Gravity Rush 2: dívka z oblaků (recenze)

O co jde?

Prvnímu Gravity Rush se u nás nedostalo moc valné popularity především proto, že vyšel jen na kapesní konzoli PS Vita. Letos na jaře se ale podíval i na PS4 v podobě upraveného remasteru.

Všechny ostrovy na pozadí je možné navštívit

V hlavní roli se nám představuje Kat – královna gravitace. Její titul napovídá, co je její schopností a na čem vlastně stojí a padá celá hratelnost série Gravity Rush. Umí ovládat gravitaci, měnit její směr a využívá ji k boji. Možná vám to tak nepřijde, ale vývojáři z téhle premisy dokázali vytáhnout opravdu hodně.

Začínáme

Druhý díl plynule navazuje na události jedničky, kdy byla naše hrdinka Kat společně s jejími přáteli přenesena gravitační bouří do neznámé osady jménem Banga. Bohužel ne všichni přátelé jsou pohromadě, a tak je s vámi jen Sid. Abyste pochopili všechny souvislosti, je určitě lepší, abyste začali s prvním dílem. I bez toho si ale hru můžete užít, jen občas nebudete v obraze.

Banga je velmi chudou osadou, a aby se uživila, musí její obyvatelé těžit gravitační rudu. I Kat je začleněna do tohoto procesu, což není tak lehké, jak se může zdát. Kat totiž ze začátku hry neovládá gravitaci, protože byla oddělena i od svého mazlíčka Dustyho, což je zdroj její moci. Zanedlouho si ale k sobě opět najdou cestu a vy si můžete užívat volného pohybu plnými doušky. Ovládání gravitace je ale trošku krkolomnější a chvíli potrvá, než si na něj zvyknete. Na co si ale nezvyknete, je problematická kamera. V otevřeném prostoru to ještě jde, ale v interiérech dokáže dělat pěkné psí kusy. V takových situacích se jen stěží zorientujete, co se děje.

Jirga Para Lhao se zdá být malebným městem, dokud nezavítáte do nižší vrstvy

S návratem schopnosti ovládání gravitace se rozjíždí i příběh. To už se ale přesouváme do zbrusu nové lokace Jirga Para Lhao. Po jejím průzkumu poznáte, že ve zdejším městě není všechno tak úplně v pořádku a konečně se může rozjet Katino nové dobrodružství.

Rozjíždíme

První epizody hry jsou opravdu zábavné. Užíváte si nové možnosti, nové prostředí a hlavně perfektního grafického zpravování. Je to jedna z mála her v manga stylu, které vypadají opravdu dobře. Dal by se s ní srovnat snad jen poslední díl ze série Naruto SUN Storm. Každá oblast má svoji charakteristickou stylizaci. Hezky to jde vidět v jednotlivých „vrstvách“ města Jirga Para Lhao. Lei Havina, nejvyšší vrstva, je plná luxusních rezidencí, oproti tomu ta nejnižší vrstva, Lei Egona, je spíše skládka a tomu odpovídá i použitá barevná paleta.

V nejvyšší vrstvě Lei Havina žijí zbohatlíci

Když už jsme u těch vrstev, tak v případě Gravity Rush dostává pojem horizontální svět úplně nový rozměr. Jakýkoliv létající ostrůvek vidíte, můžete se na něj pomocí gravitace dostat, ať už je nad nebo pod vámi. Celkově design města je provedený daleko lépe, než v případě Hekseville, města z jedničky, kam se mimochodem podíváme i ve dvojce.

Za pochvalu krom grafiky stojí i perfektní soundtrack, který se dá poslouchat i mimo hru. V daných situacích hudba působí přesně jak má a skvěle tak dotváří atmosféru. Ve městě hraje ambientní melodie, která se sice opakuje, ale vadit vám to opravdu nebude. Hudbu má na svědomí známý japonský skladatel Kohei Tanaka, který mimo jiné tvoří i hudbu k One Piece, jednomu z nejslavnějších anime.

Možná to nepoznáte, ale právě probíhá souboj s obřím oživlým městem

Stejně jako jednička ani dvojka neobsahuje dabing. Rozhovory probíhají jen textovou formou. Postavy jen občas vydají nějaký „skřek“. Občas ale dojde i na cut-scény, kde postavy mluví vymyšleným jazykem, který mi lehce připomněl The Last Guardian.

Přidáváme

Krom hlavní dějové linie najdete ve hře i vedlejší úkoly, které ale působí jen jako výplň. Jsou to úkoly typu „dones, odnes a promluv si s tím a tím“. Dostanete za ně alespoň odměnu v podobě gest nebo krystalů, které se využívají pro vylepšování schopností. Krystaly můžete získat i jinými způsoby. Naleznete je všude možně ve městech, při těžbě v dolech nebo při hledání pokladů.

Rozhovory jsou zpracovány v komiksovém stylu

Poklady vám pomohou najít ostatní hráči. Jako vodítko vám pomůže jimi pořízená fotografie, podle které musíte najít danou lokaci. Když ho najdete, uděláte fotografii zase vy a tak to pokračuje dál.

Jak postupujete hrou, objevujete i nové možnosti. Konkrétně jsou to nové gravitační módy. První je Lunar mód, který Katino tělo odlehčí. Můžete tak skákat výš, lépe ovládat padání a rychleji útočit. Naproti tomu stojí Jupiter mód, který naopak její tělo zatíží. Její „ovladatelnost“ je sice horší, ale zato disponuje ničivou silou. Abyste to pochopili, tak Kat nelétá, ale v podstatě padá. Jen mění směr gravitace, takže když používá Jupiter mód, tak je jasné, že při dopadu to bude pěkná rána.

Zastavujeme

Po několika zábavných hodinách se ale bohužel dostáváme do stereotypu. Jakmile začala druhá část příběhu, připadal jsem si, jako bych hrál to samé, jako před pár hodinami.

Zakončovací údery u bossfightů jsou opravdu efektní

Typy misí se opakují opravdu často a na posledních epizodách je vidět, že je hra uměle natahovaná. Nechápu, co k tomuto rozhodnutí vývojáře vedlo. Je to možná tím, že s přechodem na velkou konzoli chtěli udělat pořádnou a dlouhou hru. Dle mého by ale bohatě stačilo, kdyby hra obsahovala jen 15 epizod namísto 21.

Ke konci hry se objevuje na můj vkus až moc stealth misí, které jsou ve hře jen na obtíž. Strážníci vás občas vidí přes zdi, jindy vás zahlédnou i na druhé straně ostrova. Tyhle věci snižují celkový dojem ze hry a v posledních kapitolách jí opravdu dochází dech.

Zachraňujeme

To ale stále nemění nic na tom, že Gravity Rush 2 je hra, která za vaše peníze stojí, už jen kvůli skvěle využité myšlence ovládání gravitace, dobře napsanému příběhu a perfektní grafice. Bohužel jí škodí ne úplně dotažená hratelnost společně s problematickou kamerou. Kladné stránky ale stále převažují, proto my nezbývá než Gravity Rush 2 pro hráče na Playstationu doporučit, o to víc, jestli máte rádi japonský manga styl.