. Ten je jak hráči, tak kritiky považován za jeden z vůbec nejlepších v celé sérii. Zároveň se jednalo o první díl dostupný v České republice. Titul byl ve své době opěvován pro vypilovaný soubojový systém, výtečný příběh, obrovský živoucí svět a neskutečnou atmosféru. Snahou rozhodně nebylo zachování předlohy v poměru 1:1, ale najít určitý kompromis v podobě přenesení klíčových pilířů do roku 2020. A to se povedlo na jedničku.

V boji za záchranu světa

Série FF je známá svou komplexností a bohatým lore, proto je snaha uvádět nehráče do příběhu cestou na dlouhou trať. Navíc, i pro zaryté fanoušky série je orientace v tomto světě někdy poměrně složitá. Každopádně sedmý díl se nese ve znamení boje proti společnosti Shinra, která našla způsob, jak zneužívat tzv. Mako energii, kterou produkuje zdejší prostředí. Mocná elektrárenská společnost tak díky svým aktivitám nejenže posiluje na celkovém vlivu, ale nadměrným získáváním energie především oslabuje celý ekosystém.

Prostředí, ve kterém se příběh odehrává působí famózně

Naštěstí je zde eko-teroristická organizace Avalanche, do jejíchž řad se přidává i geneticky modifikovaný voják Cloud Strife, který byl mimochodem původně členem armády zmiňované organizace. Dějová linka se tak nese v duchu záchrany planety a boji proti zkorumpované společnosti Shinra. Příběh je dán historicky, co se ovšem mění  je způsob vyprávění. To, jakým způsobem dokáže remake FF VII prezentovat svůj obsah, je naprosto fascinující. Vyprávění je skutečně epickou a velkolepou záležitostí plnou emocí, humoru i napětí.

Hra je plná emocí a nálad

Takhle skvěle odprezentovaná dějová linka tu ve hře dlouho nebyla. Vše pochopitelně vychází z brilantního základu originálu, ale forma byla posunuta o několik levelů výše. Hlavní postavy organizace Avalanche jsou neskutečně sympatické a dokáží vyvolat ty správné emoce. Spolu s vyprávěním je tak možné cítit vztek, radost a dokonce i lásku. Jestli lze někdy alespoň částečně procítit lásku dvou herních postav i reálně, je to právě ve FF VII.

Pro perfektní zvládnutí remaku původního dílu bylo klíčové se také nějak důstojně poprat se specifickým soubojovým systémem, kterým se FF VII z roku 1997 honosilo. Vývojáři dokázali více než dvacet let starý koncept přenést do současné podoby v  takové formě, která nejenže neurazí původní hráče, ale dokáže oslovit i nováčky v sérii. Boj je koncipován v reálném čase na principu Active Time Battle. Jedná se tak vlastně o plovoucí čas, během kterého je možné zadávat jednotlivé příkazy.

Soubojový systém se drží originálu, skvěle ale zapadá do současných herních trendů

Jde tak o kombinaci real-time s tahovým systémem, který je však dostatečně dynamický a strategický zároveň. Klíčový je přitom ATB ukazatel, který se postupně naplňuje na základě základních útoků či obranných výpadů. Po jeho naplnění lze provádět jednotlivé příkazy, jako jsou speciální schopnosti, kouzla, využití předmětů či limit break představující speciální silový útok.

Takticky a s rozmyslem

FF VII tak v žádném případě není prostou hack 'n' slash záležitostí, jak se nezasvěcení často domnívají. Ba naopak, jde o takticky hodně vyspělou hru. Řadoví nepřátelé příliš starostí nenadělají, v soubojích s tužšími protivníky se již bez tohoto polotahového systému zkrátka obejít nelze. Nutno navíc dodat, že ovládat lze až tři postavy zároveň. Je to nejenže výhodné, ale mnohdy dokonce nutné, zejména v soubojích s bossy.

Lze se někdy zamilovat do herních postav?

Aktivně tak ovládáte v reálném čase jednu z vybraných postav, mezi kterými lze přepínat. Po naplnění ATB můžete postupně přistoupit k jednotlivým příkazům pro každou postavu zvláště. A je to právě zmiňovaný plovoucí čas, který tuto taktickou vložku umožňuje, i při zachování celkové dynamiky. Souboje jsou tak vskutku velkolepé a zábavné zároveň. Samotnou kapitolou jsou potom nezapomenutelné boss fighty, které zaberou klidně i půl hodinu a nutno dodat, že některé z nich mají potenciál zapsat se do herní historie.

