Nádherná stylizace
Pestrá herní mapa
Různorodé úkoly a výzvy
Propracovaný systém soubojů
Slabší umělá inteligence
Předvídatelný příběh
Občas haprující kamera
8 /10
Sony se rozhodlo letošní generaci uzavřít opravdu velkolepě. Po návratu thrilleru The Last of Us si pro nás připravili kluci ze studia Sucker Punch umělecký výlet do feudálního Japonska, na který se těšil nejeden milovník historie. Je příznačné, že se o poslední velkou hru platformy v letošní generaci konzolí postaralo právě studio, které má na starosti také první velkou hru současné generace (Infamous: Second Son).
Po solidní marketingové masáži a velkém důrazu na umělecký dojem se nám tedy hra s patřičným předstihem dostala do rukou. Prozkoumávání je totiž opravdu hodně a je potřeba si to patřičně užít, než se o své dojmy podělíte na webu. A jak to dopadlo? Inu, zážitků rozhodně bylo hodně.
Historické jen na oko
Pokud hru alespoň trochu sledujete, pak jistě víte, že se příběh odehrává ve 13. století během mongolské invaze na ostrov Cušima (nebo Tsushima chcete-li), který je součástí Japonského souostroví. Historicky šlo také o jakýsi pomyslný prah před vstupem vojsk na pevninu samotného Japonska, takže šlo o velmi důležitý strategický bod jak pro Mongoly, tak samuraje, kteří svou zemi bránili.
Ostrov Cušima je domovem, který musíte chránit.
Hráč se vžije do role samuraje Jina Sakaje, který spolu se svým strýcem brání ostrov před nájezdy Mongolů. Jakožto samuraj musí dodržovat přísná pravidla a čest klanu, zatímco vůdce invaze si moc dobře uvědomuje, jaká omezení tento přístup nepřátelům ukládá. V kůži Jina tak postupně budete muset změnit svůj názor na filozofický podtext a pravidla samurajů, jako je čest, odvaha či férový boj a stále více se přikláníte k tomu, že je potřeba svůj domov ubránit všemi možnými prostředky.
Příběh je jednoduchý, ale dostatečně emotivní a často i filosofický.
Musím uznat, že příběh samotný je velmi jednoduchý a předvídatelný, což je jedno z mála slabých míst titulu. Nechápejte mě špatně, příběh je fajn a postupný vývoj vaší legendy napříč ostrovem je skvělou motivací pro delší hraní a objevování herního světa. Rád bych ale zažil některá opravdu těžká rozhodnutí, více morálních podtextů či dokonce různé možnosti volby, které pak hráče navedou k několika různým koncům. Nic takového tu není, a to je trochu škoda. Také nečekejte historickou přesnost. Hra se sice opírá o historické reálie, většina postav a událostí je však smyšlená. Jde tedy spíše o jakousi historickou inspiraci, než přesné kopírování minulosti, s čímž nemáme problém.
Svět, který láká k průzkumu
Většina open world her poslední doby opakuje jednu a tu samou chybu. A sice že nabízí obrovský svět, který je ale až na výjimky prázdný a posetý otazníky, které hráče vedou od jednoho úmorného úkolu ke druhému. Tsushima však k této problematice přistupuje po svém a musím uznat, že velmi kreativně. Jak tvůrci už dříve podotkli, stěžejním prvkem hry je estetika a zvyky feudálního Japonska, samurajských klanů a všeho s tím spojeného. A všechny tyto prvky ze hry sálají doslova z každého pixelu.
Atmosféra sálá z každého pixelu.
Smysl pro detail je doslova maniakální a celý herní svět je plný maličkostí, které podtrhují atmosféru a zasazení. Ostrov je rozdělen do mnoha oblastí, které se liší jak vizuálně, tak atmosférou. Pohyb po mapě většinou urychlujete prostřednictvím svého věrného oře a samozřejmě tu nechybí rychlocestování do míst, která jste už objevili. A právě objevování je něco, díky čemu získává hratelnost zcela nový rozměr.
