Gears Tactics: další tuctový X-COM? Rozhodně ne! | Recenze

Začalo to jako další střílečka. Gears of War se žánru stříleček drželo dlouho a vybojovalo si silnou a zaslouženou reputaci. Ať mluvíme o rozvoji žánru krycích stříleček nebo představení režimu Horda, série Gears of War je významnou součástí herního průmyslu. A po šesti dílech hry, deskové hře a knihách už můžeme bez pochyb tvrdit, že se jedná o univerzum.

Gears 5: akční senzace, kterou jsme chtěli | Recenze

Microsoft se hodně snaží povýšit Gears na novou úroveň. O filmu Gears of War jsme neslyšeli již velmi dlouho (že by byl zrušen?), každopádně během roku vyšly rovnou tři Gears hry (Gears 5, Gears POP! a Gears Tactics). A ten hlavní pátý díl se zatraceně povedl. Vedle něj je Gears Tactics spíše strategická odbočka, která však ukazuje, že další žánry sérii jen prospějí. Není to však dokonalé.

Na začátku recenze musíme poděkovat Microsoftu, který nám kopii této hry poskytl. Hra je k dispozici na PC jak v Microsoft Store, tak na Steamu.

Když Kait ještě nebyla na světě

Příběh se odehrává ještě před prvním dílem série. Hrdinové Gears 5 ještě nejsou na světě a Kait není ani na houbách. Propojení tu ale je. Hlavní hrdina je Gabe Diaz, otec Kait, jehož úkolem je zabít Locusta Ukkona. Právě ten stojí za stvořením stvůr jako je Brumak. Ale jak to tak bývá, v Gearsech není nic černobílé. Každopádně pryč od spoilerů.

Příběh je docela zajímavý a má i zvraty, bohužel naprosto ztrácí dynamiku a nevtáhne vás

Co se hlavně sluší říct je, že Gears Tactics nejsou klasickými Gears ani náhodou. Je to strategie ve stylu X-COM s výraznými prvky ze střílečky. Přesto oba světy se protkly tak, že vzniklo cosi unikátního. Na to, že je to tahová strategie, je hra neskutečně rychlá a dynamická. Jinde však dech ztrácí. Kampaň již není o pouti skupiny lidí jako spíše o vyrážení na mise, hledání Ukkona a sabotování jeho plánů.

Na příběhu se to podepsalo spíš negativně. Hra po vás děj nechrlí, spíš ho přerušuje vedlejšími misemi a napětí z toho, co se stane, téměř zmizelo. Příběh se odehrává v podstatě pouze v cinematických filmečcích, kterých je docela málo. Ne, že by byl děj vyloženě špatný, naopak ani zvraty nechybí, ale střídání hlavních misí s vedlejšími a vleklý děj to rozervou.

Hra je založena na střídání hlavních a vedlejších misí, ty se však opakují, čímž se hra rychle zají

Zde se projevuje i v podstatě jediný velký zápor hry. Gears jsou o tom napětí. Krátké ale vydatné kampani. Gears Tactics chybí multiplayer, což je velká škoda (minimálně kooperace by byla fajn), takže se to vývojáři pokusili natáhnout delší herní dobou. Jenomže povinné vedlejší mise se opakují zadáním, a příliš často i mapou. Což je škoda, opakování je tak velký zápor, že podstatně zastiňuje zbytek hry. A ta se tedy povedla!

Skoro jako ve střílečce

Nalijme si čistého vína. Her á la X-COM je možná až příliš mnoho. Za poslední roky jsem hrál X-COM 2, Mutant Year Zero, Mario + Rabbits Kingdom Battle, Phoenix Point a jiné. Ne, že by se jednalo o špatný žánr. Jsem však tak přesycen, že se vývojáři musí sakra snažit, aby mě nadchli. Gears Tactics za mě mají bez nadsázky tu nejchytlavější hratelnost, jakou jsem u tohoto žánru kdy viděl.

Hratelnost je nečekaně dynamická a návyková

Vývojáři v podobě Splash Damage a The Coalition již od začátku slibovali, že chtějí ty herní prvky střílečky dát do strategie, což v případě Gearsů znamená například dorážení nebo motorovou pilu. Výsledek je takový, že základem je nefalšovaná            X-COMovka. Postupujete tahově, šance zásahu se uvádí v procentech a postavy dáváte do krytu a používáte Overwatch (postavy začnou střílet ve vybrané oblasti, když se tam objeví nepřítel). I tak jsem chvílemi zapomínal, že opravdu hraji strategii.

Celým designem je hra neskutečně rychlá a svižná. Skvěle rozvržená dynamická kamera a parádní zvuk dělají divy, ale důležitých je hodně věcí. Mapy nejsou velké, boje jsou hutné a jednotky jsou blízko u sebe. Všechny postavy mají speciální schopnosti, ale nic moc komplikovaného. Tato zlepší statisticky jiných jednotek, tato má těžký kulomet a může do nepřítele vyprázdnit celý zásobník, každopádně vše uchopíte snadno do ruky.

Kouzlo je asi v tom, že se hra na akci soustředí vším. Nepřátelské jednotky hrají ofenzivně a když některé ne, dost možná se jedná o snipery nebo podpůrné grázlíky. Navíc nepřítele občas jen shodíte na zem a jeho doražením získáte body pohybu navíc. Jo a můžete používat motorovku nebo bajonet. Granátů je neomezeně, jen je hodíte pouze jednou za několik tahů. Stejně jsou na tom i zbylé speciální schopnosti. Třeba použijete schopnost, která zlepší vaši přesnost a než se nadějete, můžete ji za pár tahů použít znovu.