Vývojáři navíc přišli s opravdu zajímavým konceptem nastavení samotného ovládání hry. Na výběr jsou totiž tři možnosti obtížnosti. Lehká, normální a klasická. Normální předává kompletní ovládání do rukou hráče, mód classic potom zajišťuje útok a obranu automaticky, přičemž hráč uděluje manuálně příkazy v rámci Active Time Battle. Jedná se o zajímavou možnost, která jistě bude mnohým vyhovovat. V rámci zachování akčnosti souboje ovšem doporučujeme obtížnost normal, ve které je třeba zajišťovat celý soubojový systém manuálně.

Příběh je prezentován vskutku velkolepě

Celkové strategické možnosti navíc podporují i rozsáhlé RPG prvky hry. Remake FF VII nabízí opravdu mnoho voleb v rámci správy jednotlivých postav. Klíčové je využívání tzv. materií, které absorbují jak zbraně, tak i zbroj. Ty se dělí do více kategorií. Některé umožní využívat specifická kouzla, jiná nabízejí podpůrné schopnosti nebo dokáží vyvolat mocné démony. K tomu všemu musíme přičíst také upgrady zbraní apod. Možností je skutečně mnoho a je třeba neustále reagovat na vzniklou situaci. FF VII rozhodně není o bezduchém mlácení, ale o taktickém boji a strategické přípravě všech postav účastnících se boje.

Menší vroubek

Mimo hlavní příběh jsou k dispozici také vedlejší questy, ty však oproti primárnímu vyprávění působí jako pěst na oko a slouží spíše k zisku dodatečného vybavení. Co však hráčům zvedlo mandle, je skutečnost, že remake FF VII nepředstavuje kompletní hru. Ta bude bohužel dle slov vývojářů rozdělena na několik částí. Kdy se ovšem kompletu dočkáme dnes nikdo neví. Z jedné strany se jedná o menší podraz na hráče, na druhé straně vývojáři potvrdili, že jednotlivé části budou minimálně stejně tak dlouhé, jako ostatní díly série. Bohužel přesnou herní dobu nemůžeme v současné chvíli potvrdit, každopádně titul se jeví vskutku opuletně a měl by vám zabrat přinejmenším 30 hodin.

RPG prvky hrají výraznou roli

Co však potvrdit můžeme, je naprosto úchvatné grafické zpracování, které se v kombinaci s famózním herním světem může hrdě zařadit po bok současných herních špiček. Remake FF VII je plný nádherných míst, svět je zpracován neskutečně detailně a vše podtrhují brilantní filmečky. Těch by se někdy možná mohlo zdát až příliš, jejich podání je ovšem tak skvělé, že nikdy neomrzí. Trochu kontrastně pak působí odfláknutí některých textur, které je spojené s opožděným doskakováním. Vzhledem k celkovému pocitu z celku však věříme, že se jedná spíše o menší chybu, kterou by mohl napravit nějaký budoucí patch.

Ocenit musíme také skvělý hudební doprovod

Zmiňovali jsme výtečnou atmosféru, která hru zdobí. Tu navíc podbarvuje neskutečně variabilní soundtrack namíchaný z rozličných hudebních žánrů. Jednou je příběh podbarvován symfonickými orchestry, jindy zase rockovými až metalovými podkresy. Hudba nádherně koresponduje s děním ve hře a stupňuje veškeré emoce. Ocenit musíme také prvotřídní dabing, který jen umocňuje sympatie či antipatie, které si lze k postavám vypracovat.

Po technické stránce je remake zvládnutý perfektně, během recenzování jsme nenarazili na žádné výraznější chyby. Zamrzí možná jen trochu delší loadingy, a to i na PS4 Pro, každopádně nejde o nic zásadního. Hra netrpí výraznějšími bugy ani podobnými nešvary. I v tomto ohledu se jedná o nadstandardně odvedenou práci, která je určená nejen fanouškům série, ale i začátečníkům.

FF VII remake rozhodně není dokonalou hrou, ale kombinuje v sobě to nejlepší jak z RPG žánru, tak celé této série. Navíc skvěle vypadá, výborně se hraje a nabízí výtečně prezentovaný příběh plný nejrůznějších emocí. Těžko hledat slabé stránky pod slupkou něčeho tak komplexního a úžasného, jako je tento počin.