Ostrov je rozdělen do mnoha oblastí, které se liší jak vizuálně, tak atmosférou
Jistě, mapa je plná ikonek a otazníčků, které poukazují na důležité příběhové mise, nepovinné úkoly, výzvy a zajímavá místa. Kromě toho je ale po světě rozeseto mnoho náhodných zajímavostí, ke kterým nevede žádný ukazatel. Zkrátka si tak jedete po poli, když v tom vaši pozornost upoutá poletující pták. Pokud se za ním vydáte, může vás přivést ke sloupku s opřenou katanou, která znamená nový skin pro customizaci Jina. Liška vás může přivést ke svatyni, která vám pro změnu zvýší počet možných perků, které lze v jednu chvíli mít aktivované.
Souboje jsou pestré a rozmanité, možností je nespočet.
Tím to ale nekončí. Při cestování po světě můžete víceméně omylem narazit na potulující se obyvatele, kteří vás budou navádět na různé tábory Mongolů, lidí v nesnázích, nebo najednou narazíte na tuláky, které vám odvypráví jednu z legend ostrova Cušima, a vy na oplátku získáte legendární brnění, novou schopnost nebo znalost. Zkrátka, svět žije a je plný objevů. A když jste unaveni putováním, zaskočte si do lázně nebo na kopeček s krásným výhledem na trocha poezie s Haiku. Za to pro změnu dostanete fešnou masku nebo šátek. Všechny činnosti, které vykonáváte na mapě mají zkrátka svůj význam a je jen na vás, na co přistoupíte a čemu se budete věnovat.
Boje, co nahání strach
A samurajská estetika pokračuje i do systému soubojů, který je překvapivě vymakaný a především nabízí opravdu širokou škálu možností, jak někoho odpravit. Na své si přijdou jak tichošlápkové, tak brutální řezníci. Celý systém se totiž dělí na dvě základní roviny - samuraje a ducha. Jakožto duch se můžete plížit a potichu podřezávat krky, házet dýmovnice a prskavky na odlákání pozornosti a provádět další nekalé praktiky, před kterými by se samurajům udělalo nevolno (což vám hra ostatně docela často připomíná).
Jina si můžete přizpůsobit četnými customizačními prvky.
Můžete být samozřejmě i statečný samuraj, který jde do všech zápasů po hlavě, vyzývá své soupeře na duely a vyhrává díky dokonalému zvládání své katany. Oba způsoby boje se navzájem doplňují a hra až na příběhové výjimky nikdy nenutí hráče do něčeho konkrétního. Můžete si tak navzájem kombinovat víceméně cokoliv, vyskakovat z plíživého boje do samurajského a poté zase zpátky, což dává soubojům neuvěřitelně dynamický náboj. Občas trošku pozlobí kamera, především když jste ve stísněných prostorách, nikdy ale nešlo o něco, co by vyloženě znemožňovalo příjemné hraní. Jde spíše o sporadický problém.
Samotný boj je velmi podobný dalším klasickým hrám tohoto žánru. Nechybí úskoky, odrážení, ideální načasování protiútoků a taktický boj proti několika různým druhům nepřátel. S tím se pojí také čtyři specifické postoje, kde s každým uspějete u jiného druhu Mongolů. Jeden z postojů využijete proti soupeřům se štítem, další zase proti kopiníkům a třetí proti klasickým mečům. Když se na vás sesype skupinka čítající pět druhů nepřátel, musíte se sakra otáčet, abyste vyvázli ve zdraví. I na střední obtížnost je totiž hra dost velkou výzvou a v pozdějších fázích můžete padnout i na pár přesných seků. Jakási věrohodnost samurajských soubojů tedy zůstala zachována a nemáte pocit, že hrajete arkádu.
Když se na vás sesype skupinka čítající pět druhů nepřátel, musíte se sakra otáčet, abyste vyvázli ve zdraví
Tím volnost pro hráče nekončí. K mání je také jednoduchý strom schopností, ve kterém můžete pilovat své umění a odemykat nové schopnosti a dovednosti, které vám pomohou při průzkumu či v boji. Samotného Jina můžete obléknout do celé řady různých brnění, každé z nichž má jiné statistiky a hodí se na něco jiného. Brnění, katanu i luk můžete postupně vylepšovat a měnit design a barevná schémata. Ty mimochodem nakupujete u speciálního obchodníka za květiny, které naleznete všude po mapě. Její průzkum tedy dostává jasný smysl a hráč má motivaci navíc.