Hra bere prvky ze série a bravurně začleňuje do strategie. Ani motorovka nechybí

Radši jsem narychlo vychrlil vše hlavní. Gears Tactics na rovinu nejsou novým průkopníkem žánru. Nicméně vzali tu rychlost a brutalitu Gearsů a narvali ji do strategie. Vy chcete být blízko, abyste nepřítele dorazili nebo abyste udělali rychlou ofenzívu s motorovkou a bajonetem. K tomu vám pomáhá také to, že se jednotky liší.

V základu tu máte support s lancerem, vanguarda s retro lancerem, heavyho s těžkým kulometem a scouta s brokovnicí. Všechny třídy mají své vývojové stromy, což je může navést na odlišnou herní cestu. Třeba zvolíte, zda sniper spíš bude přesnější nebo bude mít schopnosti na zvýšení množství tahů. Důležité je, že se postavy vážně liší, ale ne moc, takže si na ně rychle zvyknete, ale dost na to, abyste s nimi vymýšleli různé strategie a aby se navzájem kryli.

Postavy můžete nadále upravovat co se týče vybavení. Po misích sbíráte bedny a plníte v nich různé doplňkové úkoly (například na misi si vezmete alespoň jednoho snipera). Tím dostáváte bedny, z těch dostáváte vybavení a to dáváte postavám. Některé vybavení jen vylepší statistiky, jiné přidá i pasivní schopnosti – třeba možnost, že postava vystřelí dvakrát. Ale je tu i hromada možností úpravy vzhledu (barva zbraně, vlasy apod.).

Ve hře jsou různé třídy postav s rozmanitými skilly, které určují jejich zaměření na bojišti

Hra se vám totiž snaží dávat určitou svobodu. Podmínky tu jsou. Na některé mise musíte brát dané hrdiny, na některých jsou zakázané. Nicméně jinak si tým sestavujete sami. Najímáte nové jednotky a ty všelijak upravujete. Postupně budete mít k dispozici desítky vojáků, ačkoli na mise vyrazíte jen s čtyřčlenným týmem. Ten ale může být všelijaký.

Locusti jsou skvělí nepřátelé

Strategie může být jen tak dobrá jako nepřátelé, kteří proti vám bojují. A zde se hra fakt vyznamenala. Když se zamyslíte nad střílečkou, všichni nepřátelé mají své výhody a nevýhody. Potrápí vás jiným stylem, který se navíc dá nějak popsat. A to se hře sakra povedlo. Ve hře potkáte hodně známých a ti budou připomínat své vzory ze stříleček.

Locusti rozhodně nezklamali. Druhům nepřátel se musíte přizpůsobit

Běžní Locusti mají pouze Hammerburst a rádi používají Overwatch. Granadieři jsou pěkné mrchy, na blízko vás vyřídí hned a když po nich půjdete s motorovkou, tak vás odrovnají. Tickeři zase vybuchují a když je netrefíte střelbou, přiblíží se k vám. Kantusové zase podporují jednotky a tak dále.

Vše se pak drží předlohy. Do Tickerů můžete kopat, Boomery motorovkou nesejmete. Když porazí vaše jednotky a padnou k zemi, můžete své vojáky zvednout. Chvílemi skoro zapomenete, že je to strategie. Zvlášť, když sejmete nepřítele se speciální zbraní (luk, granátomet), kterou můžete ze země sebrat a použít proti nepřáteli, no to je maso.

Dlouhé střílení do bossů může být vyčerpávají, každopádně boj s nimi je pořádná výzva

Nepřátelé se pak na mapu dostanou různě. Někteří tam již jsou, někteří „spadnou z nebe“, jiní klasicky vylezou z díry (kterou můžete ucpat granátem). Hra na vás posílá dostatek nepřátel, ale ne moc. Je to dost vyvážené, aby hra byla dynamická, ale ne přehlcená. Když toho bude moc, stačí hodit pár granátů a je po problému.

Třešničkou na dortu jsou bossové. Představují novou výzvu a hra je využívá zajímavě. Spíše hromadně ovlivňují bojiště a sesílají plošné útoky, než aby přímo dávali mířené útoky. Hlavně na ně musíte takticky. Třeba takový Brumak je zranitelný jen z určitých stran a po celé mapě pálí rakety. Musíte být pořád v pohybu.

Další mise, vojáku!

Obecně se hra snaží přinést různé výzvy v podobě odlišných misí. Jsou tu mise o ochraně zásob, tedy držte tyto body po určitou dobu. Nebo mise o vyvraždění nepřátelé či postupování mapou, zatímco za vámi padají bomby. Dost zajímavá je záchrana vojáků, kdy začínáte třeba jen s jednou postavou a sbíráte posily.

Opakování misí je hlavním problémem hry

Naprosto zásadní problém je opakování. Struktura hry je založena na střídání hlavních příběhových misí a misí vedlejších. Vedlejší jsou částečně povinné. Máte například 3 mise a z nich musíte splnit 2. Jenomže ty vedlejší mise se opakují. Potkáváte stejné mapy i stejné cíle a dost rychle se to zají.

A je to obrovská škoda. Úchvatná hratelnost, nádherná grafika, skvělá atmosféra, příjemní nepřátelé, možnosti customizace. Jen pořád opakujete, necítíte z kampaně dynamiku a ruku na srdce. Tohle jsou Gears, multiplayer prostě chybí. Přes to všechno jsem se kouzelně bavil a jsem přesvědčen, že hra ukázala, že Gears se na strategie zatraceně hodí.