Krásy Japonska neberou konce
Bezchybná estetika rozhodně nezůstala jen u detailů v hratelnosti, je totiž prolezlá celým titulem a nejvíce je to vidět na grafické stránce. Na první pohled jde o příjemně nadprůměrnou hru, která nabízí pěkně zpracované textury, relativně povedené obličeje s lehce zastaralými animacemi, a naprosto brutální souboje. Pak se ale ponoříte do grafického kabátku trochu hlouběji a začnete objevovat krásy Cušimy.
Ve fotorežimu budete trávit opravdu hodně času.
Poprvé se projedete po nekonečném poli květin, kdy se Jin občas sehne z koně a dotýká se květů rukou. Pak vás příběh zavede do zlatého lesa, kde žluté listí doslova listopadem zakrývá obrazovku. Denní doba se realisticky a dynamicky mění, v dálce se náhle zahřmí a spustí se bouřka. Uděláte si výlet více na sever a narazíte na močály pokryté hustou mlhou, podzimní les pokrytý rudou pokrývkou a najednou stojíte na vrcholku hory, obklopeni sněhovými závějemi. Ghost of Tsushima je neuvěřitelně krásnou hrou, ve které naprosto zapomenete na všechny možné nedostatky. Ano, nepřátelé se občas zaseknou v textuře a animace obličejů není nejlepší, ale koho to zajímá, když se musíte každou chvíli zastavovat a sledovat tu nádheru?
Uděláte si výlet více na sever a narazíte na močály pokryté hustou mlhou, podzimní les pokrytý rudou pokrývkou a najednou stojíte na vrcholku hory
Nedílnou součástí vizuálních vjemů je vítr. Ten totiž není jen na okrasu, i když sledovat neustálý pohyb přírody okolo, doslova žijící vlastním životem je také zážitek, který jsem na současné generaci konzolí ještě nečekal. Vítr tu ale slouží mimo jiné i jako GPS, které vás letmým vánkem navádí správným směrem, k nejbližšímu vybranému úkolu nebo zajímavému místu. Hráč tak ani na vteřinu není vytržen z historické atmosféry a nasává ji plnými doušky. Jakousi třešničkou na dortu jsou pak frajeřinky, jako Jin a jeho sklepávání krve z katany nebo kůň, který vás začne buzerovat po chvíli nečinnosti.
Hudba je hodná i samostatného alba na Spotify.
Příjemně překvapil také fotorežim, který je neuvěřitelně propracovaný. Každou scénu si můžete zastavit a přizpůsobit tunou různých filtrů, efektů, úhlů kamery, animovaným prostředím s padajícím listím, změnou větru, počasí a denní doby, a dokonce můžete přidat i loga a hudbu. Jsme opravdu zvědavi, co všechno hráči ve světě vymyslí a rozhodně se tomu budeme věnovat i v samostatném speciálu.
Korunku všemu nasazuje nádherný hudební doprovod od skladatelů Ilana Eshkeriho a Shigeru Umebayashiho. Ta nejen skvěle podtrhuje jednotlivé příběhové momenty, ale následuje vás i při průzkumu světa a odpočinku. Rozhodně jde o jeden z nejlepších soundtracků roku, který budu bedlivě vyhlížet na Spotify v den vydání.
Verdikt
Ghost of Tsushima není bezchybná hra. Není revoluční ani z řady ven vybočující. Důstojně uzavírá současnou generaci především proto, že si bere opravdu to nejlepší z žánru a dává do celistvého celku, kterému by záviděl nejeden ostřílený vývojářský veterán. Pokud patří feudální Japonsko mezi vaše oblíbené tématiky, jde prakticky o povinnost. I v opačném případě byste ale měli o duchovi alespoň uvažovat. Lepší hru v otevřeném světě jsme totiž už dlouho nehráli.